Sůl moře v Divadle Dagmar aneb Tragičtější než Titanic

V úterý 21. ledna 2025 proběhne v Divadle Dagmar premiéra inscenace Sůl moře podle stejnojmenné knihy Ruty Sepetysové. Příběh lodi Wilhelm Gustloff se rozhodla zpracovat režisérka Hana Franková. Nejen o dobrodružném zkoušení jsem si povídala s dramaturgyní Ivanou Sedláčkovou.

Sůl moře – silný příběh o skutečné události

Jak jste na knihu, která je předlohou inscenace, přišli?

IS: Nejdřív se o autorce Hana (Hana Franková, principálka a režisérka Divadla Dagmar – pozn. PetraRKa) dozvěděla od naší členky Nadi Pajankové. Vyprávěla jí totiž o tom, jak její muž a syn zcela zaujatě přečetli jeden z románů od Ruty Sepetysové. Tak Hana neváhala – protože jestli to ti dva přečetli jedním dechem, tak to muselo být něco, že jo… Šla se podívat do knihovny k dvorní knihovnici Táně Pačískové a trochu se podivovala nad tituly jako Musím tě zradit. Což na první dobrou znělo jako nějaký ženský román… Jenže pak zjistila, že to tak není, že jsou to vlastně díla o velice zajímavých historických událostech, které jsou často na okraji všeobecného zájmu. Vybrala si Sůl moře a po přečtení bylo jasné, že takový námět se musí zpracovat.

Z programu inscenace Sůl moře

Dne 30. ledna 1945 byla na své cestě z Gotenhafenu (dnešní polská Gdyně) do Kielu potopena loď Wilhelm Gustloff. Loď dostala kolem deváté hodiny večerní tři zásahy torpédy ze sovětské ponorky a začala se rychle potápět. V té době bylo na palubě víc než 10 a půl tisíce lidí, z toho téměř 9 tisíc civilistů. Po necelých 50 minutách klesla loď ke dnu. Na ty, co se z ní dostali, čekalo venku mrazivé počasí, a tedy smrt umrznutím nebo následkem teplotního šoku. Na místo tragédie byly vypraveny záchranné lodě, ale většině lidí již nebylo pomoci. Počet obětí neštěstí vystoupal na 9343. Pro porovnání – při ztroskotání Titaniku v roce 1912 zemřelo v Atlantiku okolo 1500 lidí.

Čím konkrétně vás ten titul zaujal?

IS: Čím zaujal? Spíše čím nezaujal… Nejenže připomíná jednu z největších námořních tragédií, o které skoro nikdo neví, ale to, jakým způsobem rozplétá příběhy jednotlivých hrdinů, je prostě dechberoucí.

Příběh lodi Wilhelm Gustloff ožil v knize Ruty Sepetysové (najdete na Databázi knih). Teď ho připravují v karlovarském Divadle Dagmar.

Sůl moře jako jevištní kompozice

Scénář vznikl předem?

IS: No jasně že ne. Vlastně nevím, jestli se to vůbec někdy stalo. (Teď žertuji). Scénář vznikal za pochodu, tak jako vždycky. Hana má většinou jasnou představu, ale naštěstí má otevřenou mysl. Takže podle toho, jak na sebe lidi slyší, reagují, s jakými přicházejí nápady a jak co reálně funguje, se to postupně vytváří společně, dalo by se říct. Nicméně poslední slovo má principálka Divadla Dagmar.

Tentokrát nejde o scénické čtení, které je jako žánr v Karlových Varech obecně oblíben (pěstuje ho jak D3, tak čteči spojení např. s knihovnou Loket, i Divadlo Dagmar). V posledních sezónách jste jako scénické čtení uvedli Chlapce a delfína, Skleněný zámek, První tanec v Karlových Varech… Zde jste zvolili cestu k plnohodnotnému inscenačnímu tvaru. Proč?

IS: Protože by to podle mě nestačilo. Vydali jsme se cestou jevištní kompozice, se kterými v Dagmaře pracujeme taky hojně. Namátkou mě napadá Těším se, že mi brzy napíšeš, Koně, K24 …

O Divadle Dagmar píšeme na Divadelník.cz pravidelně. Třeba o inscenaci K24 nebo druhé části dlouhodobého projektu Prostory.

Sůl moře a lidé, kteří ji ochutnávají

Před začátkem zkoušení jste prý uspořádali konkurs. Proč?

IS: Tady uvádím na pravou míru zavádějící informaci – žádný konkurs se nekonal. Nevíme, odkud tahle informace pramení, ale nic takového nebylo. Hana měla jakousi představu o některých rolích (např. Petr Richter nebo Marcela Hadravová), a podobně už věděla, že chce znovu spolupracovat s mladšími kolegy ze Studia Divadla Dagmar.

