Popel a pálenka – premiéra DS Vojan Libice n. C.

Pro svou novou celovečerní inscenaci (62. premiéru souboru) si vyhlédl DS Vojan Libice nad Cidlinou hru současného finského dramatika Bengta Ahlforse – Popel a pálenka (Aska och akvavit). 

Stále ještě poměrně čerstvá hra se těší v ČR značné oblíbenosti. Od své světové premiéry v roce 1999 se u nás dočkala už několika uvedení. A to jak na profesionální scéně (mj. Divadlo ABC, Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Horácké divadlo Jihlava, Divadlo na Jezerce), tak i na scéně amatérské (mj. DK Českokrumlovská scéna, Náchodská divadelní scéna, Broumov).

Listopadová premiéra DS Vojan se uskutečnila ve středu 17. listopadu 2021 na jejich domácí scéně v Libici nad Cidlinou. Jestli jste ji propásli, nezoufejte. V prosinci (dovolí-li pandemický vývoj) se uskuteční ještě premiéra druhá – v pátek 17. prosince 2021. Nechte se na ni nalákat prostřednictvím rozhovoru s režisérem, hercem a principálem souboru DS Vojan Libice n. C., panem Jaroslavem Vondruškou.

POZOR – ZMĚNA! = Z důvodu nemoci ruší DS Vojan Libice n. C. termín 2. premiéry inscenace Popel a pálenka (17. 12. 2021). O náhradním termínu bude spolek informovat prostřednictvím svých webových stránek a Facebooku.

Popel a pálenka – krátká synopse

Mezi hlavními hrdiny komedie Popel a pálenka vypukne boj o rodinné dědictví. Jejich představy, jak s ním naložit, se různí. Jinak se na to dívá svérázná vdova plná života, jinak to vidí mnohokrát rozvedená dcera, nezaměstnaný syn či jeho bývalá manželka. Přestože jde o příběh plný černého humoru, nechybí v něm životní optimismus a láska, která kvete v každém věku. (Zdroj: Program k inscenaci, text Jaroslav Vondruška)

Proč Popel a pálenka? – Trochu dramaturgie

Pane Vondruško, co vás vedlo po Slaměném klobouku sáhnout po tomto titulu? Není to na váš soubor příliš “komorní” hra (co do počtu postav)?

JV: Po náročném Slamáku jsem potřeboval trochu oddechu, co do náročnosti organizace zkoušek. Druhým důvodem bylo věnování zajímavé role k životním jubileím. Manželce k sedmdesátinám a Marcele Hlávkové k pětasedmdesátinám. A ti, kteří byli ve Slamáku a teď nejsou obsazeni začnou zkoušet po Novém roce v dalších inscenacích, které jsou pro ně připravované.

Na premiéře jste se zmínil o tom, že v současné době uvádí tuto hru ještě další dva soubory. Berete to jako plus, možnost srovnání jednotlivých zpracování? Nebo je to pro vás “nepříjemná” repertoárová konkurence v rámci našeho “malého” českého amatérského rybníčku?

JV: Přesto, že jsme ve stejný čas nastudovali stejný titul na tom našem „malém českém amatérském rybníčku“, jsme od sebe dosti daleko a nebudeme si tak říkajíc „lézt do zelí“, neboť každý máme jiný okruh míst, do kterých zajíždíme se svými inscenacemi. Rozhodně to nepovažuji za konkurenci a velmi rád bych obě inscenace viděl. Zároveň s námi Popel a pálenku uvádí soubor v Dolních Kralovicích a soubor v Koryčanech. Je mi jasné, že se mi to nepodaří, protože Koryčany jsou na Moravě, a to je pro mě dosti daleko.

Viděl jste osobně některé z předchozích zpracování Popela a pálenky u nás?

JV: Ano. Viděl jsem představení v ABC v roce 2001 s Jaroslavou Adamovou v hlavní roli a v režii Jany Kališové. Jiné provedení jsem neviděl.

Práva, práva, práva…

Práva k překladu hry vám zprostředkovala divadelní agentura AURA-PONT zastupující jejího překladatele Františka Fröhlicha. Měli jste možnost hru pro své účely dramaturgicky upravovat? Nebo jste do ní vůbec nezasahovali?

JV: Dramaturgickou úpravu jsme nepotřebovali. Zachovali jsme všechna dějová fakta i charaktery postav, jak bylo uvedeno v textu.

A trochu materialismu: Přes druhou divadelní agenturu – Dilii – máte zajištěna autorská práva. Využíváte nějakého grantu na ně? Nebo to není až tak velká suma a náklady vám pokryjí diváci?

JV: Je pravda, že pro amatérské divadlo jsou autorské poplatky dosti vysoké. Těžko se potom takové představení nabízí do menších míst. Každoročně žádáme o granty, které nám pomáhají uhradit požadované částky.

Proces zkoušení hry

Jak dlouho trvalo zkoušení? A probíhalo vše hladce? Jak vám do zkoušení zasáhla anticovidová vládní nařízení?

JV: Tentokrát zkoušení trvalo poměrně dlouho. I když já pravidelně připravuji každé představení déle než mnohý jiný režisér. Já to za tři měsíce udělat neumím. Ale tentokrát bylo zkoušení delší. Ani ne tak na počet zkoušek, ale kalendářní dobu. Koronavir nás několikrát odřízl od možnosti zkoušení. Začínali jsme koncem srpna 2020 a premiéra byla 17. 11. 2021.

Kromě režírování v inscenaci i sám hrajete. Jak se vám daří skloubit tyto dvě “role”? Využil jste nějakých “náhradních očí”? A co si vlastně užíváte více – herectví nebo režii?

