Romeo + Julie aneb Tanec a zpěv v Sokolově
Martin Volný je nejvýraznější a asi i nejaktivnější divadelní osobnost v Sokolově. V současné době připravuje s novým Divadlem mladého herce premiéru Romeo + Julie aneb Tanec a zpěv (1. května 2023 od 19:00 v Městském divadle Sokolov) a s Divadlem bez zákulisí komedii Bez roucha, inspiroval vznik Sokolovské čurdy, byl jedním z iniciátorů Nadace Hrajeme o život a zasedal v její správní radě. O tom všem a mnohém dalším jsme si povídali.
Něco málo se dočtete o Martinu Volném na Databázi českého amatérského divadla.
Tvoje jméno je spjato s Divadlem bez zákulisí v Sokolově, působíš v něm od samého počátku, znám Tě jako režiséra, herce, organizátora Sokolovské čurdy, také třeba iniciátora akce Hrajeme o život a nejnověji jako režiséra inscenace Romeo + Julie aneb Tanec a zpěv. Můžeš se představit?
MV: Jsem povoláním projektant. Mám skvělou ženu Marunku, která mi dělá dramaturga. Mám jednu dceru Viktorku, která mi teď hraje v Divadle mladého herce (v Romeovi a Julii Chůvu) a v Divadle bez zákulisí (Bez roucha – Brook a Vicky). Pak mám ještě čtyři vnoučata, ale ty divadlo zajímá maximálně jako diváky.
MV: Moje náplň práce je tvorba projektů pro stavby, dozory na stavbách a záchrana a oprava památek. Takže jsem „suchar technik“. Ale nějak se to stalo a od roku 1998 jsem se začal zabývat divadlem. Nejprve jako herec, ale po nějaké době na mě nějak zbylo režírování. Proč zbylo? Protože režiséři se odstěhovali a nikdo jiný to v té době nechtěl dělat. Což mě vlastně docela mrzí, protože bych si strašně moc chtěl zase zahrát. Hraní mi chybí a to, že hraju v pohádce, mi činohru nenahradí. Takový je holt život. Přitom z legrace říkám, že kvůli roli Cyrana bych jezdil zkoušet klidně do Plzně…
Divadlo mladého herce – nový soubor v Sokolově
Jedná se o soubor, který jsem založil jako „kulturní divizi“ mojí společnosti VIKI PROJEKT, s.r.o. Několik let jsem vedl divadelní kroužek při družině ZŠ Rokycanova v Sokolově. Pak mi odtud dcera odešla na gympl a tím jsem tam skončil i já. A protože se mi chtělo s dětmi divadlit a Viky na mě nenápadně „po dcerunkovsku“ tlačila, tak se tak stalo. Udělal jsem 2. 11. 2021 konkurs a dorazilo 15 děcek. Začali jsme se učit mluvit, chodit po jevišti, dělali jsme různá cvičení, povídali si o divadle. Nakonec zůstalo 11 mladých hereček a herců ve věku 14-18 let, tedy Andy, Fanda Rais, Fanda Jirka, Jíťa, Kája, Klára, Míša, Naty, Niky, Viky a Pavel – a to je soubor Divadla mladého herce. Zkoušíme jednou týdně, aktuálně o nedělích, vždy od 13:00 do cca 17:00. Vznik souboru tedy datujeme 2. 11. 2021 a první opravdovou zkoušku hry jsme měli 4. 1. 2022.
Jako první titul jste zvolili Shakespearovu nesmrtelnou klasiku Romeo a Julie. Není to pro začínající divadelníky příliš velké sousto?
MV: Je! Ale která hra vlastně není pro začátečníky velkým soustem? Navíc mě osobně ten příběh přitahuje a láká – ale bohužel, Romea si asi už nezahraju. Tak jsem využil situace a zkusil to s mlaďochy. Oni jsou začínající divadelníci a jako takovým jim spousta divadelních věcí ještě nedochází. Jsou nadšení, a to jim brání se bát. Ale tím jsme si prošli všichni. Někdo to přežil a hraje dál. Někdo se začal bát až moc a už nehraje. Takové už je holt divadlo.
Celý název inscenace zní „Romeo + Julie aneb Tanec a zpěv“
Její podtitul sděluje, že jde o „hravý příběh velmi volně na motivy Shakespearovy slavné hry“. Nakolik jsi tedy Shakespearovu hru upravil?
MV: Jak jsem již řekl, zůstalo mi jedenáct mladých nadšených a divadlem nepolíbených herců. Řekl jsem si, že se s největší pravděpodobností ve svém dalším životě divadlem zabývat nebudou. Nebo budou, ale už nedostanou šanci hrát v tak nádherné hře. Chtěl jsem jim to umožnit. Možná, že jsem stejně nadšený jako oni a díky tomu ten strach taky nevnímám.
