Geisslers Hofcomoedianten: THEATRUM KUKS, začátky

Geisslers Hofcomoedianten brzy oslaví 20 let od svého vzniku. Polovinu svého divadelního života prožili jako amatéři, druhou polovinu jako nezávislé profesionální divadlo. O vzniku, snech, motivaci, profesionalizaci a dramaturgii jsem si povídala s jejich principálkou.
V první části rozhovoru rozkrýváme s Kateřinou Bohadlovou (KB) postupně začátky Geisslers Hofcomoedianten (GH) a jejich spojení s festivalem THEATRUM KUKS.

Začátky

Kdy začala Kateřina Bohadlová “koketovat” s divadlem? Pamatuješ si co nebo kdo v tobě probudil chuť hrát divadlo?

KB: Jasně. V Náchodě na gymplu, když tam začalo vznikat něco, co bylo potom budoucí divadlo DRED. Hrozně jsem tehdy zajásala. Předtím jsem se nikdy divadlem nezabývala. Ale tehdy mně přišlo, že tam chci chodit. Němčinář mi to ale rozmluvil, že už maturuju, a že se mi to nevyplatí, takže to skončilo, než to začalo.

Pak jsem šla na vysokou a tam jsme založili na germanistice (FFUK) divadelní společnost Heizkörper a začali hrát německy. Takže to bylo takový první vyžití v divadle. Paralelně s tím vznikli Geissleři.

Arnoldiho herecká společnost

Geissleři měli vlastně takový prolog. Nejdříve jsme byli jednorázová Arnoldiho herecká společnost, která vznikla pro projekt v Náchodě v roce 1999. Na objednávku jsme vytvořili inscenaci Únos. Byla to hra od Friedricha Jüngera, která se prokazatelně v Náchodě dvěstě let zpátky hrála a já ji pro tu příležitost přeložila. Ještě chvíli po výročí se hrála v regionu a tím to zhaslo. 

Po pauze kolotoč

Pak byla dva roky pauza. A založil se festival THEATRUM KUKS. Nultý ročník proběhl v roce 2002 a my jsme byli vyzváni, jestli bychom neudělali další inscenaci. Tak vznikla inscenace Amor Tyran na voze. To tehdy také ještě vypadalo, že to bude jen jednorázová záležitost. Ale hrozně nás to chytlo. Celou tu inscenaci jsme vymysleli a nazkoušeli v Kuksu o letních prázdninách, pak jsme ji na festivalu odpremiérovali a pak jsme s ní začali jezdit na přehlídky amatérských divadel. A naskočili jsme do takového kolotoče, který se opakoval podle stejného schématu následujících cca 10 let.

Zkoušky ve stodole, nápady “od Prďoly”

Bylo to strašně super období. Celé ty roky byla léta založena na tom, že léto se rovná Geissleři. Zkoušeli jsme ve stodole, všichni jsme tam společně žili, vařili si. Panovala totální symbióza. Nápady, které vznikaly večer v hospodě U Prďoly, jsme druhý den ráno na zkoušce realizovali. Bylo to intenzivní, tvůrčí období. Všichni jsme tehdy byli na školách, měli prázdniny a nebyl tak problém. Ještě se neřešila práce, děti, prachy, nic.

Divadlo přilákalo tebe i tvého bratra Martina (dnes absolvent KALD DAMU). Měli jste nějaký divadelní předobraz v rodině?

KB: Náš děda z matčiny strany byl amatérský herec. Nikdy si tak sice neříkal, ale vyprávěl o tom a často na to vzpomínal. Působil v divadle ve Vysokově (u Náchoda), kde bydlel. Scházelo se tam pár lidí a dělali operety.

Ty jsi divadelní školu studovat nechtěla?

KB: Jednou jsem tajně dělala přijímačky na DAMU. Přihlásila jsem se na činohru. Nevěděla jsem tehdy, co je “alterna”, a že by mě asi bavila víc. Dělala jsem zkoušky u Borise Rösnera. Byl to hezký zážitek. Dokonce jsem postoupila do úzkého výběru asi 15 lidí, ale nevzali mě. Pak už jsem to nikdy nezkoušela. Zavrhla jsem to, že to asi není ono a divadlo jsem dělala dál amatérsky a stačilo mě to. Musím říct, že na germanistice mě to vlastně v určité fázi studia bavilo právě jen kvůli divadlu.

Geisslers označují za svého duchovního otce – “impresária” – vašeho otce, Stanislava Bohadla. On sám měl divadelní ambice?

KB: Náš táta je obrovský kreativec a má uměleckého ducha. Vystudoval muzikologii a historii a zároveň klasickou kytaru. Na vojně byl ve Vojenském uměleckém souboru v Táboře, takže od studií se pohyboval v uměleckých kruzích. Byť umění nepraktikoval jako svojí profesi.

