Reportáž psaná (i) na Půdičce (Krakonošův divadelní podzim)
Robert Kunesch je neúnavný harcovník divadelních přehlídek v ČR. Ve své první reportáži se navrací na přelom září/října 2022 a představuje očima „řadového“ účastníka divadelní přehlídku Krakonošův divadelní podzim (KDP) – národní přehlídku venkovských divadel ve Vysokém nad Jizerou.
Ze západu na sever
Je 30. září 2022 a já se hned po ránu vydávám se svojí ženou Hankou na jednu z našich pravidelných divadelních poutí. Tentokrát do Vysokého nad Jizerou, kde právě dnes začíná Národní přehlídka venkovských divadelních souborů, která má malebný název Krakonošův divadelní podzim.
Jedeme jako každý rok vlakem do Prahy a následně autobusem do Vysokého. V předchozích letech jsme zažili na cestách různé karamboly, ale letos k nám byl bůh cestování veřejnou dopravou za divadlem příznivě nakloněn, a anabáze probíhá hladce.
Při cestě do Prahy ještě vyřizuji vše potřebné pro zajištění výuky na příští týden, ale jakmile vyjedeme z Prahy, už se neodbytně hlásí myšlenky čistě divadelní, které letos nejsou úplně příjemné. A s přibývajícím stoupáním do hor je má mysl rozjitřenější a rozjitřenější.
Zboří Krakonoš divadlo?
Během svých cest za divadlem se snažím poslouchat (vím, špatná vlastnost), o jakých problémech se mezi sebou ostatní divadelníci dohadují, co je trápí, a snažím se jejich názory analyzovat. KDP se letos koná v období, ve kterém začíná sílit kritika z jisté části divadelní obce nad zkostnatělostí a (ne)činností SČDO, v době, kdy jiná část amatérských divadelníků polemizuje o smysluplnosti a životaschopnosti některých přehlídek, pořádaných SČDO, další aktéři pak zpochybňují korektnost rozdělení venkovského a městského divadla. A opět jiná množina členů souborů velmi hlasitě přemýšlí o vztazích SČDO s ostatními organizacemi amatérského divadla a podivně pokřivenému náhledu, kterému se u těchto organizací členům SČDO dostává. A Vysoké nad Jizerou, to je přec bašta SČDO. Co tedy očekávat? Kolaps zaštiťující organizace? Krakonoš zboří divadlo? Dojde k nějaké otevřené konfrontaci?
Ze svého blouznění procitám až těsně před konečnou zastávkou uprostřed náměstí. A jsme ne místě. Čekají nás tradiční rituály.
Krakonošův divadelní podzim – mekka rituálů – Vítání
Osobně jsem posedlý vlastními tradičními rituály, takže vše, co se odehrává, mne uklidňuje a je mně to příjemným. Na náměstí se rychle ubytováváme – jak jinak než tradičně – v apartmánech Fišerovi. Pak ve zrychleném režimu tradičně chvátáme za paní Markovou do místní knihovny vyzvednout vstupenky na jednotlivá představení. Poté mastíme do divadelní osvěžovny na první občerstvení a zařídit si Sekeru, jak se ne úplně kreativně, leč tradičně, říká celotýdennímu účtu, nad jehož závěrečným zaplacením dohlíží samotný Krakonoš. A pak přichází nejtradičnější z tradic. Vítání. A zase vítání. …a zase vítání. A…
Je tu spousta jedinců, s nimiž se na našich cestách setkávat je natolik přirozené jako čekat východ Slunce.
Čas k prvnímu představení cválá skrze to vítání jako splašený kůň, jak se říká.
Čest zahajovat přehlídku mají dámy z Homole (ŽAS Homole). Byly již na Volyni (a dokonce na Jiráskově Hronově 2022), stejně jako ještě jedno další představení, které nás v průběhu týdne čeká. Znovu se ve mně probouzí nepříjemné myšlenky z cesty. Tak to přeci nemá být! Achich ouvej.
