Geisslers Hofcomoedianten: Nové baroko

Geisslers Hofcomoedianten se z amatérů před deseti lety proměnili v profesionální nezávislé divadlo. A přesto stále pravidelně vystupují na Jiráskově Hronově. Když jsem před lety na JH přijela poprvé, vzbudila ve mně zájem vyhrocená reakce publika. To se roztříštilo na dva zcela vyhraněné tábory. Jedni je bezmezně vychvalovali do nebes. Druzí trousili skrze zuby, že je nemohou ani vidět, protože jsou “příliš” na efekt. Ta pozitivně naladěná část obecenstva tehdy převažovala. Ale stejně, očividně nejsou GH zcela “pro každého„.
Ve třetí části rozhovoru s ředitelkou Geisslers Hofcomoedianten Kateřinou Bohadlovou se tedy dozvíte, kdo je geissleří divák, jak probíhá dramaturgie her stylu Nové baroko a jak přistupují k výběru herců. Otevřela jsem i emancipační téma, jaká životní role je KB při tom frkotu nejbližší.

Diváci Geisslers

Katko, pro koho primárně Geisslers hrají? Kdo jsou vaši diváci?

KB: V rámci diskusí nad naším strategickým plánováním a analýzami jsme došli k tomu, že náš divák je člověk, který se rád usmívá, má rád inteligentní humor. Možná je trošku intelektuál. Člověk, který se nebojí nových věcí a rozhodně se rád baví.
To, že se usmívá je důležité. Existují lidé, kteří se nikdy neusmívají, a myslím si, že ty by to zrovna vůbec nebavilo.

Z hlediska věku jsou naši diváci napříč všemi věkovými kategoriemi. Krom dětí teda. Od teenagerů až po seniory. Věk u nás nehraje roli. A bývá to problém takhle rozlišit třeba u facebookových kampaní, kde je to jedno z kritérií.

Usmívat se a chtít něco navíc

Jsou to obvykle lidé, kteří mají na divadle rádi “něco navíc”. Geissleři v první rovině sice nabízejí zábavné divadlo, ale když na nás přijde někdo, kdo chce něco víc, najde i paralelu k současné situaci a proč to hrajeme. Když tedy přijde někdo, kdo se zajímá o baroko a orientuje se v něm, dokáže odhalit inspirační zdroje, najít autory, díla a širší inspirační kontext.

Odkrývání vrstev

Tohle vnímám jako velkou devízu geissleřích inscenací, protože ony jsou mnohovrstevnaté. Díky tomu může být naše publikum tak pestré. Každý si dojde jen do té hloubky, do které chce. Klidně to může být i jeden a ten samý člověk. Jeden den přijde na inscenaci, že o ni nechce moc hloubat, a že se chce jen pobavit. A jindy přijde naopak s tím, že ho zajímá, o čem to je.

Každý si dojde jen do té hloubky, do které chce.

Rozhodně ale nehrajeme pro lidi, kteří preferují něco smutného, nebo tragického. Ti, kteří chodí na vážnou činohru, se u nás moc nebaví.

Zajímá vás zpětná vazba od diváků?

KB: Vážíme si svých diváků a myslím, že jim to dostatečně projevujeme, když se s nimi po představení vidíme na baru. Výhoda Divadla VILA Štvanice je, že tam není nějaký samostatný divadelní klub, ale jeden bar, kde se všichni pak potkají. Tam dochází k vzájemnému dialogu. Bohužel, s těmi, kterým se to nelíbí a odejdou rovnou domů, toho moc nenaděláme.

Jinak, diváky oslovujeme, děláme jim úvody před představením, vyzýváme je ke spolupráci. Máme i takový “Mecenášský klub”, se kterým komunikujeme.

…neděláme divadlo nahodile, jen aby to byla legrace.”

