V režii Michaely Kubias ožívá ve svém rodišti Václav Beneš Třebízský
V sobotu 6. září 2025 ožil skanzen v Třebízi nevšední podívanou! Národopisné muzeum zde uspořádalo mimořádnou akci Oživlý skanzen, během níž se návštěvníci vydali na komentované prohlídky obohacené o setkání s kostýmovanými „obyvateli“ dávné Třebíze. Ti jim s nadsázkou i autentičností přiblížili, jak se tu kdysi žilo a pracovalo. Závěr prohlídky přinesl překvapení – na scéně se objevil sám slavný třebízský rodák Václav Beneš Třebízský, oživlý v site-specific inscenaci v podání Slánské scény. Zeptali jsme se režisérky Michaely Kubias, jak projekt vznikl a co bude dál.
Spolupráce se Slánskou scénou začala jednoduše
Jak začala Tvá spolupráce se Slánskou scénou?
MK: Začalo to Michaelou Chrapovou ze Slánské scény, mou dlouholetou kamarádkou, která mi nakázala, ať konečně zase něco udělám. A protože vím, že je to moudrá žena, tak jsem jí nemohla neposlechnout. Teď je z ní „za trest“ produkční připravované inscenace a dlouho se mě nezbaví.
Impulsem k tvorbě byl pak ale Třebíz sám o sobě. Je to místo, které na vás okamžitě dýchne atmosférou a vyloženě si říká o to, aby tam člověk site specific inscenaci udělal. S tímto pocitem jsem se rozhodla dát šanci Václavu Beneši Třebízskému, o kterém jsem věděla jen minimum a nic z toho mi nepřišlo „sexy“. Ale překvapivě mě při rešeršování na něm zaujala spousta věcí. Nejen na jeho osobě, ale i na tom, jak jeho osobnost interpretujeme, jak pohlížíme na naše národní „hrdiny“, jak pracujeme s historií…
Václav Beneš Třebízský (27. 2. 1849, Třebíz – 20. 6. 1884, Mariánské Lázně) byl synem chudého vesnického krejčího Václava Beneše. Studoval ve Slaném piaristické gymnázium a poté Vyšší piaristické gymnázium v Praze a nakonec teologii. Roku 1875 byl vysvěcen na kněze (což bylo toužebným přáním jeho matky). On sám dával přednost psaní. Napsal řadu historických románů, ale psal také povídky a sbíral lidové pohádky. Jméno Třebízského nese řada ulic v českých městech, je po něm pojmenováno i slánské gymnázium.
Spolupráce se Slánskou scénou mě těší: jednak tam mám pár přátel, se kterými máme už nějakou tvůrčí historii a také mě baví přinést souboru nový divadelní tvar, kterým se běžně nezabývá.
Skanzen a Václav Beneš Třebízský ožijí znovu v září 2026
Oživlým skanzenem to jen začalo. Co bude dál?
MK: Ano, ukázku v rámci akce Oživlý skanzen vidělo cca 70 lidí. Dvě scény z připravovaného představení upravené přímo pro tuto událost se odehrály v rodném domě V. B. T. a v kostelíku, kde kázal. Diváci měli možnost vidět „work-in-progress“ – počátky našeho zkoušení. Pokud se na nás přijdou podívat i příští rok, možná scény v představení identifikují, ale možná také ne.
Konečný tvar bude pojatý trošku jinak. Za rok budeme hrát v prostoru Cífkova statku, přidá se hudba, světla a všechny ty čáry máry – vznikne daleko kompaktnější tvar. Akce Oživlý skanzen byla pro mě a Slánskou scénu vlastně takovou intenzivní seznamovačkou a myslím, že jsme nastartovali dobře. Alespoň já se těším, až se do zkoušení ponoříme. Premiéra proběhne v září 2026.
A o čem to vlastně bude? Na co se mohou diváci těšit?
MK: Ráda bych, aby si diváci odnesli pocit pospolitosti, to, že jsme všichni na jedné lodi, nikdo nebudeme žít věčně, a proto je dobré být k ostatním a k sobě laskaví. Objevují se tam témata silné národní i osobní hrdosti. A téma toho, co chceme každý sám za sebe životu darovat a obětovat. Veškerá slova, která v inscenaci zazní, napsal někdo jiný – já nenapsala ani písmenko. Projekt vychází z rozsáhlé rešerše děl VBT, osobních zápisků, dochované osobní korespondence a také z děl osobností, které VBT inspirovali.
Přihlaste si odběr newsletteru Divadelnik.cz a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do svého mailu.
Site specific je láska
Už jsi někdy dělala site specific, nebo je to poprvé? Jaké to bylo v Třebízí?
MK: Někdo má nejoblíbenějšího dinosaura, já mám nejoblíbenější divadelní tvar, a tím je právě site specific. Největší takový projekt, který jsem dělala před lety, byl Cirkus Kafka. Hráli jsme na nádvoří slánské knihovny a diváci se potkali s různými postavami a příběhy z děl Franze Kafky. Od té doby už uplynulo hodně vody, ale můj přístup k práci se asi nějak zásadně nezměnil. Za projektem v Třebízi stojí Slánská scéna a Vlastivědné muzeum ve Slaném a musím říct, že je super mít v zádech lidi, kteří mají chuť do takového projektu. Jsem za to neskutečně vděčná, že někomu dává smysl participovat na mých trochu punkových nápadech.
Máš silný zážitek z nějakého site specific?
MK: V době, kdy jsem sebe i divadlo hodně prožívala, jsme chodili na Continuo, Krepsko, Farmu v jeskyni a stále mám vytetované některé scény z jejich děl v paměti. Jestli mám vybrat jediný projekt, tak to je Krajina na znamení (režie Pavel Šťourač, 2009), to se mnou hodně zarezonovalo a dodnes si to někde nesu.
Bc. Michaela Kubias vystudovala divadelní, filmovou vědu a mediální studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. Byla uměleckou vedoucí a režisérkou souboru Divadlo Idiot. Spolupracovala na projektech v oblasti produkce, dramaturgie, fundraisingu a mezinárodní kulturní výměny (např. Farma v jeskyni, Festival Frýdlantsko Franze Kafky, Erasmus+). V současnosti působí v produkci Domu osobního rozvoje MAITREA a je matkou dvou dětí.
Informace o premiéře a reprízách site specific inscenace najdete v červnu 2026 na webu souboru a na stránkách Národopisného muzea Slánska v Třebízi. A pokud se chcete dozvědět ještě více o Michaele, tak si s ní přijďte třeba popovídat do Třebíze.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