THEATRUM KUKS založil pro lásku…

THEATRUM KUKS založil pro lásku ke Kuksu a kvůli svému snu vrátit do Kuksu živé umění. Což se mu postupnými kroky za těch dvacet let konečně povedlo zrealizovat. Když festival tehdy zakládal, tak především skrze svůj obor muzikologie jako hudební festival. Hudební dramaturgie byla od počátku mnohem vychytanější. Divadlo bylo jen okrajové a byli to pouze Geissleři. Ale už tehdy o tom uvažoval jako o multižánrovém festivalu. 

Takže název THEATRUM KUKS neodráží divadlo jako žánr, ale spíš metaforu ve smyslu Theatrum Mundi? 

KB: Přesně tak. Kuks samotný je theatrum, protože to prostředí a architektura údolí, krajiny je kulisa k čemukoli. Už za Šporka před 300 lety byl Kuks vnímán jako místo, kde se na různých lokalitách v rámci celého areálu Lázní Kuks odehrávají různé produkce.

Takový barokní site specific?!

KB: No, vlastně ano. Závodiště s trpaslíky, turnaje, Braunův betlém v lese, to je všechno hodně site specific.  

Jak moc jdeš vlastně sama ve šlépějích svého otce, muzikologa, polyglota?

KB: Určitě jsem odrazem nějakého vedení rodičů, kteří mě vedli k věcem, které sami měli rádi nebo jim přišly důležité. Vznikla tak nejspíš i má kombinace italština němčina, kterou jsem vystudovala. Po ročním pobytu v Německu na gymplu jsem se rozhodla, že chci studovat jazyky. A táta asi tehdy navrhnul k němčině italštinu, protože ji sám znal.

Se slovníky do Itálie

Přes rok jsem se pak drtila italštinu pro samouky a letní prázdniny následující po roce v Německu jsem strávila jako au-pair v Itálii, kde jsem se snažila nahodit italštinu aktivně. Ještě si pamatuju, jak jsem tam přijela v podpaždí s česko-italskými a italsko-českými slovníky, svazky a-k, k-z. A povedlo se. Na italštinu nebylo u přijímaček potřeba tolik znalostí jako na němčinu, takže ty klaply. V ročníku jsme byly pouze dvě s touhle jazykovou kombinací.

Baroko v hlavě

Co se týče zájmu o baroko, tak to táta ovlivnil nejen mě, ale všechny Geisslery. Celou naši poetiku. On je totiž skutečně dobrý v tom, že umí nadchnout lidi pro věc. Umí zažehnout zájem a má dobré nápady. Takže, když se pak lidi chytnou a to oni se většinou chytnou, tak si ten jeho nápad pak rozjede vlastní život a děje se.

Takže Stanislav Bohadlo je takový Steve Jobs Geisslerů?

KB: Tak to nevím, jestli by se s ním takhle ztotožnil, ale rozhodně je to iniciátor, kick-starter.

THEATRUM KUKS v Geisslerech

Od svého původně účelového vzniku v roce 2002 jste i po 19 letech stále festivalu THEATRUM KUKS věrní. Stále vás T.K. baví?

KB: V prvních letech jsme tam byli ti, kteří jsou “najatí”, ale dělali jsme to hlavně ze zájmu. Spousta věcí se od té doby posunula a vyvinula. Postupem času se většina – alespoň těch stávajících členů – skrze vzdělání profesionalizovala. A to vč. Petra Haška, uměleckého šéfa Geisslerů. On v sobě stále nese to iniciální nadšení z baroka a Kuksu. A díky tomu přetrvává naše specifická poetika. A company, která hodně stojí na vztazích, na napojení lidí, přátelství. To je pro nás pořád důležitý prvek. Mnoho souborů po 7 letech zaniká, u nás to jede a žije dál. Lidi se obnovují, ale přirůstá jim to k srdci a díky tomu fungujeme.

Co se na spolupráci s THEATRUM KUKS za tu dobu, co jste společně dospěli, změnilo?

KB: Vždycky jsme tvořili a tvoříme páteř divadelní části programu. Postupně jsme se do něj ale zapojovali více a více, začali jsme kecat do programu a vnášet návrhy. Bylo to vítané. Zejména, když jsme byli všichni na školách a sledovali, co se v divadlech nového děje. Našimi podněty se program rozšiřoval a posiloval. Až to dospělo do roku 2017, kdy jsme převzali vedení.