Krakonošův divadelní podzim má Půdičku
Vše rušivé přeruší zahájení první Půdičky, což je rozborový seminář, kde se nesourodá tlupa do divadla zblázněných jedinců snaží hodnotit zhlédnuté představení. Vše zde je tradičnější než tradiční a veškeré novátorské návrhy jsou rychle smeteny pod stůl. To by tak hrálo. Nutno podotknout, že mám víru, že všichni přítomní… stejně jako já… berou ty až dogmatické tradice s nadhledem, nadsázkou či s humorem. Na půdičce, kde se Půdička koná, je chladno po těle, ale teplo uvnitř. Někomu po kořaličce v žaludku, někomu v jeho vnitřním vesmíru z probíhající diskuze.
/střih/
Probouzím se uprostřed divadelního týdne a přesně vím, co mne čeká. Tradice a tradice a tradice. Mám přesně vymezený čas na snídani a další ranní rituály. Pak už mastím do divadla, zatímco Hanka se chystá na tradiční dopolední výšlap do zdejší přenádherné přírody. Že je přenádherná, vím z vyprávění. Na vycházky nemá divadlem posedlý človíček prostor a ani pomyšlení.
Porotující lektoři či lektorující porota?
Je 9:30 a začíná hodnocení představení, které se dávalo předchozí večer. Pět divadelních odborníků, sedících v čele malého sálu, nám postupně předkládá své vidění zhlédnutého. Říkají si alibisticky Lektorský sbor místo tradičního pojmenování. Ale my, kteří je s respektem a zaujetím posloucháme, víme své. Zvláště Půdičkáři. POROTA je na KDP hodně dobrá. Poroty jsou krom zhlédnutých představení můj hlavní zájem navštěvovaných přehlídek. Letos jsem již na dvacáté třetí a mohl bych o lektorských sborech aka porotách napsat obsáhlou publikaci.
Lektorské sbory mají snahu mluvit jako jeden muž či žena. Na to my ale porotě prdíme. My chceme rozpor. Rozdílné názory. Nikoliv nutně vždy, ale je to osvěžující. A lidské. Porota na KDP má občas, i přes tendenci vystupovat jednotně, názory diametrálně rozdílné, a to se nám líbí. Jinak vystupuje příkladně. Souborům radí s konkrétními problémy a kritizuje rozumně… opatrně našlapujíc v minovém poli rozjitřeného vnímání propíraného souboru. A to se nám také líbí. Nechceme popravy. Ale nechceme ani tendenční chvály.
Slovo dostává zástupce kandrdasů a pak jsme na řadě my, Půdičkáři. Nositelé rádoby konzervativní moudrosti a zkušenosti. Nic není dále od pravdy, ale to vůbec nevadí. Jsme na naše názory hrdi. Celý hodnotící proces tradičně zakončí Jirka Hlávka, který má vždy přichystanou báseň k danému představení. Snad je to tím, že jsem básnické střevo, ale já tohoto barda nesmírně obdivuji a letos se mně jevily jeho verše nejumnějšími, které jsem kdy od něj slyšel.
Loučení se souborem – nejúžasnější rituál
V 11:30 začíná Loučení se souborem, který byl ještě před pár minutami na imaginárním pranýři kritických vyjádření o svém výkonu. Pokud má soubor po hodnocení nějaké ty šrámy na duši, loučení s KDP mu je jistě všechny zahojí a ještě vyhladí. Jedná se dle mého názoru o nejúžasnější část přehlídky. Soubor dostane dary, rady, poučení a tradiční tklivou píseň Na horách na cestu. Je zdánlivě konec. Ale to je ta největší mýlka. Následují totiž dvě perly. Do místnosti vstoupí vypravěčský génius Martin a dá souboru a ostatním přítomným do vínku svoji Poudačku. Na závěr se přiřítí pěvecký sbor, složený z obsluhy divadelní taverny, a zazpívá píseň, která je ta nejveselejší a zároveň nejdojemnější na tom širém světě. Říkal Krakonoš.
Krakonošův divadelní podzim = věstník Větrník a Vláďa Kracík…
Po rychlém obědě (jak jinak než na půdičce) si po cestě koupím zpravodaj KDP, který se zove Větrník a uháním na seminář režisérů SČDO, který vede Vladislav Kracík, což je z Olomouce dovezené zboží nebývalé kvality. Vzhledem ke svému mladému věku se jedná o vzácný divadelně didaktický úkaz. Na semináři je opět jako předchozí dny příšerná zima a nechybí mnoho k rebelii. Však taky leckdo z nastřádaného prochlazení ochoří. Nakonec všichni.
