S Jiřím Matějčkem o výročí souboru a přehlídce O Václava 2023

V letošním roce slaví Divadlo Václav z Václavova u Zábřeha 25. výročí od založení souboru. U příležitosti blížícího se 16. ročníku václavovské soutěžní nepostupové přehlídky – O Václava (16. – 19. 11. 2023) – jsem vyzpovídal herce, režiséra, organizátora, no, zkrátka zapáleného divadelníka a jednu z tváří souboru – Jirku Matějčka. První část rozhovoru je věnována souboru, jeho historii a dramaturgii. Druhá část se věnuje již zmíněné přehlídce O Václava.

---

Oslavy výročí divadla Václav

Svatováclavskou poutí na konci září jste, dle tvého příspěvku na Facebooku, odstartovali oslavy 25. výročí od založení souboru. Co vás v rámci oslov, krom přehlídky, do konce roku ještě čeká?

JM: Svatováclavská divadelní pouť, která je první částí tradičního Václavovského kulturního podzimu (VKP), proběhla ve dnech 27. až 30. září a měla na programu tři divadelní inscenace a vystoupení jedné hudební skupiny. Další dvě akce nás čekají v listopadu – v neděli 12. listopadu Setkání u sv. Anežky České s vystoupením pěveckého sboru Schola Gaudium a o pár dnů později 16. ročník soutěžní přehlídky amatérských souborů O Václava z Václavova. Závěr VKP a tím i oslav výročí proběhne 17. prosince Adventním koncertem a 26. prosince tradičním svatoštěpánským představením, tentokrát s Gogolovou Ženitbou v podání našeho spolku.

25 už je pěkná řádka let. Vzpomeneš si na úplné začátky? Jak soubor vznikl? Předpokládám, že u toho byl dosavadní předseda a výrazná tvář souboru – Josef König, je to tak? A jak ses k souboru dostal ty?

JM: Ve Václavově byla dlouhá tradice divadelní činnosti, která skončila v roce 1976. V tomto období jsem jako žák a student hrál v několika kusech. Když se po letech vrátil do Václavova Josef König, který celá léta hrával v různých souborech, a přišel s myšlenkou obnovit divadelní činnost v obci, nadchlo mě to a hned jsem se do činnosti souboru aktivně zapojil. Pravdou je, že bez obětavé, pětadvacetileté práce Josefa Königa, našeho předsedy, herce a hlavně režiséra, by dnes vlastně ani nebylo o čem psát.

Dramaturgie divadla

Co první odehrané představení? O jaký titul šlo? Kdo se ujal režie?

JM: První odehrané představení byla vlastně vánoční besídka s dětmi a pro děti v roce 1998. Její součástí byla divadelní pohádka Eduarda Vavrušky Krakonošova nadílka, kterou jsem režíroval. První skutečně velkou inscenací byla o rok později Jiráskova Lucerna v režii Josefa Königa. Euforie, která po představení zavládla, nás nakopla do další činnosti na mnoho let.

Jak se soubor postupně profiloval z pohledu výběru textů?

JM: Soubor není výhradně žánrově zaměřen. V našem repertoáru se střídaly komedie, dramata, pohádky, hudební hry i opereta. Hodně se věnujeme klasickým autorům – Klicpera, Čechov, Gogol, Stroupežnický, Němcová, Goldoni. Čemu se nám zatím podařilo vyhnout je klasická „dvéřovka“. Za 25 let jsme nazkoušeli 26 inscenací.

Co je vlastně úspěch?