Existují samozřejmě i negativní kritiky. V nich je ale často vidět, že ten člověk to nepochopil, nebo se mu nechtělo jít do těch hlubších vrstev. My neděláme divadlo nahodile jen, aby to byla legrace. Všechno má své opodstatnění a váže se na to, co chceme k danému tématu říct. Každá inscenace se hraje “o něčem”. I když je to třeba barokní oratorium. Např. Magdalénu lascivní a kajícnou G.B. Andreiniho, hrajeme o vztahu muže a ženy v různých fázích života. A až o chorobné lásce k matce, kterou si muž projektuje do všech žen svého života. Je to jen o tom, jestli chce člověk hledat, o čem to je, nebo ne.

Kritika = jiný názor

Petr Hašek není člověk, který by kritiku nevzal a nezamyslel se nad ní. Když ale ví, že to, co udělal, bylo děláno s rozmyslem: tak, jak on to vidí jako správné, pak je to jen jiný názor.

Geisslers VILOmeniny: Ostrovní festival

V souvislosti s diváky nemůžu nezmínit ani váš projekt pro “celou rodinu” VILOmeniny: Ostrovní festival pro malé, velké, tlusté i tenké diváky, jehož už 6. ročník proběhne letos v listopadu uvnitř i vně Divadla VILA Štvanice. Je to cesta, jak si vychovat diváky? 

KB: Taky. Prapůvodně VILOmeniny vznikly, když jsme hledali s kolegy ve vile nějaký společný projekt, který by nás propojil. Z toho ale rychle sešlo a dostalo se to pod produkční skupinu Geisslerů. Vlastně to vyšlo přirozeně z toho, že část tvůrců, herců v Geisslerech, se divadlem pro děti přímo zabývá a využili vlastních zkušeností. Naše dramaturgyně Helena Koblischková dělá pohádky pro děti, např. v Mostě v Divadle rozmanitostí či v Brně v Divadle Polárka.

Jiné divadlo pro děti

Díky znalosti a kontaktům v divadlech pro děti mimo Prahu je pro nás poměrně snadné sestavit program dvoudenního, dnes už třídenního, víkendového festivalu pro děti. Snažíme se do Prahy přivážet jiné inscenace pro děti, než jsou k vidění např. na přehlídkách divadla v Dlouhé Dítě v dlouhé, nebo na Přeletu nad loutkářským hnízdem.

Je o VILOmeniny zájem?

KB: Určitě. V prvních ročnících byl mega silný zájem. Teď už to trochu polevilo, což může být dáno dramaturgií, ale i tím, že se s podobnými projekty docela roztrhl pytel. Ovšem pro cílovou skupinu dítě – a to myslím od batolete po první třídu – je pořád velký zájem.

Divadelní…bojovka

VILOmeniny mají vždycky nějaké téma a to se promítne do scénografie vily. Ta se podle něj na celý ten víkend promění. Pro děti se připravuje bojovka, divadelní představení, koncert, výtvarné dílny či herna pro mrňata. Koncept VILOmenin docela funguje. Snažíme se program propojovat tak, aby byl zážitkový, jak pro děti, tak pro rodiče. Rodiče můžou ale i dítě odložit a sednout si do kavárny, když si chtějí odpočinout.

Klub mladých diváků

Určitě je pro nás důležité vychovávat mladé diváky, děti k divadlu, k imaginaci, kreativitě. Pracujeme s tím, protože si uvědomujeme nebezpečí, že když v mládí vidí člověk špatné divadlo, tak mu to třeba cestu do divadla úplně uzavře. Kromě malých dětí v rámci VILOmenin, hrajeme tedy sami i pro diváky o skupinu výš. Pro teenagery, pro Klub mladých diváků. Dokonce naše inscenace Dvě komedie v komedii byla v sezóně 2015/16 vyhlášena v jejich anketě Nejlepším divadelním představením pro ZŠ. To pro nás bylo velkým vyznamenáním.

Přímo pro KMD máme během sezóny vyhrazeno kolem 6 zadaných večerů jen pro ně. A jednotlivě pak mohou se slevou samozřejmě chodit i na “normální” představení během roku. Myslím, že proto i na nás chodí hodně mladých lidí.

