Prodavači snů – Petr Matoušek o premiéře Divadýlka na dlani
Divadýlko na dlani Mladá Boleslav uvedlo ve čtvrtek 26. května v 19:30 hodin svou nejnovější inscenaci Prodavači snů aneb Ať žije Hollywood. Jak již název napovídá, v jubilejní 30. hře uváděné mladoboleslavským amatérským souborem se podíváme mezi filmaře. O inscenaci jsem si povídal s Petrem Matouškem, režisérem a principálem.
Téma?
Petře, prozraďte nám o inscenaci více. O čem pojednává?
PM: Hra zavede diváka hned do tří časových rovin (přelom 19. a 20. století, válečný rok 1941 a rok 1963) a do dvou prostředí (malá vesnička v Haliči a Hollywood). Ústřední hrdina celé hry, Motl Mendl, tohle všechno spojuje – proto ho vidíme ve třech „provedeních”, ve třech různých časech má tři různé představitele.
A o čem to vlastně celé je? O touze. O touze dělat film, o touze něco dokázat, ale i o touze někam patřit. Žánrově jde o hořkou komedii. Ale ještě bych se rád vrátil k motivům, které jsem měl. Tedy, které jsme měli. Já a kolega, Radek Kotlaba, jsme strašně dlouho toužili udělat nějakou „židovinku”. Tedy hru ze židovského prostředí. Máme oba rádi tu kulturu, ten přídech mystiky, tajemství, tu neuvěřitelnou kontinuitu judaismu v čase. Ten nadhled, humor navzdory všem ústrkům, které Židé v historii zažívali. A protože máme rádi humor, spíš jsme hledali příběh právě z 19. nebo počátku 20. století. Každého hned napadne Šumař na střeše… Nebojte, nás taky napadl. Ale souhrou náhod ho v té době „nasadilo” mladoboleslavské divadlo. A když jsme se informovali ohledně práv, byl to další hřebíček do Tovjeho rakvičky. I když nikdy neříkej nikdy.
Vznik textu
Krom režie jste také podepsán pod scénářem. Jak text vznikal?
PM: Text vznikal dlouho a složitě. Asi před deseti lety jsem viděl v kině přímý přenos inscenace Travelling Light z London National Theatre. Naprosto mě okouzlil, a tak jsem sháněl text. Ten jsem sehnal – ovšem pouze v originále. Pak ležel dva, tři roky ladem, až se ho v roce 2018 ujal kolega Láďa Niklíček, hru přeložil a já si ji mohl konečně přečíst. A pak se začal rodit výsledný text. Kdybych to měl k něčemu názorně přirovnat, řekl bych, že jsem původní text, své nápady, naše možnosti, své znalosti o Židech a židovství hodil do mlýnku a točil klikou. A co z toho vypadlo, to byl základ pro naše scénování. Výsledný text ještě prošel sítem naší paměti, ovlivnily ho improvizace a momentální nápady. A výsledek, to jsou naši Prodavači snů.
Jaký máte vy osobně vztah k filmu – filmovému prostředí?
PM: Film mám rád. Jako divák i jako amatérský filmař – máme s kamarády na kontě pár drobných snímků, třeba Máchovi v patách. Dokonce jsem měl možnost ocitnout se párkrát i na profesionálním „place”. V drobných roličkách. Zajímavá zkušenost. Ale z téhle strany, tedy před kamerou, je to strašně zdlouhavé. U filmu se mi líbí možnost střihu, rychlé změny prostředí, detail – prostě jiné prostředky, než má právě divadlo.
Jste zároveň sám sobě dramaturgem, nebo spolupracujete s někým dalším? V souboru/mimo soubor?
PM: Tak i tak. Prodavače jsem si vyhledal sám, třeba do Vávry mě popíchnul další kolega, Petr Havlík (on to původně chtěl dělat tradičně, tak jak to Mrštíci napsali, já z toho udělal alternativní Maryšu.). Oficiálně je jako dramaturg Divadýlka vnímaný Radek Kotlaba. Má z nás nejvíc načteno, učí češtinu. Dost na něj dám. I když se ne ve všem shodneme.
Obsazení
Při psaní textu jste již věděl obsazení jednotlivých rolí a text tak vznikal více „na tělo“? Které herce v inscenaci uvidíme? Jak početný soubor máte k dispozici?
PM: U Motlů bylo jasno hned, víceméně i u všech ostatních. Největší roli si tady zahrál Martin Weiss, (naposledy měl takhle stěžejní úlohu v Candidovi), který podle mého soudu opravdu herecky dozrává. Prostředního Motla hraje Láďa Niklíček a nejstaršího Motla, který už si říká Maurice Montgomery a žije v USA, můj tchán Václav Hájek. Toho diváci mohli spatřit jako dědečka ve Vávrovi. Motlovu tetu Cipu hraje Jitka Urbanová a Annu, Motlovu pomocnici při natáčení, Katka Roscová. Radek Kotlaba, který sám sebe označuje za filosemitu (tedy milovníka všeho židovského), si zahrál mého zetě a účetního Izáka.
