Se skřítkem pomocníčkem jsme Čarodějky seškrtali, co to šlo – říká Honza Lála
Poprvé na druhé straně jeviště. Honza Lála z Divadla V Roztocké Jilemnice se letos vydal do neprobádaných vod. Jako režisér sáhl po silném a temném tématu čarodějnických procesů. Premiéra inscenace Čarodějky ze Salemu se uskuteční 24. října. Jaké to je, vést kolegy, s nimiž doposud stál na jevišti? A jaké otázky si kladl, když zkoušel hru o strachu, vině a manipulaci?
Autor: Tomáš Čivrný
O výběru, rozhodnutí a radách
Pamatuješ si ten moment, kdy sis řekl: „Teď chci režírovat“? Kdy to bylo a co tě na režii lákalo?
HL: U mě nešlo o nějaký konkrétní moment, spíš to tak přirozeně vyplynulo v čase. Akcelerátorem mého rozhodnutí zkusit i režírovat byl fakt, že naši stálí jilemničtí režiséři Lucka a Tomáš Václovi avizovali, že by si chtěli od každodenní práce kolem režie na nějaký čas odpočinout. Tehdy někdy u mě uzrála myšlenka se do režie pustit. A co mě na tom lákalo? Myslím, že nejvíc chuť vstoupit na neprobádané území a tam moct objevovat.
Z jakých titulů jsi vybíral a proč to nakonec jsou právě Čarodějky ze Salemu?
HL: Spíš jsem si vybíral příběh jako takový. Něco jako příběh s příběhem. A skončil u Čarodějek ze Salemu.
Promluva k dnešku
Čím podle tebe hra, jejíž příběh se odehrává v 17. století, promlouvá k dnešku?
HL: Skoro každým slovem. Jde jak víme o příběh skutečný, ze skutečného Salemu se skutečnými občany Salemu 17. století, který nastavuje zrcadlo Americe padesátých let 20. století, kdy naplno probíhala činnost Výboru pro neamerickou činnost, do jehož osidel byl zachycen mezi tisíci jiných i Arthur Miller. Dnešnímu turbulentnímu a rozdělenému světu, kdy hony na čarodějnice probíhají křížem krážem takřka celou civilizací, může ukázat, kam může vést nesmiřitelný boj, zrozený často z až malicherných příčin.
Dal ti vedoucí vašeho souboru Tomáš Václ, který je zároveň zkušeným režisérem, nějakou radu do startu? Jakou?
HL: Tomáš mi dal za ty roky, co spolu tvoříme, spoustu dobrých rad a nejen on. Taky Lucka Václová, Tibor Hájek, Naďa Skálová – a to jsou jen aktivní režiséři z poslední doby. Pro všechny ostatní ze souboru to platí doslova a bez výjimky taky. Pokud jde o režírování, dali mi hlavně důvěru a svobodu tvořit. Těžko bych si představoval lepší podmínky pro režijní prvotinu.
Přihlaste si odběr newsletteru Divadelnik.cz a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do svého mailu.
O práci na inscenaci
Na webu Společenského domu Jilm, kde lze koupit vstupenky, jsem si všiml, že délka představení je 120 minut. Není to na dnešní dobu moc? Jak hodně jsi škrtal?
HL: No právě … Se skřítkem pomocníčkem jsme škrtali, co to šlo – ano, vždycky jde víc – ale výsledkem je redukce textu o něco nad 30 % v objemu. Doufám, že souborové herecké nadšení a odvaha experimentovat ten čas ve výsledku virtuálně zkrátí.
Měl jsi nějaké vzory nebo inspiraci v jiných inscenacích?
HL: Konkrétně ne, ale za ty roky, co se divadlu věnuju jsem viděl spoustu inspirace a vzorů v dlouhé řádce inscenací i rozborových semínářů. A z toho čerpám při divadelní práci jako herec, stejně jako režisér.
Jak jsi přemýšlel o obsazení jednotlivých rolí? Koho konkrétně sis vybral a proč.
HL: To byla jedna ze spolupodmínek při výběru textu – plán byl celosouborové představení. Takže počty postav celkem, z toho mužů a kmetů a dívek a žen a dam… To taky hrálo jistou sekundární roli, plus typové možnosti obsazení. Přes jisté, řekněme, personální starosti ve výše zmíněném se naše Čarodějky opírají hodně o dámskou šatnu. Hře to dává nové možnosti a je to z jisté části i naším originálním podpisem pod inscenací.
Proces zkoušení
Kdy jste začali zkoušet?
