Mirandolina 2.0
Ke konci roku 2024 uvedlo Malešické divadlo v premiéře svou adaptaci Goldoniho Mirandoliny s názvem Mirandolina 2.0. Cesta k inscenaci a příprava na ni probíhala dokonce za hranicemi ČR. O adaptaci a inscenaci samotné jsem si povídala s Markem Fričem (MF). Některé aspekty inscenace doosvětlili pak ostatní z týmu rodiny Svobodových (Míra, Blanka, Adam, Kuba), kteří tvoří jádro Malešického divadla.
Marku, prozraď nám něco více o vašem souboru. Mirandolina 2.0 je vaší první inscenací pod hlavičkou „Malešického divadla“. Než však vzniklo, nazkoušeli jste už dvouaktovou komedii Spící lev, s nimiž jste poměrně úspěšně projeli skoro celou republiku…
MF: Ano, Spícího lva hrajeme přes tři roky a pořád se líbí. Jenomže v Malešicích nemáme žádný kulturní dům nebo divadelní prostor. Tímto chci poděkovat divadlu Máj, že nám umožnilo účinkovat v prostorách divadla Miriam. Skoro před pěti lety vznikl spolek spolků Canevalle, který se snaží o vytvoření kulturního (komunitního) centra na zámku v Malešicích, ale s covidovou pandemií nějak magistrát Prahy pozastavil tato rokování. A tak jsme předloni založili Malešické divadlo, jako snahu nejen divadlo hrát, ale také podpořit vybudování stálé scény v Malešicích.
Rodinné divadlo
A ještě než se pustíme do Mirandoliny. Dokážete zhodnotit jaké má soubor založený převážně na členech jedné rodiny (ne)výhody?
Blanka: Výhodou je, že spousta zejmejména produkčních či technických věcí se řeší i mimo zkoušky, prostě během týdne. Na zkouškách je často jídlo. Jako nevýhodu vidím, že vzhledem k tomu, že nemáme vlastní prostory a zkoušíme v obýváku, těžce udržujeme hranici mezi zkouškou a projednávání provozních rodinných věci.
MF: Být součástí rodinného divadla znamemná stát se členem rodiny, rozšířit si tu svou. Pravidla v divadle jsou spíše rodinnými. Od Svobodových se můžete naučit zvládat řízení divadla i rodiny. A perfekní jsou večeře na začátku zkoušky. Svobodovi plynule přechází od divaldelních věcí k rodinným a opačně. Dozvíte se také všechny rodinné slasti a také strasti. Báječné je, že se do chodu divadla zapojují i Svobodovi kluci. Divadlu to dává novou šťávu a větší možnosti.
Dramaturgie
Čím vás zaujala Goldoniho Mirandolina, že jste po ní sáhli? A proč jste se rozhodli pro nový překlad?
MF: Popravdě, pro mne nebyla na první přečtení Mirandolina moc zajímavá, ale pak se do toho toho opřely ženy ze souboru… Zaujala je zejména otázka emancipace, hlavně Blanku Svobodovou. Na její popud jsme se šli společně podívat na film Barbie, kde se našly nějaké paralely. A také to následně ovlivnilo vývoj Mirandoliny. Taky musím říct, že Mirandolina 2.0 je zejména dílo Miroslava Svobody. Našel si původní scénář v italštině, pak ho přeložil, dále také upravil a pak znova přepracoval. Ale asi bych nechal vyjádření na Mírovi:
Míra: Když už jsme se rozhodli do toho jít, nechtělo se nám řešit autorská práva k překladům. A navíc jsme chtěli ve hře dělat dějové úpravy. Tak jsem to vzal jako výzvu. Nejprve jsem strojově přeložil původní text a ten pak dál za pomoci slovníků upravoval. K ruce jsem měl obsáhlou studii v italštině o Mirandolině a Goldoniho tvorbě. Pro kontrolu jsem měl anglický překlad a Vrchlického překlad. Nejlepší pocit jsem měl, když se mi podařilo najít skutečný význam nějaké repliky, se kterou si předchozí překladatelé nedokázali poradit, protože neměli k dispozici internet a tolik zdrojů.
