O statečném rytíři – premiéra pohádky DS Klicpera Sadská
V dubnu 2022 odpremiéroval DS Klicpera Sadská novou pohádku: O statečném rytíři. Jako předloha posloužila autorovi a režisérovi Tomáši Čivrnému pohádka Boženy Němcové Neohrožený Mikeš. Text napsal Tomáš za druhého běhu lockdownu (pozitivum covidu) a pak ale několikrát musel zkoušení a premiéru odsunout (negativum covidu). Vzhledem k tomu, že Tomášovým mateřským divadelním spolkem, kde působí, je DS Vojan Libice nad Cidlinou, který ho poměrně dost herecky vytěžuje sám o sobě (aktuálně: Slaměný klobouk, Vernisáž, Popel a pálenka…), zajímalo mě, co jej přivedlo ke spolupráci se Sadskou. O tom a o vzniku inscenace O statečném rytíři tedy náš rozhovor s Divadelníkem Tomášem Čivrným.
Autor: Vendula Melíšková
Už mě nebaví, jak v plno pohádkách o nic nejde.“ Tomáš Čivrný
Spolupráce s DS Klicpera Sadská
Tomáši, jak se stalo, že došlo na tvou spolupráci s DS Klicpera Sadská? Kdo a kdy a proč tě oslovil? A proč jsi to přijal?
TČ: Do Sadské mě v roce 2019 přivedl kamarád František Černý. Na pár repríz jsem tehdy zaskočil v komedii Kachna na pomerančích. S některými členy souboru jsem zůstal i nadále v kontaktu, a právě tím byl položený základní kámen k této spolupráci. Nejdříve slovo dalo slovo s některými členy souboru, poté s předsedou Honzou Pleskačem a na všech třech stranách panovala shoda, že půjdeme tvořit.
Jak moc velkou svobodu jsi v zadání od Klicperů dostal? (Dramaturgicky, scénograficky, deadline, režijně)
TČ: Velkou. Žádné podmínky nebyly. S Honzou jsme se na počátku shodli, že výsledkem má být iluzivní pohádka se silným příběhem. A pak už to bylo na mně. Ta svoboda souvisí s důvěrou a za to jsem hodně vděčný – nejen Honzovi, ale i hercům.
V úvodu jsem naznačila, že pohádka vznikala za druhého běhu covidu. Jak moc vám covid či jiné “neočekávatelnosti” do zkoušení zasáhly?
TČ: Začalo se zkoušet v červenci 2021 a do konce října šlo vše jak po másle. Vidina premiéry byla blízko, jenže pak v kině Sadská, kde má spolek zázemí, došlo k havárii topení a to nás na měsíc a půl vyřadilo z procesu zkoušení. Premiéru, původně plánovanou na 4. 12. 2021, jsme přesunuli na 12. 3. 2022 a měli jsme velké odhodlání do toho od ledna znovu naskočit. V lednu jsme se ale sešli jen jednou a pak si téměř celý soubor prošel covidem. Reálně jsme se k pravidelnému zkoušení dostali až od února a premiéru přeplánovali na sobotu 16. 4. 2022.
Dramaturgie
V programu k inscenaci uvádíš, že jako dítě jsi měl rád filmovou pohádku O statečném kováři. (Ta vznikla na motivy Neohroženého Mikeše od Boženy Němcové.) Pamatuješ si, čím tě už jako dítě tak zaujala?
TČ: Určitě to byl onen příběh, ve kterém jsou různými prostředky akcentovány věci jako statečnost, síla přátelství, láska, ale taky zrada. Pak samozřejmě i zpracování = efekty, kouzla, kostýmy. Nemohu opomenout budování napětí, strach nejen o hlavního hrdinu. Je to prostě mix, který mě v té době okouzlil.
V programu dále zmiňuješ, že jedna dramatizace této pohádky už existuje – shodou okolností od jedné z tvých ADA kolegyň – Jindřišky Netrestové. Proč jsi nakonec napsal raději svůj vlastní text?
TČ: V tom prográmku také píšu, že Jindřiščinu dramatizaci považuji za velmi zdařilou, ale pro potřeby práce se souborem v Sadské mi prostě nevyhovovala. Moc postav, ale nedostatek herců v souboru a spousta dalších okolností. Některým postavám (tedy spíše hercům) jsem potřeboval dát více prostoru.
Pohádkové trendy – (tedy nejen O statečném rytíři)
Jak moc stíháš sledovat trendy v “divadle pohádek”? Kde se necháváš inspirovat? Nebo máš dokonce pocit, že v pohádkové branži něco chybí?
