Malované opony na DČAD

Nedílnou součástí Databáze českého amatérského divadla jsou malované opony. Člověk, který zasvětil velkou část své badatelské práce k tomu, aby je zmapoval, je Jiří Němec. V tomto rozhovoru popisuje svou cestu od školního projektu až k digitalizaci a mapování kulturního dědictví v podobě divadelních kronik, fotografií a zejména právě malovaných opon. Jeho vyprávění je výpravou po půdách, sklepích i kulturních sálech českých obcí, kde se díky jeho úsilí daří oživovat zapomenuté poklady amatérské divadelní tvorby. Ponořte se do rozhovoru s Jiřím Němcem, jedním z klíčových spolupracovníků Databáze českého amatérského divadla, ve které už přes dvacet let propojuje své nadšení pro historii.

Autor: Vendula Skrbek Melíšková

Učitel archivářem

Jiří, kdy, jak a proč ses přidal do týmu Databáze českého amatérského divadla a s kým vším jsi za ta léta na databázi spolupracoval?

JN: Při studiu na VŠ jsem jako diplomovou práci zpracovával ochotnické divadlo v Německém Brodě, později Havlíčkově Brodě. Při sběru pramenů ve Státním okresním archivu Havlíčkův Brod jsem narazil na informaci o existenci pracoviště IPOS Praha. Dnes pod názvem Národní informační a poradenské středisko pro kulturu*. Toto pracoviště jsem kontaktoval a navázal spolupráci s panem Jiřím Valentou a paní Vítězslavou Šrámkovou.

Po zdárném složení státní závěrečné zkoušky jsem nastoupil jako učitel Dějepisu, Občanské výchovy a Informatiky. Tuto práci jsem vykonával osmnáct let. Jednoho dne roku 2004 se zastupitelstvo rozhodlo školu zrušit. A tak jsem jako 260 kolegů v Kraji Vysočina přišel o práci. Nějakou náhodou jsem se opět kontaktoval s panem Jiřím Valentou. A ten mi nabídl práci na rodícím se projektu Databáze českého amatérského divadla.

V té době již byla promyšlena kostra projektu, která vycházela ze dvou publikací Místopisu českého amatérského divadla. Vzhledem k mým znalostem počítačů jsem byl vítanou posilou nově rodícího se týmu, který měl za úkol převést knižní zpracování do elektronické verze.

Na úplném začátku se projektu ujal Michal Cais, který navrhl a vytvořil základ nové databáze. Po jedenácti měsících příprav a práce byla 15. 11. 2005 spuštěna první verze www.amaterskedivadlo.cz.

Od samého začátku se na vkládání dat podílela řada spolupracovníků, jako paní Valentová, Jedličková, Crhová, Šindelářová, Mikešová, Sázavská,  Tetourová. Okruh spolupracovníků se nadále rozrůstal o fotografy Ivo Mičkala a Jaroslava Kodeše, regionální spolupracovníky paní Gregarovou a Lhotskou. Významnou roli také hrál pan Milan Strotzer, který po paní Šrámkové převzal vedení databáze. Dá se tedy říci, že na tomto projektu pracuji s panem Caisem od samého začátku již dvacátý první rok.

Fotograf digitalizátorem

Co všechno konkrétně spadá do tvé gesce v databázi?

JN: Jako dějepisář jsem již od počátku projektu přijal roli „historika“, tedy badatele a zpracovatele archiválií, dědictví, darů a pozůstalostí. Protože jsem se také zajímal o focení, tak jsem také dostal za úkol digitalizovat v regionu Kraje Vysočina muzea, archivy a galerie.

Při této práci jsem také narážel na malované divadelní opony, které se následně staly základem pro novou myšlenku vydání knihy o malovaných divadelních oponách.

S nárůstem počtu získaných dat při digitalizaci archivu Národního muzea Praha, která trvala více jak tři roky, jsme založili složky plakátů.

