Císařovy nové šaty vznikly ze snu

Festival Císařovy nové šaty, který se odehraje od 23. do 25. ledna 2026 v Divadle VILA Štvanice (na stejnojmenném ostrově) a v kině Atlas, je poctou významnému českému teatrologovi Janu Císařovi a jeho otevřenému divadelnímu myšlení. Profesor Císař byl několik desetiletí pevně rozkročen mezi amatérskou a profesionální scénou, a to až do roku 2021, kdy nás opustil.
O druhém ročníku tohoto divadelního festivalu, jeho dramaturgii, vzniku a letošním programu jsme si povídaly s organizátorkou Lenkou Hulákovou.

Císaře ve snu viděti

Lenko, pro ty, kteří pana profesora už třeba nezažili na žádné přehlídce, můžeš nám přiblížit, proč je (nejen) pro amatérskou komunitu důležité si osobu Jana Císaře a jeho „otevřené divadelní myšlení“ připomínat?

LH: Jan Císař byl naprosto výjimečný. V mládí se rozhodoval mezi fotbalem a divadlem, a to že se nakonec rozhodl pro divadlo, nás divadelníky mimořádně obohatilo. Získali jsme tím jednoho z největších odborníků na profesionální i amatérské divadlo. Největšího.

Pojďme být konkrétní a osobní. Jaký vztah jsi měla s profesorem ty?

LH: S profesorem jsem kamarádila. Zažila jsem ho na amatérských přehlídkách v roli lektora, když svým specifickým způsobem promlouval k našemu souboru V.A.D. Kladno; také jako porotce, když jsem jej přemlouvala, aby zase po letech začal jezdit na Šrámkův Písek. Zažila jsem ho jako pedagoga na DAMU. A spolupracovali jsme s ním na inscenaci Tajemný V.A.D. v Karpatech, když bylo jasné, že hlas Julesa Verna nemůže namluvit nikdo jiný. Profesor byl tedy i členem kladenského spolku – jeho pseudonym byl Benedikt Císařský.

Často také vyprávím svůj sen, který se mi zdál v roce 2011. Stála jsem dlouhou frontu na profesora Císaře před hospodou U Dandů na Vinohradech (roh Blanické a Korunní). Když na mě došla řada, dali jsme si spolu rum a profesor povídá: „Lenočko, budu Váš guru pro rok 2012.“ Sen jsem pak profesoru Císařovi vyprávěla a ten jen dodal: „Lenočko, nedá se nic dělat, budu Váš guru pro rok 2012“. A bylo to tak. Radila jsem se pak s ním o zásadních životních věcech… Jít, nebo nejít studovat na stará kolena? Vdávat se, nebo nevdávat na stará kolena? Rok 2012 byl v mém životě opravdu zásadní. Chodili jsme pak s profesorem na tzv. rande, která jsme ale měli požehnaná jeho ženou Mirkou Císařovou. Jen to trvalo devět let.

Fenomén Císař

Během prvního ročníku v roce 2025 proběhla v úvodu festivalu diskuse Fenomén Císař. Navážete na ni i letos?

LH: Ano, diskuse Fenomén Císař bude. Zjistili jsme, že řadu let by klidně mohla pokračovat tak, jak byla loni nastolena. Oslovili jsme tehdy několik řečníků, kteří si mohli pro svůj příspěvek vybrat citaci, tezi profesora, se kterou můžou souhlasit nebo polemizovat. Příspěvek mohl být odborný nebo osobní nebo obojí dohromady. Páteční večer byl dojemný, ale i edukativní. Diskusi Fenomén Císař doporučuju všem. Původně jsme chtěli Císaře nějak připomenout studentům, kteří jej už nezažili, ale myslím, že jsme ho připomněli všem, i sami sobě. A nejen jeho, ale i jeho přístup k divadlu. Letos jsou osloveni: Daniela Jobertová, Doubravka Svobodová, Stanislav Bohadlo, Radovan Lipus, Jiří Havelka, Petr Michálek, Jan Šotkovský.

