Šumperské S.M.A.D. / S.M.Ä.D. 2022

Šumperské S.M.A.D. (Setkání Mladých Amatérských Divadelníků) letos proběhlo od 12. do 21. 8. 2022. Vloni jsme Vám tady na Divadelníkovi nabídli můj “Deníček Novicky”. Letošní ročník bych ráda pojala trochu více kontrastně k Jiráskovu Hronovu, jež ho o necelý týden předcházel. Nejde o srovnání dvou dost dobře nesrovnatelných akcí, ale spíše o nalákání Vás na možnost zkusit si někdy nakombinovat obě akce – třeba i v jeden rok za sebou. S.M.A.D. totiž můžete pojmout jako odpověď na otázku “Existuje život po Hronově?” Určitě nebudete zklamáni!

V květnu jsme vám přinesli přehled vypsaných seminářů v článku “Šrámkův Písek 2022 a šumperský S.M.A.D.”. Takže, chcete-li zabrousit do detailní charakteristiky seminářů, které se letos na S.M.A.D.u objevily, mrkněte tam. Najdete tam i krátké medailonky jednotlivých lektorů. (Oproti původní nabídce došlo vzhledem k nižšímu počtu účastníků k redukci seminářů ze čtyř na tři třídy. Nakonec se sešly třídy: A – Herectví v autorském divadle (lektoři Andrea Berecková a Petr Uhlík) , P – Pohybové divadlo (lektor Lukáš Šimon) a VK – Veterán klub (lektorka Viktorie Čermáková).

(Ne)stárnoucí S.M.A.D.

S.M.A.D. býval dříve divadelní dílnou „omezenou věkem“ – pro divadelníky do 30 let. Býval. Poslední roky jeho populace, byť se neustále částečně obnovuje, zároveň i stárne a odmítá se vzdát účasti na něm. Značná část účastníků se tedy pozvolna přesunula přes hranici 30 let a početně nabobtnává každým rokem dokonce i skupinka těch (z nás), kteří se nebojí přiznat ke svým čtyřem křížkům na zádech. Je to ostatně obdobný proces, který letos zaznamenali i organizátoři Jiráskova Hronova. Prostě stárneme, no…
Karel Tomas z NIPOSu, jeden z pořadatelů S.M.A.D.u, už neoficiálně dokonce navrhl přejmenování šumperské dílny na S.D.M.A.D. – Setkání Duchem Mladých Amatérských Divadelníků. To by rozhodně bylo názvem nejen výstižnějším, ale možná dokonce i marketingově lákavějším. Ostatně takový FEMAD (Festival Mladého Amatérského Divadla) by se nad FEDMAD mohl též zamyslet… Nemyslíte?

Změny jsou výzva

Znáte ten pocit, když přijíždíte na vám dobře známé místo po delší době? Také vás zajímá, co tam zůstalo stejné a co se změnilo? A co vás víc těší? Zjištění, že je vše při starém? Nebo že je něco nového? Předpokládám, že odpovědi na tyto otázky jsou závislé na míře vaší otevřenosti ke změnám. Z tohoto hlediska jsou účastníci S.M.A.D.u rozporuplní. Některé změny oplakávají, jiné příjímají téměř bez mrknutí oka. Dva příklady za všechny:

Zavřená Dakota

“Zavřeli Dakotu!” Věta, která na chvíli zastavila srdce mnohých dlouholetých účastníků šumperské dílny. “Co budeme dělat? Kdo nám namíchá emblematickou “Princeznu?” Co že to je ta Dakota? Dakota byl topograficky skvěle umístěný bar. Nacházel se přesně mezi internátem, kde bydlívá většina účastníků, a budovou Divadla Šumperk, kde se dennodenně schází třídy A a VK, a kde probíhá oficiální divadelní program.

Po fázi zmatení a průzkumu možností v okolí nahradil Dakotu nakonec bar Dublin. Ten se nachází sice na druhé straně “městské promenády”, tedy o nějakých pár set metrů dál od internátu i divadla, ale evidentně byl se svou zahrádkou náhradou dostatečně atraktivní. Pravděpodobně k tomu přispěl fakt, že se do Dublinu přesunula i původní barmanka z Dakoty. A došlo tak nakonec záhy k utišení všech lkajících.

