Tradice divadla v Polné sahá do roku 1798
Když jsem začal spolupracovat s Divadelník.cz, dal jsem si takový nesnadný úkol, a to seznámit postupně čtenáře portálu s fungujícími divadelními soubory na Vysočině. A kde jinde začít, než u toho bezpochyby nejstaršího – Divadelní spolek Jiří Poděbradský z Polné. Na mé otázky odpověděl herec a režisér souboru Zdeněk Dvořák a jeho kolegové ze spolku.
Váš soubor patří bezesporu k těm nejstarším fungujícím v České republice. Můžete krátce představit jeho historii?
ZD: Historie ochotnického divadla v Polné se datuje již od roku 1798, nastudováním první hry – Schillerových Loupežníků – pod vedením Karla Höschla. Za touto premiérou se však objevila desetiletá pauza. Nastudováním tří her v roce 1808 začíná široká a bohatá činnost polenských divadelníků, trvající až do současnosti. V počátcích se hrálo na různých místech, nejčastěji v sále U Slovana, ale také na radnici, v Obecním domě na náměstí (budova bývalého soudu), na zámku, v tělocvičně sportovního domu (dnes Lidový dům), v kulturním sále Zámku a poslední roky v sále polenského kina.
Jaká byla dramaturgie souboru v průběhu času?
Mezi nejhranější tituly patří Molliérův Lakomec a Bezděčný lékař, Tylovi Kutnohorští havíři a Paličova dcera, Klicperův Divotvorný klobouk, Loketský zvon, Lhář a jeho rod, Nerudův Ženich z hladu a Prodaná láska, Jiráskova Lucerna ale také Šamberkův Podskalák s texty písničkáře Karla Hašlera. Ochotníci sehráli také mnoho pohádek, k těm známým zcela jistě patří Drdovy Hrátky s čertem nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele podle předlohy Boženy Němcové.
Od prvního představení po současnost (1798-2022), tj. za 224 let působení, byly odehrány stovky představení. Jen za první republiky sehrál divadelní soubor celkem 110 her a postupně v něm hrálo přes 200 herců. Za celou dobu působení jsou to však stovky skvělých herců, kteří se nesmazatelně vepsali do srdcí polenských diváků.
Další zajímavosti ze života souboru
ZD: Při svém pobytu v Polné v letech 1840-1842 navštěvovala pravidelně česky hraná představení Božena Němcová. V souboru hrál i pětiletý Bohumil Hrabal, který v té době v Polné žil se svými rodiči. V roce 1887 byly úředně schváleny stanovy spolku divadelních ochotníků, vedeného pod názvem „Jiří Poděbradský“. Od roku 2014 je soubor podle platné legislativy přejmenován na Divadelní spolek Jiří Poděbradský, Polná.
Neúčast na postupových přehlídkách?
Ačkoli máte velmi bohatou a pestrou historii, často se s vaším souborem nepotkáváme na postupových přehlídkách. Stejně tak vás málo vídáme hrát mimo váš region. Proč je tomu tak?
ZD: Náš divadelní soubor nemá již léta žádné velké ambice, a tak se snažíme potěšit hlavně naše „domácí“ diváky. Se svými představeními se pravidelně účastníme Divadelní Přibyslavi, občas zavítáme do Třeště, v posledních letech jsme hráli i v Pastoračním středisku Arcibiskupství pražského, v Jihlavě, Moravských Budějovicích, či v okolních obcích.
Jak to máte se zázemím pro svou činnost?
ZD: Díky skutečnosti, že město Polná dlouhodobě podporuje spolkovou činnost, zkoušíme a hrajeme v prostorách místního kina. K dispozici máme také spolkovou místnost v budově bývalého Varhánkova ústavu a další dvě místnosti na uskladnění kulis, kostýmů a rekvizit.
Věnujete se jako spolek i jiným aktivitám, ať již na poli divadelním nebo jiném?
ZD: Více než 70 let spolupracujeme s polenským loutkářským souborem, aktivně se podílíme na různých akcích města (výroční historické průvody, rekonstrukce „Velkého požáru“, kulturní a společenské události). Polenští ochotníci svými výtěžky z představení často přispívali na dobročinné účely (podporovali chudé a pomáhali lidem, jejichž domy shořely při požárech), mimo jiné se také podíleli na sbírce určené pro výstavbu Národního divadla.
Nejnovější inscenace – Past na osamělého muže
Nedávno jste s poměrně velkým úspěchem odpremiérovali inscenaci divadelní hry Past na osamělého muže. Jak probíhalo zkoušení v těžké covidové době?
ZD: „Covidová doba“ zasáhla do zkoušení velmi nepříjemně. Premiéru jsme museli z tohoto důvodu dvakrát přesunout. Dokonce jsme měli obavy, aby nám to vyšlo napotřetí. Nicméně i přes přísné hygienické podmínky se nám podařilo sál kina naplnit, a to jak při premiéře, tak i při první repríze. Setkali jsme se s poměrně dobrým ohlasem, a to nás opravdu povzbudilo.
K samotnému průběhu zkoušek mohu za sebe, jako režiséra hry, říci to, že zkoušení nebylo vůbec jednoduché, protože jedna z hlavních představitelek odjela zhruba na jeden měsíc do lázní a nemohla s námi zkoušet. Museli jsme tedy finišovat až po jejím návratu. Nicméně to dopadlo dobře.
Jaké máte plány do budoucna, na co se od vás můžeme těšit?
ZD: Rozhodně hodláme „Past“ ještě reprízovat, a to jak v Polné (18.3. 2022), tak s ní i „vyjet“. O tom, co bude dál, ještě nejsem rozhodnut. Nicméně nechceme v žádném případě svoji činnost ukončit. Pokud bude zájem, mohu se k režii vrátit, ale také to přenechat i jinému členu spolku a sám se zapojit jako herec. V červnu se budeme opět podílet na oslavách 780. výročí města Polná.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím,
vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!