Úhlavní přátelé s Josefem Širhalem

Divadelní soubor AMADIS připravuje k premiéře konverzační komedii Úhlavní přátelé. Diváci se na ni mohou těšit dne 17. 2. 2025 od 19.00 v Café Práh Brno. Jak se připravuje inscenace plná slovních přestřelek a nečekaných zvratů? A jak se herci popasovali s tempem, které komedie vyžadují? O tom všem jsme si povídali s Josefem Širhalem, představitelem jedné z hlavních rolí a vůdčí osobností souboru.

---

Pepo, soubor AMADIS nedávno sklidil velký úspěch s detektivní komedií „Pozor, zlý pes!“ a objel s ní snad celou republiku. Nejen díky této inscenaci vás diváci mají spojené s energickou a velmi zábavnou produkcí. Je to pro tebe osobně motivace nebo spíš tlak? A jak to vnímají ostatní členové souboru?

JŠ: Myslím, že si na to naši diváci i členové souboru už dávno zvykli. Všechna naše představení jsou totiž hodně akční a vždy se snažíme, aby byla co nejzábavnější. Nechceme diváky jen pobavit, ale taky je vtáhnout do děje, aby si s námi prošli naším divadelním dobrodružstvím. Máme rádi dynamická představení, kde se něco děje, kde se hraje nejen slovy, ale i pohybem, gesty a výrazem.

Továrna na komedie

JŠ: Tuším, že to byl Milan Schejbal, který nás kdysi nazval „továrnou na komedie“. Nevím, jestli to tehdy mělo být pochvalou nebo urážkou, ale my jsme si to vzali za své. Chceme, aby lidé odcházeli z divadla s úsměvem na tváři a s pocitem, že si odpočinuli od běžných starostí. A co si budeme povídat – my si to chceme užít taky! Proto se snažíme, aby to, co hrajeme, bavilo i nás samotné. Humor a energie na jevišti jsou nakažlivé – když se dobře baví herci, přenese se to i na diváky. To je pro nás klíčové.

Neprovařené texty

Komedie „Úhlavní přátelé“, od autorky Carole Greep, stojí na přetvářkách a nečekaných odhaleních mezi partou přátel. Co tě na této hře baví nejvíc a kde jsi na ni vlastně narazil?

JŠ: Viděl jsem už spoustu inscenací, ať už v Česku, nebo v zahraničí, a vždy se snažím vybírat texty, které nejsou zrovna provařené. Samozřejmě je fajn sáhnout po osvědčených titulech, ale já mám radši něco neokoukaného, něco, co přinese do repertoáru svěží vítr. Tahle hra je ale trochu výjimkou. Doporučila mi ji kamarádka, která ji kdysi viděla v brněnském kulturním domě Rubín. Byla z ní nadšená a řekla mi: „Tohle byste si měli zkusit zahrát!“ Nechal jsem se přesvědčit, objednal text inscenace a pustil se do čtení. A jakmile jsem se do něj začetl, bylo mi jasné, že tohle je přesně ten text, který by nám měl sedět. Byl vtipný, chytrý a měl spád. Řekl jsem si: „Wow, tohle musíme udělat!“ A tak jsme se do toho pustili.

Klíčový moment

Zkrácená anotace komedie Úhlavní přátelé
Pierre a Marie se na cestě k přátelům baví tím, že je bez servítek pomlouvají – netuší ale, že omylem vytočili jejich číslo. Charles a Carole tak slyší každé slovo a rozhodnou se nehrát uražené, ale vrátit úder. Začíná večer plný rafinovaných her, slovních přestřelek a nečekaných zvratů. Tato francouzská komedie o přátelství, které projde pořádnou zatěžkávací zkouškou, baví diváky po celém světě.

Jak naznačila anotace, text pracuje s klíčovým momentem, kdy se o pomlouvání pomlouvaná strana dozví v přímém přenosu skrze mobilní telefon. Stalo se ti někdy něco podobného v reálném životě? Pokud ne – co bys dělal, kdyby se to stalo a ty jsi to zjistil?