Když bys měl jmenovat nejúspěšnější inscenace za celou dobu trvání souboru, tak které by to byly? Ano, na přívlastek nejúspěšnější lze nahlížet z různých úhlů pohledu. Rovnou k tomu připojím podotázku – co je pro soubor, případně konkrétně pro tebe, vlastně úspěch?
JM: To je opravdu složitá otázka. Pro mě je úspěšnou inscenací ta, která se nám dobře zkouší a hraje, herci na sebe slyší, hodně se líbí publiku a hraje se alespoň patnáctkrát. Z tohoto pohledu byly asi nejúspěšnější Anektody A. P. Čechova: Námluvy a Medvěd, Vostrého Tři v tom, Hubačova Generálka Jeho veličenstva, Goldoniho Lhář a Holbergův Jeppe z Vršku. Zvláštní význam měly pro mě pohádky Zlatá přadlena (J. Bílková podle B. Němcové) a Jak čarodějka k ženichovi přišla (P. Doležal), které jsem režíroval a které jsme v roce 2003 a 2006 uvedli i na národní přehlídce pohádek v Rakovníku.

Plány na rok 2024

Můžeš prozradit, co nového chystáte na rok 2024?
JM: V příštím roce bychom chtěli uvést dvě premiéry. Tragikomedii Nejstarší řemeslo v režii Josefa Königa a obrazy ze života našeho zábřežského rodáka Jana Eskymo Welzla Velký vandr, na jehož režii se s Josefem podílí Vlaďka Manďáková.

Členská základna

Václavov je malá obec čítající 191 obyvatel (dle Sčítání lidu z roku 2021). Kolik má soubor v současné době členů? A kolik jich je přímo z Václavova?

JM: V souboru je v současné době zapsáno 38 členů. Z toho je 13 obyvatel Václavova, další jsou václavovskými rodáky, kteří ale v současnosti bydlí v Zábřehu nebo okolních obcích. Část členů je z 1 km vzdálené obce Svébohov.

Zapojení rodiny

O tobě je známé, že jsi do divadelního dění zapojil celou rodinu. Všichni jsou herci nebo se věnují i jiným aktivitám okolo divadla?

JM: Když jsem se do souboru přihlašoval, nahlásil jsem i manželku a obě dcery. Později jsme přizvali do souboru i neteř a jejího přítele (dnes manžela). V průběhu času jsme hráli všichni. I když manželka se věnuje převážně inspici, rekvizitám a nápovědě. Filip je náš hlavní technik. Ostatní jsme především herci. V prvních letech jsem kromě hraní také úspěšně režíroval pár pohádek. V současné době se začíná režii věnovat má neteř. Nakonec se přihlásila do souboru i má sestra. Ta sice nehraje, ale podílí se, stejně jako my ostatní, na organizaci všech akcí. Hlavně se jedná o brigády kolem našeho kulturního domu.

To mě přivádí k otázce – jak to máte se zázemím a podporou obce pro svou činnost?

JM: Zázemí máme výborné. Ve Václavově byl našimi rodiči a prarodiči v letech 1955 až 1962 postaven kulturní dům, který byl díky ochotnické tradici v obci postaven jako divadlo, na rozdíl od kulturních domů postavených později v okolních vsích, které měly spíš charakter tělocvičny. Od roku 1976 se Václavov stal součástí města Zábřeh a kulturní dům je v jeho majetku. Každé vedení města od založení našeho souboru podporovalo naši činnost. Především tím, že financuje provoz tohoto zařízení, zlepšuje se vybavení, vzhled a technický stav budovy. Byla nám dána do dlouhodobé zápůjčky. Je to pro nás sice velká starost a hodně práce při údržbě, ale zároveň nejsme ve své činnosti nijak omezováni.

Vznik přehlídky O Václava z Václavova

Pokud se nepletu tak letos – v termínu 16. až 19. 11. – proběhne již 16. ročník této soutěžní nepostupové přehlídky. Co soubor vedlo k tomu založit vlastní přehlídku a kdo s tím nápadem přišel?