THEATRUM KUKS a Galerie loutek pod Geisslery

Letos máme 19. ročník, následující bude 20. a tři ročníky už proběhly pod námi jako zapsaným spolkem. Už to není fyzická osoba Standy, který to dělal sám. Je to team lidí. Máme rozdělenou práci. Když je víc lidí zapojených, víc se to profesionalizuje a víc se toho zvládne. Standa zůstává hlavním hudebním dramaturgem a členem rady spolku Theatrum Kuks, která festival pořádá. Když jsme byli vyzváni převzít vedení, báli jsme se toho. Ale vzali jsme to. A jako spolek se nám daří rozvíjet aktivity dál. Např. spolupráce s Novou sítí, zakládání uměleckých rezidencí během festivalu atp. Spadá pod nás i Galerie loutek.

Při vedení festivalu nejde samozřejmě jen o dramaturgickou stránku, ale i o finanční zajištění akce, vyjednávání s partnery atd. Jak moc vám zabírá čas organizace festivalu během roku?

KB: Jakmile skončí jeden ročník, začínáme plánovat další. Je to v podstatě celoroční práce, která samozřejmě není každodenní a je různě intenzivní v různých fázích roku. Základní programová linka dalšího ročníku musí být připravená už v září. Na konci září jsou totiž ministerské granty. Tehdy už musíme mít základní kostru následujícího ročníku a nějaké téma, kolem kterého se to bude točit. V průběhu roku program upravujeme a sháníme peníze. Vypisují se granty, hledají partneři (to se tedy hodně špatně dělá v (po)covidové době). Na jaře je pak ta práce intenzivnější: domlouvají se reklamní věci, plní program, uzavírají smlouvy.

Zlaťáčky pro THEATRUM KUKS

Jak festival THEATRUM KUKS financujete?

KB: Především z ministerských grantů. V posledních letech jsme měli už i stálé partnery z komerční sféry, ze soukromého sektoru. A také i individuální donátory. Spousta z nich nám ale letos nemůže kvůli covidové krizi přispět, nebo mnohem méně než v minulých letech. Dokonce i v jednom z grantů je letos pokles. To nám pak zbývá doufat, že přijde hodně lidí a rozpočet nám vyváží vstupné.

V Kuksu paří Bach i Beethoven

V roce 2015 měla obec Kuks problém s festivalem, už s vámi zase mluví?

KB: V roce 2015 jsme byli označeni jako “nejhlučnější barokní festival”. Z toho jsme si nakonec tenkrát udělali i podtitul celého ročníku. Steve (manžel) udělal vizuály typu Beethoven s kytarou a Bach pařící na punk atd.

Dneska je to už mnohem lepší. Všichni se postupně učíme. Vztahy se urovnaly a s panem starostou i místostarostou se dohodneme. Vedle obce musíme ale jednat i s Národním památkovým ústavem, který spravuje Hospital Kuks. A to také není lehké vyjednávání.

Pravidelná hygiena a několik auditů

Máme jednoho takového angažovaného souseda, který bydlí vedle divadla. Ten se nám snaží sabotovat aktivity pravidelným voláním hygieny. Za poslední dva roky jsme díky němu měli několik auditů účetnictví. To máme v pořádku, takže tím nic nedosáhl, ale je to otravné. Žere to čas, který by se dal věnovat něčemu zábavnějšímu. Já vím, že jsme na Kuksu ty první roky dost divočili. Zkoušeli do půlnoci a byli hluční. Ale on si s námi, když byl mladší a kalil U Prďoly, rozhodně v ničem nezadal. Jednou jsem mu zkusila nabídnout mír a spolupráci. Zašla jsem za ním, donesla jsem pivo, co jsme tam tehdy ze sudu točili. Ven vyšla jeho paní, pivo vzala a vylila mi ho na boty. A tím ten pokus skončil.

Festival klášterních a zámeckých divadel

Vedle multižánrového festivalu THEATRUM KUKS (pravidelného srpnového festivalu v Kuksu od 2002), pořádáte Festival klášterních a zámeckých divadel (letos už X. ročník).

KB: Je to turné Geisslerů po ČR. Místa, která si vybíráme, mají nějakou divadelní tradici. Kromě toho, že si tam zahrajeme a přivezeme do toho regionu nějaký letní kulturní program, chceme zároveň připomenout divadelní historii toho místa.

Vedle zámků, klášterů to bývají i místa, která třeba už ani jako divadelní prostor neexistují, ale ví se o nich, že tam ta divadelní tradice byla. Např. jičínská kasárna na místě staré jezuitské koleje. Před samotnou inscenací o tom místě chvíli mluvíme. Máme tak v rámci turné tedy i vzdělávací prvek.

Letní sezóna

Takhle objíždíme celou republiku, už 10 let. Za celé léto – od konce května do září obyčejně zahrajeme v podstatě stejný počet představení jako od podzimu do jara ve Divadle VILA Štvanice. Je to de facto taková druhá sezóna Geisslerů. Divadelní prázdniny se nedrží.

