Světelné desatero Pavla Hurycha
Pavel Hurych? Desatero? V rubrice DESATER se vám pokusíme nabídnout v deseti bodech základní poučky, jakési „návody“, k rozličným aspektům divadla. Oslovujeme pro vás osobnosti, které mají k těmto tématům z pozice své odbornosti, co říct. Jejich rady, které jsou zaměřeny zcela prakticky, vám, jak doufáme, mohou posloužit jako inspirační zdroje.
K tomuto desateru jsme oslovili Pavla Hurycha.
Pavel Hurych – osvětlovač, technik, režisér
Pavel Hurych se již za svých učňovských let pohyboval jako technik na koncertech. Od roku 1973 se začal pracovat jako technik v divadle. V roce 1975 se stal vedoucím souboru DIVNEZVADLO a začal také režírovat. V roce 1985 absolvoval Lidovou univerzitu při Městské knihovně Praha (režijní kurz). 1993 dostal nabídku od Ladislava Valeše na spolupráci se souborem Rádobydivadlo Klapý při inscenaci Hory se připravují k porodu. Postupně se také etabloval v roli lektora vzdělávacích seminářů, jako technik zajišťoval druhý hrací prostor při FEMADu v Libici nad Cidlinou. Dodnes spolupracuje především s Rádobydivadlem Klapý a také funguje jako technik na festivalu Jiráskův Hronov.
Světelné desatero Pavla Hurycha
Pavel Hurych doporučuje, aby každý soubor měl svého osvětlovače a zvukaře. „V jednoduchých inscenacích jím může být jeden člověk, ale není možné, aby to dělal pokaždé někdo jiný. Osvětlovač musí vědět kam, co, kdy, jak a proč má svítit. Zvláště na zájezdech to je důležité – není možné, aby místní technik svítil inscenaci, kterou nezná; to je cesta do pekel. Inscenace se dá dobrou technikou o 40 % pozdvihnout a špatnou technikou o 60 % potopit.„
Schopnost sledovat světlo
1. Dívejte se okolo sebe a dělejte si poznámky. Již několikrát se mi stalo, že jsem řešil nějaký problém a napadlo mě řešení při sledování nějakého pořadu v televizi nebo v přírodě. Nevyčerpatelným zdrojem je pro mě Jan Blažej Santini Aichel (český barokní architekt italského původu, pozn. red.). Jeho hra světla, barev a stínů je úžasná.
2. Diskutujte s režisérem a scénografem, nenechte se odstrčit na druhou kolej. Musíte vědět, co chce režisér každým obrazem vyjádřit. Musíte se dohodnout se scénografem na rozmístění dekorací (aby v daném prostoru nevadila světlům) a na barevnosti scény a kostýmů. Zvláště to je důležité při koncipování barevných nálad. Vždy to je o dohodě. Nejhorší je přístup „tady to máš a nějak to nasviť, ať to vypadá“.
3. Choďte na zkoušky. Je potřeba znát dobře inscenaci tak, abyste nemuseli lovit v textu, abyste knihu nepotřebovali. Je lepší mít jenom důležité poznámky o tom, co se na jevišti děje, a k tomu příslušné světelné nálady. A ne listovat v textu – oni vám herci stejně polovičku narážek neřeknou.
Vysvícení hracího prostoru
4. Dbejte na to, aby bylo vidět to co má být vidět a naopak. Naučit se vysvítit daný hrací prostor. (Pozor, píši „hrací prostor“, ne „jeviště“. Na jevišti můžete mít několik hracích prostorů, které by měly být viditelně odděleny.) Nejprve základní nasvícení (aby tam nebyly černé díry) a potom teprve významová světla (špílce), která zdůrazní některá místa scény nebo výstup herce.
5. Technika má sloužit inscenaci, a ne inscenace technice! Pokud máte dobře vybavené divadlo nebo přijedete do takového divadla hrát, nesnažte se využít za každou cenu veškerou světelnou techniku. Méně je někdy více.
6. Intenzita a barvy. Intenzitu světla volte tak, aby byly dobře vidět detaily na jevišti i z posledních řad. Ale pozor – nepřesvítit, v přesvíceném jevišti detaily zanikají. Pokud používáte protisvětlo (kontralicht), tak se snažte nesvítit divákům do očí. To je kontraproduktivní, neboť divák nevidí nejen v tu dobu, kdy mu světlo svítí do očí, ale ještě dlouho potom. (Adaptace oka – primární 30“- 90“na černobílé vidění, 60“- 150“ na barevné vidění.) To samé platí pro prudké změny světla. Barevné svícení by mělo odpovídat a doplňovat barvy na scéně a kostýmech. Spíš by mělo navozovat náladu na jevišti (pokud nemá nějaký specifický význam).
Věděli jste, že Pavel Hurych je jedním ze zakládajících členů Amatérské divadelní asociace? Více o fungování ADA v rozhovoru ZDE.
