Licenční desatero Michala Zahálky

Michal Zahálka? Desatero? V rubrice DESATER vám nabízíme v deseti bodech základní poučky, jakési „návody“, k rozličným aspektům divadla. Oslovujeme pro vás osobnosti, které mají k těmto tématům z pozice své odbornosti co říct. Jejich rady, které jsou zaměřeny zcela prakticky, vám, jak doufáme, poslouží jako inspirační zdroje.

K desateru, které osvětlí problematiku autorských práv a licenčních vypořádání, jsme přizvali Michala Zahálku. Ten před několika lety sepsal Devatero poznámek o autorskoprávní praxi. Devatero bylo po letech zrevidováno, aktualizováno a rozšířeno o jeden další bod.

Michal Zahálka – překladatel, teatrolog, dramaturg

Vzděláním teatrolog (FF UK). Dříve divadelní kritik (Hospodářské noviny, Svět a divadlo či Divadelní noviny). Dnes především překladatel textů pro divadlo a o divadle z francouzštiny a angličtiny, redaktor edičního oddělení Institutu umění – Divadelního ústavu, dramaturg Mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni a doktorand Ústavu translatologie FF UK. Dva roky pracoval jako agent v agentuře Aura-Pont, sezonu a půl jako dramaturg v Městských divadlech pražských. Podílí se na realizaci festivalu francouzského divadla „Sněz tu žábu“ a také porotuje na mnoha přehlídkách amatérského divadla. Rád poslouchá jazz, pije červené a peče cuketové placičky.

Michal Zahálka upozorňuje na to, že autorské právo je složitá problematika, která pravidelně prochází leckdy i bouřlivou diskusí. Přímo na něj se specializuje řada vynikajících právníků (konkrétně divadelní oblasti se věnují například Rudolf Leška nebo Viktor Košut). Michal sám právník není. Ale jak říká, nasbíral během své několikaleté praxe v divadelní agentuře „pár postřehů“, o něž se tu a tam dělí na různých festivalových debatách či seminářích. Následujících deset bodů proto nemáme brát jako vyčerpávající pojednání o dané problematice, nýbrž jako pár poznámek o autorskoprávní praxi v amatérském divadle. „Ty by měly alespoň částečně objasnit, proč, co a jak řešit a jak to v agenturní praxi funguje.“ – dodává Michal Zahálka.

Licenční desatero Michala Zahálky

1. I v případě, že nevybíráte vstupné, a i přesto, že divadlo hrajete z lásky a bez peněžní odměny (což je samozřejmě chvályhodné), je nutné získat si licenci na užití chráněných autorských děl – podobně jako v divadle třeba platíte elektřinu a topení.

2. Autor může užití svého díla povolit bez peněžní odměny, ale i v takovém případě je více než radno mít to od něj alespoň v nějaké formě písemně – aby nedošlo ke vzájemnému nedorozumění. Jednáte-li přímo s autorem, kterého zastupuje některá z agentur (třeba proto, že se s ním někde osobně setkáte – kontaktovat autora jen proto, abyste obešli jeho agenturu, v nejlepším případě ničemu nepomůže), je třeba, aby o takové dohodě autor zároveň informoval svou agenturu. Pro účast na přehlídkách (nejpozději při postupu na národní přehlídku) ostatně budete potvrzení o ošetření autorských práv potřebovat.

Výjimka pro školy?

3. Ve světě českého amatérského divadla se často argumentuje výjimkou pro školy. Autorský zákon je v téhle věci, řekl bych, povážlivě obecný: přesně nedefinuje, co se rozumí školním představením, jen stanoví, že jsou to představení, „v nichž účinkují výlučně žáci, studenti nebo učitelé školy nebo školského či vzdělávacího zařízení“, ale nikoliv už, zda mohou být přístupná divákům zvenčí a zda se mohou uvádět i mimo prostory školy. Každopádně platí, že dílo při nich musí být užito „nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu“ (tedy například je nemyslitelné vybírat vstupné, byť i dobrovolné).

4. Autorským dílem, které při přípravě inscenace používáte, nemusí být jen samotný text divadelní hry. Hrajete-li cizojazyčný text, je autorským dílem také překlad, hrajete-li muzikál, je autorským dílem také např. původní choreografie. Užíváte-li hudbu jiných autorů, ať už z nahrávky, nebo hranou živě, je opět nutno vyřídit si licenci, kterou zpravidla zprostředkuje OSA. Ne vždy musí být vámi zvolená skladba k licencování dostupná (aktuálně bývá v divadelním prostředí problém například s písněmi skupiny ABBA kvůli výhradní licenci poskytnuté producentům známého muzikálu Mamma Mia).

