Čarodějky z Rádobydivadla Klapý – červnová premiéra 2022
Kdo by neznal drama Arthura Millera Čarodějky ze Salemu. Obzvláště u nás, kde máme historickou zkušenost s čarodějnickými procesy na Šumpersku (mimochodem stejně jako v Salemu v 17. století), je toto téma pro našeho diváka jaksi podivně atraktivní. Nadčasové téma fanatismu, nevědomosti a strachu rezonovalo 29. června 2022 na jevišti Vrchlického divadla v Lounech. Tento severočeský kulturní svatostánek si, již takřka tradičně, vybral soubor Rádobydivadla Klapý jako místo svých premiér. O tvůrčím procesu vzniku nové inscenace jsem si povídal s hostujícím režisérem Václavem Špiritem (VŠ) a principálem Rádobydivadla Ladislavem Valešem (LV).
Čarodějky ze Salemu, Arthur Miller – anotace
„Roku 1692 bylo … /v Salemu/ pro nařčení z čarodějnictví popraveno čtrnáct žen, pět mužů a dva psi. … Manželé udávali ženy, synovci tety, dcery matky, sourozenci jeden druhého.“ Hra je reflexí Arthura Millera na pronásledování amerických levicových intelektuálů pro jejich údajnou protiamerickou činnost v první polovině padesátých let minulého století, jakož i reakcí na politické procesy v komunistických zemích téže doby. Napsána v roce 1953, v témže roce uvedena na Broadwayi. Příběh je politickým, inscenovaným procesem. (Zdroj: web Rádobydivadla Klapý)
Čarodějně přesvědčivý Láďa Valeš
Václave, kdo tě zná, ví, že žiješ v Německu, ale s Rádobydivadlem již spolupracuješ delší dobu. Čím to je, že tě vždy dokáže Láďa Valeš přemluvit ke spolupráci?
VŠ: Láďa Valeš je nádherný divadelní blázen. Výborný principál, režisér a herec v jedné osobě. Poznali jsme se v roce 1994 na festivalu v německém Göppingenu, kde Rádobydivadlo hrálo a samozřejmě sklidilo úspěch. Od té doby jsme v kontaktu. Od roku, tuším, 2008 spolu i hrajeme (např. „Escorial“ v režii Rudy Felzmanna, „Amadeus“ a „Rozmarné léto“ v režii Jaroslava Kodeše). No a později mi nabídl, či spíše „poručil“, režírovat. Jenomže s mojí režií je to velmi problematické. Mohu z Německa přijet jen jednou za měsíc a zkoušet od pátku do neděle po čtyřech hodinách, což je sice intenzívní, ale nikoli kontinuální zkoušení každý týden. Myslím, že „Čarodějky ze Salemu“ jsou u Rádobydivadla mojí poslední režií.
Láďo, jak to děláš, že vždy dovedeš lidi přesvědčit ke spolupráci? A jak se spolupracuje s Václavem, tím chci říct především s ohledem na zmiňovanou vzdálenost, ze které musí jezdit.
LV: Abych pravdu řekl, sám nevím, jak to dělám, že přesvědčím lidi, že právě oni jsou stvoření pro divadlo. Že by intuice, jak říká Jakubowski v jedné z mých rolí? Co se týče Václava, věděl jsem dopředu že to nebude jednoduché. Václav je velice vytížený, neboť režíruje v Německu a navíc ještě ta vzdálenost. Ale tohle všechno je výsledkem dlouhodobého a upřímného přátelství a tam prostě žádné překážky neexistují.
Impulsem ke zvolení titulu Čarodějky ze Salemu bylo jak mé, tak Václavovo přání. Oba dva nás ten titul přitahoval léta, ale až teprve jsme se rozhodli, že přišla ta správná chvíle.
Rádobydramaturgie a Čarodějky z Klapý
Čarodějky ze Salemu jsou známé především díky dvěma slavným filmovým zpracováním. Z jakého textu jste vycházeli vy?
VŠ: Americký film z roku 1996 jsem neviděl. Viděl jsem kdysi francouzsko-německý film z roku 1957 s Y. Montandem, S. Signoretovou, M. Demongeotovou aj. Scénář napsali J.-P. Sartre a M. Aymé a závěr Millerova scénáře si značně upravili: po popravě Johna Proctora se „lid“ vzbouří a dojde k povstání. Já vycházel z originálního textu Arthura Millera, přeloženého do češtiny Kateřinou Hilskou, která přejala v Čechách známý název „Čarodějky ze Salemu“, ačkoli přesný překlad by měl být „Zkouška ohněm“. Ale i Němci překládají název jinak: jako „Hon na čarodějnice“. Millerův text jsem zkrátil, počet postav zmenšil a přidal dvě scény, které v originále nejsou. Prostě jsem text upravil, aniž bych výpověď autora změnil nebo ochudil.