Ovládání techniky
7. Rozmístění a použití divadelních světel. Pořadí platí: světlomety (označení „reflektor“ je nesprávné – reflektor je pouze zrcadlo, tedy součást světlometu) umístěné nejdál od jeviště, v zadní části hlediště, používáme pro nasvícení předscény až do zrcadla portálu (podle K. S. Stanislavského „první plán“). Světlomety v přední části hlediště blíže jevišti svítíme „druhý plán“, tj. od portálu cca do středu jeviště. Z portálových věží a lávky svítíme „třetí plán“, tedy od prostředka jeviště k horizontu. Samozřejmě se neřídíme světelnou stopou na podlaze, ale tzv. hereckou výškou, to je asi 2 m. Snažíme se svítit zčásti křížem, vyvarujeme se lépe černým dírám. Nezapomínat na průvany, to jsou světlomety nejníže instalované na portálových věžích, případně při větší hloubce jeviště i mezi šálami nebo na bočních lávkách – nasvícená scéna i herci nepůsobí placatě.
8. Zvláštní efekty. Za zvláštní efekty lze považovat stroboskopy, UV lampy, různé typy inteligentních světel jako otočné hlavy, běžící světla, kaleidoskopy a podobně. Také sem řadíme mlhostroje, sněhostroje, bublinkovače apod. U všech efektů je důležité se dobře seznámit s obsluhou a provozem a vše dobře vyzkoušet. Jinak dochází ke známé situaci „malý efekt, velký defekt“.
9. Bezpečnost. Uvědomte si, že pracujete s elektrickými zařízeními. Pro manipulaci platí přísné předpisy. Pokud se světlomety a ostatním zařízením budete manipulovat ve svém divadle, je to na vaše triko. Pokud ale jste někde jako hosté, buďte slušní a na všem se dohodněte s místním technikem. Technici nemají rádi, když se jim v jejich aparátu někdo hrabe bez dovolení. Není to z ješitnosti, oni za ta zařízení zodpovídají; a pokud by se vám něco stalo, tak za to bude popotahován on.
A konečně se hraje…
10. Svícení inscenace. Když máme všechno připraveno, zasvíceno a zkontrolováno (je potřeba např. zkontrolovat, zda nesvítí světla okolo jeviště, nebo jestli nám někdo neukopl kabel od světlometu, který stojí na podlaze), můžeme se připravit na představení. Je dobré, když nám zbyde chvilka času na koncentraci a uspořádání si myšlenek i poznámek. Zásadní věc – technik musí být soustředěný a racionální; pokud dojde k nějakému problému během představení, musí ho řešit v klidu a lehce s nadhledem. Jestliže herci něco přeskočí, nebo zapomenou (hlavně narážku), je potřeba udělat světelnou změnu tak, aby pokud možno nikdo nic nepoznal. Ostatně to platí o celém svícení. „Divák nesmí poznat, že se změnilo světlo, ale že se změnila nálada“. Je to samozřejmě trochu nadsázka, ale ve stejném rytmu, v jakém plyne představení, by mělo procházet i světlo. To samé platí i o hudbě a zvucích.
Pusťte si díl podcastu Divadelní cancy o světelné a zvukové technice
Těm, kteří se chtějí dozvědět více o vnímání světla a sním spojenými problémy, o historii a technice svícení, reflektorech, žárovkách, kabelech a podobných věcech, jistě dobře poslouží publikace s názvem „SVĚTLO A ZVUK V RUKOU TVŮRCŮ DIVADELNÍHO PŘEDSTAVENÍ.“ Pavel Hurych je jedním z autorů této publikace, společně s Jaroslavem Vondruškou ml. a Rudolfem Felzmannem.
Více informací také poskytuje webová stránka tvořená Pavlem Hurychem – www.divadlo-technika.cz
Divadla a divadelní spolky, se kterými Pavel Hurych spolupracoval a spolupracuje:
DIVNEZVADLO, DS SUMUS, Rádobydivadlo Klapý. Kromě mnoha regionálních přehlídek, technicky zajišťuje již několik (desítek) let i ty celonárodní jako Jiráskův Hronov.
________________________
O DESATERECH
V našem malém ohlédnutí za rokem 2020 představujeme naplánované aktivity pro rok 2021. Po novince FOTOKVÍZ, kterou jsme spustili v v lednu – více zde – přinášíme další, tou je právě tato rubrika s názvem DIVADELNÍ DESATERA – či zkráceně jen DESATERA. Tato rubrika se postupně pokusí odpovědět na širokou škálu otázek. Namátkou uvedeme – Jak postupovat při výběru textu? Jak nakládat s autorskými právy? Čeho se držet při realizaci loutkového divadla? – a spoustu dalších.
Desatera budou na portálu Divadelník.cz přibývat postupně (byť nepravidelně). K některým tématům se jistě budeme vracet i vícekrát, abychom vám nabídli vícero úhlů pohledu různých odborníků na jednotlivé aspekty divadelní tvorby.