Kdo vůbec stojí za myšlenkou připomínat si profesora Jana Císaře prostřednictvím festivalu?

LH: Nápad na festival Císařovy nové šaty se mi zdál v jednom z dalších snů – zdál se mi po návštěvě Mirky Císařové v Unhošti. Dostala jsem jako dárek malého látkového pejska zabaleného v látkovém kapesníku, obojí patřilo panu profesorovi. V dramaturgickém týmu jsou Kateřina Bohadlová a Petr Hašek z Geisslers Hofcomoedianten, Marie Nováková a Kristián Ivo Kubák z Tygra v tísni, Michal Zahálka a tajně Jiří Havelka. Produkční festivalu je Žaneta Špánková. Na festivalu spolupracuje Tomáš Lapčák z Divadla VILA Štvanice. Za myšlenkou připomínat si profesora Jana Císaře a jeho směřování jsou i lidé, kteří přispěli na Doniu do sbírky Oblékněte Císařovy nové šaty.

Název festivalu pro Císaře

Profesor Jan Císař se narodil v roce 1932 v Hradci Králové 28. ledna. Termín na konci ledna je tedy nasnadě. Ale co název festivalu „Císařovy nové šaty“? Jen slovní hříčka na základě existující Andersenovy pohádky? Nebo je v tom něco víc?

LH: Císařovy nové šaty. No, je to celé o Císaři. O jeho bytí v přítomnosti, o neustálém zájmu a pídění se po nových věcech, směrech. Byl divadlem fascinován a absolutně mu porozuměl. Nový pohled, nové vidění. Proto několikrát také přepisoval své knihy, upravoval je a doplňoval. Stále objevoval. Stále byl zaujatý, fascinovaný. Sám se vyvíjel, sám sebe překvapoval. A rád se nechal překvapovat. Byl například známým vyznavačem teze, že děti a psi na jeviště nepatří, ale když si přečtete jeho sloupek v Hronovském zpravodaji o dramatické výchově, tak je zřejmé, že i v tom se posunul a hodnotu divadla hraného dětmi uznal.

Divadlo VILA Štvanice

Jak vzniklo propojení s Divadlem VILA Štvanice a tamními divadelními soubory (Geisslers, Tygr v tísni…), VOSTO5, DAMU…? A kdo všechno se podílí na organizaci přehlídky?

LH: Sen o festivalu a názvu Císařovy nové šaty jsem se odvážila jednoho dne říct Petru Haškovi právě před Vilou Štvanice. Myslela jsem, že VILA Štvanice bude nejlepší místo pro festival, protože tam Císař sám rád chodil a protože Kristián Ivo Kubák a Marie Nováková uskutečnili zasazení Císařovy lípy v roce 2021 před Vilu. Také to byly dva soubory, které měly v prostoru VILY zázemí… Petrovi se zdál nápad dobrý. Přizvali jsme Kateřinu Bohadlovou a pak také Mášu a Kristiána z Tygra v tísni a Michala Zahálku a Jiřího Havelku do dramaturgického týmu snů. S DAMU jsme chtěli navázat větší spolupráci, ale to se nám úplně nepovedlo (s katedrou teorie a kritiky). Postupně se k nám přidala také Žaneta Špánková, nynější produkční festivalu.

Kolik jablek, tolik hrušek

Loňský ročník se nesl vizuálně a dramaturgicky v duchu „jablek“ a Maryši. Jestli se nepletu, vycházeli jste z toho, že Maryša byla oblíbenou hrou profesora, a že jako divadelní kritik řešil nadužívání „jablka“ jako symbolu na jevišti… Letos se ve vizuálu objevily hrušky a někde odkaz na Hamleta… Prozradíš proč? Případně i to, jak se zmíněné letos na festivalu promítne?

LH: Vizuál festivalu připravuje Eva Filipová. A je skvělá, senzační, nejlepší.