Postupem času vznikla potřeba evidovat fotografie, založit číselné řady a koordinovat jednotlivé vkladatele. Tak jsem získal další „funkci“.

Navazování komunikace

A čím více informací z pramenů bylo, tím více jsem navazoval komunikaci se starosty obcí, předsedy spolků, řediteli kulturních zařízení, místními akčními skupinami krajů a krajskými úřady.

Také spolupracuji s divadelními soubory a digitalizuji jejich kroniky. Těmto partnerům poskytuji z našich archivů informace a fotodokumentaci pro jejich publikace vydávané u příležitosti oslav výročí spolků, srazu rodáků a výstav.

Od samého začátku se také podílím na rozvoji a inovaci IT. Neodmyslitelnou součástí práce na databázi je spolupráce s kolegy v NIPOS*.

Vytěžování archivů pro DČAD

Jak probíhá proces „vytěžování archivů“ a jaké metody při tom používáš?

JN: Jedním ze základních pramenů pro získávání informací o ochotnickém divadle je Státní okresní archiv. Ve své podstatě fondy vytěžuji asi následovně: Nejdříve se zajímám o Spolky. Jedná se nejen ochotnické divadelní soubory ale i o soubory Sokola, Orla, odborů politických stran, náboženské spolky, odbory profesních spolků (zemědělci, obuvníci, železničáři, státní zaměstnanci,…), spolky vojenských útvarů, v novodobé historii kroužky při domech kultury, JZD (jednotné zemědělské družstvo), spolky při Osvětových besedách, tělovýchovné jednoty, střelce a mnoho dalších. V neposlední řadě nesmím zapomenout na dětské a mládežnické soubory při školách, kostelech a domovech mládeže.

Další pro naši práci je fond okresních úřadů, policejní hlášení. U nich se archivují žádosti o povolení představení od všech spolků daného regionu. Právě tím lze dohledat stovky zcela nových souborů v místním působení. A z nich navíc získáváme informace o vedoucích souborů, režisérech souborů a dalších činovnících. Při této práci se vytěžují zápisové a účetní knihy, jednací protokoly a fotodokumentace. Samostatným dalším fondem jsou plakáty, spolkové a obecní kroniky.

Nesmím také zapomenout na fondy Okresních a Krajských kulturních středisek, archivy Domů kultury, nebo archivy průmyslových závodů. Dle možnosti také dokumentuji místní publikace o obcích regionu. Toto vše mi umožňuje nejen získávat, ale také ověřovat nebo doplnit nové informace, a to hned z několika zdrojů. Tím získává vytěžený archiv v počtu deset až osmnáct tisíc snímků, poměrně ucelený přehled o kulturním dění v regionu.

Pro vytěžení tak velikého množství pramenů se nejvíce osvědčilo focení daných dokumentů, kde získám čitelnou informaci a pro badatele přesnou citaci. Upravený a vytěžený dokument se následně vloží a spojí s danou bází.

Digitalizace divadelních kronik souborů

Kromě archivů (atd.) spolupracuješ přímo tedy i přímo s místními komunitami a divadelními soubory při sběru historických dat…

JN: Ano, to je pravda. Mám zejména zájem po navázání kontaktu digitalizovat místní kroniky, almanachy, sborníky a další fotografickou a plakátovou dokumentaci souborů. Při této příležitosti také fotím divadelní nebo loutková představení. Často následně diskutuji se členy souboru, zástupci obce o dalších možnostech rozvoje spolku, získání dotací a podobně. Hovoříme také o možnosti účasti na přehlídkách a festivalech. Řada obcí a spolků pořádá „Kulturní léto“, kde se potkávají neprofesionální aktivity z okolí. I o tyto informace máme pro naši databázi zájem.

Mapování malovaných opon

Milan Strotzer v rozhovoru o databázi v roce 2021 vylíčil důvod vzniku báze Malovaných opon. Ty jsi naznačil, že na malované opony jsi de facto začal narážet skoro až „omylem“. Nebo tě snad zajímaly opony už před prací pro databázi?

