Piráti z Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné

Z divadelního prostoru se prý vytrácí iluzivní pohádky, ačkoliv je to přitom přímý rozpor s poptávkou, protože dětský divák, jak vyplývá ze zpětných vazeb na přehlídkách, po iluzivních pohádkách přímo prahne. Kroužek divadelních ochotníků ve Hvozdné se však iluzivnosti rozhodně nebojí. Se svým ambiciózním autorským projektem se letos dostali až českokrumlovské Fimfárum, přehlídku, ktrá je od letoška pro inscenace pro děti a mládež v postupovém systému nejvyšší. Před plným českokrumlovským divadlem v 8:30 ráno (ve čtvrtek 6. listopadu 2025) odehráli představení Piráti a Lumie ostrov splněných přání. A z přehlídky si odvezli i mnohá ocenění.
O inscenaci, autorské tvorbě a činnosti KDO jsem si krátce povídala přímo pro Zpravodaj Fimfára a pro Divadelník.cz trochu déle s režisérkou Annou Zelíkovou a autorkou Vendulou Kořínkovou.

Kroužek divadelních ochotníků ve Hvozdné

Dle informací na webu máte v současnosti 130 členů. V obci, kde je 1195 obyvatel, je tak každý devátý člověk „u divadla“. Čím si vysvětlujete, že je u vás divadelní „kroužek“, jak mu říkáte, tak oblíbený? A jak se vám daří udržovat tak velkou komunitu?

Anna: Tato informace je sice pravdivá, ale nelze si pod ní představit 130 aktivních členů a už vůbec ne jen občany Hvozdné. V kroužku zůstávají často i starší členové, kteří se již aktivně neúčastní, ale stále KDO podporují. Také to nejsou jenom obyvatelé obce Hvozdná. Například většina Pirátského týmu ve Hvozdné nebydlí a ani z ní nepochází, včetně mě. Máme členy jak z Hvozdné a jejího blízkého okolí, tak třeba i z Olomouce a naše scénáristka momentálně bydlí v Praze. A taky to nejsou všechno herci. Stejně jako každé divadlo bychom se neobešli bez členů, kteří se starají o naše divadlo, pronájmy budovy, techniku, propagaci, bufet, fundus a další kulturní akce, které v obci pořádáme.

Obliba spolku je určitě spojena s víc jak stoletou tradicí v obci. Zároveň členy jsou většinou celé rodiny, které tak společně tráví svůj volný čas. Velkou zásluhu na tom určitě má i obec samotná, která spolek podporuje a nejen finančně.

Dramaturgie KDO

Je autorské divadlo ve vašem souboru tradicí?

Anna: Ano, autorské divadlo u nás již tradici má, a to hlavně díky Aleně Herman, která pro KDO píše ještě déle než Vendy Kořínková. Oblíbené jsou také adaptace televizních pohádek v režii Terezy Večeřové. Ale jinak samozřejmě hrajeme scénáře i jiných profesionálních autorů. Momentálně máme na repertoáru tři pohádky: Piráti a Lumie ostrov splněných přání, Sedmimílové boty, aneb hledá se ženich…, Kocour v botách; a dvě hry pro dospělé: Šťovík, pečené brambory a Osm žen. V první polovině příštího roku budeme premiérovat Je třeba zabít Sekala. V plánu jsou i další pohádky.

Kolik inscenací a v jaké frekvenci zkoušíte?

Anna: V našem divadle je v současnosti několik amatérských režisérů a zároveň spolupracujeme i s profesionály. Ty projekty se odvíjí od nich a jejich časových možností. A tím, že máme poměrně velkou členskou základnu, tak se týmy na jednotlivých inscenacích mění, takže nedochází k velkému časovému zatížení všech. Ale naše činnost se netýká jen divadla. Podílíme se aktivně ve spolupráci s obcí na dalších kulturních aktivitách jako jsou Pohádkový les pro děti, Advent ve Hvozdné, Hvozdenské hody a s nimi spojené vodění Berana, v minulosti to byl i Divadelní ples.

Vlastní divadelní budova

V jakém prostoru zkoušíte a jste zvyklí hrát?

Anna: Náš spolek má velkou výhodu, že od roku 1929 vlastní divadelní budovu. Máme vlastní techniku i fundus a většinou hrajeme na kukátko. Není to samozřejmě profesionální zázemí, ale je naše. Kromě toho využíváme i letní scénu areálu myslivecké chaty Lovka, kde většinou hrajeme minimálně jeden víkend během letních prázdnin. Co se zájezdů týká, pravidelně navštěvujeme třeba přehlídku Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou. Jinak jezdíme hrát na pozvání primárně po Zlínském kraji, ale není pro nás problém vyjet i dál.

