„Wildeova Filipa jsem zásadně upravila“ – říká Marcela Bucháčková z DS VICENA

Spolek VICENA uvede v sobotu 8. 10. 2022 na Malé scéně v Ústí nad Orlicí v premiéře komedii Jak důležité je mít Filipa. Pozvání k rozhovoru přijala režisérka inscenace Marcela Bucháčková. Krom inscenace jsme řešili také historii souboru, zázemí, diváckou základnu a plány do budoucna.

Marcela Bucháčková představuje DS VICENA

Ještě předtím než se dostaneme k inscenaci samotné, pojďme krátce představit soubor. Kdy vznikl a proč právě VICENA?

MB: Historie spolku je velmi bohatá, proto pro zajímavost zmíním jen fakt, že spolek pod názvem VICENA existuje od roku 1896. Je tak jen o rok mladší než Wildeova komedie Jak je důležité míti Filipa. Spolek se jmenuje po nestorovi divadelníků v Ústí nad Orlicí, Hynku Vicenovi. Zase pro zajímavost – byl současníkem Oscara Wildea. Spolkové aktivity jsou velmi rozmanité a je jich hodně. Zřejmě i proto, že spolek se neustále rozšiřuje.

Kolik má nyní členů?

MB: Aktuálně už má přes padesát členů. Kromě samotného hraní divadla se podílíme na organizaci divadelní přehlídky Orlická maska a Orlická Thálie, máme za sebou dva zdařilé ročníky Plesu na scéně, jezdíme na společné výlety, pořádáme „divadelní kavárny“ (interní označení pro společná, neveřejná setkání pozn. red.) a udržujeme další tradice, které už ke spolku patří. Moc rádi sdílíme aktuální dění na našich sociálních sítích. Nejen proto, abychom přiblížili amatérské divadlo divákům, ale je to pro nás i určitá forma záznamu důležitých momentů během roku.

50 členů souboru je úctyhodné číslo. Ještě by mě zajímalo, kolik má soubor aktivních režisérů?

MB: Letos je aktivní Alexandr Gregar, Jan Štěpánský a Lenka Janyšová. Když si to takhle vyjmenuji, připadá mi můj první pokus o režii jako bláznovství… Ale je nás takových víc, co nás láká režii vyzkoušet. Přede mnou to byl Ondřej Šeda a příští rok se pustí do režie Martina Kodytková. Uvidíme, jestli se v tom někdo z nás najde a bude aktivním režisérem v pravém slova smyslu.

Zázemí a diváci

V jakém prostoru soubor zkouší? Jakou kapacitu má sál, ve kterém hrajete?

MB: Dokud to jde, zkoušíme v klubovně. Na jevištní zkoušky si můžeme v Ústí pronajmout buď Malou scénu, která má kapacitu 100 míst, nebo Roškotovo divadlo o 487 sedadlech. Rozdíl je samozřejmě i v ceně nájmu.

A jak to máte s návštěvností? Těšíte se z bohaté divácké základny?

MB: V Ústí máme své diváky a podporovatele a na výjezdech také chodí potěšující počet lidí, ale to je spíše tím, že jezdíme na místa, kde jsou lidé zvyklí chodit do divadla a na jiné kulturní akce.

Proč sáhla režisérka Marcela Bucháčková po Wildeovi

Nyní již avizovaná premiéra. Proč právě komedie Jak je důležité míti Filipa? Kdo s tímto textem přišel? Setkává se soubor s hrou Oscara Wilda poprvé?

MB: „Filip“ už na repertoáru v minulosti jednou byl. Ale je to tak dávno, že nikdo z těch účinkujících už nežije. Proto jsme si dovolili po textu sáhnout znovu. Stála za tím moje motivace rychle zapojit nově příchozí a mladé členy spolku. A to se podařilo! Polovina obsazených herců hraje s VICENOU poprvé. Důvodem, proč jsem nehledala mezi současnými autory a texty, je jejich cena (výše autorských poplatků pozn. red). Chtěla jsem si vyzkoušet režii bez toho, aniž bych zruinovala spolek. A proč právě Wilde? Asi už jste si všimli, že máme podobný smysl pro humor.

Text Oscara Wildea se řadí mezi konverzační komedie – nebojíte se přílišné „ukecanosti“? Proběhla nějaká úprava textu?

MB: Text jsem upravila zásadně – samozřejmě s respektem k autorovi. Nejenom, že jsem ho minimálně o polovinu proškrtala, ale sledovala jsem i pointu, střídání tempa a hlavně současný jazyk. Proto jsem také použila překlad Pavla Dominika a hru uvádíme pod názvem „Jak důležité je mít Filipa“. Lehce pozměněný název je součástí překladu.

Je vám osobně žánr komedie srdci nejbližší nebo z pozice režisérky preferujete jiné žánry?

MB: Nemám zatím jiné zkušenosti, ale myslím si, že budu vyhledávat spíše veselé žánry. Přece jen je amatérské divadlo zájmová aktivita. Zkoušení a přípravy zaberou spoustu volného času, který chce člověk strávit příjemně a ideálně se u toho i zasmát.

Reakce souboru na výběr textu

Jak na výběr textu reagoval soubor (obsazení)?

MB: Překvapivě dobře. Měla jsem už poměrně jasnou představu i o vzhledu scény, kostýmech a hudbě, proto jsem s touto vizí oslovila ostatní. Ti, co teď na Filipovi spolupracují, jsou ti, kterým se ta moje představa líbila. Podporující ale byli (a stále jsou) všichni ze spolku. Od realizace mě nikdo neodrazoval.

