Destinnová? Hrajeme o omezenosti a závisti – říká Honza Hejral
Herec, režisér a muzikant Honza Hejral se skrze výpovědi čtyř žen ponořil do života a osudu největší české operní hvězdy Emy Destinnové. Text Viktorie Hradské – Commedia finita – v podání DS Krakonoš míří 25. prosince 2025 na jeviště ve Vysokém nad Jizerou. Proč a jak došlo na výběr tohoto titulu? Jak probíhalo zkoušení? A co Honzovi do režijní práce dává účast v porotách? Nejen na to přináší odpovědi tento rozhovor.
Autor: Tomáš Čivrný
Výběr hry a motivace
Kolikátá je to tvoje režie v DS Krakonoš a v čem se liší od těch předchozích?
JH: Pokud nebudu počítat režie na loutkové scéně, ale pouze na velké, tak je to čtvrtá inscenace s mým domovským souborem. A nijak zvlášť se neliší. Každá práce na divadle je jiná a v tom je to tak přitažlivé.
Co tě na textu Viktorie Hradské oslovilo natolik, že ses pro něj rozhodl?
JH: V první řadě komorní obsazení. Nějak si nejsem jistý, že bych zvládl ukočírovat víc lidí na jevišti. Nejvíc jsem měl deset v Hrobce s vyhlídkou. Takže vždy hledám text s malým obsazením. Poté, co mi někteří herci odmítli roli (ze zdravotních či časových důvodů), jsem byl nucen najít něco jiného. Poprosil jsem scénografa Mirka Krále, zda by mi něco neporadil a on navrhl Commedii. Hned po prvním přečtení jsem věděl, že je to ono. Čtyři ženy, čtyři pohledy na jeden život.
Čtyři ženy, které vzpomínají na Emu Destinnovou. Co ti přijde na této perspektivě nejpřitažlivější a současně nejkomplikovanější?
JH: Ten text je původně psán pro jednu herečku, ale mně přišlo přitažlivější obsadit čtyři různé ženy. Jsou to v podstatě čtyři divadla jednoho herce v jednom. A to je to rajcovní a zároveň nejtěžší. Nikdy jsem nerežíroval jednoho člověka. Vždycky to byl minimálně dialog.
Kdybys měl čtenáře Divadelnik.cz přesvědčit jedním argumentem, proč vaši inscenaci musí vidět, jak by argument zněl?
JH: Asi herecké výkony. Jsem na ty moje holky pyšný. Pro některé to je první velká role, ale řekl bych, že to vůbec není poznat.
Zkoušení a proces vzniku
Ty sám máš k hudbě silný vztah a jsi aktivní muzikant. Jak se tvoje hudební vlohy a zkušenost s vokálním projevem promítla do režijního uchopení inscenace?
JH: Řekl bych, že nijak zvlášť. Ovlivnilo mě to při výběru samotného textu, protože je to o největší české operní divě Emě Destinové, ale jinak jsem vycházel z textu.
Jak probíhá samotný proces zkoušení? Bylo od začátku jasné, jak inscenaci uchopíš, nebo se to tvořilo postupně společně s herečkami?
JH: Měl jsem docela jasnou představu. A protože jsem ten text měl od Mirka, tak jsem to hodně konzultoval s ním. Mirek mi hodně pomohl po dramaturgické stránce. Pro holky udělal úvod do hry o autorce… Prostě to, co se dělá v profi divadlech, ale u ochotníků jsem to ještě nezažil. Samotné zkoušení začalo už v srpnu a v tu dobu bylo nejintenzivnější. Bohužel ve Vysokém nebydlím, tak bylo potřeba celé představení “postavit”, aby pak mohly zkoušet beze mě.
Co tě při práci na zkouškách nejvíc překvapilo – pozitivně, negativně?
JH: Nejvíc mě asi překvapilo, že se některé herečky bály, že se ta role promítne do jejich života a lidi si budou myslet, že jsou závistivé mrchy. Ale víc mě potěšilo, s jakou vervou a nasazením do toho všechny šly.
Jde o komorní záležitost. Osud, intimita. Na co během zkoušení kladeš největší důraz?
JH: Vždy, když režíruju, tak kladu největší důraz na to, aby ti na jevišti věděli, proč to říkají, proč dělají to, co dělají… Ta otázka PROČ je zásadní.
Přihlaste si odběr newsletteru Divadelnik.cz a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do svého mailu.
Režie a spolupráce v týmu
Na plakátu stojí: „Režie Jan Hejral za asistence Magdy Pohankové.“ Co tato formulace znamená prakticky? Jak si mezi sebou dělíte práci?
JH: Ségru jsem oslovil na konci prázdnin, když jsem se vracel domů. Potřeboval jsem někoho, kdo bude dohlížet na zkoušky, když tam já nebudu. Jako principálka loutek má určité zkušenosti s režií, a tak má to oko a autoritu, kterou jsem potřeboval.
Je něco, co Magda do procesu přinesla a bez čeho by inscenace nevypadala tak, jak vypadá?
JH: Ano, je. Přinesla do režie ženský pohled. Až díky ní jsem si uvědomil, že mi herečky natolik důvěřovaly, že braly mé slovo skoro jako svaté. Měla velmi trefné připomínky, které mi pomohly si uvědomit, že žena by to udělala jinak.
Téma Ema Destinnová
Co je podle tebe v dnešní době na Emě Destinnové stále aktuální?
JH: Ta hra není ani tak o Destinové, jako spíš o omezenosti, malosti a závistivosti našeho národa. Nicméně její životní příběh je pořád inspirativní. I přes počáteční neúspěchy vytrvala, dřela na sobě a prosadila se. A to i ve světě.
Je v inscenaci moment nebo motiv, který tě osobně zasáhl nejvíc? Který?
JH: Hned v prvním monologu je kousek o samotě. Tam mě vždycky zamrazí.
Budoucí plány a porotcování
Premiéru máte, jak již zaznělo, v plánu na 25. 12. 2025, co reprízy?
JH: Ano, premiéra je naplánovaná na první svátek vánoční ve čtvrtek 25. 12. 2025 v 19:30. Ve Vysokém je to dlouhodobá tradice. Zrovna tak jako první repríza, která bude hned další den v pátek 26. 12. 2025 odpoledne v 16:00. Rozhodl jsem, že zrovna dáme termín i na druhou reprízu v sobotu 3. 1. 2026 v 19:30.
Hraješ, režíruješ, zpíváš. Také jsi aktivní jako porotce. Na jakých přehlídkách tě během roku 2026 uvidíme?
JH: Přislíbil jsem naposledy účast na krajském kole Kandrdásku a Pohárku SČDO v Desné. Třikrát a dost. Z pracovních důvodů jsem bohužel musel odmítnout Trhové Sviny a jiné nabídky zatím nepřišly.
Co ti přehlídky dávají jako režisérovi, herci?
JH: Dává mi toho hodně. Debaty s profíkama o představeních jsou hodně podnětné a já se tak stále učím. Za to moc děkuju.
Díky za rozhovor.
Sledujte činnost DS Krakonoš skrze jejich web nebo Facebook a Instagram.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,
vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