Překlady a dramaturgie Geisslers

Jsi vystudovaná italianistka/germanistka. Z filologie jsi “utekla” k překladu – především překladu renesančních/barokních divadelních her. A co tě tak táhne právě k hrám 300 i více let starým?

KB: Na baroku se mi líbí ta expresivita a propojení různých uměleckých žánrů v jeden “Gesamtkunstwerk” – celek, kdy to musí být efektní, umět vizuálně zaujmout. Primárně mě k ranému baroku přivedl můj zájem o žánr komedie dell’arte, který se se mnou táhne od školy. Psala jsem na toto téma i diplomku. Věnovala jsem se mu tedy teoreticky i prakticky. A odtamtud to vyšlo. Spousta geisslerovských věcí je dellartovská.  

Z velké části tvých překladů tyje dramaturgie Geisslers. Je to tak, že překládáš hry účelově pro vaše divadlo? Nebo existuje ve výběru her, které si k překladu vybíráš, nějaký jiný klíč?

KB: Mé překlady z období baroka byly cíleně vybírány za účelem inscenování. Velmi často z toho překladu nakonec nic nezbylo, nebo jen nějaké torzíčko. Ale vždycky jsme hledali společně. Na dramaturgii, výběru textů se hodně podílel můj táta. A pak i já sama, když jsem studovala na postgraduálu. A věnovala se baroknímu divadlu ještě víc.

Průsečíky a nosníky

Hledali jsme různé průsečíky: nějaké nosné, až revoluční texty a autory, kteří ve vývoji divadla udělali nějaký velký krok. Tak jsme třeba přišli na italský rod Andreini. O něm toho tady moc lidí nevědělo, než ho Geissleři znovu představili sérií třech inscenací: Dvě komedie v komedii, Magdaléna lascivní a kajícná, V borůvčí. To mě zase vrací ke komedii dell’arte, na které Giovanni Battista Andreini díky svým rodičům vyrostl a z ní vyšel.

Překlady současných her

Protože mě divadlo bavilo z různých stran, začala jsem překládat i současné německy a italsky psané hry. Jednu dobu jsem měla slušný přehled. Pár her jsem pro česká divadla našla a přeložila. Hrály se v různých divadlech. Teď už na sledování dění kolem současného italsky a německy psaného divadla ale nemám tolik času. Sem tam mě sice někdo požádá o nějaký konkrétní překlad, ale už to není tak intenzivní.

Jedním z mot Geisslers je “Let’s baROCK!” – propojování staré formy s aktuálními tématy. Hledáte v současných tématech, které hýbou společností barokní precedens? Nebo v barokní hře současné téma?

KB: Většinou ta inspirace vychází z nějakého zajímavého barokního zdroje – divadelního textu, biografie, básničky nebo i třeba rytiny. Musí to být něco, co s námi v té chvíli rezonuje. Něco co bylo na svou dobu revoluční. Vázalo se k hraběti Šporkovi nebo přímo k jeho Kuksu. Anebo k českému baroku. To pak v nás evokuje nějaké téma, které chceme zpracovat.

Novodobí bohové

Třeba, když jsme narazili na Molièrovu Psyché, došlo nám, že hra mluví o novodobých božstvech. O dnešních společenských modlách, falešných vůdcích společnosti. Z toho pak vznikla inscenace Krása střídá nádheru.

Hodně řešíme vztahová témata. Nebo politické věci jako v inscenaci LoutnaCZ. A právě k ní vznikl i slogan “Let’s baROCK!”

Nové baroko

My dneska už začínáme pracovat s úplně jiným termínem. Už strašně dlouho totiž hledáme klíč, k tomu, aby náš složitý název Geisslers Hofcomoedianten ve spojitosti se slovem baroko nepůsobil spíše odrazujícím dojmem. Namísto vzbuzení zájmu o to, co děláme. A také pod ním chceme zastřešit i ostatní aktivity, které děláme na Štvanici, v Kuksu, letní festival atd., protože se na nich podílí ti samí lidé. Od září 2020 rozjíždíme geissleří kampaň na soubor, který hraje v Divadle VILA Štvanice, ale také kampaň na naše aktivity jako celek, s podtitulem Nové baroko. Nové baroko spojuje naši konkrétní divadelní poetiku, lidi, místa a zároveň je to srozumitelné “normálnímu” člověku.