Je třeba pro letní sezónu nějak výrazně upravovat hry, které hrajete na Štvanici? Nebo připravujete pro tuto příležitost zvláštní repertoár?

KB: Ne, ne. Vozíme výběr repertoáru, který máme. Teď poslední léta je součástí vždy i nové představení. To má sice oficiálně premiéru až v Kuksu v druhé půlce srpna a pak v září v Praze, ale nejdříve to povozíme a vyhráváme takhle po regionu. Letos to bude v premiéře LK3P 2: Zelenavý ptáček, pokračování Lásky ke třem pomerančům (LK3P).

Zkoušení nových inscenací

Už asi nezkoušíte o prázdninách v Kuksu tak jako kdysi?

KB: Bohužel ty dlouhé zkoušky o prázdninách už nejsou. Tak jak jsme se 2010 přehoupli všichni do Prahy, tak už nikdo neměl možnost, do Kuksu odjet v létě na celý měsíc. Loni jsme se ale k tomuhle konceptu trochu vrátili, když jsme zkoušeli Jedem s medem. Všichni jsme se sešli s malými dětmi a byl to takový malý tábor. Zkoušeli jsme týden v Praze, pak týden v Kuksu a jeden víkend v Praze. To vzniklo velmi rychle.

Jinak zkoušíme v Praze a je to docela těžké poskládat, s ostatními divadly, s herci a jejich jinými závazky. Musí se prostě udělat zkušební ferman, musí být určitý počet zkoušek, aby to vůbec šlo.

Červencové zkoušení na Kačině

Letos budeme mít takovou novinku. Asi na 14 dní v červenci jedeme na Kačinu. V minulosti jsme tam hráli a teď v červnu znovu. Je tam skvělý kastelán, který nám nabídl, ať klidně přijedeme, když budeme potřebovat někdy zkoušet. A letos toho tedy využijeme. Tohle je vlastně nejlepší zkoušení, když se takhle intenzivně sejdeme. Robinsoni se loni zkoušeli tři měsíce, chvíli v Praze, chvíli v Hradci Králové. Přesuny jsou vždycky na dlouhé lokte.

Ale zpravidla zkoušíme dneska v Praze ve VILE a pak, když máme štěstí, tak takhle intenzivně.

Geisslers v Kateřině

Co znamená Kateřina Bohadlová pro GH? A co GH znamenají pro Kateřinu Bohadlovou?

KB: To první nevím, to se musíš zeptat Geisslerů. A to druhé: v době, kdy jsem odjížděla na Fulbrightovo stipendium do Ameriky (2012) a věděla, že tam moc chci, jediná věc, co mě trhala srdce byla myšlenka na odtržení od GH. Bylo to v době, kdy jsem profesně byla naprosto šťastná. Žila jsem zcela pro Geisslery, jako herečka a jako překladatelka. Věděla jsem, že mi budou chybět. A chyběli.

Geisslers jsou rodina

Potvrdilo mi to, že to vždycky pro mě byla srdeční záležitost. Je to polovina mého života, moje rodina. Ti lidé jsou moji kamarádi. Vidím v tom smysl a věřím tomu, že to, co děláme je dobré divadlo, a že to pořád ještě má potenciál.

Tvůj manžel Steve je Američan, zapojil se nějak do GH?

KB: On to má hrozně rád. Když jsme byli tenkrát ten “nejhlučnější barokní festival”, vymýšleli jsme různé kampaně. Rozdávali jsme spolu špunty obyvatelům Kuksu, aby ten hrozný hluk přežili. A vymýšlel ty grafické návrhy s rockujícími klasiky. Taky tím žije a GH jsou pro něj kamarádi.

Partner a podpora

Je pro mě velmi důležitý dialogický partner pro řešení otázek fundraisingu, managementu, řešení vnitřních i vnějších konfliktů, protože má ve všech těhle věcech obrovskou zkušenost sám. Sice z jiného oboru, ale ono je to ve finále jedno.

Velmi mě podporuje. Snaží se, abych mohla dělat věci, které chci a mám ráda. Když někde jsme, tak se zapojuje, něco poponáší a tak. A teď, když máme děti, tak je hlavně hlídá v době, když já nemůžu. A to je velká pomoc.

V druhé části rozhovoru s Kateřinou Bohadlovou se dozvíte o krocích Geisslerů k profesionalizaci, jejich pražské scéně Divadlu VILA Štvanice, o divadelních zahraničních zkušenostech a členství GH v Asociaci nezávislých divadel. Brzy si rozhovor budete moci přečíst ZDE.

Navštivte letos THEATRUM KUKS. Koná se 19.-23.8.2020. Lákadlo k programu, co tam uvidíte ZDE.