Mrštíkovo divadelní jaro 2026 ze tří úhlů a navíc…
Mrštíkovo divadelní jaro v Boleradicích proběhlo 15.-19. dubna 2026. Článek o soutěžní části a jednotlivých představeních vyšel v Amatérské scéně, ale zůstává mnoho, co se dá dodat. O tom, jak se taková přehlídka peče, jakou má atmosféru, jací lidé za ní stojí, jakou zprávu vysílá navenek. Oslovila jsem Ivu Kahounovou, ředitelku přehlídky, aby odtajnila její zázemí. Evu Markovou, kterou znají všichni návštěvníci národní přehlídky ve Vysokém nad Jizerou jako „tu milou paní z knihovny“ a která má velký přehled o kontextu venkovského amatérského divadla. A Evu Kodešovou, která byla v minulosti několikrát součástí boleradického lektorského sboru a letos jeho souputnicí.
Mrštíkovo jaro zezadu
Ivo, kdo tvoří Tvůj tým?
IK: Přípravný tým přehlídky tvoří 8 lidí, členů divadelního spolku (ředitelka přehlídky, tajemník, hospodářka, redaktoři, vedoucí technik, marketingoví pracovníci). Potom už je realizační tým, který vykonává pořadatelskou službu a zabezpečení přehlídky. Tady se přidávají pečovatelé (moderátoři), technici, barmani, uklízeči, šatnáři, zásobování a podobně. Mnozí v několika funkcích. Letos se během přehlídky vystřídalo 10 pečovatelů (vždy dvojice k souboru, takže někteří vícekrát), 5 techniků, 4 pokladní, 5 šatnářů, 10 barmanů, ale jen 5 lidí bylo ochotných uklízet… Když to shrnu, zapojilo se aktivně 32 lidí, z toho 7 nečlenů domácího spolku (vypomohli členové spřátelených spolků a další spolupracovníci z Boleradic). Jinými slovy z 61 členů Divadelního spolku bratří Mrštíků se zapojilo do příprav a organizace 25 lidí.
Kdybych měla zrekapitulovat jako příklad svoje zapojení, tak by to byla příprava a řízení celé přehlídky z pozice ředitelky, trojí pečování o soubor, jednou úklid velký, denně menší, chvíli v baru, dovoz různého, atd. atd. Samozřejmě jsem se zúčastnila všech vítání, představení, hodnocení, mluvila se spoustou lidí… a to mě baví, proto jsem tu. Takže ano, všem děkuji!
Letos poprvé jste přidělili jednotlivým souborům patrony. Koho, proč a jak se to osvědčilo?
IK: S nápadem přišla naše členka Jana Lautrbachová (která napsala svůj pohled na přehlídku do redakční pošty). Vybrala obce, oslovila, podařilo se. Letos to bylo na zkoušku, zástupci obcí přijeli na vítání, pozdravili soubor, předali něco na památku a věnovali cenu pro závěrečné vyhodnocení. Některým se podařilo zajistit také diváky, což je největší smysl tohoto patronátu. Příště bychom rádi pokračovali právě tímto směrem, tedy aby nám patroni pomohli s propagací přehlídky ve svých obcích a přivedli nám diváky.
Mrštíkovo jaro s výstavou
Kdo vytvořil výstavu Amatéři sobě? A zrcadlo, jež je její součástí, a které budilo zaslouženou pozornost?
IK: Amatéři sobě je výstava, kterou nabídlo uskupení (platforma, web) Amatéři sobě, které vzniklo v době zápisu hraní amatérského divadla do UNESCO. Na webu jsou ke stažení čtyři základní plakáty, mapující počátky ochotnického divadla, cestu do Indie, kde došlo k zapsání a přehled českých prvků zapsaných na Seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Další část výstavy je otevřeným prostorem, věnovaným amatérským souborům a jejich tvorbě. Do předchystané šablony si každý soubor může nahrát svoje fotky a texty (online v aplikaci Canva). Naše šikovná Eliška Svobodová (novopečená předsedkyně DS bratří Mrštíků) se tohoto úkolu ujala a připravila plakáty k tisku, vytvořila také ono zrcadlo a výstavu instalovala.
Ono zrcadlo z vás udělá automaticky součást amatérské rodiny. Ale nejen to. Jak ředitelka přehlídky zdůrazňovala, „pokud do něj třikrát mrknete, do roka se do Boleradic vrátíte“.
Boleradická přehlídka zvenčí
Čím se liší boleradické Mrštíkovo divadelní jaro od dalších přehlídek?
IK: Většinu přehlídek organizují kulturní střediska nebo kulturní komise, obecní úřad a podobně. Minimálně jeden z organizátorů je zaměstnanec. Mrštíkovo divadelní jaro organizuje divadelní spolek a celý organizační tým je tvořený dobrovolníky.