Láďo, přijal jsi bez výhrad Václavovu úpravu?
LV: Naprosto. Václav není jen skvělý režisér, ale i skvělý dramaturg.
Čarodějky v Klapý koronaviru navzdory
Jak inscenace vznikala? Vím, že i její vznik ovlivnila pandemie koronaviru. Byly tedy nějaké porodní bolesti?
VŠ: Porodní bolesti byly víc než bolestivé. Začali jsme v lednu 2020, vzápětí přišel první lockdown, po něm myslím ještě dva. Mohli jsme zkoušet jen v povolených obdobích, přičemž jsem mohl přijet jen jednou za měsíc. Museli jsme i nově obsazovat, alternovat, de facto stále začínat znova. Takže premiéra se nakonec konala až koncem června 2022. Že jsme to vůbec dokončili, je zásluha všech, kteří se na inscenaci podíleli. Za což jim moc děkuju. Skláním se před nimi.
Láďo, jaké to je, když jako principál musíš o výsledek takto bojovat? Neměl jsi někdy chuť s tím praštit?
LV: Já nikoliv. Snad Václav někdy propadal trudomyslnosti. Pokud jsem přesvědčený, že výsledek bude stát za to, jede se dál…
Václave, pokud je mi známo, na premiéře jsi být nemohl, ale byl jsi na předpremiéře – veřejné generálce v Libochovicích. Jsi s výsledkem spokojený?
VŠ: Byl jsem velmi skeptický, ale tento vynikající soubor se vzepjal k mimořádnému výkonu a potvrdil své kvality. Takže jsem s výsledkem spokojený. Chci ale ještě pilovat.
Rádobyherci z Klapý a Čarodějky
Jak probíhalo herecké obsazení?
LV: Herecké obsazení jsem dosadil sám, i když to také nebylo jednoduché, Spousta herců pro své pracovní zaneprázdnění během zkoušek odešla. Např. postava kněze Haleho se obsazovala natřikrát. (Pozn. red. nakonec hraje Lukáš Burda.) V roli mladých čarodějek se objevují herečky, které získávaly donedávna své zkušenosti v dětských a mládežnických souborech. (Pozn. red. Viktorka Krobová, Pavla Hauptvoglová, Anna Tlustá, Anna Černá…).
Kompletní obsazení, ve kterém nechybí známé tváře Rádobydivadla Klapý (mj. Rosťa Soukup, Pavel Macák, Ladislav Valeš, Pavel Panenka, Liběna Štěpánová…), najdete v anotaci k inscenaci přímo na webu Rádobydivadla Klapý.
Rádobyvýprava Čarodějek v Klapý
Láďo, pověz nám něco k výpravě.
LV: Scénu vymyslela zkušená textilní výtvarnice Jana Stejskalová a Václav Černý ji podle jejího návrhu vyrobil. Jana navrhla taktéž kostýmy ve spolupráci s Olinkou Psotovou. Hudbu pak vybrala Lenka Šťastná-Svobodová.
VŠ: Já bych chtěl všem moc poděkovat. Tito lidé nejsou na jevišti vidět, ale jejich práce je důležitá a dokonce nezbytná. Scéna, světla, zvuk, kostýmy a především pohybová příprava jsou pro mne vždy důležitou součástí každé mé inscenace. A pro Čarodějky to samozřejmě platí také.
Lightdesignu inscenace se jako prakticky všech ostatních klapáckých inscenací ujalo trio Pavel Hurych, Václav Krycner a Jan Kaška. K pohybové spolupráci byla přizvána Eva Kodešová ml.
Herecká studna Václava Špirita
Nevěřím, že bys byl člověk bez plánů do budoucna. Čím nás v dohledné době překvapíš?
VŠ: Plánů mám spoustu. Které z nich však uskutečním, opravdu nevím. A to jak v Německu, tak i v Klapý. Čarodějky ze Salemu chci každopádně vypilovat, aby byly hodné Rádobydivadla. Co se týče režie však platí moje slova ze začátku tohoto rozhovoru. Čarodějky ze Salemu jsou u Rádobydivadla mojí poslední režií. S tímhle skvělým souborem bych si ale v budoucnu moc rád opět zahrál.
Láďo, co říkáš na Václavovo rozhodnutí. Není to škoda, že by se rád vzdal režie (ačkoliv jeho argument je pochopitelný)?
LV: Ano, škoda to je! Zaměstnavatele pokaždé mrzí, když mu dobrý zaměstnanec dá výpověď. Ale vždy se dá najít řešení! Uděláme z něj herce, neboť z jeho studně se v Čechách málo čerpalo!
Chápu to tedy správně tak, že se můžeme na Václava těšit v nějaké pěkné roli?
LV: To je naprosto jasná věc.
Pro aktuální termíny repríz inscenace Čarodějky Rádobydivadla Klapý doporučujeme konzultovat jejich web nebo Facebook.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
