S vyloučením veřejnosti – premiéra DK Jirásek

DK Jirásek se nebojí sáhnout po nelehkých tématech a pro svou nejčerstvější inscenaci sáhl po nejslavnějším dramatu Jeana-Paula Sartra S vyloučením veřejnosti. Režie se ujala herecky známá tvář souboru Štěpán Kňákal. Premiéra se konala 23. října v České Lípě. Štěpán (s výpomocí dramaturga Lukáše Křížka) odpovídal na mé otázky zhruba měsíc po premiéře – na konci listopadu 2021 – aby měl patřičný čas na přemýšlení…

O hře – S vyloučením veřejnosti

„Honíme se jako koně na kolotoči a nikdy se nedostihneme.“
Zdánlivě náhodně vybraná trojice se setkává v jakémsi Pokoji, kde ji jakýsi Sluha ponechá napospas věčnosti, kterou spolu mají strávit. Každý z nich má svou pravdu a iluze o sobě samém, které se až groteskně snaží vnutit Těm druhým. Odpovědnost za jejich činy a hříchy se zde svobodně dere na povrch a nezbývá než se přiznat. Znovu se sbližovat, znovu rozcházet. Rozpínající se marnost bytí a nebytí, kde Duše se ztrácí a s ní mizí i pozůstatky pozemských rituálů a potřeb. Nejslavnější drama Jeana-Paula Sartra, který byl především filozofem, převrací naruby ono pomyslné zrcadlo, neboť Peklem nám nakonec nejsou pouze Ti druzí, ale jsme si jím, tak trochu, i my samotní. (Zdroj: web DK Jirásek)

Štěpáne, tato hra není tvou režijní prvotinou jako takovou. V “Jak s divadlem začínal” jsi prozradil, že už jsi režíroval v NOPOĎ. Kolikátá to je tedy tvá režijní práce? A vidíš na sobě nějaký posun v režijním přístupu k inscenaci?

ŠK: Byla to moje pátá režie, ale první v Jirásku. Ano, posun to byl – asi úplně ve všem od přípravy textu až k přístupu k hercům. Myslím, že kdyby nebyl, bylo by to po těch jedenácti letech od první režie docela smutné.

Dramaturgie

Co tě přivedlo k výběru titulu S vyloučením veřejnosti? Máš rád Sartra? Nebo tě fascinují věci “mezi nebem a zemí”?

ŠK: Nějakým způsobem náhoda. Celé to začalo někdy v roce 2003/4, na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kdy jsem chodil i na divadla a jedno představení, tuším, že to hrálo Slovácké divadlo bylo právě S vyloučením veřejnosti. Hned mě to upoutalo. Pak jsme se o textu začali bavit s Lukášem Křižkem na Hronově a téměř každý Hronov, co jsme se viděli, na něj přišla řeč. No, a když nám pandemie překazila v roce 2020 zkoušení Shafferovy Černé komedie a celé jsme to museli odpískat, tak mě napadlo, že možná právě teď přišel na toho Sartra čas.

Nebojíš se “o diváky”? Ve smyslu, jestli jich bude dost. Nejde o témata příliš náročná pro dnešního, pandemickou situací rozleptaného, diváka?

ŠK: Určitě to není představení, na které bude chodit 250 lidí. S tím to ani není dělané. Jde o bytostně komorní inscenaci. Ano, asi je pravda, že v téhle době je lepší se v divadle zasmát, ale je také důležité se podívat na nás samotné. Pro mě osobně je inscenace pozitivní.

…(teď je asi) lepší se v divadle zasmát, ale je také důležité se podívat na nás samotné.

Inspirace předchozími zpracováními

Strýček Google mi prozradil, že existuje například televizní film z roku 1992. V 90. letech hru uvedl Činoherní klub, v roce 2002 divadlo Nablízko, 2003 DS Karel Čapek Děčín, 2005 Divadlo D21 a 2009 divadlo J. K. Tyla v Plzni. Jistě to není výčet kompletní.
Byť je většina z uvedených už skoro více než 10 let po derniéře, viděl jsi nějaké předchozí zpracování této hry?