(…) A vyšlo mi z toho nakonec to, co nemám rád – přepsaná klasika do moderna. Tak jsem do toho zasáhl ještě víc (…)“
Přepsal jsem celý text a výrazně do něj zasáhl. Zredukoval počet postav, a protože mám víc hereček než herců, změnil jsem mužské role na ženské. V rámci redukce textu jsem do něj vložil vlastní „přechodové“ básně, které posouvají děj a nahrazují stránky textu. Zabýval jsem se i závěrem originálu a spory v původním Shakespearovi. Nechtěl jsem na jevišti mrtvoly a chtěl jsem rozpor mezi Monteky a Kapulety nějak srozumitelně objasnit. Tak jsem si vymyslel spor „Co je víc? Tanec nebo zpěv?“ Tím se to posunulo trochu do současnosti. A vyšlo mi z toho nakonec to, co nemám rád – přepsaná klasika do moderna. Tak jsem do toho zasáhl ještě víc a původní text je vlastně už jen takovou předlohou. Uvidíme, co na to řekne divák. Upřímně? Docela dost se bojím.
Bez verše a mnoha postav
V čem se ještě liší vaše verze? O čem vlastně vyprávíte a jaké prostředky k tomu používáte?
MV: Lišíme se prakticky ve všem. Postavy, souboje, důvod nepřátelství. Zůstala nám vlastně jen ta láska. Snažíme se hrát o lásce, netoleranci a uražené ješitnosti. U nás na konci nikdo neumře, protože to hrajeme s představou, že láska nakonec překoná vše, jen se jí musí někdy trochu pomoct. Proto i naše „souboje“ jsou nekrvavé a řeší se střetem tance a zpěvu.
Zachováváte blankvers?
MV: Nechtěl jsem to hercům komplikovat, a tak jsem je přepsal do normálních dialogů. Vím – svatokrádež. Ale co nadělám… Hrdě se ale hlásím k tomu, že jsme zachovali úvodní verše celé hry a jedno dvojverší Julie v textu. Ostatní jsem upravil, aby odpovídaly příběhu a pak jsem tam dodal „přechodové“ básně. Myslím, že se povedly a jen odborník a znalec Shakespearova díla pozná, které to jsou. (smích) Kostru našeho příběhu jsem tvořil na základě překladu Jiřího Joska.
Pokud Romeo + Julie, kdo je vlastně hraje? A jaké další postavy jste zachovali, případně škrtli?
MV: Romea hraje Pavel Hrysz a Julii Jitka Jirková. Některé postavy jsem spojil dohromady (např. Lorenzo + Lékárník + bratr Jan = Lorenzová), mnohé tam nemáme vůbec (Paris, Montek, Monteková, Baltazar, Kapulet, Kapuletová, bratranec Kapulet, Gregor, Kastrol, Anton, hudebníci, páže), některé nahradily jinou postavou (Escalus = Starostka + Soudkyně). Dost postav jsme museli „zženštit“. Hlavním důvodem bylo, že máme k dispozici jedenáct herců, z toho pouze tři kluky na osm holek.
Dramaturgyni do každé rodiny! Bez roucha…
Domovským souborem Martina Volného zůstává Divadlo bez zákulisí.
Zmiňoval jsi svou ženu, která při zkoušení inscenací v Divadle bez zákulisí (a teď i v Divadle mladého herce) plní roli Tvé dramaturgyně. Jak taková spolupráce vypadá?
MV: Marunka je poklad. Teď už to není tak divoké, ale počátky naší divadelní spolupráce vypadaly „na rozvod“. Dokázali jsme se nad scénářem dohadovat klidně šest hodin v kuse a výsledek byl – „už se tě nikdy na nic nezeptám!!!“ a „už po mně nikdy nic nechtěj!!!“ Byla to docela sranda. Ona prostě nechtěla akceptovat a pochopit mé hluboké myšlenky, poselství a nápady (Horníček to nazýval „duševní fešáctví“). Postupem času jsem pochopil, že má talent „na zbytečný kecy“, tak šetřím čas a přijímám 95 % jejích škrtů bez zásadního odporu. A vyplácí se to. Vlastně vždy, když ji neposlechnu, dozvídám se od poroty přesně to, co říkala ona. Dá se říci, že naše spolupráce funguje jako hodinový strojek. Díky za to.
Co připravujete v Divadle bez zákulisí? Na co se můžeme těšit?
MV: V současné době klopotně zkoušíme hru Bez roucha (Za scénou). Takže divadlo o divadle. Vděčné téma a docela legrace. Snad půl roku jsme s Marunkou vybírali titul. Já osobně přečetl snad padesát scénářů! Protože máme omezený počet a skladbu herců, hlavně kluků – a protože jsme chtěli do činohry zapojit Viky. A tak to trochu trvalo.
Nakonec jsme se shodli, ale zjistili jsme, že nám chybí jeden kluk. Povedlo se mi naštěstí přesvědčit Viktora Braunreitera (herce Západočeského divadla v Chebu a Činohry Karlovarského městského divadla, také lídra Pouličního divadla Viktora Braunreitera – pozn. PetraRKa), a tak se už půl roku scházíme a snažíme se zkoušet. S Viktorem to je opravdu výživné.
