Kuřačky a spasitelky v březnové premiéře Divadla V Roztocké – Jilemnice

Divadlo V Roztocké – Jilemnice připravilo jako první premiéru pro rok 2023 inscenaci hry Anny Saavedra Kuřačky a spasitelky. Premiéra se uskuteční v neděli 26. března 2023 od 19 hodin v SD Jilm Jilemnici. Přijměte pozvání mezi diváky prostřednictvím rozhovoru s režisérem Tomášem Václem.

---

Anotace

Text Anny Saavedra vychází z Čechovových Tří sester, několik postav zachovává, ale posouvá ho do 21. století. Ve společném domě žijí s bratrem tři neprovdané sestry, které různým způsobem usilují či naoko neusilují o obyčejné lidské štěstí. Jedna se tváří, že i „bez té předpotopní šmíry zvané manželství“ lze žít naprosto plnohodnotný život, druhá pročítá inzeráty, chodí na různé duchovní kurzy (a mezitím pochlastává) a třetí se nedokáže rozhodnout mezi kariérou a sympatickým spolužákem z konzervatoře… Zdroj web Divadla V Roztocké – Jilemnice.

Tomáš, Čechov a Kuřačky a spasitelky

Tomáši, když vycházím z anotace, Kuřačky a spasitelky jsou moderní adaptací Čechovových Tří sester. Ráda bych se tedy na úvod zeptala, jaký je tvůj “vztah” k Čechovovým Třem sestrám? Případně k Čechovovi a vícečetným sourozeneckým vztahům?

TV: No, ty mě hned úvodu pěkně nešetříš, to je docela dost těžká otázka… Když jsem si za svůj další režisérský počin vybral právě Kuřačky a spasitelky, bylo mi jasné, že Tři sestry budu muset v rámci dramaturgicko režisérské přípravy nějak prozkoumat. Na vlastní oči jsem je nikdy neviděl, jen video z Divadla Na Fidlovačce z roku 2009. Vzal jsem si tedy text a dost jsem se jím prokousával, o něco méně pak opětovným sledováním výše zmíněného záznamu.

Přemýšlel jsem, co neviditelného z Čechova ještě dodat, a došel k tomu, že nevím. Že Kuřačky je svébytný text, který využívá pěti vypůjčených postav, občasný komentář nějaké situace, která je platná i dnes, ale víc moje dramaturgicky slabá osobnost nevypotila. Vztah k Čechovovi je v podstatě dobrý, ale až tolik ho neznám. Že je to stále dramatik světového formátu, si samozřejmě uvědomuji, ale jen v rovině čistě rozumové, protože takovéto „cejtim“ v oblasti hrudního koše mám na divadle vyhrazeno pro jiné. Ptáš se i na sourozenecké vztahy. Já mám dva sourozence o 10, respektive 11 let starší, se kterými se nestýkáme, což mě v případě mé sestry moc mrzí.

Dramaturgie Divadla V Roztocké – Jilemnice

První otázkou jsem se pokusila otevřít cestu k dramaturgii. Jaký máte u vás v souboru systém výběru textů pro nové inscenace? (Vybírají si u vás režiséři samotní nebo někdo přichází s nápadem? Nebo máte nějaký dramaturgický plán na delší dobu?)

TV: Na první pohled to je „Od Šumavy k Tatrám“, „Od Bacha po Vlacha“, ale nějaké mantinely tu jsou. Asi bychom nikdy nedávali takové ty komedie o tom, jak si úspěšný záletný americký právník udělá výlet se sekretářkou do hotýlku, kde zrovna randí jeho manželka se sousedem. A na druhou stranu si nedovedu představit experimentální divadlo či dramata ve stylu krále Leara. Vybírá se samozřejmě podle toho, aby hrál každý, kdo hrát chce. Baví nás vážné věci jako třeba Petrolejové lampy jilemnického rodáka Jaroslava Havlíčka, ale v současné době se někteří z nás svlíkáme v muzikálu Donaha. 

Texty vybírají výhradně režiséři a ti už dopředu vědí, s čím přijít, aby nenarazili. Správní radu či výkonný výbor, které by hru režisérovi schválily, jako tomu bývá jinde, jsme nikdy neměli. Hru schvalují oslovení herci a ve zdrcující většině si nepamatuji, že by někdy kolektiv hodil režisérovi text na hlavu. 

Co se plánování dopředu týká, v září by měl novopečený režisér Honza Lála přijít s textem Arthura Millera Čarodějky ze Salemu a bude-li se vše zdárně vyvíjet, tak rok a půl, dva poté bych se chtěl vrátit ke svému oblíbenému Terrymu Pratchettovi a po Soudných sestrách zkusit uvést nejspíše dramatizaci knihy Dámy a pánové. Ale to vše se může třeba už do léta klidně změnit.