JM: Od založení souboru jsme zvali k hostování divadelní soubory z okolí, abychom se nejen divácky pobavili, ale abychom se i přiučili, jak dělají divadlo jinde. Po pár letech jsme z iniciativy našeho předsedy zkusili pozvat několik souborů během jednoho víkendu, abychom se mohli pobavit a poučit všichni. Já jsem v tu dobu už několik let jezdil na přehlídky, nejčastěji na Popelku do Rakovníka, a získané zkušenosti, známosti a kontakty z nich jsem využil při zajištění inscenací a lektorů do naší přehlídky.

Kontinuální práce a pořadatelské oříšky

Jak probíhalo vypracování přehlídky do dnešní podoby?

JM: První přehlídka byla organizována v roce 2007 a trvala tři dny. Postupně rostl zájem souborů zúčastnit se naší přehlídky i zájem diváků o co nejvíce inscenací. Postupně se tedy rozšiřovala na dva víkendy až nakonec v předcovidové době trvala i 10 dnů nepřetržitě a bylo na ní uvedeno až 20 inscenací. V současné době jsme se vrátili ke skromnější podobě přehlídky.

Co byl za ta léta největší pořadatelský oříšek?

JM: Největším oříškem bylo a je udržet nastavenou úroveň přehlídky a neztratit zájem diváků. K tomu je třeba nejen dobře sestavit program, ale také zabezpečit fungující zázemí, tedy kuchyň, bar, technické zabezpečení, vytápění, úklid. Zatím se nám to díky obětavé práce členů souboru, jejich rodinných příslušníků a přátel obstojně daří.

Inspirace z přehlídek

Kolik přehlídek objedeš a kolik představení v průběhu roku vidíš? Narážím na tvou roli dramaturga přehlídky. Jezdíš, koukáš, sbíráš kontakty, skládáš program – rok co rok. Pořád tě to i po letech baví?

JM: Na přehlídky jezdím už dvacet let. V prvních letech nejvíce na Popelku do Rakovníka, postupně jsem přidával další. Naštěstí se jich mohu díky časovým možnostem a rodinnému pochopení zúčastňovat. Letos jsem byl na krajských přehlídkách v Kojetíně, Ústí nad Orlicí a Boleradicích, na FEMADu v Kroměříži a Poděbradech a na národních přehlídkách ve Volyni, Hronově a Vysokém nad Jizerou. Samozřejmě se přehlídek zúčastňuji proto, abych viděl, co kdo hraje a mohl pak některé soubory pozvat a poskládat program. To ovšem není jediný důvod, proč na přehlídky jezdím. Důležité je setkávání s přáteli a poznávání nových lidí, se kterými je člověk na stejné vlně.

Na jakou inscenaci jsi nejvíce pyšný, že se ti kdy povedla na přehlídku dostat?

JM: Na to je těžké odpovědět. Pyšný jsem na to, že se přehlídka podaří. Během doby se vystřídalo na našem jevišti mnoho velmi dobrých inscenací a souborů a nelze si jednoznačně vybrat. Pokud bych měl jmenovat alespoň někoho, tak třeba Tři mušketýři Divadla Radar Praha nebo Il Congelatore – Zmrazovač Kočovného divadla Ad Hoc.

Vychováváš si v souboru svého nástupce?

JM: To je složité. V jistou dobu se mnou jezdilo pár mladých nadšenců, Teď mají děti a jejich možnosti jsou omezené. Jednou přehlídku převezmou a určitě si budou vést skvěle.

Dramaturg konferenciérem

Krom role dramaturga máš ještě jednu důležitou roli, která se stala nedílnou součástí přehlídky. Popiš, co se ti honí hlavou před začátkem každého představení, kdy pod jeviště míříš jako konferenciér.

