Rád bych motivoval k přemýšlení – dramaturgický seminář Petra Hanáka – FEMAD 2022
V termínu od 8. do 11. září 2022 proběhne 51. ročníku festivalu FEMAD. Ještě předtím, než se sjedeme do Poděbrad, přizval jsem k rozhovoru letošního nováčka mezi FEMAĎáckými lektory – Petra Hanáka. Petr na letošním ročníku povede dramaturgický seminář. Co by chtěl seminaristům předat? Co od festivalu očekává? A jaké je podle něj současné mladé amatérské divadlo? Čtěte níže!
Kdy jste vůbec poprvé zaregistroval existenci FEMADu? Účastnil jste se ho někdy (v jakékoliv roli)?
PH: Chodil jsem do dramaťáku na ZUŠ Františka Jílka v Brně, kde byl LDO takovou popelkou „zušky“ a obecně tu vedení ZUŠ vytvářelo tak dusnou atmosféru, že docházelo k velké fluktuaci našich pedagogů. Tím chci říct, že jsme téměř nikdy nedošli do stádia, kdy bychom mohli začít objíždět přehlídky a naše povědomí o nich bylo tím pádem nulové. Skoro se to stydím přiznat, ale existenci FEMADu jsem tak začal opravdu vnímat až v posledním roce. Zejména díky Petrovi Theodoru Pidrmanovi, se kterým, jak jsem si všiml, Váš portál nedávno taktéž přinesl rozhovor.
FEMAD je zkratkou pro Festival mladého amatérského divadla. Jaké je – či by mělo být – mladé amatérské divadlo dle vidění/vnímání Petra Hanáka?
PH: Takové, jak o něm mluví Peter Scherhaufer v jedné z „čítanek“ svých textů, kterou jsem kdysi dávno četl. Tedy mělo by být „divadlem větších možností“ oproti tomu profesionálnímu. Neomezené poptávkou publika a díky tomu mnohem víc osobní, vypovídající, a ještě mě napadá slovo komunitní.
Inspirace, mentoring
„Kdyby radši fetovali, říkával jeden z mých divadelních mentorů na konto amatérských inscenací, u kterých dramaturgie churavěla nebo zcela chyběla“. Touto vzpomínkou otevíráte anotaci svého dramaturgického semináře. Kdo je onen zmiňovaný mentor? Co nejcennějšího vám předal?
PH: Tím mentorem byl svého času Vlado Sadílek, starý slovenský herec s vizáží Sarumana ve filmovém podání Christophera Lee, který nás bohužel minulý rok v únoru navždy opustil. Vyprávěl mi ze svých zkušeností s porotcováním divadelních přehlídek v SR i ČR, že ho vždycky zvedne ze židle, když se nějaká paní učitelka zastává špatných amatérských představení, a že se ten hovor většinou odvíjí následovně:
Vlado: (Pronese ostrou kritiku daného představení)
Učitelka: Ale vždyť je to lepší, než kdyby ty děti někde fetovaly.
Vlado: Kdyby radši fetovaly! Oni by z toho měli aspoň rauš, já bych mohl zajít třeba na pivo a nemrhali bychom vzájemně svým časem!
Potkávali jsme se na zaniklé divadelní přehlídce Kajdeš v Ostravě, kterou tam pořádala jedna naše společná známá, a on tam dělal semináře k představením. To nejcennější mi předal snad na historicky posledním ročníku, kdy jsme seděli v kavárně Staré Arény. Mě už opět, nevím pokolikáté tehdy, nevzali na činohru na JAMU a chvilku jsme se o tom snad i bavili. Nejdřív si sám sjednal pozornost a jen tak, protože chtěl, přednesl pár svých aforismů. Vzápětí ale vyhecoval mě, ať přednesu básně, které jsem měl připravené na přijímačky a možná dokonce i jeden z monologů.
„Keď máš čo povedať, tak to povedz.“
A přednesl jste je?
PH: Byl jsem nervózní, potil jsem se, kolena se mi klepala, a dost možná byla celá ta situace objektivně nemístná a trapná, ale šel jsem do toho. Prostě stačilo, aby Vlado řekl: „Keď máš čo povedať, tak to povedz.“ A to byla ta strašně důležitá lekce – stát si za svým výkonem a být nekompromisní k sobě i druhým. To mi ale samozřejmě došlo až mnohem později.
Co byste chtěl seminaristům předat vy?
PH: Na to se špatně odpovídá. Když se lidí zeptáte, co to dramaturgie je, budou blekotat a rozpačitě se škrábat na hlavě, protože ono se to skutečně špatně definuje. A jak pak chcete něco, v myslích lidí tak zamlženého, předávat? Takže spíš než předat jim nějakou kompaktní ucelenou pravdu, bych rád nakopnul nebo inspiroval jejich vlastní přemýšlení. A, abych navázal na předchozí odpověď, stát si za svým názorem, ale ne slepě, trucovitě a nekriticky.