Předloni jsem oslovila na Loutkářské Chrudimi Hanku Voříškovou. O festivalu jsem jí říkala a také jsem s ní mluvila o jejím vztahu k profesoru Císaři. Jejich vztah byl velice jemný, tedy myslím, že se měli moc rádi, ale oba se ostýchali navzájem se oslovit. Chtěla jsem, aby Hanka na festivalu hrála. Vyprávěla jsem jí příběh o tom, jak Císař chtěl napsat studii: „Proč proboha tolik divadelníků používá na scéně jablka?“… to se jí zalíbilo a zahnízdilo to nápad na inscenaci Jabka. Podobné to bylo s Tomášem Hájkem. Myslím, že nápad vzešel z dramaturgické rady, nejspíš od Máši: vyloženě si přála vidět od Tomáše Hájka Maryšu. Vznikla tak Maryša Vávrová. Do třetice Maryša od souboru Frgál na nitkách už existovala, to byla náhoda. Ale jablko tam zapracovali a myslím, že už ho tam nechali napořád.

Hrušky a Hamlet jsou z podobného soudku. Hamlet je jedna z nejmilovanějších her Císaře. Úplně cokoliv Vás napadne z divadelní terminologie, dokázal vyložit právě na Hamletovi. Hrušky jsou přidané…  Letos jsem se snažila získat pro festival Honzu Mocka (pražského performera, člena IN-SITU, evropské platformy pro umění ve veřejném prostoru  – pozn. red.) a už už jsem jej lapila, ale on tu na konci ledna bohužel nebude. Hamleta a hrušky si vzala pod křídla Jarka Holasová a vznikl dokonce nový soubor ze starých členů ZUŠ Jaroměř – Kolegium hraběte. Moc se těším na Mordýřskou mrouskanici. Letošní premiéru.

Dramaturgie

Zasvěť nás, prosím, do toho, jakým způsobem probíhá dramaturgie festivalu?

LH: Základním pilířem je dramaturgický tým. Scházíme se a říkáme si, co jsme zajímavého viděli. A co chceme vidět. Určitě je důležité propojení s Císařem. Např. Divadlo Kámen měl profesor moc rád. O inscenaci Asi ani zahrada dokonce napsal studii. Režisér Divadla Kámen se nechal pošťouchnout k tomu, že by nějakým způsobem do hotové inscenace tuto Císařovu studii začlenil. Na to jsem opravdu zvědavá.

Pokračovujete i letos v tom, že před každou inscenací proběhne dramaturgický úvod a po každém představení diskuse s diváky? Kdo se jich letos ujme a proč zrovna tyto osobnosti?

LH: Určitě! Bez toho si vůbec Císařovy nové šaty nedovedu představit. O tom, kdo by byl vhodný pro dramaturgický úvod, se radíme se samotnými tvůrci inscenací. Diskuse jsou pak většinou na báječném moderátorovi Michalu Zahálkovi.

Jaké publikum se snažíte na festival přilákat?

LH: Milovníky divadla. Zájemce o dramaturgické úvody a diskuse. Samotné divadelníky a lednové diváky.

Program

V loňském roce došlo během festivalu k premiérám tří inscenací. Již jsi je zmínila. Byla to: Jabka od Hany Voříšková z Chocně, Maryška od Frgálu na nitkách z Brna a Maryša Vávrová od Bažantovy loutkářské družiny z Poniklé. (Všechny tři inscenace se přes postupový přehlídkový systém během roku poté navíc dokonce dostaly až na Jiráskův Hronov 2025…) I letos plánujete uvést v programu tolik premiér?

LH: Premiéra bude jedna – právě Modrýřská mrouskanice od souboru Kolegium hraběte, ZUŠ Jaroměř. Těšit se můžete na Hamleta a hrušky v jejich podání.

---

Jabka Hany Voříškové zmiňuje ve svém výběru TOP 3 inscenací za rok 2025
teatrolog Michal Zahálka. Podívejte se na celý díl.

