Bez zkušených a oddaných herců by to nevzniklo – říká Štěpán Kňákal

Ladislav Klíma byl solitér, filozof a člověk extrémů, který lidstvo viděl jako prohnilou masu. Jeho Lidská tragikomedie je textem, který budí respekt i hrůzu. To je pro jeviště bezesporu výzva a Divadelní klub Jirásek z České Lípy se výzev nebojí. Režisér Štěpán Kňákal, vyzbrojen nejen zkušenostmi z Kurzu praktické režie Milana Schejbala, se rozhodl tento filozofický horor oživit. Jak se režíruje „stávání se Bohem“? A proč po letech spolupráce s Lukášem Křížkem přizval na dramaturgii Michala Šestáka? O tom všem jsme si povídali před reprízou, která českolipské jeviště ovládne už 11. ledna.

Autor: Tomáš Čivrný

Štěpáne, Ladislav Klíma není zrovna sázka na jistotu. Je to autor, který nenáviděl školu, lidi a miloval extrémy. Co tě k jeho Lidské tragikomedii přivedlo?

ŠK: Ladislav Klíma je znám spíše jako filozof než dramatik. Což jsem v nějakém tušení měl. Prvně jsem se setkal s Lidskou tragikomedií někdy v roce 2021 ze záznamu inscenace v Divadle v Dlouhé. Pamatuji si, že na mě velmi zapůsobila i přes obrazovku. Dokonce si pamatuji, že jsem ještě při jejím sledování hledal originální text na internetu.

Prakticky o nepraktickém

Prošel jsi Kurzem praktické režie pod vedením režiséra Milana Schejbala. Klímova hra má velmi specifickou atmosféru. Pomohly ti Milanovy praktické rady ukočírovat takto nepraktickou a duchovní látku?

ŠK: Ono je hrozně těžké říct konkrétně, co mi pomohlo. Samozřejmě KOPR byl a je velmi důležitou součástí mé režie (a to není jenom Lidská tragikomedie). Filozofické drama jsem už jednou dělal. Šlo o titul S vyloučením veřejnosti J. P. Sartra. Díky čemuž mi také hodně věcí došlo. Také mi hodně pomohlo působení v našem souboru pod režijním vedením Václava Klapky a Františka Zborníka.

Členové týmu

Na tvých dosavadních režiích se dramaturgicky podílel Lukáš Křížek. Pro dramaturgii tohoto kusu jsi oslovil Michala Šestáka, který v inscenaci i hraje. Proč tato změna? V čem konkrétně byl Michalův přínos?

ŠK: S Lukášem jsme udělali dvě, teď už můžu říct, úspěšné inscenace (S vyloučením veřejnosti a Ženitba se dostali až na Jiráskův Hronov, pozn. red.). A věřím, že to nebyla poslední spolupráce. U Lidské tragikomedie se sešlo hned několik faktorů, proč dramaturgii nedělá Lukáš. Zaprvé, Lukáš v tu dobu chystal dvě režie v Divadle RADAR a za druhé, možná ještě zásadněji: Michal Ladislava Klímu „miluje“ a opravdu ho zná. Jak jeho filozofii, tak i samotný text Lidské tragikomedie. Takže vlastně nic dramatického.

Scénografii jste tvořili společně s manželkou Kristýnou, která je dále podepsaná i pod kostýmy. V čem je to pro tebe jako režiséra největší výhoda a třeba i výzva? Pracovat se scénografkou, se kterou sdílíš daleko víc než jen čas na zkoušce.

ŠK: Asi v tom, že jsme s Kristýnou na sebe napojení a máme v sebe absolutní důvěru. Kristýna nejen že výborně hraje, ale má za sebou také KOPR; navíc jak její scénografie tak i kostýmy vždy podporují divadelní tvar a podpoří i téma inscenace. Ta spolupráce je opravdu radostí.

Objevte i naši videotvorbu

Pohled na extrémy

Klíma ve svých textech lidstvem často opovrhuje. Přišla během zkoušení chvíle, kdy jste si řekli: „Tohle už je moc“?

ŠK: Nejprve musím říct, že bez zkušených herců oddaných společnému tvaru by inscenace nikdy nevznikla. Co se týká zkoušení. Když hledáte míru karikatur, tak musíte jít i někdy za hranu, takže ano, někdy jsme na zkouškách šli i za ni. Ale vše bylo v rámci ohledávání postav.

Jak se s tou misantropií prali herci? Bylo těžké je přesvědčit, aby v sobě našli tu prohnilost, kterou Klíma svým postavám vpisuje?

ŠK: Nebylo. Navíc si myslím, že postupem času, jak začínali pronikat do textu a vůbec do Klímovy poetiky, tak všem docházelo, co musí jít ven.

Ve hře sledujeme dva extrémy. Odjinuda, který se chce stát Bohem, a Pulce, který se propíjí k zapomnění. Která z těch postav ti je bližší a proč?

ŠK: Já myslím, že ani jedna. V každém z nás je kus Pulce/Odjinuda ale i Obnosa, Shoře nebo Kantorky, paní Beránkové nebo Brigity s Doubravkou. Jen záleží, jak sami jsme silní a morální a která postava v nás zvítězí.

V anotaci jsou zmíněny prvky hororu i sci-fi. Jdete na to čistě přes psychologii postav nebo to podporujete i světelně, hudebně?

ŠK: Základem je určitě psychologie postav a samotných charakterů. Audiovizuálních efektů se snažíme využívat pro umocnění samotných situací, ke kterým v inscenaci dochází.

Štace a přehlídky

Premiéra byla začátkem listopadu 2025, teď vás 11. ledna 2026 čeká repríza na domácí scéně. Co další reprízy a štace? Vyrazíte na některou z postupových přehlídek?

ŠK: Ano 11. ledna je první repríza, druhá je opět v České Lípě 27. února. Na přehlídky se chystáme. Víme, že jsme si vymysleli jak specifický prostor pro diváky, tak i specifický prostor na inscenování, který chceme držet. A věřím, že na většině míst bude možné tento prostor vytvořit.

Na závěr jen jednou větou, mimo již zmíněné. Proč by měl divák na vaši Lidskou tragikomedii zavítat?

ŠK: Po premiéře jsem si napsal na svůj profil na FB tohle:

„Sobotní premiéry pro mě byly malým divadelním zázrakem. A ukázkou toho, když je super tým, co jde za společným cílem, tak se zvládne úplně vše. Ještě jednou díky všem.“

ŠK: To je za mě asi ten nejpádnější důvod. Jestli je inscenace dobrá nebo špatná musí říct jiní. Ale za sebe říkám, pokud chcete přijet, určitě přijeďte právě do Jiráskova divadla v České Lípě, které jsme při tvorbě inscenace využili na maximum.

Sledujte činnost DK Jirásek ještě více zblízka prostřednictvím jejich profilů na Facebooku nebo Instagramu. Rezervace vstupenek skrze e-mail: kristyna.brozova@seznam.cz.

POZVÁNKA: DK Jirásek slaví v roce 2026 výročí 100 let

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,
vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!