Synopse autorské pohádky – Piráti a Lumie ostrov splněných přání

Morwen touží najít své rodiče, které nikdy nepoznala a odvážně se vydává s piráty na dobrodružnou plavbu k magickému ostrovu Lumie, kde se prý sny stávají skutečností. Dokáže toto místo obklopené tajemstvím a nebezpečím pomoct Morwen najít to, co hledá? Napínavý příběh plný legrace, nebezpečí a kouzel.

Inspirace

Jaká byla inspirace pro vznik textu pirátské pohádky?

Vendula: Bylo to několik faktorů dohromady. První naše pohádka, Kocour v botách, měla hlavního hrdinu muže, tak u nové jsme chtěly hlavní hrdinku. A zároveň jsme se chtěly pustit do něčeho odvážnějšího, ne úplně princeznovského. Chtěly jsme rebelku a pirátka to nabízí. Silným vzorem, který nemůžeme popřít, byli Piráti z Karibiku. Ale snažily jsme se od nich oprostit. Námět vznikl společně a text pak s feedbackem od Aničky.

Anna: Načetla jsem si hodně o historických pirátech. Zvláště pak životopis Anny Bonnyové, který se v útržcích dochoval. Z toho všeho jsme pak daly dohromady vlastní příběh.

Dramaturgie

A v další fázi proběhly dramaturgické úpravy?

Vendula: Bez toho by to nešlo. Po přečtení scénáře pak naše dramaturgyně Markéta Bačáková sjednocovala slovník, protože každá jsme z jiného kraje. Já už víc používám pražské a olomoucké výrazy a Anička je ze Zlína. Bylo také třeba ohlídat jednotlivé návaznosti v ději a veškeré drobnosti a detaily. Mám představu o detailech, které by se měly v různých pasážích propsat a někdy není jednoduché je uhlídat.

Anna: Markéta, která byla zároveň i mojí asistentkou režie, má velký smysl pro škrtání dlouhých textů a hlídání motivů, tak aby byly zachovány až do konce.

Vendula: Já i Anička jsme navíc studovaly střední filmovou školu a píšeme hodně „filmové“ scénáře. Když pak text dostanou do ruky divadelníci, tak nám k tomu říkají, že něco sice funguje ve filmu v detailu na kameru, ale na jevišti už tak moc ne. Tedy často některé takové detaily musíme více „nafouknout“ a zvětšit, aby byly lépe vidět. Na to si občas musíme dávat pozor. Ale zase tam máme prvky, které nejsou pro divadlo úplně typické a snad jsou i přínosem.

Jak dlouho tento proces nad textem probíhal?

Vendula: Asi dva roky. Měly jsme několik námětů. Po dvou letech psaní následoval asi rok příprav.

Anna: Tahle verze příběhu je asi pátá nebo šestá. Ta první verze byla úplně jiná. Poté následoval půlrok ostrého zkoušení. Začínali jsme se čtenými v prosinci (2023 – pozn. red.) a premiéra byla na konci června (2024 – pozn. red.).

Co byste chtěly, aby si děti z pohádky odnášely?

Anna: Za mě, že každý si zaslouží rodinu.

Vendula: A důležitý point je, že to nemusí být nutně ta rodina původní, „tradiční“, ale může to být jakákoliv rodina, kterou si člověk vybere.

Choreografie

V pohádce se často šermuje a tančí. Byly během zkoušení nějaké speciální zkoušky na choreografii?

Anna: Já jsem sedm let byla členkou historického šermu jako tanečnice, takže jsem poprosila kolegu, aby herce naučil alespoň lehké základy s kordem. Během zkoušení tedy proběhl trénink. A nadále šermovat intenzivně zkoušíme před každým představením, aby aspoň měli ten postoj a nějak to vypadalo. Ale samozřejmě… kovaní šermíři to nejsou.

A co se týká choreografií, tak ty jsme dávali dohromady s jednou ze „sirén“, Nikolou Sedlářovou. Scéna v hospodě je například inspirována irskými tanci. Sirénní choreografii jsme pak dolaďovali zvlášť ještě s Lukášem Zámečníkem, kolegou ze souboru, který je bývalý profesionální tanečník.

Choreografické zkoušky a zpívání probíhaly nejdříve odděleně. Až poté se vše dávalo dohromady.

Hudební složka

Odkud máte hudbu? Také autorská ze souboru?

