Koronteniéra – Jak je důležité míti Filipa on-line
DI(v)OCH, Divadlo (v)ochotných chemiků z VŠCHT Praha, se pustilo v rámci nouzového stavu do zajímavého on-line pokusu „koronteniéra“. Na úterý 27. října 2020 měli v divadle D21 na Vinohradech už dlouho naplánovanou reprízu své inscenace Jak je důležité míti Filipa (Oscara Wildea). Naposledy si ji zahráli před prvním nouzovým stavem, a tak se na představení už skutečně hodně hodně těšili. Spousta z nás to měla jistě podobně. A spoustě z nás přinesla druhá vlna jen další vlnu rušení termínů představení. Na tom jistě není nic tak zvláštního. Jsme v tom všichni stejně… DI(v)OCH se však své reprízy nevzdal a rozhodl se uspořádat tzv. “koronteniéru v experimentálním virtuálním formátu!”. Co to je? A jak se to dělá? Na to jsme se zeptali rovnou pana režiséra Lukáše Tůmy.
Lukáši, nepletu se, že jste naposledy hráli v únoru 2020? Dokázali jste se od té doby sejít?
LT: Ano, poslední reprízu jsme měli 14. února v Činoherním klubu. Od té doby jsme měli nějaké zkoušky. Už v následujícím týdnu jsme zkoušeli, jelikož původní plán byl mít do prázdnin ještě tři reprízy, ale nouzový stav nám do toho hodil vidle. Takže jsme je přesunuli na podzim. Zároveň byl záměr letos Filipa zderniérovat. V říjnu jsme začali oprašovat a zvládli asi tři zkoušky než byl znovu vyhlášen nouzový stav a bylo brzy jasné, že neodehrajeme říjnové ani listopadové představení.
Koronteniéra jako formát
Přijde mi skvělé, že jste se nerozhodli říjnové představení jednoduše zrušit, ale zkusili jste mu najít “nový formát”. Představ nám, prosím, co to přesně “koronteniéra” znamená?
LT: Význam je širší, velice záleží na povaze a momentální náladě. Lze jím vyjádřit nadšení a inovativní snahu navzdory nepřízni pokračovat v divadelní tvorbě stejně jako z nouze cnost tváří v tvář nepříznivé situaci co se nelepší. Je to vlastně takové maličkaté Ook.
Jako každý novorozenec má (termín koronteniéra) rodiče dva, v tomto případě dvě matky. Kombinací slov Korona a karanténa vytvořila Baňule termín Korontena, následně Markéta (pozn.red. principálka Di(v)OCHa) přilepila prem/dern-iéru a voila. Nicméně slovo je to živé, samy autorky ho používají i v dalších variantách korontiéra, koronteniéra. Bude třeba si ještě chvíli počkat, než jej budeme moci zanést do slovníků.
TIP: A když je řeč o novorozencích, objevte prémiové sety do postýlek pro miminka na Mommylove.cz. Designová výbava s možností individualního vyšívaní.
Po představení jsem prohodila pár slov se “slečnou Prismovou” (alias Baňulí alias Danou Bílkovou), a ta mi špitla, že váš formát „koronteniéra“ je v našich geografických podmínkách jedinečný tím, že v rámci on-line představení využíváte i kostýmy a rekvizity. Kdo s tím u vás přišel, že to vezmete až takhle “důkladně”?
LT: Nedovedu si vzpomenout s naprostou jistotou, kdo s tím přišel, tak to klidně svedu na Baňuli. U zrodu bylo víc variant, třeba jen scénické čtení, ale byla to nejspíš ona, kdo přišel s kostýmy a to se mi hned zalíbilo. Jestli jsme jedineční si netroufnu tvrdit, na to mám nedostatečný přehled.
LT: Já jsem jako první představení v tomto formátu viděl Jindřicha VI. od Show must go on, což je projekt ještě z jara. Zároveň znám videa z Critical Role nebo LA by Night, kde profi herci v kostýmech sedí za stolem a hrají RPG. To byl tak nějak můj výchozí bod.
Koronteniéra na zoomu
Proč jste zvolili tu platformu (jestli se nepletu zoom), kterou jste zvolili? Mezi jakými možnostmi jste vybírali?
LT: V podstatě mezi MS Teams a zoomem. Rozhodující v tento moment bylo, že Teams ořezává obraz uživatelů, aby vždy zaplnil obrazovku toho, kdo se dívá. Nedokázal jsem mu to zatrhnout a zoom to nedělá. Ale do budoucna bych pátral důkladněji po dalším softwaru. Napadlo mě několik funkcionalit, které by mohly zlepšit výslednou kvalitu a zoom je prostě neumí.