Otevřený Zpravodaj

Další změnou byla koncepce Zpravodajů. Redakce se rozšířila o dobrovolně dobrovolné členy z řad dílen a vedle klasických “rozhovorů s lektory” a “informací k doprovodnému programu” se objevila i řada nových formátů článků na pokračování. Jednotlivé dílny dostaly více času na sepsání svých “Pohledů do zákulisí”, které tak byly kompaktnější. Lektoři se představili i pomocí krátkých záludných otázek Veroniky Raubicové. A vznikla zcela nová sekce “Vidličky a nože”, která osvětlila možnosti stravování v okolí. Dokonce se objevila i motivační sekce “Horoskopy”.

Jednostránkové “Zpravodaje” vycházely obden. Nakonec vzniklo 5 nadupaných čísel, do kterých můžete nahlédnout (případně si je stáhnout) tady níže:

Pátek 12.8. – Zpravodaj č. 1 (pdf)

– uvítací, Bold & Bald: Robo Erectus

Neděle 14.8. – Zpravodaj č. 2 (pdf)

– rozhovor s lektory Andreou Bereckovou a Petrem Uhlíkem, pohled třídy VK, otázky pro lektorku Viktorku Čermákovou

Úterý 16.8. – Zpravodaj č. 3 (pdf)

– rozhovor s lektorem Lukášem Šimonem, pohled třídy A, otázky pro lektory Andreu a Petra

Čtvrtek 18.8. – Zpravodaj č. 4 (pdf)

– rozhovor s lektorkou Viktorkou Čermákovou, pohled třídy P, otázky pro lektora Lukáše Šimona

Sobota 20.8. – Zpravodaj č. 5 (pdf)

– pokračování pohledu třídy P, medailonky bývalých účastníků S.M.A.D., kteří přijeli na kukandu na závěrečný večer

Prostory pro dílny

Povinně dobrovolné společné programy

Mnoho těch, kteří Jiráskův Hronov objeví až v dospělém věku, v něm vidí takový „nevázaný“ tábor pro (převážně) dospělé s dopoledními dílnami a kulturní vložkou ve formě divadelních představení a koncertů po zbytek dne. Na S.M.A.D.u se tento koncept dotahuje dál: po celodenních dílnách (9-18h) navazuje třikrát až čtyřikrát týdně povinný (nedobrovolně dobrovolný) večerní program. Některý je méně fyzicky interaktivní: inspirativní divadelní představení, koncert. Jiný naopak interaktivní plně: seznamovací party s „divadelním úkolem“, celodenní výlet s mnoha divadelními úkoly…

Já jsem ze své podstaty nastavena od malička značně negativně k povinným hromadným programům. Ta davová hromadnost mi leze na nervy a obvykle nenápadně někam mizím. Ale na S.M.A.D.u v Šumperku jde o hravé a zvědomělé hromadné akce, na kterých se obvykle tvoří a zároveň vyváženě sleduje a podporuje to, co vzniká. Takže to je funkční, stmelující a ve finále příjemný koncept.

Inspirativní divadelní představení v doprovodném programu letos byla:
Bold and Bald: Robo Erectus,
DS exVeseláci?!: Osiřelý západ,
DS Hromozvod Nitra: Narodeniny.

Folkový koncert v rámci doprovodného hudebního programu odehrál, stejně jako loni, písničkář (divadelník, muzikant, básník, prozaik, učitel dramatické výchovy) Milan Šťastný z Ostravy. (Neznáte-li Milana, klikněte na jeho jméno a seznamte se.)

Anketní část

S.M.A.D. a Jiráskův Hronov během jednoho léta? JDE TO!