JN: Až digitalizace malovaných opon spojila mé dvě profese (dějepisáře a fotografa) do jedné.

Malované opony byly a jsou nedílnou součástí činnosti divadelních souborů. Nejdříve jsme se domnívali, že v celé republice mohou být vyšší desítky malovaných opon. Badatelskou činností se ukázalo, že opon může být mnohem více a že by bylo dobré je uceleně zpracovat a případně je i vydat knižně. V tom nám obrovskou měrou pomohlo získání Norských grantů, který nám umožnil rozšířit počet spolupracovníků a začít mapovat a získávat fotodokumentaci v jednotlivých obcích a spolcích.

Knihy o malovaných oponách

V první díle knihy jsem dokumentoval jen do deseti opon. Ale ve druhém díle knihy to bylo již více než polovina knihy. Po dokumentaci každé opony následovala badatelská činnost a musely se získat prameny o dané oponě, autorovi a vročení. Další prací na oponách bylo ošetření autorských práv s danými partnery.

Cesty za oponami a jejich dokumentace by sama o sobě vydala na pěknou knihu. Fotil jsem ve stájích, sklepech, mezi krovy na půdách, na reflektorových lávkách v divadlech, na štaflích u stropu tělocvičny, na chodbách rodinných domů, na balkonech kulturních domů, na hradech a zámcích.

První díl byl dělen na Zámecká divadla, Alegorické výjevy, Múzy, Mýty české historie, Dělnické divadlo, Současnost, Vlastenectví a vlastenčení, Krajina, Obrazy z domova, Život na venkově, Veduty vesnic, Opony ve službách scénografie, Hledání současné opony, Železné opony, Loutková divadla, Pouliční loutkářské rody a jejich opony a Rodinné loutkové divadlo.

Po vydání této publikace nás začaly kontaktovat obce a polky, že i u nich mají malovanou divadelní oponu. Tak jsem se opět vydal na cesty za malovanými oponami.

Pomoc s restaurováním malovaných opon

Dalším významným prvkem této práce bylo to, že se mi v několika obcích a spolcích podařilo zprostředkovat restaurování malované opony. Tak se restaurovaná opona mohla stát nedílnou součástí sálů kulturních domů, zasedacích místností na obcích a sídel spolků.

Neméně významným prvkem bylo i to, že o obcích, kde byla prvotní informace o již neexistující oponě, se podařilo oponu při rekonstrukci sokolovny, orlovny, hasičské zbrojnice, hostince, školy, objevit a zdokumentovat. Tyto informace se následně objevují a doplňují druhý díl knihy o malovaných oponách. Ten je stejně jako první díl řazen abecedně po obcí a doplňuje a upřesňuje informace o oponách z prvního dílu. V současné době je již k dispozici několik dalších desítek nových malovaných divadelních opon.

Všechny malované opony jsou nej

Můžeš popsat nejzajímavější nebo nejvzácnější opony, které jsi během své práce objevil?

JN: Myslím, že takto otázku stavět asi nemůžeme. Pro naše amatérské divadlo tvořili významní malíři, ale také úplní laici, malíři pokojů, řemeslníci, ale i profesionální ateliéry. Nejde proto říci, která opona je nej. V souboru, v obci byla právě ta jejich ta nej. Na ni si svojí prací museli vydělat peníze. Divadlo – postavit jeviště, opravit sál – to byla práce pro všechny bez rozdílu sociálního původu, vzdělání či znalostí. Dnes opony patří mezi nejstarší dochované památky v místě a tak se k nim také přistupuje. 

Jsou nějaké opony, o kterých víš, že byly, ale už nejsou a mrzí tě jejich ztráta?

JN:Ano to vím, ale ještě více mě těší, když se právě v těchto obcích opony dohledají a třeba i nechají restaurovat. Mezi obce, kde máme informaci o dnes již neexistující oponě, bych například uvedl Dobřany, Holešov, Mazelov, Metylovice a Šaratice.