JV: Samozřejmě, že jsem využil další „oči“. Sám sebe člověk na jevišti nevidí a stejně tak nedokáže objektivně posuzovat spoluherce. Pomáhali mi herci, kteří v inscenaci hrají a v dané situaci nejsou na scéně, takže se mohli na zkoušenou část dívat z hlediště. Navíc jsem poslouchal a využil některé názory dalších „nezatížených očí“ našich známých, kteří se přišli na zkoušku podívat.

Jak jste hru obsazoval?

JV: Podle typů tak, aby co nejvíce pasovaly na konkrétní postavy hry. Bohužel se mi stalo i to, že jsem se „netrefil“ a po několika zkouškách jsem dvě herečky v postavách prohodil.

V hlavní roli vdovy exceluje Vaše manželka, Helena Vondrušková. Jak moc Vám zasáhlo zkoušení takto těžké role do běžného života?

JV: Jako každé jiné zkoušení. Vlastně to mělo jednu výhodu. Protože celé druhé jednání je vlastně monolog hlavní představitelky, tak jsme mohli zkoušet i v době kovidového omezení, protože se jednalo o osoby z jedné domácnosti.

Recept na akvavit

V původním finském názvu není uvedena jen tak nějaká “pálenka”, ale přímo konkrétní “akvavit”, oblíbený nápoj zesnulého plukovníka. Jedná se o destilát typický pro skandinávské země. Akvavit je takovým leitmotivem celé hry. Nabízí se tedy otázka, zdali během zkoušení proběhlo to patřičné seznámení s ním a nasátí severské atmosféry?

JV: Ani ne. Teď to napravíme. Při premiéře jsme všichni jako „zlomvazenku“ dostali ingredience a recept na výrobu akvavitu. Každý sám vyrobí tuto specialitu a potom bude degustace s hodnocením, komu se podařilo vyrobit nejlepší akvavit.

Scéna a kostýmy nedílná součást hry

I v této inscenaci máte opět velice “pohlednou” a funkční scénu. Z libických kuloárů vím, že si technici pochvalují, že je i poměrně lehká a skladná. Jak u vás takové kulisy vůbec vznikají? Od nápadu až po realizaci?

JV: Máme dvě cesty. Buď se udělá návrh a pak se prochází fundus a hledá, co by bylo použitelné nebo upravitelné pro danou scénu a zbytek se vyrobí. Náročnější díly objednáváme u truhláře případně v zámečnické výrobě. Drobnější vyrábíme sami. Druhá cesta je prohlídka fundusu a sestavení scény z toho, co už máme. Jen se to znovu natře případně něčím „dozdobí“. Scéna pro tuto inscenaci byla řešená druhou cestou a doplněna dokoupením nábytku v bazaru.

A kostýmy? Využili jste fundusu? Nebo máte zcela nové?

JV: Co nebylo ve fundusu, to se šilo na míru nebo koupilo v sekáči.

Dvě premiéry a další reprízy

Jaký je váš pocit z listopadové premiéry? Uspokojily vás ohlasy diváků? Budete případně ještě něco upravovat před prosincovou premiérou?

JV: Premiéra dopadla velmi dobře, ohlasy diváků byly nad očekávání příznivé. U nás premiérou práce na představení nekončí, takže ANO budeme ještě některá místa upravovat. A to nejen před druhou premiérou, ale i dále. Vždy záleží na vstřebávání role představitelem. Potom se může pokračovat v dolaďování jemných nuancí postavy a situace, ve které se nachází.

Inscenace Popel a pálenka má v Libici dvě premiéry, aby si užily všechny alternace. Které postavy jste se vlastně rozhodli alternovat?

JV: Alternace vycházejí z možností (převážně časových v průběhu příštího roku, aby nebylo termínové omezení pro zájezdy) některých herců. Při druhé premiéře se v postavě Kirsti představí Nataša Doležalová a v postavě Fredrika potom Jan Martínek. Každá alternace vždy znamená potřebu většího počtu zkoušek pro postavy, které nejsou alternované. A to zase prodlužuje celkovou dobu zkoušení.

A proč uvádíte obě premiéry časově tak daleko od sebe? 

JV: Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď. Nenašli jsme dříve volný termín.

Víte už nyní, kdy a kde budou další reprízy v roce 2022?

JV: Zatím ještě nemáme žádné další termíny.

Děkuji za rozhovor. Za divadelník.cz přejeme inscenaci úspěch na všech prknech, na kterých budete hrát! A všem divákům doporučujeme sledovat pro aktuální termíny představení web DS Vojan Libice nad Cidlinou či jejich fb.

Medailonek Jaroslava Vondrušky

Ing. Jaroslav Vondruška (1946), vedoucí, režisér a herec divadelního souboru Vojan Libice nad Cidlinou. Dlouholetý funkcionář (místopředseda) SČDO. Divadlo hraje od roku 1955. Je absolventem divadelní režie Lidové konzervatoře SKKS Praha (1978-80). Působil jako člen odborné rady NIPOS-ARTAMA, redakce časopisu Amatérská scéna, přehlídky Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou a řadu let stál v čele přehlídky FEMAD. V současné době je členem Festivalového výboru Jiráskova Hronova. Získal řadu čestných uznání a cen za herecké role i za režii. Je nositelem Zlatého odznaku SČDO, Čestného uznání Václava Klimenta Klicpery, Zlatého harlekýna, Zlatého odznaku J. K. Tyla a držitelem ocenění ministra kultury Vzorný pracovník kultury. Je Čestným členem SČDO. (Zdroj: DbČAD)

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,
vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!