Premiéra v Sokolově …za milion!

Premiéru komedie Ani za milion! Michaely Doleželové a Romana Vencla připravuje sokolovské Divadlo mladého herce ve spolupráci s M+M Hranice na sobotu 27. dubna 2024. Odehraje se v sokolovském kulturním domě, na domovské scéně Divadla bez zákulisí. O zkoušení a inscenaci, o tom, jak osobně a divadelně fungují a jak se mají, jsem si povídala s představiteli dvou hlavních a jediných rolí – Vratislavem Mikanem a Pavlínou Šponiarovou – a s režisérem Martinem Volným.

Vráťo, Tvůj divadelní život byl a je obdivuhodný. Proslul jsi jako autor a interpret divadla pro děti, velmi rasantní a zajímavý. Ani za milion je uváděno pod „Tvým“ divadlem M+M. Můžeš shrnout, čemu ses zatím věnoval?

VM: M+M Hranice je volné sdružení rodičů, dětí a přátel rodiny Mikanových. Divadlo vzniklo v roce 1992. Za dobu činnosti jsme se několikrát probojovali na národní přehlídky divadel hrajících pro děti. Naše pohádky viděli i diváci na Národní přehlídce vesnických divadel ve Vysokém nad Jizerou. Já osobně jsem též dvojnásobným vítězem Divadla jednoho herce, dvakrát jsem byl jako host pozván na Jiráskův Hronov a dvakrát na Mezinárodní bienále v Chebu. Rok jsem též hostoval v Západočeském divadle v Chebu ve hře Popel a hvězdy v režii Jana Grossmana a Miroslava Krobota. Hru Postel pro anděla ve spolupráci s Podividlem AžažAš jsme hráli i v Lucembursku. S tímto souborem jsem se kromě jiného zúčastnil třikrát Národní přehlídky jednoaktovek.

O hranickém souboru M+M DbČAD: Soubory: M+M (amaterskedivadlo.cz)

Milionoví herci jsou mladí, mladší, nejmladší…

Martine, druhým zastřešujícím souborem inscenace je Divadlo mladého herce. Naposledy jsme spolu mluvili při příležitosti premiéry Romea a Julie před rokem. Co se od té doby změnilo?

MV: Co se změnilo? Je mi o rok víc. (směje se) Ale vážně. Romea a Julii jsme už ukončili. Nevýhodou divadla mladých je to, že se rozprchnou po školách, nebo musí především studovat a až pak hrát. A bez Merkucia to prostě nejde… Začal jsem s Divadlem mladého herce zkoušet Malého prince. (Pozor! Máme veršovanou verzi scénáře!).

O premiéře tohoto souboru v rozhovoru loni zde na portále Divadelník.cz.

A co nového v Divadle bez zákulisí?

MV: S Divadlem bez zákulisí zkouším vlastní hlavou a rukama stvořenou pohádku O čarodějovi, který kradl sny, která by měla mít premiéru 2. června. Se stejným souborem zkoušíme (už nekonečně) hru Bez roucha. No a někdy mezi tím se nějak narodil ten náš „Milión„. Ne peněz – hra! Do toho mám ve firmě hromadu práce a musím si najít plnohodnotný čas i na role tatínka, manžela a dědečka. Takže, slovy klasika – „trávím dny v činorodém ruchu“.

O sokolovských souborech DbČAD: Soubory: Divadlo bez zákulisí / Divadlo mladého herce (amaterskedivadlo.cz)

Milionová herečka mezi dětmi a seniory

Pavlínko, jsi neobyčejně zaměstnaný člověk…

PŠ: Je pravda, že se mi toho v posledním roce sešlo požehnaně. Vedle mého hlavního zaměstnání jsem loni v dubnu kývla na nabídku ZUŠ Habartov, zde už od loňského května vyučuju literárně-dramatický obor. Pracuju s dětmi předškolního věku i s puberťáky… Také přednáším na Univerzitě třetího věku, kde vedu seminář Analýza literárních děl. Moc mě baví nejen úžasný přístup seniorů, kteří chodí do hodin vždy pečlivě připraveni, ale i jejich pohled na literaturu…