Skokem ke Kuřačkám a spasitelkám

A jak jste přišli na text od Anny Saavedra Kuřačky a spasitelky?

TV: Moje žena Lucka v letech 2014–16 navštěvovala kurz režie s nezapomenutelným Františkem Zborníkem a tam drželi takový zvyk, že jeho frekventanti tam vozili své inscenace, o kterých se pak po skončení diskutovalo. Kurz navštěvovala i režisérka Jana Stejskalová z Děčína a jednou tam přijela i s Kuřačkami, které se Lucce líbily a řekla mi o nich.

Viděl jsi tedy některé zpracování této hry? Na příklad od pardubického Divadla Exil, Divadla La’My nebo Divadla Na Rejdišti?

TV: Právě na základě tohoto doporučení jsem se na ně šel podívat do sokolovny na Jiráskově Hronově 2018, kde je hrálo Divadlo Exil a taky se mi moc líbily. Klidně bych na ně šel znovu. Ostatní provedení, na která se ptáš, jsem neviděl.

O čem chcete Kuřačky a spasitelky pro své domácí publikum v Roztocké Jilemnici hrát? Co vás na nich oslovuje?

TV: Pro mě osobně je téma věta, že „I ten sranec se musí žít.“, kterou v závěru pronáší Andrej, bratr tří hlavních hrdinek. Prostě: lze padnout na hubu, ale pak zvednout hlavu a jít dál, Andreje nevyjímaje.

Kuřačky a spasitelky jsou tvojí (počítám-li dobře) desátou režií. Cítíš na sobě nějaký vývoj ve svém režijním stylu?

TV: Nepovídej, už tolikátá? Já se spíš bojím, jestli jsem nějak neustrnul. Stále stejné problémy mi dělá vymýšlet mizanscény a takové ty vizuální akce, které nejsou v textu obsaženy, ale jsou kořením každé inscenace. Snad trochu víc promýšlím motivace postav.

Obsazení

Dámy

Kdo budou v Roztocké Jilemnici Kuřačky a spasitelky? Koho uvidíme a ideálně, proč zrovna tu konkrétní roli dostaly...

TV: V roli nejstarší sestry Olgy, vážné, mateřsky i partnersky nenaplněné učitelky na střední škole, která má navíc tendenci obě mladší sestry stále (a neúspěšně) vychovávat, se představí jediný nováček v souboru, a to Jana Koudelková, která léta pravidelně navštěvuje kulturu všeho druhu a vstup do divadla je tak logickým i vysněným dalším krokem v jejím životě. Obsazení navíc ovlivnil fakt, že sdílí s mojí Luckou společně na jilemnickém gymnáziu češtinářský kabinet, což celou věc poněkud urychlilo. 

Roli věkově prostřední cynické a prostořeké Máši dostala Majda Jarošová mladší, která podědila mnoho talentu po svých rodičích, kteří v našem souboru kdysi také hráli. Navíc je po nich i dost muzikální a studuje pardubickou konzervatoř, což je pro herce vždycky dobré.

Nejmladší benjaminek rodiny, tentokrát jen na papíře studentka konzervatoře Irina, „zbyla“ na Markétu Vajdíkovou, která, ač loni na jaře odpromovala, tak díky svému mladému vzezření a výše posazenému hlasu, se do role takové trochu cácorky, trochu naivky i postpuberťačky hodila nejlíp. I ona má geny po své mamince, učitelce na ZUŠ.

Tyto tři doplňuje jejich švagrová Natálie, neempaticky, jen pro svůj vlastní profit jednající prospěchářka, vytlačující zbytek rodiny, kterou si užívá Iveta Hlubučková, studentka herectví 2. ročníku DAMU. Takže hlavně díky této průpravě její výkon roste přímo raketově a nejen díky tomu – Iveta je dlouhovlasá zrzečka a když se vhodně okostýmuje, dokáže i vizuálně stvořit takový ten typ, co chlapy přitahuje a ničí zároveň a já doufám, že se muži v jevišti budou hrůzou oklepávat při myšlence, že by dostali takovouhle manipulativní mrchu.

Pánové

Abychom nezapomněli na mužské osazenstvo… Koho jsi obsadil do čtyř mužských rolí?