HL: Celý proces zkoušení zabral třeba rok a půl. Částečně i proto, že po derniéře Donaha se dál naplno hrála Ztížená možnost soustředění a Kuřačky a spasitelky. Nakonec se to potkalo moc hezky, Kuřačky čekají do konce roku poslední 4 reprízy a Čarodějky premiéra a minimálně jedna repríza. Po novém roce už hrajeme jenom Čarodějky.
Jak vypadaly první zkoušky, když jsi stál poprvé před svými kolegy ne jako herec, ale jako režisér? Jak jsi to vnímal? Myslím očekávání a střet s realitou.
HL: Když objevuješ neznámé území, očekáváš objevy – to je právě to dobrodružství. A v reálu se mi obého dostalo přinejmenším dostatečně. První zkoušky byly určitě výrazně kostrbatější, než třeba ty z poslední doby – ale i to je proces a vývoj.
A jak to vnímali herci?
HL: To je spíš otázka na ně. Ale za mě trpělivě a s kamarádskou podporou. Takže ideální podmínky pro moje poprvé.
Dojmy z první režie
Co tě na režii nejvíc překvapilo? Pozitivně i negativně.
HL: To je těžký takhle říct. V pozici herce jsem rád vtipkoval, že rejža může za všechno, i za to, když krávy nedojí. Ona je to z povahy věci vlastně pravda a s tím jsem počítal. Ale ten osobní prožitek v realitě je asi odpovědí na obě části otázky. S dovětkem, že pozitiva ve finále drtivě vedou.
Ještě mě, a věřím, že i čtenáře, zajímá scénografie. Té jsi také autor? Jak vznikala?
HL: Scénografie je dílem skřítka pomocníčka za mých vydatných dobrých a moudrých rad. Vznikla záhy po začátku zkoušení a vyhojuje nám.
Skřítka zmiňuješ již po druhé. Kdo to je?
HL: Je známo, že náš lidský svět sdílíme s nepřebernou řadou bytostí a jejich světů, které se s tím naším často prolínají. A stejně tak se prolínají i příběhy a osudy lidí a bytostí. Náš skřítek pomocníček má doupě v lesích kolem Jilemnice a jak už jméno napovídá, jeho hlavním posláním je podpora a pomoc. Je nejen nadán mnoha talenty a schopnostmi, ale umí být i opravdovou duší a srdcem pro ty, jimž se rozhodne pomoci. Někdy je mírně tvrdohlavý, jindy stydlivý. A my jsme moc rádi, že je s námi v kontaktu. A kdo ví, jednou se možná ukáže i někomu jinému.
Účast na přehlídkách
Přihlásíte inscenaci na některou z postupových přehlídek v roce 2026? Pokud ano, tak na které? A co pro tebe osobně znamená účast na přehlídkách?
HL: S přehlídkami určitě počítáme. Informace od Vlaďky Koďouskové hovoří o nové možnosti našeho souboru se zúčastnit přehlídky v Josefově Dole, což by se nám celkem líbilo. Zároveň si znamenám úkol: zjistit si přesné informace. Jilemnické divadlo se celkem pravidelně objevuje i v Lomnici nad Popelkou, nepravidelně třeba v Červeném Kostelci a v posledních letech i na Bechyňském perlení. Přehlídky jsou super, mám je rád jako divák i jako člen vystupujícího souboru – je na nich všechno, setkávání, přátelství, vzdělávání, zábava inspirace i podpora k další činnosti. A platí to pro všechny přehlídky – a to je nejvíc super.
Náš rozhovor je u konce. Využij prostor pro poděkování či pozvání.
HL: Než budu zvát diváky na naše představení, dovolil bych si využít tohoto prostoru a poděkoval našim podporovatelům a partnerům, kteří nám v naší činnosti pomáhají. Dlouholeté a pravidelné podpory se nám dostává od města Jilemnice reprezentovaného panem starostou Davidem Hlaváčem. Letos se těšíme také z podpory Libereckého kraje a od loňského roku i samotné EU prostřednictvím výzvy MAS „přiďte pobejt“. Nezapomínáme ani na naše přátele a podporovatele přímo z Jilemnice a jejího okolí – vaší podpory a přízně si vážíme a velmi za ni děkujeme.
V Desné v kině jsem před nějakou dobou sliboval, že Čarodějky jsou sice těžké až temné představení, ale my ho budeme hrát s radostí a lehce. Přijďte se tedy v pátek 24. 10. 2025 od 19 hodin do SD Jilm podívat, jak se nám to pěkně povedlo. Děkuji za rozhovor a těším se na hojné divadelní setkávání.
Pro více informací sledujte web Divadla v Roztocké nebo profil na Facebooku.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,
vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