Volná díla 70 let od smrti autora

5. Autorská díla jsou chráněná vždy do konce kalendářního roku, v němž uplynulo 70 let od smrti jejich autora, případně posledního z autorů. (Někdy člověka překvapí, jak dlouho jsou chráněna díla vzniklá třeba už koncem 19. století: teprve v poslední době se vzhledem k dlouhověkosti autorů uvolnila například díla české realistické dramatičky Gabriely Preissové, belgického symbolisty Maurice Maeterlincka či irského satirika G. B. Shawa. A třeba opera Rusalka, ač je Antonín Dvořák již více než 115 let po smrti, byla chráněna až do loňského roku, kdy bylo 70. výročí úmrtí libretisty Jaroslava Kvapila.) Po uplynutí této lhůty jsou takzvaně volná, tzn. lze s nimi nakládat bez vyřizování licencí a placení autorských odměn, ovšem i nadále je nutné například uvádět jejich autora.

6. Podmínky pro každý konkrétní titul zahraničního autora agentura zjišťuje až ve chvíli, kdy o ně některé divadlo projeví zájem (e-mailem či vyplněním formuláře). Samotný fakt, že má agentura titul v katalogu nebo že vám scénář poskytla k přečtení, není zárukou, že budou práva pro amatéry finančně či vůbec dostupná.

7. I u titulů, které amatérské soubory dosud bez problémů uváděly, se může stát (a to nikoliv jenom teoreticky), že se podmínky změní – buď si autor už nebude přát amatérské provozování textu, nebo třeba někdo koupí filmová práva a nebudou povoleny žádné inscenace, nebo náhle práva podraží a stanou se finančně nedostupnými.

Pečlivě čtěte!

8. Licenční smlouvy si čtěte pečlivě. Někdy jsou třeba zvláštní požadavky na to, jak se má uvádět autorovo jméno či životopis v programu inscenaci. (Mimochodem, jak pravidelně volám snad na všech přehlídkách: zásadně v programu i v dalších materiálech uvádějte také jméno překladatele! Je to nejen eticky správné, ale i ta licenční smlouva to většinou vyžaduje.)

9. Ve většině případů (opět dle licenční smlouvy) se rozumí samo sebou, že hry budou inscenovány tak, jak byly napsány. Pokud máte v plánu upravovat počet postav, měnit pohlaví postavy, měnit název hry, výrazně škrtat anebo naopak něco k textu dodávat, měli byste požádat zároveň o povolení k takové změně.

Žádejte s předstihem

10. Proto je velice, velice, velice radno o práva žádat s dostatečným předstihem před začátkem příprav. Stalo se například, že do agentury volala jedna amatérská společnost a ohlásila, že zítra mají premiéru toho a toho titulu a chtěli by tedy požádat o práva. Následně se ukázalo, že práva pro amatéry vůbec nejsou k mání, a pak už se nedalo dělat nic. I o poznání méně extrémním situacím je dobré předcházet právě včasným řešením.

Celkově všem přeji pevné nervy a mnoho zdaru s tímto méně příjemným aspektem přípravy divadelní inscenace – vězte ovšem, že pracovníci agentur Dilia i Aura-Pont jistě dělají, co mohou, aby vám vyšli pokud možno vstříc.

Michal Zahálka

S poděkováním za konzultace kolegyni Tereze Sochové. Jedná se o rozšířený a aktualizovaný článek původně určený pro posluchače jednoho ze seminářů královéhradeckého Impulsu. Dříve publikovaný v Divadelní hromadě VSVD.

Michal Zahálka na přehlídkách: Odkud Michala můžete znát?

Jiráskův Hronov, Divadelní Piknik Volyně, Loutkářská Chrudim, Audimafor, Červený Kostelec, Lomnice nad Popelkou aj.

________________________

O DESATERECH

Desatera budou na portálu Divadelník.cz přibývat postupně (byť nepravidelně). K některým tématům se jistě budeme vracet i vícekrát. To proto, abychom vám nabídli vícero úhlů pohledu různých odborníků na jednotlivé aspekty divadelní tvorby.

Již publikovaná Desatera:
Světelné desatero Pavla Hurycha
Loutkářské desatero podle Tomáše Běhala
Kostýmní desatero Miroslava Krále