Nyní naopak – co očekáváte, že dá festival vám?
PH: Spoustu nostalgie, kterou bude kompenzovat spousta nových setkání – exkurzi mimo svou bublinu nebo její rozšíření, inspiraci a, když už teda dělám v tom divadle pro mladého diváka, i příležitost ho trochu víc pochopit.
Zkušenost s francouzským amatérským divadlem
Ve vašem medailonku na webu Divadla Polárka jsem se dočetl, že jste amatérské divadlo dělal ve Francii. Jak k tomu došlo?
PH: To bych měl uvést na pravou míru. Amatérské divadlo jsem dělal sice ve francouzštině, ale až při studiích oboru Lektorství francouzštiny na Pedagogické fakultě MU. Do té doby jsem po ZUŠce prošel ještě několik ochotnických spolků v Brně.
Každopádně v době, kdy jsem studoval MU, se naší pedagožce, která francouzské divadlo v rámci jednoho předmětu vedla, podařilo obnovit jakési dávné kontakty z Francie. Nejprve jsme si zahráli v Marseillanu, kde měla jedna její známá na starosti kulturu. Tam si nás očíhli amatéři z Pernes-les-Fontaines, kousek od Avignonu, a začali nás zvát na svůj Festiv´Albatros.
Úspěšně jsme tam odehráli ve francouzštině obě naše nastudování vaudevillů Marca Camolettiho – nejprve Pyžama pro šest a o rok později Služebná Anna. Utáhnout 45 minut dlouhou komedii v cizím jazyce a tak, že se rodilí mluvčí od začátku do konce smějí (a na místech, kde mají!), to je jeden ze zážitků, na které jsem moc pyšný.
Angažmá v Divadle Polárka
V kterém roce jste do brněnského Divadla Polárka jako herec nastoupil? V jakých inscenacích (a rolích) vás můžeme vidět?
PH: V roce 2020. Udělal jsem na jaře konkurz, dal výpověď v Liberci a když jsem přišel do Polárky, abychom si vzájemně můj nástup a jeho podmínky potvrdili, všichni na mě postupně vybalili: „Jdeš teda v dobrej čas – Babiš nám právě zavřel divadlo,“ a začal lockdown.
Na podzim jsem pak dostal covid a na dva týdny vypadl ze zkoušení Kafkova Procesu, kde jsem hned na uvítanou dostal hlavní roli Josefa K.
Dále mě můžete vidět třeba ve Dvou rocích prázdnin jako jednoho ze ztroskotaných chlapců, Antigoně jako komickou postavičku Strážného nebo Zlatovlásce jako… mnoho rolí, protože je to loutkohra o třech hercích.
Realizujete se v Polárce i jako dramaturg? Jaká bude nová sezóna v Polárce z pohledu dramaturgie? Co připravujete?
PH: Kdepak, Polárka má vlastního dramaturga. Ale kdo ví? Vzhledem k tomu, jak jsme malí a podfinancovaní, takže každý dělá všechno, se k tomu časem třeba taky dostanu.
Nová sezóna v Polárce má nadpis „Všech pět pohromadě“. Začínáme Foglarem a jeho méně známým a malinko vybočujícím dílem Dobrodružství v Zemi nikoho a pak se přes inuitské pohádky v představení Akiak aneb Cesta za světlem dostaneme až ke krásně „prdlým“ příběhům Nedráždi bráchu bosou nohou, což je příběh o bráších, co se nechtěně spláchnou do záchodu a Gorila a já o holčičce, kterou adoptuje gorila. Podrobněji zde: https://divadlopolarka.cz/dramaturgicky-plan/
Pozvání od srdce
Na závěr pozvání na FEMAD slovy Petra Hanáka (proč přijet, proč se přihlásit do semináře – stručně)
PH: Když divadlo děláte, je dobré přijet a srovnáváním, co ostatním funguje a co ne, si tříbit svůj vkus a celkově přístup k divadlu.
Když divadlo neděláte, tak vám to může dát alespoň vhled do problémů, které ty, kdo divadlo dělají, trápí.
Celkově si myslím, že úsloví: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“ by mělo znít spíš: „Kolik příběhů znáš, tolikrát jsi člověkem,“ protože řeč je jen jedním z prostředků k předávání příběhů. Takže když to shrnu: Přijeďte se skrze příběhy ostatních stát lidmi. A na seminář se přihlaste, ať spolu můžeme probrat, kdo ten svůj příběh jak vypráví a nakolik srozumitelně.
Program 51. ročníku FEMAD
Zaujal vás Petr Hanák a chcete o něm zjistit více? Podívejte se na jeho profil na webu Divadla Polárka – ZDE. Stále váháte, zda přijet na FEMAD? Podívejte se na program – ZDE. Z něj je jasné, že si letošní ročník nemůžete nechat ujít. Tak na viděnou v Poděbradech!
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