Sebe jsem samozřejmě obsadil taky – já bez toho neumím bejt. Moje postava se jmenuje Jákob Bindel. Dál uvidí diváci Katku Luňákovou jako mou ženu, dvě naše dcery hrají Míša Charvátová a Simona Matoušková ml. (ano, je to mé vlastní dítě, není to shoda jmen) a v malé roličce syna Árona se představí hned tři chlapci – Miloš Kubík, Roman Dušek a Tomáš Dlask. Posledně jmenovaného jsem si musel v zoufalství „půjčit” z Benátek (nad Jizerou pochopitelně), protože na zkouškách Áron pořád chyběl. Proto je to jediná alternovaná role, byť má asi pět vět. Ve filmových ukázkách si zahráli další kolegové z Divadýlka, Jeník Hejdrych a David Durdis, nebo můj kolega z práce Josef Müller.
Jaké byly reakce členů souboru, když jste jim oznámil, že se v jubilejní 30. hře Divadýlka na dlani vydáte do Hollywoodu?
PM: To už si úplně nepamatuju, snad se jim to líbilo. Včera byla premiéra, snad na tom dělali rádi.
Proces zkoušení
Kdy jste začali se zkoušením? Strávili jste hodně času „u stolu“ při čtených zkouškách? Za jak dlouho jste šli do prostoru aranžovat?
PM: Zkoušet jsme začali 21. září 2020 mezi první a druhou covidovou vlnou. Absolvovali jsme první čtenou, ale dál jsme nenavázali. V říjnu se zase vše zavřelo a bylo hotovo. Celá rodina jsme covidem prošli v listopadu a já se z něj sbíral do konce roku 2020. Chaos první poloviny roku 2021 neumožňoval zkoušet skoro nic, a tak jsme navázali na zkoušky až rok po první čtené a hned začali aranžovat. My obecně jsme neposedové a jdeme brzy na jeviště. První termín premiéry byl stanovený na polovinu března. To bylo jasné, že nedáme, druhý jsem bláhově plánoval na 28. dubna. Nakonec z toho byl ještě další měsíc navíc. Ale teď už je to venku.
Prostředí Hollywoodu jistě nabízí práci s videem. Pracujete v inscenaci s nějakou projekcí?
PM: No jéje. Neumím si představit, jak dělat divadlo o filmu bez filmu. Už jsem výše zmínil, že ve filmových šotech hrají další naši herci. Ano, diváci si přijdou na své.
Měl jste během zkoušení „druhé oči“ v hledišti během toho, co jste byl vy sám na jevišti?
PM: Neměl. Já tam zas nejsem pořád, takže ta místa, kde jsem, jsem občas sledoval bez sebe na scéně, abych tím trpěl jen já, a ne všichni.
Z informací na stránkách souboru jsem se bohužel téměř nic nedozvěděl o scénografii. Můžete přiblížit výtvarné pojetí kostýmů a scény? Kdo je autorem?
PM: Kostýmy nám ušila paní Petra Chocholoušová, především ty dámské. A také moji vestu – ze všeho jsem vyrostl. Paní Chocholoušová nám šila už kostýmy do Vávry. Scénu jsem si navrhl já, dřevěné kousky vyrobil pan truhlář Andrš a zbytek dal fundus. Lavička je z Vávry. A z fundusu jsou i skoro všechny pánské kostýmy.
Plány do budoucna
Máte již v tuto chvíli nějaké přehlídkové ambice? Na které přehlídky plánujete vyrazit?
PM: Určitě se chystáme do Rakovníka. Pak se uvidí.
Prozraďte čtenářům termíny reprízy na domácí scéně v Mladé Boleslavi. Případně i termíny zájezdů?
PM: Do konce sezony toho moc nestihneme, ale něco málo přece. Nejbližší termín v Boleslavi, na domácí scéně, je ve čtvrtek 9. června. Od půl osmé. Uvidíme, zda budeme hrát i o prázdninách, vzhledem k tomu, že někteří kolegové prázdniny „světí”.
Jaké zvyklosti v souboru panují, co se týká doby „držení“ inscenace na repertoáru? Na vašem webu, v záložce repertoár, vidím spoustu inscenací. Všechny jsou aktivní?
PM: Snažíme se držet představení co nejdéle. Všech šestnáct představení je aktivních. Zhruba polovinu z nich můžeme jet bez „oprašovačky”. Zbytek musíme vždycky před hraním resuscitovat.
Kam povedou vaše kroky (režiséra a autora) po Prodavačích snů? Máte v hlavě další inscenaci? Můžete alespoň naznačit?
PM: Hned v pondělí začínáme zkoušet Těžkou Barboru, hru nyní nad jiné aktuální. Původně, když jsem si ještě myslel, že Prodavači budou mít premiéru v březnu, abychom s nimi mohli do Rakovníka, byla Barbora naplánovaná na letní hraní. Takhle se z ní stane představení dovnitř i ven. Všechno zlé je k něčemu dobré.
Mohou se příznivci Divadýlka na dlani, a nejen oni, těšit na pokračování vašeho podcastu Divadelní kurýr?
PM: Já vím. Ještěže z toho bude jen psaný rozhovor, jinak by všichni viděli, jak se červenám. Budu se snažit taky oživit Divadelního kurýra i své divadelní postrachy, ale upřímně, nevím, jestli se toho dočkáme do konce sezony nebo začnu Hronovem. Volyni nestihnu, neb budeme na dovolené. Nebo začnu až s novou sezonou… Vím, že máme spolu natočený rozhovor. Ale nebojte, on se nám uleží. Je tam jako v sejfu. Děkuji za otázky a přijeďte se na Prodavače snů podívat.
Děkuji za rozhovor.
Zveme vás ke sledování facebooku Divadýlka na dlani, kde se můžete dozvědět více k aktuálnímu dění v souboru a termínům dalších představení.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