Zároveň ale nahrávka není přímo ze zoom, ale z OBS studia, což je freeware pro streamování videí.
Proč OBS studio? Nešlo udělat záznam ze zoom a ten pak jednoduše hodit na YouTube?
LT: Zdá se to trošku přes ruku. Z počátku jsem měl i variantu, že budeme přímo streamovat, tak jsem se seznamoval se softwarem, který by to umožnil. A i když jsme nakonec místo streamování točili, vyhovoval mi natolik, že jsem u něj zůstal.
Příprava koronteniéry
Kolik jste potřebovali času na “zkoušení” a přípravu? A co všechno bylo potřeba technicky “připravit”?
LT: Celkově jsme měli asi dvanáct dní. Zkoušení přímo ve virtuálním prostředí zabralo myslím 4 večery. Bylo potřeba rozeslat poštou kostýmy, které máme normálně uložené na univerzitě a bylo to den poté, co část našinců byla „vyhnána“ z kolejí. Základní technické vybavení měli tak nějak všichni a to málo si zvládli opatřit. Takhle zpětně, když se mě ptáš, bych řekl, že technicky to bylo poměrné hladké.
Jak moc jste upravovali vaši jevištní formu, aby jste ji dostali do on-line?
LT: Náš výchozí rámec konverzační komedie to poměrně usnadnil. Asi nejvíc jsem přemýšlel nad interakcí postav. Takto natáčené představení nabízí mnoho možností: od pohledů, předávání rekvizit až po iluzi fyzického kontaktu. Konečný výsledek je, že jsme experimentovali a forma je do jisté míry neucelená.
On-line stream vs. záznam
Jak jsi říkal, původně jste přemýšleli o streamování a pak jste se rozhodli pro představení “ze záznamu”. Přineslo to, že jste nějaké výhody? Např. kvůli post-produkci?
LT: Ve hře jsem měl obě varianty, protože z hlediska autenticity divadla by stream byl přesnější. Záznam se ale nakonec pro mě ukázal jako technicky mnohem snadnější kvůli postprodukci, ač se jednalo jen o přidání hudby, titulků a záběrů z „herecké šatny“ (Baňulin nápad). Někteří účinkující byli taky o dost klidnější s vědomím, že to není naživo.
Samotná inscenace je točená po jednotlivých jednáních. Ta jsou z jednoho záběru bez přetáček či střihů, což byl můj záměr právě pro onu „autenticitu“. Je tam jedna výjimka, ale tu nechám na laskavém divákovi k odhalení a třeba se za odměnu objeví i původní materiál.
Tak to by mě skutečně zajímalo, co se “v původním materiálu” skrývá za poklady.
Lukáši, jste spokojení s výsledkem? Je něco, co bys udělal jinak?
LT: Nadmíru. Zahráli jsme si, lidem se to líbí, je to super. Některým, dle mého, seděla tato forma více než ta jevištní a také vzniklo několik nápadů, které bych přenesl i zpět na jeviště.
Rád bych byl důslednější, čistější v detailech, využívající interakci postav přes kameru, nebo hranu obrazu.
Pesimisticky-realistické chemické okénko do divadelní budoucnosti
Jste chemici, takže máte nejspíš jasnější představu než spousta nechemiků a nebiologů o tom, jak moc nás pandemie bude ještě omezovat. Šli byste do toho znovu, když by pokračovala či nastala stejná “nouze”?
LT: Pff, politická otázka na závěr. K tomuhle bych se vyjadřoval velmi opatrně. Asi bych neřekl, že jako chemik mám lepší představu, jak moc budeme omezováni. V makroskopickém pohledu je pandemie věcí zpracování dat, statistik a modelování.
Můj osobní pohled je spíše pesimističtější. Sice bychom rádi Filipa derniérovali, jak se patří na prknech a stejně tak premiérovali další inscenaci, ale nepředpokládám přítomnost diváků dřív než v březnu. Ale doufám že se pletu.
Zajímá vás tento formát, ale nestihli jste koronteniéru Jak je důležité míti Filipa od DI(v)OCHů? Netruchlete! Jejich pokus je přístupný na youtube – klidněte na tlačítko níže:
Inspirací pro pokračování v divadelním tvořením i přes nouzový stav, večerku a celou pandemii, není nikdy dost, ne? A už jste četli třeba výstup z naší ankety k Divadelním zkouškám?