Na letošním S.M.A.D.u se nás, účastníků z Jiráskova Hronova, sešlo hned několik. Samozřejmě, že tomu tak bylo i dříve, ale zdá se, že letos byl ten počet účastníků obou akcí vyšší než jindy. Evidentně se toto propojení tedy stává stále populárnější. Tento fakt mě zaujal natolik, že jsem ho využila k první anketní otázce směřované na účastníky obou akcí:

Dokážeš pojmenovat, v čem pro tebe (po účasti na Jiráskově Hronovu) spočívá “jedinečnost” S.M.A.D.u? A co v tobě ten letošní zanechal?

Irena Červenková (třída A, na Hronově PRO/ vyučující dramatické výchovy na ZŠ)

“Jedinečnost pro mne spočívá v blízkém napojení pořadatelů a účastníků. Díky tomu vzniká rodinné prostředí. Dále ve velké časové dotaci na práci v semináři (9h-18h).
Co ve mně S.M.A.D. zanechal? DOBRODRUŽSTVÍ, na které se nedá zapomenout. Během jednoho týdne jsem zažila mnoho neopakovatelných okamžiků. Potkala spoustu inspirativních lidí. Mohla jsem se podílet na vzniku jedinečného představení.

Vladimír Kábrt (třída P, na Hronově HA/ mj. vyučující dramatické výchovy na ZUŠ)

“Já jsem byl na Hronově letos poprvé a v Šumperku podruhé, to je myslím třeba sdělit úvodem. Vloni i letos jsem přijel na S.M.A.D. o pár dní později a měl jsem obavy, jak mě lidé přijmou, když naskakuji do rozjetého vlaku. V podstatě okamžitě jsem si ale připadal, ačkoliv jsem půlku lidí neznal, jako bych se vrátil do milující rodiny po dlouhém odloučení. Člověk okamžitě přijímá tuto milou atmosféru a užívá si toto až láskyplné vřelé setkání. A to je pro mě jedinečnost S.M.A.D.U. – SETKÁNÍ jedné velké rodiny. A setkání je vlastně i v názvu. Setkání lidí v semináři je pak ještě mnohem hlubší a emočnější, umocněné tím, že v podstatě spolu tráví 24 hodin denně. 
Jedinečnost vidím také v tom, že v seminářích vzniknou ucelená divadelní díla. S jedním takovým jsme se účastnili národní přehlídky pohybového divadla. A s jiným jsme se dokonce dostali až na Hronov, kam bych jinak nejel. Takže vlastně S.M.A.D. je pro mě důležitější než Hronov.
Co ve mně letošní S.M.A.D. zanechal? Postupné přenesení pozornosti ze sebe na ostatní a tedy propojení na hluboké lidské úrovni.”

Valentýna Sloupová (třída A, na Hronově herecká účast/ studentka gymnázia)

“S.M.A.D. je krásný v tom, že se tam každý rok sejde úžasná parta lidí a je tam taková rodinná atmosféra, jak se všichni známe. Letošní ročník mi přinesl ještě větší lásku k divadlu než doteď (i když už před letošním S.M.A.D.em to byla láska až za hrob).”

Milan Šťastný (třída VK, na Hronově doprovodný divadelní a koncertní program/ učitel dramatické výchovy, divadelník, muzikant)

“Jedinečnost Šumperka vidím v tom, že se na ploše divadla, a vlastně i města, sejde skupinka divadlem potrefených krásných šílenců, intenzivně tvoří a se stejnou intenzitou se vzájemně propojují a inspirují. Vznikají tak v závěru nádherná představení a současně i přátelství. A to je na tom vlastně to nejkrásnější.
Letošní ročník ve mně zanechal vědomí, že pořád jsou skvělí lidé stejné vlnové délky a ladění. Zanechal pocit krásné sounáležitosti. Odnáším si z něj spoustu inspirace ke své práci. A v neposlední řadě jsem získal nová přátelství, která, jak se zdá, nebudou jen příležitostně a prchavě šumperská. A za to vsechno Šumperku, a tím pádem Alence Crhové a Karlovi Tomasovi, moc děkuji.”