JŠ: Občas se mi stane, že si zapomenu vypnout telefon, ale nikdy se mi nepřihodilo, že bych někoho drsně pomlouval. Pomluvy nejsou můj styl. Když už něco, radši si to s dotyčným vyříkám na rovinu. Na druhou stranu v divadelním světě se samozřejmě stává, že se o někom něco povídá – to už tak bývá. Ale já se snažím držet se od toho stranou, aspoň většinou. A kdybych se přece jen ocitl v situaci jako moje postava, kdy někoho přistihnu, že mě pomlouvá? No, asi bych reagoval dost podobně. Ten moment, kdy vám dojde, že vás někdo slyšel, je vždycky nepříjemný. A o to víc, když jde o něco, co jste nechtěli, aby se dostalo ven. V tomhle je ta hra vlastně dost pravdivá – každý z nás se někdy ocitl v podobně prekérní situaci.

Komedie s přesahem?

Myslíš si, že vaše zpracování donutí diváky zamyslet se nad tím, jak mluví o druhých? Dá se říct, že je to komedie s přesahem?

JŠ: Francouzské komedie jsou typické svou upovídaností, ale zároveň vždycky mají nějaký přesah. To je právě ten rozdíl oproti těm anglickým nebo americkým – Francouzi do nich umí dostat hlubší myšlenku. A právě tohle se mi na této inscenaci líbí. Diváci se budou skvěle bavit, ale zároveň se možná na chvíli zamyslí nad vlastním životem.

Francouzská dramatika má dlouhou tradici a v konverzačních komediích si zakládá na rafinovanosti a inteligentním humoru. Není to jen o tom, že se někdo praští do hlavy nebo spadne ze židle. Tady jsou slova zbraní, nástrojem, jak si lidé vyřizují účty, jak manipulují, lžou a odhalují pravdu. Tahle hra si pohrává s tím, jak moc se v životě přetvařujeme – ať už sami, nebo jak se přetvařují lidé kolem nás.

O režii

Kdo komedii režíruje?

JŠ: Režii této komedie dostal na starost náš dvorní režisér Tomáš Hradil, pro kterého je to už šestá inscenace v rámci našeho souboru. Faktem ovšem je to, že Tomáš nám vždycky dává relativně velkou volnost a je ochotný naslouchat nápadům herců a začlenit je do inscenací – to mi ohromně vyhovuje, a proto s ním rád pracuji.

A tebe to neláká?

JŠ: Režírování? V žádném případě! Naposledy jsem režíroval v roce 2010 a od té doby jsem sice občas přispěl nějakou tou režijní poznámkou, ale režii jako takovou už dělat nechci. Jsem přesvědčený, že dobrý režisér musí mít nejen talent, ale taky obrovskou trpělivost. Musí umět pracovat s herci, motivovat je, vést je správným směrem. A já vím, že jsou lidé, kteří tohle zvládají mnohem líp než já. Já se chci soustředit na hraní a na to, abych si užil každé představení.

O herecké sestavě

Dobře, půjdeme k herectví. Tvá postava – jaká je? Baví tě?

JŠ: Moje postava mě nesmírně baví! Je to takový uťáplý človíček, který se snaží prorazit, ale moc se mu to nedaří. A najednou dostane šanci udělat něco, čím změní svůj život. Může se konečně vzepřít osudu a postavit se na vlastní nohy. Každý herec má roli, která ho osloví víc než jiné, a tahle je pro mě přesně taková. Připomíná mi, že někdy člověk potřebuje jen malý impuls, aby se odhodlal ke změně.

Kdo ze souboru se objeví po tvém boku?

