Být či nebýt amatérským hercem? Podcast z ložnice

Hamletovská otázka v názvu, ale jednoznačná odpověď v srdci. Herec Zdeněk Prokeš vyzpovídal už desítky kolegů, aby zjistil, co je žene na prkna, která znamenají svět. V našem rozhovoru nahlížíme pod pokličku vzniku podcastu Být či nebýt amatérským hercem, co obnáší výroba jednoho dílu. Dojde i na téma spolupráce s brněnským profesionálním divadlem.

---

Filozofie podcastu

Zdeňku, tvůj podcast nese název „Být či nebýt amatérským hercem“. Našel jsi už v těch natočených hodinách odpověď?

ZP: Ano, našel. A odpověď je „Určitě být.“ Herectví je skvělý koníček, u kterého člověk pozná spoustu zajímavých lidí z různých oborů. Navíc jeviště je místem, kde člověk může zažít věci a situace, které by v běžném životě nezažil.

Hamletovská otázka naznačuje vnitřní boj. Procházel jsi někdy ty sám, jako amatérský herec, krizí, kdy máš chuť s tím seknout, nebo je ten název spíš provokace pro posluchače?

ZP: Hereckou krizí jsem si zatím neprocházel a doufám, že to ani nenastane. Pro mě bylo herectví láskou na první pohled. Co se samotného názvu týče, hledal jsem něco, co bude chytlavé a u čeho bude na první dobrou jasné, co může divák/posluchač očekávat.

Motivace a konkurence

Na podcastové scéně o amatérském divadle nejsi sám. Viz náš nedávný rozhovor s tvůrci podcastu Divadelní cancy. Čím je tvůj pohled/přístup jiný?

ZP: V mém případě jde čistě o mého hosta, jeho názory, zkušenosti a zážitky. Nevnáším do rozhovoru své názory ani porovnání s názory hosta. Možná by to by bylo zajímavé, ale časem určitě nudné, protože bych se jen opakoval. 

Pro koho primárně podcast děláš? Chceš být průvodcem pro začínající divadelníky, nebo hledáš společnou řeč se „starými pákami“, co už mají po prknech něco odchozeno?

ZP: Mou cílovou skupinou jsou všichni ti, které amatérské herectví zajímá. Ať už jsou to nováčci, kteří teprve začínají, nebo „staré páky.“ Zároveň může dostat odpověď na otázku zda „Být či nebýt amatérským hercem“ člověk, který se chce k amatérskému divadlu přidat. A v neposlední řadě jsou to i diváci, které zajímá zákulisí souborů, na které se chodí dívat.

Formát

Všiml jsem si, že tvůj podcast není jen „do ucha“ na Spotify, ale že na YouTube audio stopu doplňuješ fotkami hostů a momentkami ze situací, o kterých mluvíte. Který z formátů po těch 12 vydaných dílech vyhodnocuješ jako divácky atraktivnější?

ZP: Určitě převládá audio formát. I když více zhlédnutí je na YouTube, tak většina těch, se kterými jsem mluvil, podcast pouze poslouchají. 

Distribuce a (ne)marketing

Tvůj podcast nemá profil na Facebooku ani na Instagramu. Je to tvá vědomá rebelie proti dnešnímu digitálnímu světu, nebo ti prostě přijde přirozenější, když se o dobrých věcech lidi dozvídají šuškandou?

ZP: Určitě to není žádná rebelie. O větší propagaci jsem uvažoval už v minulosti, ale samotné zákulisí není tak zajímavé, takže by nebylo moc co sdílet. Ale určitě to stojí za promyšlení. Děkuji za impulz.

Podcast hodně propaguješ přes svůj osobní profil. Je to cílená snaha, budovat značku „Zdeněk Prokeš, amatérský divadelník, podcaster, nadšenec”?

ZP: Určitě ne. Spíše je to tím, že mě nenapadlo, co vlastně na stránku samotnou dávat. Když tak teď o tom přemýšlím, určitě nebude od věci tyto dvě věci odlišit. Přece jen podcast má také svůj YouTube a Spotify účet.

Hosté a „střeva“ podcastu

Podle čeho si vybíráš lidi k mikrofonu?