S nástupem dramaturgyně Heleny Koblischkové (2014) začal do souboru pronikat česko-francouzský duch (LoutnaCZ, Tři ženy a zamilovaný lovec, Krása střídá nádheru). V baroku spolu italská a francouzská škola dost bojovaly. Jak se to daří propojovat v dramaturgické koncepci u Geisslers Hofcomoedianten? Berete tenhle “boj do hry”?

KB: Nebereme, takhle jsme o tom vlastně nikdy ani neuvažovali. Neděláme rekonstrukce barokních her, ale současné divadlo. Z předlohy si něco vybereme a zpracujeme to současným způsobem. Tím jdeme vlastně primárně proti původnímu slohu.

Rádi bychom spíš pokryli evropské baroko komplet. Ve francouzském jsme měli mezery, protože jsem se věnovala hlavně těm italským a německým textům. A teď nám ještě chybí pokrýt víc třeba anglické baroko. A láká nás dost i španělské.

Požadavky na Geisslers herce nově barokního stylu

Jak jsi už říkala, vycházíte hodně z komedie dell’arte (k.d.a.). Ta je založená na přesných typech postav a improvizaci. Jak moc se tohoto schématu držíte?

KB: Určitě máme sklon k improvizaci, ale spíš až v těch “vyhraných” věcech. Myslím, že je to jako ozvláštnění vítané. Ale nepracujeme s pevnými typy, maskami, atributy.

Stejně jako k.d.a. pracujeme hodně s timingem a temporytmem. Proto jsou naše inscenace dost těžké herecky. Nejen, že musí být herci schopni (často zároveň) obsáhnout pohyb, hudbu, mluvené slovo a do toho si dát třeba nohu za krk, ale navíc musí udržet všechno v rytmu. Musí to klapat jako stroječek. Protože bez něj ty věci nefungují. To velmi sluší dellartovské stylizaci.

All-stars-cast

Také jsme převzali dellartovský koncept “all-stars-cast”, kde neustále hrají všichni a každý je chvíli hrdina. V Geisslerech nejsi nikdy moc dlouho v zákulisí. Všichni něco dělají, minimálně něco ozvučují, když už nic.

Většina ensemblu jsou vystudovaní herci. Stačí jim ke splnění vašich náročných požadavků jejich vzdělání (konzervatoř, VOŠ, DAMU), nebo prochází nějakými geissleřími semináři?

KB: V naší práci se hodně využívá potenciál daného herce. Takže, když je třeba herce např. na Pomeranče, což je loutkárna, sáhne se po lidech z KALD DAMU. Protože umí pracovat s předmětem. Petr umí z každého vyždímat to nejlepší, co může nabídnout. Jako soubor nemáme požadavky na to, aby herec uměl salto. Vždycky je dobré, když na něco hraje nebo zpívá a umí se hýbat. Máme rádi herce, kteří jsou zkušení nejen v mluveném slově, ale mají ten záběr širší. Ale ještě důležitější je jaký je to člověk. To u nás hraje větší roli, než ta umělecká průprava.

Role Kateřiny Bohadlové

V čem se cítíš lépe – překladatelka, lektorka (Div. Minor, externí pedagožka DAMU na KTK), ředitelka Geisslers Hofcomoedianten, herečka, matka… ? Jak všechno kloubíš dohromady?

KB: Mě vždycky hrozně bavil ten mix. Všechno je to divadlo, z různých stran, směrů a úhlů. Věnovat se divadlu takhle z různých hledisek. Kdybych měla vybrat jen jednu z těch rolí, tak bych byla smutná, protože by mě ty ostatní chyběly. Ten paradoxní chaos, zdánlivá nevyhraněnost je pro mě tak trochu i cíl. A čím pestřejší to je, tím víc mě to baví. Je otázka do jaké míry pak tu jednu věc můžeš dělat dobře teda.