JŠ: Pozval jsem pochopitelně ty nejlepší z nejlepších, které znám. V první dvojici se objeví naše stálice Eva Židlíková, která s námi hraje už od roku 2006. Jejím partnerem bude profesionální herec Juraj Háder, se kterým jsme si už několik let slibovali, že si spolu zahrajeme nějakou komedii, a konečně k tomu teď dojde. A ve druhé dvojici se po mém boku představí Jana Lautrbachová. Ta je s námi sice zatím jen od roku 2022, ale už mi opravdu přirostla k srdci – a není to jen tím, že už podruhé bude hrát mou manželku…

Žánrové nároky

Připravit kvalitní komedii klade nároky nejen na dobrou hereckou souhru, ale i skvělé tempo a načasování. Jak se vám to během zkoušení daří?

JŠ: Dobrá konverzační komedie musí být dokonale načasovaná – musí šlapat jako hodinky. Chceme, aby to byl herecký koncert, ve kterém každý vynikne. Jenže zkoušet komedii není žádná sranda – a hrát ji už vůbec ne! Komedie vyžaduje rytmus, přesné pointování a dokonalou souhru mezi herci. Nestačí jen říct vtipnou repliku, musí být načasovaná na vteřinu přesně. A právě to je na tom nejtěžší – když to působí lehce a spontánně, znamená to, že za tím jsou hodiny práce a spousta úsilí na jevišti i v zákulisí.

O scénografii

Co scéna a kostýmy? Do jaké doby je komedie stylizovaná?

JŠ: Co se týče kostýmů a scény, vracíme se tak o 20 let zpátky, někam do období kolem roku 2005. Snažíme se o takový lehce bohémský styl – nesmí to vypadat úplně moderně, ale zároveň nechceme působit starodávně.

Takže jde o kolektivní práci? Kde berete inspiraci?

JŠ: Musím přiznat, že nejvíc do toho mluví ženy v našem souboru! Mají pocit, že na to mají nejlepší nos – a možná ho opravdu mají. Inspirujeme se estetikou přelomu tisíciletí – kombinací trochu přehnané elegance a ještě více přehnané uvolněnosti.

Vyprodáno během dvou hodin

Premiéra dne 17. 2. 2025 v brněnském Café Práh se blíží – jaká slova bys použil k nalákání diváků?

JŠ: Vstupenky na premiéru? To byla jízda! Lístky jsme nabídli těsně před Vánoci jako takový dárek – aby si lidé mohli pozvat své přátele nebo rodinu. A co se nestalo? Vyprodali jsme premiéru během dvou hodin!

Tak to je skvělé, gratuluju!

JŠ: Byl to pro nás obrovský šok – v dobrém slova smyslu. Nečekali jsme takový zájem, obzvláště když si lidé měli kupovat lístky více než dva měsíce dopředu. A když jsme viděli, jak rychle se prodala i první brněnská repríza (24. 2. 2025), uvědomili jsme si, že lidé komedii opravdu potřebují. V dnešní době, kdy se na nás ze všech stran valí negativní zprávy, je smích možná důležitější než kdy dřív. A my jsme rádi, že k tomu můžeme přispět.

AMADIS jako značka

Jelikož jsi divadelník velmi aktivní, podezřívám tě, že už stíháš pracovat i na něčem dalším. Takže, co přijde po „Úhlavních přátelích“?

JŠ: Tuhle otázku dostávám před každou premiérou a pokaždé na ni odpovídám stejně. Neřeknu!!! Ano, mám skutečně vyhlédnuté další texty, na kterých bych chtěl v nejbližší době začít pracovat a minimálně ještě jednu premiéru bychom měli stihnout ještě do konce roku 2025. Co přesně to bude, ale neprozradím. Snažím se už od roku 1997 budovat AMADIS jako značku, která je zárukou skvělé zábavy – aby každý, kdo uvidí jméno našeho souboru a vydá se do divadla, mohl počítat s tím, že ho představení nadchne, ať už to bude cokoli. Takže teď určitě přijďte na francouzskou komedii a za pár měsíců se nechte překvapit.

Další termíny představení souboru AMADIS najdete na jejich Facebooku a webové stránce.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!