---

Vedle divadla bude letos i možnost jít do kina Atlas, které je nedaleko ostrova Štvanice, na film Gorila. Není to jediný film, ve kterém se pan profesor objevil, nebo na kterém spolupracoval. (Např. Zoufalci (2009), Studio Kroměříž (1992), Sprayem po zdech (1989)…) Dá se očekávat, že se kino stane součástí festivalu i v dalších ročnících?

LH: Byli bychom moc rádi. Víme, že filmová kariéra profesora Jana Císaře je požehnaná… Film Gorila, který vznikl na motivy divadelní hry Harila (autor René Levínský) bude prvním filmem festivalu. Dramaturgický úvod bude mít sám autor textu, René Levínský, a diskusi bude moderovat Jiří Havelka. Doporučuju tedy zajít si určitě i do kina Atlas – 24. ledna v 17 hodin.

Financování

Vloni i letos jste při financování festivalu vedle grantů šli cestou dobročinného crowdfundingu na donio.cz. Minimálně se plánovalo vybrat dvacet tisíc korun, což se během obou ročníků nakonec podařilo. V roce 2024 se částka vyšplhala dokonce téměř až na třicet pět tisíc. A letos na dvacet sedm.

Co vám, na rozdíl od grantu, pomáhá crowdfunding zaplatit? A kdyby někdo třeba ještě moc chtěl přispět, ale nestihl, je nějaká možnost?

LH: Loni opravdu festival zachránila sbírka Donio a všichni, kteří přispěli. Letos jsme zkusili zažádat o granty, ale přeci jen jednu inscenaci, Berta mezi řádky Divadla Polárka, jsme domluvili až po uzávěrce. Zkusili jsme tedy Donio i letos. Také na promítání filmu Gorila v kině Atlas. A zdařilo se.

Přání a plány

Není malých cílů a přání. Jaký je váš cíl či snad cíle, kterých si přejete pořádáním festivalu dosáhnout. A jak lze měřit jeho úspěšnost? (Např. předání konkrétních myšlenek, nabité hlediště…?)

LH: Jan Císař se otužoval studenou vodou. Rozhodli jsme se festival zahajovat otužováním ve Vltavě právě na ostrově Štvanice. Cílem je, aby nás bylo alespoň o tři víc ve vodě než loni. Loni jsme byli tři (Lenka Huláková, Ondřej Sosna, Petr Macháček – díky pánové, počítám s Vámi i letos). Císařovy nové šaty mají také dobrovolníky, např. Soňa Macháčková trhá vstupenky, počítám, že půjde dobrovolně i do Vltavy. Kdo další se přidá? 23. ledna 2026 v 17:17.

Chápu. Chlad tříbí myšlenky…

Plánujete zůstat u jednorázové akce nebo třeba navázat časem na festival postupně i nějakou kontinuální činností (workshopy, rezidence, mentoring pro amatérské divadelníky) během roku?

LH: Jednorázová akce mi zatím připadá tak akorát. Letos jsme zavedli možnost permanentky. To je velká novinka. V dramaturgickém týmu snů se objevila také myšlenka na předávání speciální ceny Jana Císaře.

A ta by se předávala za co?

LH: Za přínos k přemýšlení o divadle.

Vstupenky

A bychom nalákali diváky přímo i na vstupenky na festival… Ty se dají koupit v předprodeji na GoOut. Ale pro případné staromilce či ty, kteří se rozhodují na poslední chvíli... Lze lístky koupit i přímo na místě?

LH: Vila Štvanice není moc velká svou kapacitou, spíše svým duchem. Myslím, že není vůbec jisté, že by nějaké vstupenky na místě ještě byly k mání. Staromilcům doporučuju překonání odporu ke GoOutu. Také se snažím…

Takže moc neváhejte a vstupenky kupujte v předprodeji! Pro další informace k festivalu, programu a vstupenkám na webové stránce Divadla VILA Štvanice.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!