Foto Facebook. | Foto: MDJ
EM: Kromě tří postupových přehlídek na Vysoké jsem navštívila všechny a některé i několikrát. Na přehlídku v Boleradicích jsem letos přijela s partou divadelních přátel poprvé. Na každé z nich jsme vždy mile přijati, však nejezdíme za cizíma, ale za přáteli, se kterými se po roce opět rádi shledáváme. Boleradice jsou přeci jen dál, takže to není pouze na „otočku“, ale na strávení plnohodnotného divadelního víkendu se vším, co k tomu patří. Od hodnocení shlédnutého představení s hrajícím souborem, přes posezení s porotou až po osobní postřehy sdělené při sklínce dobrého vína.
Mrštíkovo divadelní jaro je dobře divácky navštěvovaná přehlídka s příjemnou atmosférou, kterou zajišťuje poměrně malý okruh lidí, což vůbec nenarušuje chod přehlídky ba naopak. Cítíte zde rodinného ducha, kde vše plyne zlehka, uvolněně v klidu a radosti.
EK: Čím se liší boleradická přehlídka? To je k hlubšímu zamyšlení. Asi klidem? Radostí z divadla, ze setkání? Dobrým vínem? Krásným prostředím? Pokorou? V této době mě napadá, že to je to, co nám vyneslo zařazení do nehmotného dědictví UNESCO. To nadšení pro věc.
Mrštíkovo jaro je plné zážitků…
Jaký byl Tvůj největší zážitek na letošním Mrštíkově divadelním jaru?
EK: Překvapila mě vysoká úroveň přehlídky. Letos se urodilo hodně zajímavých představení, a nejen v tomto kraji. Zde ze šesti představení pouze jedno mělo text stažený z nabídky na internetu a pět inscenací bylo z autorské dílny souborů. Všechna byla poučená a žádné z nich nebylo typu „proboha, co to je?“. Hodnotím je podle svého citu. Pro mne byl nejlepší text české situační komedie od Petra Pospíšilíka Šťastnou plavbu ochotnického spolku Pozpátku z Říčan u Brna. Herecky nejvyrovnanější soubor DS Amadis Popůvky, s úpravou Josefa Širhala původního seriálu Taková normální rodinka. A nejzajímavější režijně i výtvarně Divadlo Stodola Blažovice v úpravě Marka Šudoma legendárního seriálu MASH. Naposledy se musím zmínit i o „úkazu“, jak se říkával profesor Císař, písničkálu (nemohu to nazvat muzikál, protože tam není žádný mluvený text, ale pořád se zpívá) Spojených farností Zbraslav z autorského pera hudby a textu Luďka Strašáka Jesus Christ Supermlád.
EM: Budete se nejspíše divit, ale pro mě to bylo hodnocení divadelního představení porotou. Ve Vysokém na hodnocení nemám čas, protože v tu dobu většinou probíhá schůzka přípravného výboru. Líbilo se mi, že odborná porota funguje spíš jako poradce k následnému zamyšlení nad zlepšením než jako přísný hodnotící… Měli jsme štěstí, protože jsme viděli jak nominované představení M.A.S.H i doporučené představení Jesus …. a s rozhodnutím poroty se zcela ztotožňuji. Obě dvě divadla si najdou u nás jistě své příznivce, jak představení podle známého seriálu nebo „muzikál“ s tématikou narození Ježíška.
IK: Na celé přehlídce mě vlastně nejvíc baví setkávání se s podobně naladěnými lidmi, s přáteli, které vídám právě jen na přehlídce…
… a nejsou pouze divadelní
A největší mimodivadelní zážitek?
EK: Návštěva brněnské vily Tugendhat. Zahrada v plném květu, slunce a obyčejně neobyčejný dům pro život, který, díky nenávisti, nikdy nebyl plně naplněn životem. Byl devastován fašistickým a totalitním režimem. Zaplať Bůh (nejsem věřící), že přišel rozum, našly se finance a můžeme ten funkcionalistický skvost vidět. Tak ať nám ta svoboda vydrží. Nejen v památkách, ale i v běžném životě a pro mě i v amatérském – ochotnickém divadle.
EM: Snídaně na penzionu. Kde jsme se i s porotou sešli u jednoho stolu a povídali si o všem, co se událo jak v profesním, tak i osobním životě. Příjemné ranní posezení s přáteli. A to je prostě nejvíc, umět si užít krásu a klid přítomného okamžiku.
IK: Tak, úplně mimodivadelní ten největší zážitek není. V divadle se odehrálo setkání dvou spolužáků, kteří se neviděli sedmdesát let. Devadesátiletý herec z Tylova divadla Újezd (role Architekta) se mě zeptal, zda v divadle pracuje ještě pan Chalupa. Dospěli jsme k tomu, že se jedná o mého tatínka. Mládenci spolu chodili na průmyslovku v Brně a seděli v lavici za sebou. Pro tatínka jsem zašla domů a přivedla ho do divadla. Chvíli nemohl spolužáka poznat, ale brzy našli společnou řeč. Bylo úžasné pozorovat, jak se tito muži setkali a začali si povídat, vzpomínat na studentská léta… Tatínka jsem dlouho takto spokojeného neviděla.
P. S. Ptáte se, co je ono „něco navíc“ z titulu tohoto trojrozhovoru? Je to samostatný článek o tom, jak to má s přehlídkami herečka a lektorka Eva Kodešová. Její zamyšlení bude zveřejněno v neděli 3. května 2026.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