ŠK: Viděl a viděli jsme. Já a Lukáš jsme koukali nejen na některá česká provedení, ale také na francouzská a německá. Hercům jsme to doporučili, ale nechali jsme to na nich. Myslím, že se podívali spíše ze zajímavosti, ale ne tak podrobně jako my, což udělali dobře. Pro mě asi nejlepší zpracovaní co jsem viděl bylo to filmové, respektive televizní inscenace, která je z poloviny 50. let a je samozřejmě francouzská. (Pozn. red. Huis clos, 1954 – na YouTube)

Lukáš Křížek jako externí dramaturg

Jako dramaturga jste si přizvali (tedy) Lukáše Křížka z pražského Divadla RADAR. Je to běžná praxe v DK Jirásek, že máte během zkoušení k dispozici dramaturga?

ŠK: Externí spolupráce nejsou v Jirásku novinkou, ať už je to spolupráce na hudbě  – Hamlet, Legenda o lesích a lidech, Maratův Sade –  do těchto inscenací nám pomáhal Marek Kučera, který je ředitelem ZUŠ v České Lípě a do Marata zase dělal hudbu David Mašek – učitel klavíru na téže ZUŠ. Zde ta spolupráce byla v rámci města, ale mimoměstská spolupráce byla v podobě dramaturgyně Petry Richter Kohutové na inscenaci Legenda o lesích a lidech. Petru přizval František Zborník, který inscenaci režíroval.

A jak spolupráce při přejíždění mezi Prahou a Českou Lípou probíhala?

ŠK: Vzhledem k tomu, že jsme začali zkoušet v tom nejtvrdším lockdownu, tak nám zásadně pomohly online čtené zkoušky. Potom, když už jsme museli být na place, samozřejmě Lukáš nejezdil na každou zkoušku, ale měli jsme víkendové zkoušky, na které dorazil. A byli jsme spolu v pravidelném kontaktu.

Jak moc jste upravovali text? (Otázka i pro dramaturga Lukáše Křížka.)

LK: Co se týká úpravy textu – proběhly citlivé, ale přesto zcela zásadní škrty, místy jsme ladili významy replik (respektive jejich mnohoznačnost) a tu a tam si všeobecně přizpůsobili řeč postav. Sartre to totiž tradičně napsal jako modelovou hru, tudíž skrze ní deklamuje a nutně slovně rozehrává své myšlenky a názory. Místy je tedy celá “narace” pro divadlo nadbytečně sofistikovaná či snad komplikovaná, leccos se dá přece uhrát, a vytváří tak z postav jen věšáky na myšlenky a citace.

ŠK: Tomu jsme se snažili předejít a více to rozehrát scénicky. Něco proběhlo už na začátku a něco během zkoušení. Když jsem chtěl cokoliv vyhodit, tak nejprve proběhla konzultace s Lukášem, aby nám nic podstatného neuniklo. Což je v případě tohoto textu velmi důležité a potřebné.

Financování práv k textu

Jak probíhalo jednání o právech s agenturou DILIA? Máte nějaký grant na zaplacení práv? Nebo věříte, že vám je pokryje výnos ze vstupenek?

ŠK: Jednání s Dillií bylo asi standardní: podali jsme žádost, oni ji zaslali francouzské straně a ta žádost schválila. Ano, cena práv je poměrně vyšší, ale samozřejmě doufáme, že se nám část vrátí ze vstupného a část pokryje grant od města.

Průběh zkoušení S vyloučením veřejnosti

Kdy jste začali se zkoušením? Jak vám do zkoušení zasáhla  vládní nařízení? A kde vlastně zkoušení probíhalo? Vaše domácí scéna se přestavuje…