Mazec

V poslední době tím, že jsem limitovaná rodinou, směřuje ale nejvíc mého času do vedení Geisslerů a všeho, co s tím souvisí. A třeba loni, když jsme zkoušeli Jedem s medem, tak to byl mazec. Intenzivní zkoušení, hraní a kloubení to s fundraisingem… To už jsem vnímala, že je toho moc.

Nedávno jsem překládala dvě současné italské hry pro evropský projekt Fabula mundi (měly by vyjít v sekci Nová hra). A to už bylo také trochu přes. Před dvěma roky mě také oslovili z NAMU (Nakladatelství AMU), jestli bych nechtěla vydat svou dizertaci. A já jsem na to kývla, protože jsem si říkala, že když už jsem na ni tak dlouho dělala, tak by bylo fajn ji proměnit v knihu. Jenže pak jsem si to přečetla a zjistila jsem, že je to strašně moc práce ještě. Teď je to u editora, ale úplně se bojím, až to přijde do e-mailu.

Běžný pracovní den

Můj pracovní den v normálním režimu je od devíti do čtyř, kdy dělám. Pak jdu pro děti do školky. A pak už toho moc do večeře nenadělám. Pak si jdou děti lehnout a já jsem pokračovala až do půlnoci. A tak znovu. A to už nechci, to je hrozný záhul. Neodpočineš si, nemáš žádný život, nevěnuješ se ničemu. Chvilku se to takhle dá, ale pořád ne. Když jsem dělala ten poslední překlad a měla jsem deadline, musela jsem doma říct, ať se mnou ten týden nepočítají. A teď, když děti nebyly během nouzového stavu ve školce, tak jsem neměla ani těch svých 6-8 hodin na práci, co jsem zvyklá. Naštěstí výrazně vypomáhala babička.

Plány Geisslers

Co Geisslers Hofcomoedianten plánují v příští sezóně? Navážete na festivaly Adreini/Brandl/Špork?

KB: Příští sezónu bude festival Gozzi. Uzavře se nám kruh od Lásky ke třem pomerančům s nově nazkoušenou inscenací LK3P 2: Zelenavého ptáčka.
Druhou premiérou letošního roku budou La Fontainovy Bajky, které přeloží Helena Koblischková a režírovat bude Matija Solce (česko-slovinský loutkář). Na to se hodně těšíme. Na začátku 2021 budeme zkoušet inscenaci o Bílé hoře s pracovním názvem 27 chvilek pro Mydláře. Scénář na objednávku pro nás píše Luděk Horký a Natálka Preslová, písňové texty Helena Koblischková. Příští léto nás také čeká Antická Štvanice, velký outdoorový festival na Štvanici v koprodukci s Tygrem v tísni. Budeme zkoušet Římskou Lukrécii.

Do konce letošního roku chceme vydat CD Napříč s písničkami z našich her. Pak klasicky na podzim VILOmeniny, momentálně letní turné festival a v srpnu THEATRUM KUKS.

Dvacet let Geisslers v ‚Kabaretu‘ a knize o barokním divadle

Plánujeme také Kabaret – takovou retrospektivu našich inscenací – k 20 letům souboru.

K tomuhle výročí navíc připravujeme knihu. Nebude to jen ročenka, ale spíše to bude publikace o barokním divadle a v širším slova smyslu, o baroku skrze Geisslery. A to by mělo být rozšířené navíc ještě o webovou platformu, kde bude to, co se už do knihy nevejde. Abychom mohli všechno pojmout a usouvztažnit.

To je mnoho plánů. Doufám, že vám všechny vyjdou. A děkuji za rozhovor.

KB: Já díky. Bylo fajn si zavzpomínat.

Utekly vám předešlé části rozhovoru s Kateřinou Bohadlovou o Geisslers Hofcomoedianten? K začátkům se můžete vrátit do první části rozhovoru ZDE. A zajímá-li vás cesta Geisslers k profesionalizaci, pak se vrhněte na čtení druhé části rozhovoru TADY.