TČ: V amatérském divadle lze pozorovat jakýsi „úpadek“, možná už spíš stagnaci, a to již dlouhou dobu. Jak do počtu inscenací, tak do kvality. Vytrácejí se ony silné příběhy a iluzivní způsob vyprávění (navozující pocit skutečnosti). Převládají postupy antiiluzivní – divadlo na divadle, hravost. Pár postav se sejde na jevišti a dohodnou se, že budou hrát pohádku. Klacík, který přinesla jedna postava, se stane mečem a tak dále. Všechno je jen hra, naoko. A když už se pár iluzivních pohádek na amatérském divadle urodí, tak jsou většinou, především scénograficky, jak přes kopírák – malované kulisy, nesourodost jednotlivých prvků. Jednoduché svícení. Nuda. Bez nápadu.
Neukazuji prstem na nikoho konkrétního a zároveň si jsem vědom, že tento můj postoj může být subjektivně zabarvený. 10 dalších lidí to může vnímat velmi odlišně, né tak kriticky a to je samozřejmě správně. Osobně si myslím, že děti potřebují vidět příběhy, které budí respekt a možná i trochu strach. Už mě nebaví, jak v plno pohádkách o nic nejde. Když se ten strach, nebezpečí apod. v nějaké fázi inscenace doplní o určitou míru veselí a komiky pro odlehčení, je to za mě ideální kombinace.
Herci
Jak probíhalo obsazování rolí? Znal jsi všechny herce předem? Dostal jsi „seznam“, koho obsadit, nebo sis mohl “vybírat”? A jak se ti s Klicperáky spolupracovalo?
TČ: Máju Hamerovou (role Čarodějnice) jsem znal z oné spolupráce při záskoku. Další členy souboru jsem měl možnost vidět v inscenaci Konference. Soubor ze Sadské není co do počtu herců nikterak velký. Proto jsem na roli Krále přizval Honzu Pejchu z libického DS VOJAN. Když jsem psal text, tak jsem již věděl, s kým budu spolupracovat, koho budu mít k dispozici a text tak vznikal více na míru potřebám a možnostem souboru.
Výprava – kulisy a kostýmy
Na programu jsi vedle autorství scénáře a režie uveden jako autor návrhu scény a kostýmů. Obě složky jsou poměrně výrazné – či jak sám uvádíš v synopsi k pohádce – výpravné. Podle jakého klíče jsi postupoval?
TČ: Jako hlavní materiál byly zvoleny šedé PVC trubky. Je to materiál, který je „ohebný“ – tedy takový, který se díky pár úpravám snadno promítne i do dalších míst inscenace. Tedy nejen ve scéně. S PVC trubkami (potažmo jejich částmi) se pracuje i v kostýmech a dalších větších i menších rekvizitách. Důležité pro mě bylo to propojení. Jednota. Vytvoření jednoho uceleného pohádkového světa.
A jak pak probíhala výroba scény a realizace kostýmů?
TČ: Každý chvilku tahá pilku. Spontánně se zapojil každý, dle svých časových možností.
Hudba a světla jako nedílná součást
Prozradíš něco i k hudební složce inscenace?
TČ: Je volena tak, aby umocňovala děj. Jeho nečekané zvraty, ale i kladné situace. Přirozeně funguje i v přestavbách. Jedná se o instrumentální hudbu.
A jak pracuješ se světly?
TČ: Pracuje s nimi především Honza Slavíček, výborný a zručný technik, který chrlí jeden nápad za druhým. Krom klasických světel používáme i několik pohyblivých LEDkových hlav. Pracujeme s průvany. To všechno nám pomáhá k umocnění diváckého prožitku. Svícení je plastické, pohyblivé, výrazné.
Premiéra a budoucnost
Premiéra proběhla během úplňkové soboty 16. dubna 2022: Jak jste s ní byli spokojeni? Ty jako autor a herci?
TČ: Dle reakcí soudím, že v hledišti spokojenost panovala. A panovala i u nás. Jak s premiérovým provedením, tak s návštěvností, která se vyšplhala na pěkný 85 diváků, což je na poměry v Sadské moc pěkné číslo. Zároveň se souborem dobře víme, že premiérou práce rozhodně nekončí, vždycky je co měnit nebo zdokonalovat. Pár podnětů a poznámek k zamyšlení mám. Nyní si trochu oddychneme, začneme plánovat reprízy a před nimi i pár zkoušek.
Kde plánujete, že si s pohádkou zahrajete? (Vedle štací míří otázka především na přehlídkové ambice, máte-li nějaké.)
TČ: Na přehlídky určitě vyrazíme, ale až v příštím roce. Pohádku si chceme nejdříve trochu obehrát, aby si to sedlo. Na jaké konkrétní přehlídky půjdeme, ještě v tuto chvíli nevím, ale určitě chceme využít co možná nejvíce možností, abychom hráli, abychom dostali zpětnou vazbu od porot a dále jsme se rozvíjeli – nejen okolo této inscenace.
Pokud některého čtenáře-divadelníka-organizátora pohádka zaujala – rádi ji přijedeme zahrát téměř kamkoliv. Na termínu a podmínkách se jistě domluvíme. V případě zájmu mne neváhejte kontaktovat: tomas@civrny.cz
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