ŠK: Na celé inscenaci jsme s Lukášem začali pracovat na začátku ledna a režijně-dramaturgická příprava probíhala asi dva měsíce.  První (online) čtená byla 12. března 2021 – to jsme se viděli všichni, někteří se viděli vůbec poprvé. Takto jsme se scházeli u počítačů až někdy do dubna, kdy proběhla první zkouška. V tu dobu jsme samozřejmě nemohli využít žádné prostory ke zkoušení, ale máme naštěstí byty… Proto jsme začali zkoušet v nich, což platilo jen pro nás žijící v České Lípě. Jakmile se mohlo zkoušet v prostorech „veřejných“ udělali jsme velkou víkendovou zkoušku, to přijel Lukáš i Jiří Kratochvíl (představitel Sluhy). Celou inscenaci jsme pak dozkoušeli v bývalé restauraci, v Kulturním domě Crystal. Když to teď vezmu zpětně, tak tím, že už jsme tušili, jaké věci nás během lockdownu čekají, jsme to naplánovali tak, aby to bylo pro zkoušení co nejméně invazivní a to se nám asi povedlo.

Měl jsi od začátku představu o hereckém obsazení nebo jste dělali nějaký konkurz v rámci souboru?

ŠK: Obsazení jsem jasné měl, bylo i skvělé, že po oslovení všichni souhlasili. Co se týká konkurzů, tak co si pamatuji, tak se nikdy v Jirásku nedělali, možná dříve, ale určitě ne v poslední době.

Inscenační tým

Lehce impertinentní, však nabízející se otázka: jak se ti režíruje vlastní žena Kristýna Kňákal Brožová?

ŠK: Tady možná navážu na tvoji první otázku, jestli vidím na sobě posun v režii. Ona to totiž není první inscenace, kterou režíruji a kde Kristýna hraje. Myslím, že jsem ji režíroval už v době, kdy jsme spolu ještě ani nechodili. A ten přístup se za ta léta od obou dost měnil a nyní musím říct, že už jsme asi oba vyzráli…

Scénografie inscenace – kulisy, kostýmy

V anotaci k inscenaci jsi uvedený také jako autor scény. Ta vypadá na fotografiích velice “očistně” a funkčně. Kde jsi čerpal inspiraci?
A jak jste sehnali ty krásné litinové radiátory?

ŠK: Největší inspirací bylo to, aby to byl prostor 4×4 metry, tedy co nejbližší běžnému pokoji. Jinak asi celá scéna přicházela postupně, během dramaturgicko-režijní koncepce a příprav. O myšlenkách, co nás ke scéně vedly, moc psát nechci, on by to byl totiž návod, jak inscenaci číst. A shánění radiátorů, na to budeme vzpomínat ještě hodně, hodně dlouho!

Prozradíš, co se skrývá pod pojmem: “kostýmy – kolektiv”?

ŠK: Je to velmi jednoduché. S Lukášem jsme dali hercům okrajovou představu, co by měl kostým nabízet divákovi a poté si kostýmy sháněli sami, přičemž nám samozřejmě poslali nějaké varianty. Ale zde to byla opravdu kolektivní práce.

Premiéra a další reprízy

Už je to sice měsíc, ale řekneš dojmy po říjnové premiéře?

ŠK: Dojmy jsou velmi pozitivní. Hlavně co se týče reakcí diváků. A to nejen v rámci bezprostředních ohlasů, ale i celého vnímání během inscenace. Na premiéře bylo různorodé publikum, od divadelně poučených lidí až po laiky a od všech byli reakce kladné. Samozřejmě problémy tam jsou, ale nic, co by nebylo v našich silách dotáhnout. Takže na mě měla premiéra vliv takový, že má cenu na inscenaci dále pracovat a pokusit se ji posunout ještě dál a věřím, že stejný vliv to mělo i na celý náš inscenační tým.

Víte už, kdy a kde budou další reprízy – ještě v roce 2021 – případně až v roce 2022? Chystáte se na nějaké zájezdy mimo Českou Lípu?

ŠK: Protože inscenace není moc vánoční, tak už ji do konce roku hrát nebudeme a co se týká roku 2022, tak samozřejmě nějaké termíny máme rozjednány. Ale nic není ještě potvrzeno. Nicméně, jak bude vše dohodnuto, tak termíny uvedeme jak na našem webu, tak na facebooku.

Pro přesné termíny a případné aktuální změny sledujte fb nebo web DK Jirásek!

Děkuji za rozhovor. Za divadelník.cz přejeme inscenaci úspěch na všech prknech, na kterých budete hrát!

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,
vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!