Autorský vklad
V titulku máte uvedeno „2.0“, předpokládám, že jde o autorský vklad do hry. Jak jste ji upravovali?
MF: Hra je skutečně hodně upravená vůči originálu. Především zmizely dvě herečky a také se sloučily dvě postavy do jedné (Rytíř je převlečený Fabrizio). Na té úpravě pracoval MS, bylo to takové jeho dítě, a my ostatní jsme mu do toho tak trošku kibicovali. Mne se líbil takový ten dialog, co, kde, jak, proč upravit. Hodně jsme se o tom na zkouškách bez scenáře bavili a pak to MS implementoval do hry. Zase, ať to raději řekne on…
Míra: Markova počáteční skepse nám ohromně prospěla. Každého z ostatních ta hra něčím zaujala. Ale chtělo to obhájit, čím je to i dnes nosné, zajímavé a aktuální. Takže nezůstalo u nápadu s převlečeným Fabriziem, ale po debatách dělal další dějové a významové změny a třeba řešil otázku: má si Mirandolina na konci vůbec chtít někoho vzít? A pokud ano, koho? Překlad a úpravy trvaly více než rok. Jsem vděčný za konzultaci s paní režisérkou Kališovou, která mi dodala odvahu škrtat a přepisovat. Ale teprve, když nás napadlo přesunout děj do 50. let 20. století, všechno do sebe zapadlo a byli jsme si jistí, že jde o aktuální hru.
Studijní cesta do Itálie
Z vašeho programu vím, že se Svobodovi vypravili dokonce na studijní výlet za Goldonim… Na kolik se tento pobyt v Mirandolině 2.0 projevil? Můžete shrnout rozdíly rozdíly 1753 x 2024?
MF: Ano, trochu závidím, že jsem tam nebyl s nimi. Když nám pak popisovali a ukazovali fotky, co vše zkusili na výpravě za Goldonim, tak to bylo úchvatné. Nejzajímavější byla návštěva Goldoniho muzea v Benátkách, ale také at to řeknou oni.
Míra: V Itálii jsme měli možnost okoukat chování a gestikulaci skutečných Italů. A mně kvůli hře dost zajímalo, jestli Italové jedí králíky a jak to chutná…
Blanka: V Itálii jsme navštívili také muzeum Carla Goldoniho. Teda spíš to byl jeho dům, moc artefaktů tam neměli. Chtěli jsme se podívat do studovny, kterou tam měli, ale koukali na nás jako na exoty. Nakonec pustili do studovny jen mě. Dostala jsem se do knihovny, kde se mi věnoval sám pan ředitel a ukazoval nám fotky z různých starých inscenací. Některé můžete vidět v programu. Na oplátku jsme mu pomohli s jeho výzkumem: zrovna se věnoval českým inscenacím 60. let a potřeboval identifikovat české herce!
Žena ve světě mužů
Myslíte, že téma ženy, která nemůže podnikat sama bez manžela, zůstává stále v naší společnosti aktuální?
MF: Dobrá otázka. Taky jsem si myslel, že toto téma je tak trochu vyčpělé, ale Blanka mě přesvědčila, že není. Popravdě to není o podnikání, ale jakoby o pohledu mužů na ženy, a abych trocha pomohl mužům, také o pohledu žen na muže. Tady dám slovo radši Blance. Ale musím přiznat, že předtím jsem o profesním prosazování žen příliš nepřemýšlel. Nakonec už 20 let pracuji v podstatě v čistě mužském kolektivu, ale …
Blanka: I v 21. století se mnohé ženy potýkají s problémy s emancipací: např. sloučení práce a rodiny, pay gap apod. Při naší historické rešerši jsme zjistili, že v 50. letech 20. století bylo postavení žen v Itálii těžké. Emancipace v době 2. světové války netrvala dlouho. Žena měla rodit děti a starat se o rodinu. Takže naše Mirandolína, podnikatelka samostatná žena s právem vybrat si mažela by i v 50. letech v Itálii neměla život tak lehký.
Šach mat
Celou inscenací prochází jako leitmotiv šachy. Prozradíte, jak a proč s nimi pracujete?