Velkou inspirací mi byla a stále je spolupráce s Viktorem Braunreiterem. Loni v létě jeho Pouliční divadlo na popud Martina Volného uskutečnilo historicky první komentovanou prohlídku v Sokolově. To jsem s Viktorem pracovala poprvé. Byla jsem potěšena, když mě oslovil i na spolupráci s Karlovarským symfonickým orchestrem… A pořád se snažím udržet si své lekce kondičních tréninků (Tabata, HIIT, Insanity) a deepworku. Cvičím už ale jen dvakrát v týdnu. I nadále se snažím být dobrou matkou, partnerkou, kamarádkou a hospodyní. (říká skoro vážně s jiskrou v oku)

Zkoušet komedii v Sokolově? Ani za milion!

ANI ZA MILION! – Dilia na webu DILIA.cz.

Vráťo, o Tobě je známo, že máš rád komedie. Ani za milion! byla původně Tvoje iniciativa…

VM: Mám rád vtipné, chytré komedie – a hlavně všechny, ve kterých hraji. (usmívá se) Na začátku jsem uvedl, že DS M+M Hranice je volné sdružení rodičů, dětí a přátel Mikanových. Bohužel „čo bolo, bolo“. Mé tři děti Petra, Kačka a Vráťa, kteří se mnou postupně celá léta hrály, se rozprchly. Každý má již svou rodinu a žádný čas. Kamarádi Míša Nechutný a Hanka Popů, kteří s M+M též spolupracovali, jsou na tom obdobně, takže se teď volně družíme s mou milovanou ženou Eliškou a kamarády ze Sokolova.

Martina Volného znám dlouhou řadu let. Poprvé jsme se setkali na přehlídce v Horažďovicích – to měl ještě vlasy. Tehdy mi se zápalem vyprávěl o svých plánech o založení Sokolovské čurdy, na které jsem měl od jejího vzniku tu čest být několikrát pozván se svými pohádkami. V sokolovském souboru jsme se za ta léta poznali se spoustou výborných komediantů, a hlavně skvělých lidí a kamarádů.

Milion důvodů, proč se do toho přece jen pustit

MV: Nevím, kde vzal Vráťa to přesvědčení, že umím režírovat, nebo snad dokonce rozumím divadlu. Buď byl zoufalý, nebo mě pořádně nezná. (hurónsky se směje) Šel na to fikaně: využil mé snížené pozornosti na Čurdě při večerní zábavě, prý že potřebuje „jenom další oko“. Za druhé: přibral si k sobě Pavlínku. A za třetí: věděl velice dobře, že jsem „fanfarón“ a ješita, a tak mi hezky zalichotil – a bylo to.

VM: Pavlínku Šponiarovou jsem viděl v několika inscenacích. Vždy byly její výkony skvostné. Časem mě napadla hříšná myšlenka, zahrát si s ní. Před dvěma lety jsem objevil hru Ani za milion! Hned po prvním přečtení jsem věděl, že ji chci hrát a s kým. Pavlínka byla má první a jediná volba. Jakožto „introvertovi“ mi trvalo další rok, než jsem se ji odvážil oslovit. Souhlasila bez nátlaku.

PŠ: Znali jsme se z různých přehlídek, kde jsme viděli herectví toho druhého (já to jeho vždy obdivovala), párkrát jsme si dali spolu panáka na baru, poklábosili o životě, ale to bylo do této doby všechno. Potom přišel Milión. Tím, že jsme spolu strávili spoustu času, jsme se blíž poznali. Jsem za to moc ráda. Vráťa je velmi poctivý a pracovitý člověk, a to nejen kolem práce na svém milovaném domečku a zahrádce, ale i v herecké práci.

Ani za milion! je jedna velká sranda…

Jak probíhalo zkoušení?