Petra Nová (třída P, na Hronově HaR/ asistentka)

“To je asi otázka, na kterou se nedá úplně odpovědět, protože obojí je svým způsobem jedinečné. Na S.M.A.D.u mě baví, že máme víc času na semináře. A že to je komornější. Na Hronově zase potkáš spousty známých. A vidíš zajímavé věci. Oboje má své vlastní kouzlo.
Letošní S.M.A.D. mi přinesl uklidnění, že nejsem sama, kdo je tak trochu divný… A že vás všechny (objímací smajlík).”

Barbora Maťátková (třída P, na Hronově herecká účast/ knihovnice)

„Jedinečnost S.M.A.D.U.: velmi intenzivní setkávání úzkého okruhu lidí s chutí tvořit; fyzicky i psychicky náročná dílna; noční život (i na intru); velmi příjemné bydlení; bohaté hudební a taneční chvilky; sdílené sprchy; mezinárodní přátelská setkání a komunikace; obohacení slovenským jazykem. Zanechal ve mně: pokoru a vděčnost, sounáležitost a ohleduplnost, napojení na přítomnou chvíli, umění správného a účelného dýchání, uvědomění si, proč to hraji, postup při hraní: 1. myšlenka 2. emoce 3. akce a také 1. dech 2. pohled 3. nacítění, komunikace s divákem… hlavně to DÝCHÁNÍ.“

Bářina báseň, která vznikla během S.M.A.D. 2022:

Vášeň vyklidněně na žíněnce leží
A já s ní
Slzy tečou s potem se mísí
Cítím něhu chvíle 
Je mi jedno, jak to vopravdu je
Mám tu svůj kus své roztoužené chvíle
V rozněžnění okamžikem kroků,
doteků,
pohledů,
napojení,
rytmu,
vědomí těla,
souznění,
soužení
Touha vánek hladí

Medzinárodný S.M.Ä.D.

Na S.M.A.D, resp. S.M.Ä.D. jezdí pravidelně i početná skupinka mladých (a to rozhodně nejen duchem) slovenských amatérských divadelníků. Karel Tomas s Alenkou Crhovou, organizátorské duo S.M.A.D.u “loví” mladé slovenské divadelní nadšence často (ale nejen) např. na Scénické žatvě v Martině (letos slavící 100 let!!!).
Česko-slovenská prolínačka je osvěžující. Nejen proto, že se po letech rozpojení opět intenzivně setkáte s „čistou“ (češtinou nepoznamenanou) slovenštinou a objevíte mnoho krásných, pro nás Čechy exoticky znějících, jmen a přezdívek (Timea, Henrieta, Adriana, Kika, Dávid…). Ale také proto, že za těch 10 dní načuchnete velice živou slovenskou energií. A to nám trochu ospalým Čechům je jen ku prospěchu…
Má další anketní otázka tedy zamířila přímo na slovenské účastníky. Většina z nich se zúčastnila třídy A – dílny autorského divadla s tématem “Dobrodružství”:

Proč se “vyplatí” vyrazit na šumperský S.M.A.D. až ze Slovenska?

Henrieta Sedlárová (třída A / studentka konzervatoře)

“Lebo divadelníci sú smädný po divadle, kreativite, dobrodružstve a skúsenostiach. A ak to všetko chcú prežiť na maximum, tak šumperksky S.M.A.D. je tou správnou voľbou. Ja som sa cítila ako na horskej dráhe, ako na niekoľkodňovom žúre. Noví privetiví a talentovaní ľudia, nové podnety, nával inšpirácie a spomínaných skúseností, lebo na tvorenie divadla neexistuje len jeden spôsob, alebo jedna metóda… Divadlo vzniká z našich myšlienok, postrehov a pocitov, ktoré nadobudneme práve mimo divadla.. tam vonku, medzi tými fascinujúcimi ľuďmi a v divadle ich potom odvážne chceme prezentovať divakom a niečo im tým odkázať. Herecké cvičenia, spôsobi tvorenia scén, charakterov aj textov bol pre mňa naozaj prínosný, lebo zistila som, že fantázii sa medze nekladú a neexistuje dobrý/ správny alebo zlý/nesprávny nápad.
Divadlo je jeden veľký experiment a experimentovať v Šumperku s ďalšími priaznivcami divadla bol doteraz pre mňa najcennejší, najoslobodnejší a najpoučnejší týždeň za celý čas, čo sa venujem divadlu. Myslím, že som odišla o niečo kreativnejšia, skúsenejšia a sebavedomejšia divadelníčka a to len vďaka dobrému kolektívu a úžasným lektorom. Samozrejme som mala možnosť viac spoznať naše sestry a bratov Čechov. Toľko milých ľudí v jednom meste som dlho nestretla.”