TV: V roce 2017 mezi nás přišli do našeho vznikajícího Snu noci svatojánské všichni tři mužští představitelé z Kuřaček, tj. Vašek Myslivec, Honza Falta a Honza Lála. První dva neměli s divadlem velké zkušenosti, ale rychle zapadli a rychle se vyprofilovali jako lidé, kteří divadlo prostě potřebují, musí ho mít; nejsou to takoví divadelníci na jedno, dvě použití a nejsou to herci typu „Paní, nesu vám psaní“.

Vašek posléze dostal hlavní roli Jerryho Lukowskiho v muzikálu Donaha; i Honzové figurují v základní šestici nezaměstnaných „svlíkacích“ ocelářů. Vašek je přemýšlivý typ herce a bez zajímavosti není ani to, že výše zmíněná Iveta Hlubučková, která hraje jeho ženu Natálii, je jeho partnerkou i v civilu. To je velká výhoda, protože na zkoušky občas přišli s nápadem, který si už vyzkoušeli doma. Honza Falta je svým jemným vzhledem a slušňáckým vystupováním přímo předurčen pro roli Baronka, studenta konzervatoře, který se v Kuřačkách zaplete hned se dvěma sestrami.

Taky mě těší, že se nám s Luckou povedlo dostat ho na Hronov, kde se po pár dnech zasekl tak, že se sotva kdy dobrovolně odtrhne. Honza Lála přišel do souboru jako starý mazák, který měl zkušenosti v souborech z Desné, Tanvaldu a Josefova Dolu. S komedií Úžasná svatba, kde hrál hlavní roli, se s Mladou haluzí Desná dostali do Volyně 2016. Když k nám přišel do Snu, dostal roli Puka a já ho nemusel vlastně vůbec režírovat, on si ho stvořil sám. V Kuřačkách kvůli nedostatku chlapů hraje dvě menší role různých mužů. I tak největší chechot na generálce sklidil právě on. Není bez zajímavosti, že se svou partnerkou Markétou, představitelkou jedné ze sester, dojíždějí na zkoušky z 30 kilometrů vzdálených Plavů.

Zkoušení

Nedá mi nezeptat se, jak probíhá zkoušení, když tam máš minimálně jednu studentku v Praze a vzdálené dojíždějící? Asi to není jednoduché se potkávat, ne?

TV: V jednu chvíli byly studentkami hned tři děvčata, a tak se zkoušelo většinou v neděli po obědě, pak hup a skok do autobusu nebo vlaku a tradá do Prahy, Pardubic či do Olomouce. Zkoušky jednou týdně u nás nemají tradici, ale taky to jde. Inscenace tak vznikala asi rok. Ale hlavní je, že holkám se hra líbila, že je baví, a že ji moc chtěly dotáhnout.

Scénografie

Jak vznikala scéna? Jaký jste zvolili vizuální klíč? A kdo ji vytvářel?

TV: Já jsem od začátku cítil, že by se do téhle hry hodila spíš realistická iluzivní scéna. Vizuální klíč vymyslela pro mě moje nenahraditelná a výtvarně nadaná žena Lucka. Ve hře se totiž často mluví o zemřelém rusofilním otci, jenž si ze svých cest po Sovětském svazu a Mongolsku přivezl sošku modré lišky, kterou dostal od nějakého místního šamana a věřil v její kouzelnou moc. Péči o lišku přejímá nejstarší Olga, a tak Lucka vymyslela, že by to chtělo pro tu lišku nějaký „oltář“. Tak jsem surfoval po bazarech a různých inzerátech, až jsem něco našel až v Teplicích. Prasknul na to celý den a 400 km v autě, ale výsledek byl v souboru přijat velmi dobře.

A kostýmy?

TV: Hra je současná a je-li realistická scéna, budou realistické a současné i kostýmy. Jejich charakter a vzhled jsme vymýšleli podle upraveného přísloví „Já ti povím, jaká jsi a ty mi řekneš, co si oblíkáš“. Poté, co jsme se shodli na základních charakterech, se vybraly i kostýmy, do kterých jsem ani moc nezasahoval. Také proto, že když máš v partě ze sedmi lidí čtyři holky, z toho tři okolo pětadvaceti, které už na čtených diskutují, co budou mít na sobě, by nějaké velké zásahy a doporučení nemusely být tím nejlepším nápadem… Musím ale říct, že se mě herečky někdy i zeptaly, co říkám tomu či onomu prvku a na tomto poli nevznikly žádné fatální spory. I s kluky to bylo v pohodě.

Technika a práva ke hře

Jaké je vaše technické zázemí? A to jak po technické stránce samotné, tak hlavně i lidské… Počítáte s nějakým důmyslnějším light designem nebo zvukem nebo pro vás technická stránka není tak důležitá?