Kdo konkrétně tedy v inscenaci účinkuje?

IS: Petr Hunyor hraje Floriana, Matěj Luňáček Alfreda, v roli Joany se střídají Karolína Nesybová, Vivien Rattayová a Gabriela Záhorcová, Emilii představuje Lucie Marie Grohová, Alžbětu Viktorie Turková, Ševce Petr Richter, Evu Marcela Hadravová, Ingrid Jana Šmejkalová, Důstojníka Petr Sedláček, Vojáky David Štěpán a Kryštof Špecián, Zlodějku Rebeka Sládková, Holku Vanda Coganová a Klause Benjamin Rattay.

Vedle sebe tedy stanuli totální začátečníci s řekněme zkušenějšími účinkujícími. Jak to fungovalo?

IS: Bylo moc zajímavé pozorovat otrlé herce, jako je Petr nebo Marcela, a teenagery, kteří nejen že neměli žádnou hereckou zkušenost (nebo naprosto minimální), ale v Dagmaře ještě nepracovali a neznali Hančin specifický způsob tvorby. Myslím, že se s tím všichni poprali statečně. I když to pro některé z nich byla velká výzva. Před generálkou jsem se bavila právě s Petrem a Marcelou a oba se shodli, že ten proces zkoušení, vidět Hanu a mladé lidi hledat společnou cestu, je na tom vlastně baví ze všeho nejvíc. A že i proto jí na spolupráci vždycky kejvnou.

Jak se vypráví o námořní katastrofě

Jak probíhalo zkoušení?

IS: Zkoušelo se od září, nejčastěji jednou týdně. Pak samozřejmě před předpremiérou a premiérou se zkoušelo častěji. Šlo to báječně – na to by asi nejlépe odpověděla Hana.

V tvůrčím týmu se opět objevil muzikant Jiří Švec…

IS: Hudbu pro Divadlo Dagmar připravil už po několikáté a musím říct, že je to zase síla. Absolutně mě odbourala hudební humorná vsuvka – netušila jsem, že zrovna u tohohle námětu by něco takového šlo. A Jirka to dokázal. Myslím, že až diváci inscenaci uvidí, budou hned vědět, o čem teď mluvím.

Jiří Švec je profesionální herec a hudebník, frontman několika kapel a zakladatel a hlavní organizátor festivalu Rock iN Roll.

Kdo je Ivana Sedláčková?

Sůl moře jsi v Divadle Dagmar dramaturgovala v plném mateřském nasazení. A bylo to náročné, koneckonců při tvorbě tohoto rozhovoru jsi několikrát zavyhrožovala, že to je naposledy, co mi na něco odpovídáš… Představ se, prosím.

IS: Vystudovala jsem Filozofickou fakultu v Plzni, v Divadle Dagmar působím už víc než 20 let (to je děsivý) – začínala jsem ve Studiu. Před mateřskou jsem pracovala v Krajské knihovně v Karlových Varech a předtím v Českém rozhlase Karlovy Vary jako redaktorka, takže pořád v terénu. Moje první představení v Divadle Dagmar byl Král William, kde jsem se hned ujala (jistě zcela nebojácně) hlavní role v duetu s Matějem Samcem. Nahrazovala jsem tehdy Patriku Porákovou, která odjela studovat do zahraničí. Od té doby jsem v Dagmaře dostala příležitost v 15 inscenacích, do některých jsem vstupovala jako alternace, ale vždycky to stálo za to. Z těch nejstarších jsou to například Roura k rouře pasuje, Sestra, Odjezd z konce světa, a naposledy jsem si zahrála v Poslední večeři.

Takže dotaz čistě dramaturgický – co chystá Divadlo Dagmar dál?

IS: Vůbec nevím.

A Ty osobně?

IS: Já si dám pauzu. (A dlouho a trochu zoufale se směje.)

Sůl moře a její budoucnost

Byla plánována dvojí premiéra, nakonec se z důvodu nemoci v souboru ta první změnila v předpremiéru pro pár pozvaných. Co další reprízy? Kde a kdy je uvidíme?

IS: Tak premiéra bude, jak již řečeno, v úterý 21. ledna, nejbližší reprízy ve středu 5. a v neděli 23. února. Začátek představení je vždy v 19:30 v komorní scéně U na Pedagogické škole v Karlových Varech. A potom se to bude ladit. Protože tam máme jak maturanty, tak právě třeba Petra Richtera, který je a bude pracovně dost vytížený. Takže uvidíme.

A kdybys měla říct tři důvody, proč jít na Sůl moře, jaké by to byly?

IS: Téma, scéna a rozhodně výkony našich herců. Nepřestává mě překvapovat, jak dokáže Hana vykřesat v mladých lidech tak pravdivé výkony.

Sledujte informace o programu Divadla Dagmar, které získáte na webu nebo Facebooku.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!