Zápis hraní amatérského divadla v ČR na Reprezentativní seznam UNESCO provází obrovská radost, ale i jedna častá otázka. Proč se v oficiálním názvu zápisu mluví o „amatérském“ a nikoliv „ochotnickém“ divadle? Odpověď je prostší, než by se mohlo zdát a souvisí s tím, jak si rozumíme se zbytkem světa.

Autor: Tomáš Čivrný

V náhledu článku je použita fotka, která prošla úpravou a schválením. Nejedná se o originál.

Čeština je v tomto ohledu unikátní. Slovo ochotník, odvozené od „ochoty“ hrát, v sobě nese hluboký historický a komunitní význam, který nám dává smysl už od dob národního obrození. Jakmile ale překročíme hranice naší mateřštiny, narazíme na jazykovou bariéru.

Ztraceno v překladu?

Všechny oficiální žádosti a dokumentace pro UNESCO se podávají ve dvou jednacích jazycích: angličtině a francouzštině. A právě tady nastává menší kámen úrazu. Ani jeden z těchto světových jazyků nemá pro slovo „ochotník“ přímý ekvivalent, který by vystihoval tak specifický kulturní náboj.

Použití termínu „amateur theatre“ (anglicky) a „théâtre amateur“ (francouzsky) byla cesta, jak náš fenomén učinit celosvětově srozumitelným. Slovo amatér koneckonců vychází z latinského amare = milovat. Jde tedy o člověka, který danou činnost vykonává z lásky, nikoliv pro peníze.

Přinášíme pohled teatrologa a překladatele Michala Zahálky, který se v pracovní skupině podílel na vzniku návrhu zápisu:

Musím se zcela soukromě přiznat, že zrovna tohle populární téma mi vrásky nedělalo a nedělá: rozumím tomu, proč se část divadelnické obce pravověrně hlásí k pojmu „ochotnický“, ale z jazykového hlediska jsou ty dva pojmy synonyma. Není pravda, že by slovo „ochotník“ nešlo do angličtiny nebo francouzštiny přeložit – to ono jde, ve slovnících najdete na patřičném místě „amateur“. A to zároveň znamená, že slovo „amateur“ lze do češtiny z toho i onoho jazyka nazpátek přeložit také jako „ochotník“ – zápis tedy poslouží i těm, kdo by se z nějakého důvodu slovu „amatér“ vysloveně bránili. Stojí-li v receptu „lilek“, může také každý podle chuti použít baklažán. Lze jistě namítnout, že slovo „ochotník“ s sebou nese určité konotace, onen „historický a komunitní význam“, o kterém píše Tomáš výše – ale tyhle konotace se zase nejspíš tak docela netýkají úplně všech projevů amatérského divadla, kterých se týká ten zápis.

Divadelník Jakub Pilař, který naši komunitu zastupoval přímo na zasedání UNESCO v Indii, k tomu dodává:

Před odjezdem do Indie jsem osobně vyvolal diskusi s úředníky Ministerstva kultury ohledně samotného překladu zapisovaného prvku. Anglický název Amateur theatre acting in Czechia byl totiž v oficiálních žádostech přeložen trochu „strojově“ jako Amatérské hraní divadla v Česku. Sousloví amatérské hraní divadla však není používáno a česky je i trochu kostrbaté. Jsem moc rád, že po mojí drobné intervenci jsme se shodli, že prvek budeme česky nazývat jako Hraní amatérského divadla v Česku.

V hlavní roli podstata

Je pochopitelné, že pro mnohé z nás zůstane „ochotnictví“ srdeční záležitostí a slovem, které nás definuje napříč Českou republikou bez ohledu na to, zda hrajeme v sále polorozpadlé hospody nebo v zrekonstruovaném kulturním domě. Ale ve chvíli, kdy nás sleduje celý svět od Paříže po Dillí, se stáváme „amatéry“ a to v tom nejčistším slova smyslu. Tedy těmi, kteří milují divadlo natolik, že mu věnují svůj veškerý volný čas.

Možná je čas na malou terminologickou revoluci v našich vlastních hlavách. Historický zápis na seznam UNESCO nám ukázal, že nezáleží na tom, jaké razítko na naši činnost dá lingvistika. Důležité je to, co se děje na jevišti a v hledišti.

OCHOTNÍK ČI AMATÉR? DIVADELNÍK ❤️

O zážitcích Jakuba Pilaře z cesty do Indie a dění během schvalování zápisu si můžete poslechnout 24. díl podcastu Divadelní cancy.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,
vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!