MF: Jeden z nápadů, ale ani nevím koho… Chtěli jsme tomu dát nějakou symboliku, mně osobně to přišlo pěkné přirovnání k tomu, jak lidi (jednotlivá pohlaví) vzájemně sebou manipulují – pohybují, aby se posunuli na další pozici, jak ve vztazích, tak profesně. Růžová královna a její symbolika, to byl jasně Blančin nápad. Popravdě teď mi dochází, že bychom to měli ještě dotáhnout právě tím směrem, aby to diváci skutečně pochopili. Blani, jak to tedy bylo?
Blanka: Šachy mne nejdříve napadly jako “zástěrka” pro markýze a hraběte, proč se spolu vlastně baví. Šachy jsou zároveň hra pro šlechtu. A růžová královna? Barvu inspiroval Barbie film. A důvod vychází z: „Pánové, vy jste si hráli se mnou a já s Vámi. Nestěžuji si, ostatně jsem Vás všechny přehrála.“
Hudební složka
Jak jste si vyhráli s hudební stránkou inscenace, která je dost výrazná? Podle čeho jste vybírali hudbu? Je autorská či čistě reprodukce? A kdo psal libreto?
MF: Tak to je hodně anabáze vedená Mírou a nakonec celou rodinou Svobodových. Začalo to Mírou a jeho neustálým prozpěvováním “Mirandolíno, zpívám…” Nakonec se z ní stala první píseň představení, která je kompletně z jeho pera. Je pravda, že žánrově je trochu jiná než zbylé písně, ale zase je to naše srdcovka (a zpívám ji i já). Další písně jsou už žánrově jednotnější, protože se vybraly z Itálie 50. let. Když mi Svobodovi předvedli nějaké ty písně, tak jako zpěváka mě uchvátily. Ale to jsem netušil, že jsem měl jen velké štěstí, že jsem se nemusel účastnit celého výběrového kolečka. Celý příběh nechám raději na účastníky výběrového řízení – možná by to mohli okomentovat nejmladší generace Svobodových.
Kuba: S výběrem písní, vhodných do hry, jsem dost pomáhal, i když prvotní výběr provedli spíše moji rodiče. Hledaly se italské hitovky z 50. let. I v nejužším výběru jich bylo víc než dost a stále máme nějaké v zásobě – plánujeme přidat do hry i další písně. Dalším úkolem bylo ještě dané písně přetextovat. Toho se ujal táta, který stojí i za písní “Mirandolíno, zpívám…”. Jeho texty jsou velmi dobře vypracované a snažil se o podobnost s italským textem písně, za což ho velmi cením.
A realizace písní pomocí AI…
Adam: Následujícím krokem bylo zpracování vybraných písní. Ve velkém nám pomohla umělá inteligence. S její pomocí jsme dokázali oddělit vokály v písni od instrumentálního podkladu, abychom mohli zpívat na pódiu. Opravdovým oříškem bylo vytvoření aranžmá pro autorskou píseň Mirandolino, zpívám. Vytvořili jsme několik verzí různě stylově odlišných. Marek a Tomáš, kteří píseň na scéně zpívají, je postupně zkoušeli a vybrali tu, která se jim líbila nejvíce. V současnosti píseň tvoří syntetické nástroje, ale do budoucna uvažujeme o případné změně aranžmá a nahrání písně na skutečné nástroje.
Výtvarná složka
Jakou linku sledujete ve výtvarné složce? A kdo na ní pracoval?
MF: Scéna a kostýmy jsou Blančinými výtvory. Samozřejmě, že jsme to diskutovali všichni. Scéna měla i podstatně náročnější představu, ale “chválabohu” jsme se museli uskromnit. To “chvála” je jednak kvůli času, který nás tlačil, ale zejména kvůli tomu, že nemáme domovskou sénu, tedy celé to musí být lehce složitelné a přenositelné. Věděli jsme, že by to mělo evokovat 50. roky v Itálii. BS skutečně nakreslila (vygenerovala) krásné italské předzahrádky v penzionu, ale jejich realizaci jsme prostě nedali. Mimochodem většina scény je z IKEA a už si umím představit tu kritiku lektorských sborů… Ale IKEA měla loni skutečně super motiv, ve kterém se podle nás odrážely italské padesátky. Blani…?