MV: Marunka (Martinova žena a dramaturgyně Marie Volná – pozn. PRK) nám z dvouhodinovky s přestávkou udělala razantními škrty 90 minut bez přestávky a Pája s Vráťou začali zkoušet. Sami. Po čase mě požádali o to „další oko“. Podezírám je, že to schválně zahráli tak, jak zahráli a jenom čekali, kdy se chytnu. Chytl jsem se po deseti minutách, a tak nějak jsem se stal režisérem Milionu. Jsou to lstiví divadelníci a já jenom bezbranný chlapec.

PŠ: Ani za milion je jedna velká sranda. A to doslova. Hru jsme nazkoušeli za rekordně krátkou dobu, odhaduji, že jsme tomu věnovali jedenáct zkoušek (včetně čtené). Ale zkoušky to byly celodenní a velice intenzivní… A Vráťa už na první čtené zkoušce uměl text!!! To byl pro mě, jako pro prvotřídního prokrastinaka, šok! Každý z nás doposud pracoval při nastudování hry trochu jinak. Vráťa ctí text a naučí se ho precizně nazpaměť, na textu si pak staví pohyb a aranži. Já to mám naopak. Text „nějak“ v hlavě mám, ale upevňuju si ho až s pohybem. Legrační byly situace, kdy Vráťa čekal na „šlágvort“ a já mu místo toho řekla „cosi podobného, v tom duchu jako“… kluk měl se mnou svatou trpělivost. (usmívá se) Nakonec jsme se sladili a myslím, že nám to skvěle šlape.

… ale není to „Kameňák“

A co vás na tom nejvíce baví?

MV: Ani za milion! je hra pěkná, svižná a vtipná. Bohužel svádí k povrchnímu hraní fórů. Je jich tam spousta, ale podle mě to není jenom o nich. Viděl jsem pár provedení a nelíbily se mi. Nejsem příznivcem „Kameňáků“ a mám pocit, že na divadle se vždycky hraje o něčem. Jenom jsem nevěděl jak na to. Nakonec jsem oslovil autorku (Míšu Doleželovou) a vyměnil si s ní pár zajímavých mailů. Potřeboval jsem návod, jak ji číst.

Je to vlastně typ hry, kterou jsem nikdy nedělal. Z detektivek a kriminálek na jevišti mám hrůzu. Miluju vztahové situační hry, ideálně dramata s myšlenkou, sdělením a poselstvím. Potřeboval jsem si najít to jedno jediné slovo, které je tou hrou. Snad jsem na to přišel a uvidíme, co na to diváci a poroty. Myslím si, tedy se strachem věřím, že to hrajeme jinak, než je mezi amatéry obvyklé.

Milionoví lidé

MV: Velkou zásluhu na hře mají hlavně oba herci. Jsou to zkušení komedianti, kteří nabízejí a jsou přístupní změnám. Dalšími nenahraditelnými človíčky jsou Jarmilka Kvasničková a Pavel Vdovec. Jarmilka zařídila všechny kostýmy a hromadu rekvizit. Pavel se tak nějak stal technikem, scénografem, zvukařem a osvětlovačem. Bez nich by to už vůbec nešlo. Díky, přátelé.

PŠ: Za všechny ty chvíle strávené s „Miliónovou partou“ děkuju. Těším se na premiéru, na reprízy i na poklábosení u kafe či piva.

VM: Skupina lidí, se kterými představení vytváříme, je skvělá. Martine, Maruško, Jarmilko, Pavlíku, Eliško a Pavlínko, děkuji. Hra Ani za milion! měla být krásnou tečkou za mým divadelním životem, ale teď vlastně ani….

A na závěr – proč byste na inscenaci Ani za milion pozvali diváky?

MV: Současný svět je plný problémů, zla, násilí, smrti a narušených mezilidských vztahů. Náš Milion pomůže divákovi na devadesát minut zapomenout na všechen ten marast, pobavit se a zasmát. Náš podtitul je „I smrt je někdy k smíchu.“ Proto si myslím, že by mohli přijít.

Díky. A zlomte vaz!

Premiéra komedie Ani za milion! hranického souboru M+M a Divadla mladého herce Sokolov proběhne v sobotu 27. dubna 2024 v sokolovském Domě kultury. Vstupenky koupíte na webu MDK Sokolov. Jste srdečně zváni!

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!