Po semináři následuje několik málo hodin na odpočinek, ale jen pro někoho. Chvátám tradičně na pokoj, kde mne čeká halda příprav na výuku pro suplující kolegy na další den. Po cestě míjím končící vítání souboru, který se následně začne chystat k večerní produkci. Vítání je další tradiční rituál KDP, který však koliduje s naším seminářem, a tak si jej užiji maximálně jednou za přehlídku.
Mám vše hotovo a odesláno. Chvátáme na večeři do divadelní osvěžovny a za pár okamžiků začíná další představení. Po představení tradičně Půdička a po Půdičce se vytrvalci (a já dnes mezi nimi) vypravují na tradiční Oslavu souboru dne, tedy souboru, který před pár hodinami odehrál své představení, nyní zapíjí svou radost či žal, zítra jej čeká hodnocení Poroty neboli Lektorského sboru a loučení.
Ubírám se do našeho přechodného bydliště a přemýšlím nad vražedným tempem přehlídky. Vždyť ráno začne vše nanovo.
/střih/
Je ráno po posledním představení a my čekáme již sbaleni a rozloučeni na náměstí Vysokého nad Jizerou na autobus, který nás dopraví do Matičky. A pak tradá dále na Plzeň…
Po cestě a posléze doma mne čekají příjemné i méně příjemné myšlenky. Retrospektivy a mučivé sebereflexe (ach, ta moje nevymáchaná huba). Ze všeho zbude očekávané poznání, že Krakonošův divadelní podzim je velmi specifická přehlídka, po pravdě… poměrně nezávislá na úrovni programu.
Pokud bych měl (nejen) amatérskému divadelníkovi doporučit jednu jedinou přehlídku, kde by se mohl nechat unášet atmosférou a obdivuhodnými schopnostmi pořadatelů, byla by to přehlídka KDP ve Vysokém.
Obdivuhodná atmosféra KDP
Jak je zdejší zahrání si působivé i pro soubory, by letos mohly za všechny vyprávět členky souboru z Mýta u Rokycan (DS J. K. Tyla Mýto), který zde byl letos poprvé. Dámy měly z celého dění očividně záviděníhodný a dojemný zážitek.
Pokud něco umí SČDO skvěle, tak pořádat Národní přehlídku venkovských divadelních souborů. Jsem přesvědčen, že už to věděl profesor Císař. Jistě to věděl František Zborník, který mne do Vysokého zlákal. Řekl bych, že to ví i Rudolf Felzmann, který dlouho Půdičce šéfoval a letos nás na Půdičku nechal pozdravovat, což bylo neobyčejně příjemné.
Krakonošův divadelní podzim je vskutku přehlídkou okouzlující a byla by škoda, kdyby po mnou zmíněných velikánech nepoznali její kouzlo další a další divadelníci. Ale aby její kouzlo nezmizelo, je třeba udržovat oheň v srdcích členské základny a přikládat polínka do kamen sounáležitosti. Stagnovat a trčet na místě je cestou slepou a taková cesta by se milému Krakonošovi určitě nelíbila.
Takto šíleně pateticky ve skutečnosti nepřemýšlím. Myslím na to, že největší chybou (a to nejen pro mne) by bylo se nechat unést sladkým opojením KDP a zapomenout, co našinec prožívá na jiných přehlídkách.
Krakonošův divadelní podzim – recenze a fakta
Pokud má laskavý čtenář zájem o spíše věcnou zprávu o KDP, o jednotlivých představeních přehlídky a věcech ryze divadelních, o tom se může dočíst na Amatérské scéně, kde o přehlídce informovala Petra Richter Kohutová s oduševnělostí její personě vlastní (článek na AS Krakonošův divadelní podzim pod křídly černých andělů), a v jednotlivých číslech věstníku Větrník, kde se v posledním čísle (Větrník č. 10, sobota 8. října 2022, ročník 53) nachází mj. velmi přehledné hodnocení přehlídky pohledem předsedy Lektorského sboru Jaroslava Kodeše.
Nezapomeňte sledovat web přehlídky Krakonošův divadelní podzim, kde najdete tento, předcházející i jistě budoucí ročníky přehlídky.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