Blanka: Ano, scéna má evokovat padesátá léta. Je hodně laděná do žluta (dle barvy kytky Mimosa – v Itálii symbolu ženské emancipace) a zelená a má evokovat italské předzahrádky. Kostýmy jsou inspirované také padesátými lety. Mirandolina se mění postupně z hostinské na vamp ženu a a zpět na hostinskou. Pracovní oděv opět vychází z inspirace filmem Barbie – růžový overal symbolizuje ženskou sílu. Snahou také bylo, aby kostým každé z postav odrážel její osobnost.
Bez režiséra nebo s ním
Marku, jsi poměrně zkušený lektor z různých postupových přehlídek. V Mirandolině jsi kromě herecké role adoptoval i úlohu režiséra. Často na přehlídkách zaznívá: „Nedělejte to, nemáte odstup.“ Jak to šlo skloubit u vás?
MF: Haha, taky to nešlo, ale musím připomenout, že režie je M. Frič a kol. A je skutečně pravda, že holt si to režírujeme společně. S naší bývalou paní režisérkou jsme se rozloučili a doufali jsme, že nalezneme nového režiséra. Nepovedlo se, zatím. V něčem je to dobré. Už od minulé hry jsme naběhli na systém, že většina věcí má vždy okamžitě zpětnou vazbu u všech zúčastněných a jednotlivé kroky na scéně jsou dopodrobna intelektuálně zdůvodňovány. Navzdory všem poučkám, jsme demokratické divadlo, a žádný autokratický režisér by to tu neměl lehké. Na druhé straně, někdo nejmenovaný nám řekl: “Máte to až moc přešpekulovaný…” Popravdě, já si chtěl raději užívat tu hereckou nezodpovědnost, nuž ale nešlo to. Stejně na tom všichni pracujeme a také všichni víme, že to představení musí dozrát. Jinými slovy, jako herec-režisér dělám přesně ty chyby, které pak na rozborech jiným kritizuji.
Zásobník projektů – partnerství pro Prahu 10
Inscenace vznikla v rámci grantu Prahy 10. Můžeš osvětlit, jak takový grant městské části funguje?
MF: S granty pro spolky máme zkušenosti právě díky předchozímu spolku, kde jsme také získali grant na Spícího lva a také jiné aktivity. Praha 10 má nejméně dvě soutěže ročně, s nimiž podporují kulturu. Jedna větší je na podzim (grantová soutěž – ta je dle mne vhodnější pro spolky se zázemím na svoji činnost). A pak na jaře (zásobník projektů – pro kratší projekty jen na cca 6 měsíců). Nejjednodušší je podívat se na stránky městské části Prahy 10.
Musíme poděkovat Praze 10, protože představení podpořila právě v rámci soutěže „Zásobník projektů – partnerství pro Prahu 10.“ Soutěž má specifická pravidla, žádost se podává v březnu, v květnu se dozvíte, jestli budete podpoření. Nějak se nám povedlo napsat projekt tak, že byl podpořen (ale už několikrát nám podobný záměr nevyšel). Nejdřív si vše musíte koupit sami a do poloviny listopadu musíte projekt realizovat a uzavřít. Pak to sepíšete, vykážete a necháte vyhodnotit. A až pak, pokud je vše správně, dostanete vyplacenou schválenou částku.
Mirandolina 2.0 v blízké budoucnosti
Jaké máte další plány do budoucna s inscenací Mirandolina 2.0 a vůbec se souborem?
MF: Jednoznačně na Mirandolině stále pracujeme a ještě dlouho budeme. Já osobně si dávám za cíl, abych měl z reakcí diváků takový blažený pocit, jako při hraní předchozí hry. Snad to není nemožné. A co dále se souborem? No rádi bychom nalezli nějaké pevné místo. Jednali jsme s jinými spolky i o poště a zámek v Malešicích také ještě není úplně uzavřen. Na druhé straně Svobodovi plánují rekonstrukci sklepa, takže já to vidím jednoduše na sklepní divadlo… Pokud jde o repertoár, já osobně jsem byl mile překvapen, že to zpívání nám celkem šlo, tak příště možná už čistě muzikál.
Sledujte pro čerstvé termíny představení Mirandolina 2.0. na webu Malešického divadla a jejich Facebooku.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!