Amanda Shojaii (třída A/ studentka gymnázia)

(Pozn. red.: text bez diakritiky) “Aj ked cesta bola dlha a nevedela som, co mam od S.M.A.D.u cakat. Teraz mozem pokojne povedat, ze to bol highlight tychto prazdnin. Dni v Sumperku som si naplno uzila, naucila som sa mnoho novych veci a spoznala tych najuzasnejsich ludi. Zazili sme spolocnocne krasne chvile a v sdriecku mi zostava mnozstvo nezabudnutelnych spomienok. Uz teraz sa tesim na buduci Sumperk!!

Dozvedela som sa ako funguje autorské divadlo a spolocne tvorenie nasho predstavenia bola naozaj zabava. Medzi ludmi som sa viac otvorila a teraz sa menej hanbim. A byt kazdy den od rana do vecera v divadle bolo uzasne! Kazdy vecer sme si este vytvorili nejaky program, pri ktorom sme sa zabavili a lepsie spoznali. Najviac zo vsetkeho som milovala ten pocit ked sme odohrali nase predstavenie. Ta energia medzi nami a ta radost su neopisatelne.”

Dávid Greguš (třída A/ student konzervatoře)

„Naša Amanda je perfektný príklad chtíču a vôle, pretože bola to ona čo úplne sama cestovala cez Slovensko a Čechy, čisto na vlastnú päsť a to len kvôli tomu, aby bola kojená divadlom. My sme šli ako skupina, mali sme istotu že sa o seba môžeme oprieť, ale u nej to bol skok do neznáma. Na S.M.A.D. zavítala prvý raz. Pohnútky k tomuto činu sa podaktorým môžu zdať banálne, i keď nejde o nič čo by nebolo nedosiahnuteľné. Podľa mňa každý kto chápe divadlo, ako neustále sa tvarujúcu hmotu, chápe vlastnej túžbe ho poodkrývať a odhalovať ho. Tým že je Česko náš odveký súrodenec, nevidím jediný dôvod neísť – pre zapáleného divadelníka by bola skôr banalita vnímať diaľku ako problém.”

Na S.M.A.D. až do důchodu

Poslední anketní otázkou jsem oslovila účastníky třídy VK – nebo-li Veterán klubu. Ti měli letos jako téma Richarda III. Většina z nich jsou mnohaletí S.M.A.D. držáci.

Co vás stále motivuje na dílny do Šumperka i po těch letech jezdit?

Veronika “Maxík” Maxová (třída VK/ bankovní specialistka, herečka)

“Já byla letos podesáté jako účastník a 3× jako divák, motivuje mě, že se setkám s lidmi se stejným zájmem, dlouholetými přáteli, se kterými se přes rok tolik nepotkávám a moc mě baví i vize toho, že za 10 dnů intenzivní práce vznikne divadelní závěrečná ukázka, která by byla často schopna fungovat i mimo šumperský S.M.A.D.”

Kateřina “Kač” Crhová (třída VK/ zdravotnice)

“Na S.M.Ä.D. jezdím od sedmnácti let a vynechala jsem dvakrát. Když jsem byla mladší, vybírala jsem si třídy podle lektora a tématu. V těch dobách bych byla smutná, kdybych se nemohla v závěrečné prezentaci „ukázat“ a zároveň bylo nemyslitelné vynechat jediný společenský večer a nejít spát mezi posledními. Jako veterán si užívám hlavně proces. Baví mě, že už si můžeme dovolit být trapní a dost otevření. Bez skrupulí saháme do hlubších vrstev svých příběhů. Práce je hodně soustředěná a je znát zkušenost. Zároveň se vždycky dost nasmějeme. I sami sobě. Motivaci už snad ani nepotřebuju. Už jsem se S.M.Ä.D.em srostlá.”

