Aktuality

Daniela Špinar: Chci se pouštět do riskantnějších věcí

Proč bychom se měli přestat klanět klasikům jako nedotknutelným modlám? A jakou roli bude mít divadlo s nástupem umělé inteligence? V nejnovějším díle podcastu Divadelní cancy se režisérka Daniela Špinar pouští do hloubkové sondy současného divadla. Pusťte si rozhovor o odvaze vyprávět příběhy a o tom, proč je spojení mezi hercem a divákem něčím, co žádný algoritmus nikdy nenahradí.


Režisérka Daniela Špinar v rozhovoru nešetří kritickým pohledem na „muzejní“ pojetí divadla. Podle ní divadlo dýchá jen tehdy, pokud odráží dnešní svět a současná témata. Klasika má své místo, ale nesmí se stát vězením pro tvořivost.

Zajímavou částí rozhovoru je reflexe amatérské scény. Daniela komentuje rozdíly mezi profesionálním a ochotnickým světem a připomíná, že právě v amatérském divadle se často skrývá syrová autentičnost a upřímná radost, která se z velkých profesionálních domů občas vytrácí pod tlakem rutiny.

V éře, kdy umělá inteligence začíná psát scénáře a generovat věrohodné videosekvence, se nabízí otázka: Co nám zbude? Podle Daniely je odpověď jasná. Pusťte si celou epizodu a zjistěte více.



Kdo je Daniela Špinar?

Jedna z nejvýraznějších osobností současné české režie. Absolventka DAMU (obor činoherní režie) na sebe upozornila řadou progresivních inscenací napříč českými scénami. V letech 2015–2022 působila jako umělecká ředitelka Činohry Národního divadla v Praze, kterou se nebála radikálně transformovat a otevřít současným tématům. Je držitelkou Ceny Alfréda Radoka, Ceny Marka Ravenhilla a další významných ocenění. Ve své tvorbě se dlouhodobě zaměřuje na silná autorská témata, queer identitu a boření divadelních stereotypů.


Přihlaste si odběr newsletteru Divadelnik.cz a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do svého mailu.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

×