JM: Stalo se tradicí, že každou inscenaci uvádím a představuji publiku soubor, který bude právě vystupovat. Postupně se vyprofiloval i zahajovací kostým. Když jdu na jeviště, mám už hlavu celkem čistou. Daleko horší je to tak půlhodiny před začátkem představení a hlavně několik bezesných nocí před začátkem přehlídky. Pořád myslím na to, je-li vše v pořádku, bude-li program příznivě přijat, a jestli diváci přijdou v dostatečném množství. Zatím to vychází. A když jdu za zvuků fanfáry na jeviště, jsem unaven, ale už v klidu. Vlastně jednu starost mám, abych nezapomněl poděkovat za finanční podporu Olomouckému kraji, městu Zábřeh a dalším sponzorům.

Je přehlídka pro obyvatele Václavova-Zábřehu pomyslným svátkem? Jak se vám daří plnit hlediště?

JM: Neřekl bych, že je přehlídka pro Václavovské přímo svátkem. Ale berou ji již jako součást podzimního života ve vesnici a najdou si čas zhlédnout alespoň něco. Jsou samozřejmě i tací, kterým je přehlídka lhostejná. Hlediště se nám daří plnit především zájmem lidí ze Zábřehu a okolních vesnic. Jsou diváci, kteří si zakoupí permanentku a jezdí k nám denně i více než 20 km.

Program přehlídky v roce 2023

Co letošní program? Představ ho prosím. Věřím, že všechna představení budou stát za to, ale přeci jen – pokud bys měl 1-2 vypíchnout – tak čím tě zaujaly, proč ses je rozhodl přivézt do Václavova a nabídnout je vašim divákům?

JM: Letošní přehlídka bude čtyřdenní a uvidíme deset inscenací různých žánrů, situační a absurdní komedii, frašku, detektivku, drama, pohádku. Letos jsme trochu ošidili dětského diváka, pohádku jsme zařadili jen jednu. V příštích letech to musíme napravit. Často dostávám otázku, co bude nejlepší, co nám doporučíš…. Na to ale neumím odpovědět. Každému se může líbit něco jiného. Já jsem se poctivě snažil sestavit program, aby byl pestrý a kvalitní, ale také finančně a časově a vzdálenostně dostupný. A podle toho jsem vybíral.

O Václava a Václavíčka z Václavova

Můžeš čtenářům připomenout, jaké ceny mohou soubory na přehlídce získat?

JM: Naše přehlídka se jmenuje O Václava z Václavova. A Václav je hlavní cenou přehlídky, kterou uděluje porota. Jedná se o keramickou, asi 40 cm vysokou, sošku patrona obce sv. Václava, která je samozřejmě divadelně interpretována. Další cenou je cena diváků Václavíček z Václavova, obdobně vypadající (jen tlustší a menší) varianta této sošky.

Zmínil si cenu, kterou uděluje porota. Tu také skládáš ty. Jaká jména se za těch 16 let v porotě objevila? Co je pro tebe při skládání poroty důležité?

JM: Při výběru poroty jsou hlavní dva aspekty. Prvním je schopnost člověka vystihnout v čem jsou klady a nedostatky viděného a stručně a srozumitelně je popsat, nejlépe hned ukázat na příkladech. A když tuto schopnost u někoho vidím, snažím se ho získat. Druhým aspektem je ochota a možnosti osloveného člověka nechat se do poroty jmenovat. Je to práce náročná především na čas, na pozornost, obnáší i jisté nepohodlí (většinou spaní ve spacáku v KD) a je to práce nehonorovaná. Přesto se do naší přehlídky zapojilo už 16 porotců, zapálených ochotníků, ale i několik profesionálních divadelníků. Mezi nimi bych jmenoval např. M. Schejbala (Divadlo Příbram, DAMU), J. P. Kříže (divadelní kritik), R. Pácla (Činoherní klub Praha), J. Julínka (Divadlo SemTamFór), J. Vondrušku (DS Vojan Libice n. C.), od druhého ročníku předsedá porotě P. Toman (Divadlo Tábor).

Porota letošního ročníku bude pracovat ve složení (na foto zleva): Petr Toman, Štěpán Gajdoš a Tomáš Čivrný

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!