TV: Pokud hrajeme v divadelním sále, technicky ho využijeme. Když přijedeme na vesnici, což je zhruba v polovině případů, máme svoji vlastní zvukovou a světelnou aparaturu, kterou jsme si postupně pořídili ve zdrcující většině z grantů města Jilemnice, jakož i kárku, do které to všecko složíme. Pro naše techniky jsem si vymyslel asi pět světelných režimů a nastříhal dvacet zvukových tracků, což je můj běžný průměr. Po lidské stránce jsou úplně skvělí.

Nápověda Naďa Skálová, která zařídí, ušije, pořídí, vymyslí… na co si vzpomenu, totéž druhá srdcařka Marcela Bláhová. To samé se dá říct i o jejím manželovi, skvělém osvětlovači Česťovi. Toho zná spousta divadelníků z KDP Vysoké, kde dělá vítacího Krakonoše. Dobře se zapojil i mladý student FEL ČVUT Kuba Ježek, který se rychle sžil s technickou rovinou divadelního představení a dělá zvukaře. Pokud někdy uvidíš naši Ztíženou možnost soustředění, byl to on, kdo na počítači stvořil Havlova známého, nevyzpytatelného a neurotického robota Puzuka.

Doufám, že Ztíženou možnost soustředění uvidím. Pro čtenáře, kteří také doufají (nebo zvažují zatím), můžete zatím zabrousit do rozhovoru Lukáše Frydrycha s Luckou Václovou a Petrem Křivinkem: V Jilemnici nastudovali Havla.

Jaké jste dostali podmínky k provozování díla a jak bylo složité si je vyjednat?

TV: Bude to 12% z celkových hrubých tržeb minimálně 500 Kč brutto. Stačilo jen napsat a za pár týdnů byla smlouva, vše jednoduše a v pohodě. Zato u muzikálu Donaha jednám s britskou agenturou MTI Europe, která, pokud se vůbec připojíš k jejich platebnímu portálu, vyžaduje, mimo jiné, povinné (a samozřejmě zpoplatněné) zapůjčení notového materiálu, který ještě musíme proclít. Plus další radosti. Takže dodávám stará, dobrá, zlatá DILIA!!!

Lucka – femme fatale

Jak je patrné z předešlých tvých odpovědí, režíruje i tvoje paní, Lucie. Dokonce občas režírujete spolu, jestli se nemýlím. Konzultovali jste spolu Kuřačky a spasitelky? Jak moc se vzájemně ovlivňujete, inspirujete? 

TV: No, jednou jsme si udělali takovou radost a ze Zkrocenky jsme vycucli a spolu nazkoušeli asi čvrt hodiny pro našeho kamaráda, známého meotarového mága a také starostu Poniklé, Tomáše Hájka. Potřeboval výstupy pro nějakou shakespearovskou akci a za to, že ho pro něj nazkoušíme, přislíbil, že nás rok na to oddá, což pak s hájkovským gustem učinil.

Když Lucka před 11 lety přišla do souboru, dívala se na mě jako na svatý obrázek, když o pět let později uvedla ve své první režii Petrolejové lampy, definitivně jsem věděl, že žák překonal svého učitele, což potvrdila i v následující zmíněné Ztížené možnosti soustředění. O Kuřačkách jsme samozřejmě mluvili, ale jinak nic moc. Těší se na premiéru, kterou si chce vychutnat čistě jen jako divák. Škoda, že hlavně z důvodu starosti o naše dvě předškolní děti si chce dát poměrně dlouhou přestávku. Lucka je moje femme fatale – v životě i na divadle.

A kam dál?

Kam se Kuřačky a spasitelky posunou po premiéře dál? Plánujete i nějaké divadelní přehlídky?

TV: Po premiéře a nějakých vystoupeních okolo Jilemnice si chci dát pořádnou přestávku a až začne foukat ze strnišť a listí ze stromů opadá, tak Kuřačky jistě protočíme. Původně jsem je chtěl i s naším muzikálem Donaha přihlásit i na letošní lomnickou přehlídku, která je toho času ale tak přetížená, že pořadatelé vydali zcela logický befel „jeden soubor – jedna inscenace“. Teď jsem tomu rád a nechám Kuřačky trochu odležet a dozrát, ale těším se už teď.

Děkuji za skvěle naplněný rozhovor a přeji vám: “Zlomte vaz!”

Pro další aktuální termíny inscenace Divadla v Roztocké Jilemnici sledujte web souboru a jejich Facebook.
A chcete-li se dozvědět více o Tomáši Václovi, mrkněte na článek Jak s divadlem začínal Tomáš Václ.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!