Časová osa přípravy inscenace

Dokážete v pár větách shrnout, jak dlouhou dobu trávíte přípravou této inscenace? Od počátečního impulsu, přes první čtené zkoušky, první aranže až po premiéru.

MB: První impuls byl ještě před pandemií, když se řešilo, jakou premiéru připravíme na rok 2021. Tehdy jsem si myslela, že během roku 2020 nazkoušíme a na jaře následujícího roku bude premiéra. Stihla jsem ale jen upravit text – k tomu se mi hodilo, že jsem na to opravdu měla čas. Ale zkoušet jsme kvůli nejisté situaci nezačali a dali jsme text „k ledu“. Vrátili jsme se k němu až v září minulého roku, a to už pro některé nebylo aktuální. Obsazení jsme opravdu hodně řešili. Potom ale navázaly první aranže po jednotlivých obrazech a na jaře už jsme začali spojovat celek. O prázdninách jsme měli volno a opravdu intenzivně se věnujeme jevištním zkouškám poslední měsíc.

Liší se ten čas od jiných inscenací, které v souboru zkoušíte? V čem?

MB: Když nepočítám tu vynucenou pauzu, tak se myslím běžně ve spolku inscenace zkouší déle. Důvodem je asi to, že s „Filipem“ jsme měli termín premiéry od začátku známý a směřovali jsme všechno k tomu.

Není pevně daný termín premiéry stresující?

MB: Pro herce někdy ano, ale tohle jsem rozhodla za ně. Bála jsem se dalších výpadků lidí a jiných komplikací. Jedna z hereček začne dojíždět na vysokou školu, další chce rodinu… premiéra bude v pravou chvíli.

Inspirace pro režisérku při realizaci

Viděla jste nějaké zpracování této poměrně známé komedie (ať už u profíků či ochotníků), nebo se nenecháváte ovlivňovat jinými realizacemi?

MB: Viděla jsem všechno, co jsem našla – záznamy od profesionálních i amatérských divadel, televizní inscenace, dokonce jsem proklikala i nějaké záznamy v angličtině. Chtěla jsem sehnat co nejvíc materiálu nejen kvůli inspiraci, ale taky abych si udělala jasno v tom, co rozhodně ne.

Na souborovém instagramu, na kterém jste na ochotnické poměry (dle mého názoru) nadstandardně aktivní, jsem zahlédl návrh scény a její finální jevištní podobu. Jak scénografická složka vznikala?

MB: Scénografická složka vznikala ruku v ruce s úpravou textu. Protože v tomto případě není možná aktualizace, bylo víceméně jasné, že kostýmy budou dobové (tedy že se tak budou tvářit). Ale zároveň jsem chtěla inscenaci osvěžit, proto jsem se rozhodla pro náznakovou scénu. I její zrod s sebou nesl různé komplikace, ale díky našemu šikovnému předsedovi jsem z její finální podoby opravdu nadšená. Stejně tak z kostýmů, které vytvořila naše Helena Lochmanová. Ona má dar dávat věcem nový účel – a to doslova – třeba vezme utěrku na nádobí a udělá z ní extravagantní vázanku. Takže dobové kostýmy vznikaly drobnými úpravami šatů ze skladu a stály nás minimum prostředků z rozpočtu.

Co pro vás bylo/je při zkoušení této komedie největší výzvou?

MB: Nedokážu momentálně říct. I když jsme řešili nějaké komplikace a nejednou jsme se ocitli ve slepé uličce, jsem teď těsně před premiérou opravdu až dojatá, že jsme inscenaci Jak důležité je mít Filipa dokončili. A že díky lidem, kteří se na ní podílejí, vypadá tak, jak jsem si ji představovala. Konec patetické vsuvky.

Plány do budoucna

Zúčastníte se s komedií nějakých přehlídek? Kterých?

MB: Z divadelních přehlídek uvažujeme o účasti pouze na na naší domácí Orlické masce.

Důvod?

MB: Rádi bychom dostali zpětnou vazbu od odborníků a k tomu stačí účast na jedné přehlídce. Orlická maska se nabízí tím, že probíhá u nás, a že bychom mohli hrát na jevišti, pro které byla inscenace vytvořena.

Znáte již termín první reprízy doma? Případně termíny zájezdů?

MB: My jsme se dohodli, že budeme hrát jednou do měsíce, a to se snažím dodržet. Teď v říjnu hrajeme dvakrát na Malé scéně v Ústí nad Orlicí, a to 8. 10. a 15. 10. – oba termíny vnímáme jako premiérové, protože roli Gvendolíny alternují dvě herečky (pozn. red.: Jarmila Kodytková a Dana Šedová). Na listopad, prosinec a únor příštího roku už máme domluvené zájezdy. Informace o termínech zájezdů jsou ke všem našim inscenacím aktualizované na našem webu vicena.cz. Sledovat nás můžete také na našich sociálních sítích – Facebook a Instagram.

Chystáte vy osobně jako režisérka něco dalšího? Případně někdo jiný v souboru?

MB: Hned 4. 11. bude mít premiéru inscenace Se starci na chmelu… v režii Alexandra Gregara. Jde o jeho jubilejní 10. režii s DS VICENA. Tentokrát pracoval s textem Dušana Sedláka, Život je bílý dům. Lenka Janyšová se pustila do dramatizace literárního textu pro scénické čtení. Zahrát by si mělo osm žen. Jestli se do režie pustím v budoucnu znovu, nevylučuji, ale bude to záležet mimo jiné na tom, jak se bude „Filip“ líbit.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!