Anna: Autorská ano, ale ne ze souboru. Je na zakázku od Jakuba Novotného, který nám složil hudbu už k pohádce Kocour v botách. Dostala jsem na něj kdysi kontakt, už nevím ani od koho, a od té doby takhle spolupracujeme. Jakub se živí se jako dabér, herec a skladatel hudby pro různá divadla.

Výprava a technika

Jak u vás vznikaly kostýmy, kulisy a rekvizity?

Anna: Tak ty si děláme sami v rámci členů inscenace. Kostýmy jsou kolektivní práce.

Vendula: Hostinská Greta (Kateřina Novotná – pozn. red.) je taková naše vedoucí výpravy. Hlídá, aby vše, co vznikne, odpovídalo konceptu inscenace. Rozdává úkoly a dolaďuje.

Anna: Kateřina ušila i valnou většinu kostýmů. Kromě čtyř, které vznikly na zakázku.

Vaše inscenace je poměrně značně technicky náročná…

Anna: No, je to takové trochu megalomanské. Ale my máme v souboru vlastní techniky. Na každou inscenaci vždy minimálně dva: jeden na zvuk a jeden na světla. Tady máme Marka Hermana na zvuk a Pavla Maštalíře na světla. A stavbu si řešíme sami. To musí herci sami. Vždycky, když někam přijedeme, tak máme daný postup: postavit, vyzkoušet, nachodit, zahrát a pak sbalit.

Organizace

Jak se vám daří organizovat představení při tak velkém počtu hrajících (16) v inscenaci?

Anna: Osobně jsem zvyklá si plánovat svůj kalendář zhruba čtvrt až půl roku dopředu i déle. A takhle plánujeme všechno i v divadle. Dostanou ode mě doodle tabulku a tam se postupně dva až tři měsíce předem zapisují. V souboru máme spoustu akčních lidí, kteří vedou různé kurzy, tábory, mají kapely… a je třeba organizovat hodně dopředu. V případě nutnosti jsem na všechny ženské role alternace já. Na muže zatím alternace nemáme. Ale naštěstí to zatím nebylo potřeba. V souboru je nás ale dost, tak věřím, že by se někdo našel.

Piráti a Lumie ostrov splněných přání ocenění z Fimfára:

• Cena za scénář Piráti a Lumie ostrov splněných přání – Vendula Kořínková a Anna Zelíková
• Čestné uznání za kostýmy –  Kateřina Novotná a Anna Zelíková
• Čestné uznání za roli Morwen – Anna Krajčová
• Bronzová soška Fimfára

Co pro vás znamenají ocenění na divadelním Fimfáru?

Anna: Postup na Fimfárum pro nás hodně znamenal a už tehdy jsem si říkala, že asi něco děláme dobře. Největším překvapením pro mě osobně byla cena za scénář, tu jsem opravdu nečekala. Především proto, že jsme scénář samotný již na jednu soutěž poslali a vůbec to nedopadlo a ani se nám nedostalo žádné zpětné vazby. 

Jsem velmi ráda i za čestné uznání pro Aničku Krajčovou, protože je to její první velká role a celkově teprve druhá inscenace, ve které účinkuje. Takové ocenění hodně povzbudí, zvlášť když přijde hned u druhého projektu.

Čestné uznání za kostýmy je na druhou stranu ocenění nejen pro mě a pro Kačku, ale i pro další tři švadleny, které nad našimi kostýmy trávily svůj volný čas. Bez nich by nebylo možné vytvořit kostýmy pro dvacet dva postav. S tím samozřejmě souvisí i starost o paruky, účesy a líčení.

Mám velké štěstí, že mám v týmu stejné blázny a nadšence pro fantasy jako jsem já sama. Pro celý tým Pirátů je to velké povzbuzení k dalším projektům a další práci na sobě, abychom se mohli stále posouvat. A pro mě osobně novou energií a nadšením do dalších projektů.

Plány do budoucna

A co chystáte dále kromě zmíněné premiéry Je třeba zabít Sekala?

Anna: Já a Vendy určitě stále směřujeme k fanstasy příběhům. Ale momentálně pracujeme na scénáři hororového psychologického drama Strašidlo Canterwillské. Autorsky chceme Oscara Wilda postavit trochu do jiné roviny. On to má více humorné. My se chceme věnovat příběhu samotného strašidla a jeho vztahu k manželce v minulosti. Tématem bude vyrovnání se s vlastní vinou.

Přečtěte si více o Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné na jejich webu a facebooku. Informace k přehlídce divadelní Fimfárum a Zpravodaje z přehlídky, které obsahují rozhovory s tvůrci, recenze i ohlasy od dětských skupin najdete na webu divadelního FIMFÁRA Český Krumlov.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!