Silvie Grygarová (třída VK/ multižena, exkovářka…)

“Letos jsem byla na S.M.A.D.u posedmé myslím. Jednou jsem však byla jen jako návštěva. První roky mě motivovalo hodně divadlo a to, že se mohu hodně naučit.  V posledních letech se to však docela změnilo. Ráda se setkávám s lidmi, kteří si jsou v podstatě velmi podobní. Milují divadlo, smích a světě div se, dřinu sami na sobě! Ve V.k. jsou totiž lidé, kteří se nebojí si sáhnout na vlastní dno a přitom se otevřít svým spolubojovníkům. Dokážeme se hodiny smát úplným drobnostem, a to jen proto, že všichni už jsou se svou osobností většinou vyrovnaní. Je to 10 dní mimo běžnou realitu,  čas i prostor, kterého se nehodlám vzdát ani v příštích letech. Jen nám budou muset asi brzy otevřít třídu 50+. A bude se jmenovat Super veterán klub.

Výstupy z dílen

Nedílnou součástí šumperských dílen jsou divadelní výstupy, které se konají tradičně v sobotu od 19h v Divadle Šumperk. Limity nejsou dány. Jen lektoři a účastníci sami určují, jakou formu a jaký obsah chtějí ostatním účastníkům, ale i veřejnosti, která je zvaná, ukázat. Karel Tomas si na svá bedra vzal krom organizace i natáčení a zpracování záznamů těchto vystoupení. Máte tak příležitost se podívat, co osm intenzivních dní práce desetidenního Setkání v Šumperku přineslo.

Proklikávací jsou jak názvy inscenací níže, tak i fotky výše. Stačí jeden klik a dostanete se rovnou k videu na YouTube:

Třída A – Dobrodružství (délka: 26:20)

Třída V – Richard III. (délka: 1:23:47)

Třída P – Bez provázků (délka: 26:28)

Závěrem – má osobní douška k letošnímu S.M.A.D.u

Letos jsem toužila v létě “vypnout” – vypustit celoroční post/během covidový nášup v práci i v osobním životě. Přestat na chvíli používat slova a pokusit se vyjadřovat a komunikovat jinak. Přihlásila jsem se tedy na S.M.A.D. do pohybové dílny k Lukáši Šimonovi. Lukáše jsem do té doby neznala, ale pár známých mi ho na jaře tak moc vychválilo, že nebylo jiné volby.

Na jeho otázku “Co očekáváš od této dílny?” jsem s trochou nadsázky, leč poměrně rychle odpověděla: “Chci se dostat do jiné dimenze a létat.“ Zní to sice dost absurdně a zpočátku to všem souputníkům včetně Lukáše na dílně také vykouzlilo lehce skeptický úsměv na rtech, ale život je přece krátký na kladení si nízkých cílů… A nakonec se mi to splnilo. A to nejen mně. Na konci dílny jsme se “vznášeli” v jiné dimenzi všichni. (A to naprosto bez přispění jakýchkoliv drog (krom tuny cukru a trochy alkoholu).
Možná to bylo propojením intenzivní nadupanosti semináře v Hronově (PRO – Proces a produkt Pavla Skály a Honzy Mrázka) a Šumperku takhle brzy za sebou. Možná to bylo lektorským uměním Lukáše Šimona. A nebo to možná bylo vzácnou konstelací lidí, kteří jsme se toto léto sešli… Ať tak či tak, bylo to kouzelné a přála bych vám všem, abyste ten celkový reset také zažili!

Nestihli jste S.M.A.D. letos? Tak příští rok máte šanci, stačí se během června 2023 přihlásit na nový ročník! Sledujte Divadelník.cz, NIPOS – Experimentující divadlo nebo fb skupinu S.M.A.D., informace se budou objevovat postupně všude.

Mnohem přehlednější a učesanější informace k letošnímu S.M.A.D.u se dozvíte v článku od Petry Halbichové na AS – tak neváhejte a začtěte se i tam.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!