ZP: Zatím pouze ze souborů, ve kterých působím. K herectví jsem já osobně přičichl až v roce 2019, takže ještě nemám tolik kontaktů. Soubory, ve kterých jsem působil v minulosti, nebyly tak aktivní, jako ty současné. Do budoucna ale chci oslovit i herce z jiných souborů. Beru jak začínající herce, tak zkušené bardy. Baví mě dělat rozhovory s lidmi, kteří o herectví mají zájem. Kolikrát je zajímavějším hostem nadšený začátečník, než vyhořelý herec, který chodí na zkoušky už jen ze zvyku.

Výběr z hostů:
Jana Lautrbachová – „Jsem příklad toho, že nikdy není pozdě“
Juraj Háder – „Herec musí být spontánní“
Marek Šudoma – „Divadlo by se mělo obohacovat o nové lidi“
Václav Kvapil – „Láká mě prožít víc, než nabízí náš svět„

A jak vůbec nahrávání probíhá – studio nebo online?
ZP: Studio. Jestli se tak dá říct naší ložnici. Dříve jsem nahrával v jiné místnosti, ale zjistil jsem, že ložnice má lepší akustiku. Zatím byl každý ochotný přijet na rozhovor k nám domů, ale mám připravenou i „výjezdovou“ variantu. 

Všechno si děláš sám, od scénáře přes moderování až po střih. Kolik čistého času obětuješ jedné epizodě?
ZP: Příprava v podstatě náročná není, otázky se opakují. Tam bylo spíše náročné vymyslet takové otázky, abych pokryl vše, co zajímá mě a mohlo by zajímat ostatní. Samotné natáčení poté zabere maximálně 3 hodiny a zpracování jedné epizody 3 až 4 hodiny. Některé pasáže se musí více upravovat a také se vždy snažím najít fotku hry, o které je zrovna řeč nebo alespoň takovou, která reflektuje náladu tématu.

Podcaster vs Herec

Pomáhají ti tyhle hovory s herci u mikrofonu v tvém vlastním herectví? Pokud ano, jak přesně?
ZP: Pokud ano, tak si to neuvědomuji. Nemyslím si, že by mi rozhovory jako takové pomáhaly v herectví. Spíš si jimi i já sám obohacuji své názory a jsem rád, že se můžu více dozvědět o lidech, se kterými pracuji. 

Kde tě teď můžeme vidět na prknech? A co chystáš pro rok 2026?
ZP: S divadlem Stodola máme v plánu mnoho repríz a účastí na přehlídkách se hrou M*A*S*H* (režie Marek Šudoma) a stejně tak s Divadelním spolkem bratří Mrštíků Boleradice a hrou Romeo, Julie a tma (režie Juraj Háder). Obě tyto hry jsou divácky velmi úspěšné. Nic nového zatím nechystáme a já osobně budu pokračovat s rozhovory pro můj podcast. Je ještě spousta lidí, kteří v něm nebyli a myslím si, že rozhovory s nimi budou velice zajímavé.

Měl jsi možnost hrát v autorské hře Jana Lepšíka v brněnském HaDivadle. Jak bys tuhle zkušenost popsal? Láká tě myšlenka profesionalizovat se?
ZP: Zkušenost to byla úžasná a zároveň vlastně nepopsatelná. To se musí zažít. Představ si, že jsi úplný začátečník a najednou jsi v profi divadle s těmi profíky, kteří se k tobě chovají jako k sobě rovnému. Celé to byla obrovská náhoda a štěstí zároveň. Kdybych tehdy nešel na herecké kurzy, které Honza pořádal a šel bych třeba jen o rok později, nikdy bych toto nezažil. Myšlenka profesionalizovat se mě láká už začátku, co jsem s herectvím začal, ale nemyslím si, že by byla nějaká šance, ale člověk nikdy neví. 🙂 

Závěr

Máš s podcastem nějaký vysněný cíl? A co vysněná role? Existuje v tvé hlavě nějaká?
ZP: Vysněným cílem mého podcastu je, aby se lidem líbil, bavil je a odnesli si něj nějakou zajímavou myšlenku. Jestli myslíš vysněnou roli v rámci podcastu, tak tu určitě nemám. Nemám ambice být podcasterem nebo moderátorem. Rozhovory točím, protože se rád probírám hereckými životy. Má knihovna by mohla povídat. Pokud ale myslíš roli hereckou, tak asi jako většina amatérských herců bych si chtěl zahrát velkou roli v nějakém náročnějším dramatickém kuse.

Zaujal vás Zdeňkův podcast? Pusťte si všechny dosud vydané díly na YouTube nebo Spotify.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Chystáte se na maturitu? Projděte si podrobný rozbor Hamleta na Rozbor-dila.cz