Termín premiéry si ani nedovolím odhadnout, ale určitě bych ji chtěl do konce roku. Tohoto roku! Tedy 2023.
Nadace Hrajeme o život končí
Mimo jiné je Martin Volný spoluiniciátorem Konta Franta, jež vzniklo v roce 2013. Pro připomenutí – protonovou léčbu zhoubného nádoru Františka Zborníka odmítla financovat VZP, bylo nutno přistoupit k vlastnímu financování. Po prosbě o pomoc se zvedla vlna solidarity a potřebná částka byla brzy vybrána, dárci byli často amatérští divadelníci. A protože nějaké peníze zbyly, z Konta Franta se vyvinula Nadace Hrajeme o život.
Co všechno dalšího udělala nadace Hrajeme o život za dobu své existence dobrého – se dočtete na jejich webu.
V jaké fázi je Hrajeme o život dnes? Poslední zpráva byla, že se nadace ruší…
MV: Máš správné informace. Nadační fond ukončí svou činnost. Od Zborníků není, kdo by se tomu věnoval, a já prostě nemám čas. Tak jsme se dohodli, že to ukončíme a peníze se pošlou na dobročinné účely. Vítek Zborník už to s někým domluvil, tak zbývá jen dořešit právní formality – a je konec. Beru jako své největší selhání, že to neumím táhnout dál. Snad mi to František, až se jednou zase setkáme, odpustí a nechá mě u sebe, v tom nebeském divadle, hrát alespoň čurdy.
Nesporně to pochopí. A třeba Ti dá i toho Romea. Nebo Cyrana…
Plavu si – a vím přesně jak…
Jsi neuvěřitelně aktivní – co děláš, když se nevěnuješ divadlu? Co tě ještě baví?
MV: Když nezkouším s Divadlem mladého herce, tak zkouším s Divadlem bez zákulisí a naopak. Pak si ještě udržuju kondici a 4x týdně plavu, cca nějakých 9 km týdně. To bys nevěřila, jaké se v hlavě při plavání rodí nápady!
A na co jsi v poslední době nejvíce hrdý?
MV: Hrdý jsem v poslední době na několik věcí. Rozdělím to rodina, divadlo a práce.
Rodina: Na svou dceru, která se popasovala se slušnou krizí a vyhrála nad ní, bez závažných ztrát na sebevědomí, ideálech a snech. To je velká radost. Na svou ženu, která má pro mě toleranci, pochopení a dokáže mi odpustit, když se někdy v životě zamotám. Hrdý jsem na to, že ji ještě i po letech dokážu někdy upřímně rozesmát.
Divadlo: Jsem šťastný za to, že Divadlo bez zákulisí stále funguje. Že se stále koná Sokolovská čurda. Jsem hrdý na vznik Divadla mladého herce a na všechny jeho členy.
Práce: Jsem vděčný osudu a hrdý na to, že mám už třicet let firmu, která umí dělat dobrou a pěknou práci, dává jistotu mým zaměstnancům a mé rodině.
Co pěkného Tě čeká – kromě premiéry? Na co se momentálně těšíš?
MV: Teď jsi mě zaskočila. Víš, že nevím? Čeká mě toho spousta, tak nevím, co vybrat a vyzdvihnout. Asi dovolenou, která bude v červenci, na tu se fakt těším. Protože budu s rodinou a nebude mě vyrušovat práce. A těším se, že si po premiéře Divadla mladého herce začnu připravovat další kousek. Tentokráte mou invenci a fantazii „odnese“ Malý princ. Exupéry, těš se!
Romeo + Julie aneb Tanec a zpěv
Vrátím se na závěr k Romeovi a Julii, první inscenaci sokolovského Divadla mladého herce. Premiéra proběhne příznačně o prvním májovém dni. Jakou očekáváte účast?
MV: První májový den je zvolen záměrně. Máj je lásky čas – kdy jindy tedy hrát věčný příběh lásky? Vzhledem k tomu, že se lístky prodávají teprve krátce, neumím říct, zda bude plný dům, ale přesilovka určitě nehrozí. Uvidíme, co se stane v následujících týdnech.
Pozvi, prosím, diváky. Co speciálního ve vaší inscenaci uvidí, proč by měli vyrazit do divadla?
MV: Uvidí divadelní dorost, který namísto počítačových her a bloumání po obchodech věnoval svůj čas divadlu. To si myslím, že stojí za vidění.
Uvidí bezprostřednost, trému na začátku a možná i slzy štěstí při děkovačce.
Uvidí netradiční předvedení snad nejznámějšího titulu, který se na divadle drží už staletí.
Proto stojí za to do sokolovského divadla 1. května 2023 od 19:00 dorazit. Bude nám ctí a radostí.
Sledujte pro další reprízy a inscenace web Divadla mladého herce a jejich facebook.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
