Co je na KDP skvělé a co by se mělo změnit?

Po loňském roce, kdy jsem se na národní přehlídce venkovského divadla ve Vysokém nad Jizerou zdržel jen tři dny, jsem letos na KDP dorazil na celý týden. I kvůli moderování Půdičky (diskuzní klub), ale nejen proto. Klidnější tempo přehlídky, které mi vyhovovalo už loni, mi sedlo i letos. Všechno přirozeně plynulo a navazovalo. Radost.

Autor: Tomáš Čivrný

Seminář KDP mladým

Tohle je pro mě budoucnost přehlídky. Studenti, kteří tvoří, přemýšlejí o viděném a mají možnost formovat i formulovat své názory. Dva lektoři nejen s divadelními zkušenostmi, ale také s výrazným sociálním cítěním. Skvělé postřehy, přesné a srozumitelné. A jejich divadelní výstup? Dokonalost.

Propagace přehlídky

Především silnější působení přehlídky na sociálních sítích. Čísla sledovanosti a počet interakcí (lajky, komentáře, sdílení) mluví jasně. Jde o krok správným směrem. Směrem, který přehlídku může otevřít nejen širší divadelní komunitě, ale obecně se tím zvýší povědomí o ní a snad přiláká nové návštěvníky. Posun.

Dobrá i slabší představení

A to je dobře! Vidět i méně podařené kusy je přece taky přínosné. Každé divadlo posouvá naše myšlení a přístup nejen k vlastní tvorbě. Na Půdičce bylo o čem mluvit. A nejen tam. Rovnováha.

Organizační tým

Pořád úsměv na rtech, energie a nasazení. I ve tři ráno, několik dní v kuse. Nevím, jak to děláte, ale děláte to skvěle. Děkuji.

Vítání

Mám rád vítání souborů. Mix tradice, hudby, tance, několika proslovů a především to mezigenerační setkání. Spojení.

(Roz)loučení

Když je vítání, musí být i loučení. A právě tam vidím jedno výrazné mínus. Loučení se soubory beru jako oslavu tvorby. Součástí je po dlouhá léta vystoupení Stanislava Mareše, prezidenta Vobskočáku, který souborům předává symbolické dary. Potud v pořádku.

Co už mi v pořádku nepřijde, jsou výzvy ženám z daných souborů k polibkům „pusu na pusu“. S rádoby vtipným komentářem nebo sexistickými narážkami, a něčím, co se minimálně v mých očích blíží nátlaku. Domnívám se, že takové chování je nepatřičné. Zvlášť vůči ženám, které dotyčného neznají a vidí ho poprvé v životě. Z jejich řeči těla je patrné, že jsou v rozpacích a ve značném nekomfortu. Z daného momentu je pak jen těžko úniku. Stejné pocity sdílí další přímí i nepřímí účastníci. Být svědkem nekomfortu druhých také není příjemné. Osobně si myslím, že minimálně tato konkrétní situace by stála za zvážení a otevřenou diskuzi.
Krakonošův divadelní podzim má totiž natolik silného ducha, že se obejde bez gest, která jsou nepatřičná. Howgh.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,
vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!