Malované opony kulturními památkami

Jaký význam má podle tebe zachování a dokumentace malovaných opon pro současnou divadelní komunitu?

JN: Malované opony jsou nejen významnou součástí dění v souboru a obci, ale přináší i mnohé nové informace pro studenty výtvarných a divadelních oborů. Drtivá většina nám známých opon je dnes již kulturní památkou, než běžně používanou součástí činnosti souboru. Jednou z výjimek je Kroužek divadelních ochotníků Velký Rybník, kde je opona nedílnou součástí portálu a jeviště, které se při představení vždy musí postavit a následně zase rozebrat.

Nově vznikající malované opony

Vznikají malované opony ještě dnes nebo je to už pouze a jen historie?

JN: Malované opony jsou nejen obrazem historie činnosti souboru, ale i v dnešní době si soubory nechávají zejména od místních osobností malovat nové divadelní opony. Příkladem by mohl být třeba soubor Max ze Sedloňova, kde novou divadelní oponu nakreslila Jarmila Hladová. 

Třetí díl knihy Malované opony českých zemí

Jak už jsi zmínil, letech 2011 a 2017 vyšly publikace Malované opony divadel českých zemí. Je už téma opon vyčerpané nebo plánujete v DbČAD ještě pokračování?

JN: Tak, jak stále amatérské divadlo žije, tak se stále v souborech a obcích nalézají pozůstatky po této činnosti, včetně malovaných opon. V obcích se rekonstruují obecní úřady, budovy škol, hasičské zbrojnice, kde na půdách, sklepích, pod starými pódii jsou nalezeny kulisy, písemná dokumentace a často i zachovalá opona. Je jen otázkou, aby se tyto informace k nám dostaly.

Mohu říci, že dnes již mám zdokumentováno několik desítek opon, nebo jejich návrhů. Než půjdu do důchodu, tak bych rád alespoň v elektronické podobě sebral podklady pro třetí díl knihy Malovaných divadelních opon českých zemí. To ale bude také záležet na finančních možnostech v nově zřizovaném Národním institutu pro kulturu (NIK), jehož fúze NIPOSu s Divadelním ústavem právě probíhá.

Výzvy během digitalizace dat

Co byly největší výzvy při dokumentaci a digitalizaci historických materiálů?

JN: Největší výzvou byl nárůst nových informací na doplnění a upřesnění nám již známých dat. Také to bylo navázání spolupráce s mnoha odborníky ve státních okresních archivech, kteří pro naši práci přinášejí stále nové informace z regionu, případně nás informují o nových nalezených divadelních oponách.

Z pohledu technického tou výzvou bylo nafocení a dokumentace pramenů a jejich následné vkládání do obcí a souborů.  S tím je spojena i spolupráce s místními lidmi, u kterých si některá fakta následně ověřujeme.

Plány do budoucna

Jaké jsou tvé ještě další plány v oblasti výzkumu a dokumentace historie amatérského divadla?

JN: Plány jsou veliké, co se týká digitalizace malovaných opon, kronik souborů, muzeí, galerií a Státních okresních archivů. Když to tak sečtu, tak nám chybí asi 60 let na zpracování okresních archivů. A více jak stovka let na muzea a galerie. Tím chci říci, že divadelní činnost je z historického pohledu velice rozmanitá a bohatá. To stále hovořím o historii, která je mojí doménou, ale je nutné sledovat a dokumentovat i současnou divadelní činnost, která se po ukončení přehlídky, festivalu, také stává již historií činnosti ochotnického divadla. Proto věřím, že i nově vznikající NIK, bude podporovat a rozvíjet tuto činnost, pro uchování kulturního dědictví našeho národa, na kterou z pohledu Evropy můžeme být právem pyšní.

Máte např. kroniku či dokonce malovanou oponu, o které se v DČAD neví? Chcete to změnit? Není nic snazšího než kontaktovat Jiřího Němce přímo nebo se prostě jen ozvat na e-mail: baze@nipos.cz.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!