Hravost představení je náš podpis – říká soubor HRAjeto

Po Uspávance s plavčíkem a velrybou, několika odrozených dětech a probdělých nocích přichází soubor HRAjeto z Nového Boru s novou pohádkou. Jejich autorská inscenace ALenKa slibuje říši divů, španělsky mluvícího Houseňáka, svítící loutky a magii černého divadla. Jak se v pěti lidech staví svět plný fantazie, kde se činohra potkává s pohybem? To zjistíte v dvojrozhovoru, který jsem v čase mezi veřejnou generálkou a premiérou vedl s režisérkou Irčou Vaňkovou a Luckou Hotařovou, představitelkou Alenky.

---

Vaše ALenKa je představením na motivy známé Alenky v říši divů. Co za tajemství skrývají ta velká písmena v názvu představení?

IV: Velká písmena nejsou náhodná a skrývají v sobě klíč k celému našemu pojetí. První dvě písmena zdůrazňují jméno hlavní hrdinky, jedenáctileté dívky, která nás provádí celým snovým příběhem.

A to K na konci?

IV: Odkazuje na postavy, které Alenku v jejím putování zásadně ovlivňují nebo provázejí. Jsou to především Králík, který ji do nory přivede, Kočka Šklíba, která jí radí s cestou, a v neposlední řadě přísná Královna, se kterou se Alenka utká v kroketu i u soudu.

Podstata představení

To je vlastně logické a hravé zároveň.

IV: Hravost je náš podpis. Navíc ta stylisticko-grafická úprava zrcadlí samotnou podstatu našeho představení.

A ta je?

IV: Hra s perspektivou a velikostí. Stejně jako se Alenka v průběhu děje neustále zmenšuje a zvětšuje, i písmena v jejím jméně mění svou velikost a vybočují z řady.

Čím dalším je vaše uchopení Alenky originální?

IV: Především tím, že ke Carrollově snové logice přistupujeme skrze čistou divadelní metaforu a vizuální hru, nikoliv skrze doslovnou ilustraci. Namísto drahých triků, „velkých kulis“ či dokonalých kostýmů, sázíme na autentičnost a fantazii diváka, kterou podněcujeme kombinací činohry, loutkářství, stínohry a prvků černého divadla.

Režijně-scénografické výzvy

Už jsi mluvila o perspektivě a změnách velikosti. To je docela výzva.

IV: Řešíme to scénograficky. Když se Alenka zmenší, herečky zvednou kulisy dveří vysoko nad hlavu, čímž opticky vytvoříme dojem malé postavy. Naopak při zvětšení Alenka dominuje prostoru na centrální bedně, která slouží jako propojovací prvek celé scény.

A ta stínohra?

IV: Ve scéně Králíkova domu divák nesleduje Alenku přímo, ale skrze její siluety za paravánem. Nadměrně velké končetiny vykukující z oken a dveří a jsou vizuální zkratkou, která je snovější a působivější než jakákoliv loutka nebo triky. Využíváme i transformaci předmětů. Jeden obyčejný deštník u nás prochází neustálou proměnou – slouží jako padák, mluvící kočka Šklíba i plocha pro soudní tribunál. Tento princip „jako by“ je blízký dětské hře a učí diváka kreativnímu vnímání reality.

Houseňák mluví španělsky. Proč?

IV: Napadlo mě využít třeba i jazykovou absurditu, což podtrhuje surreálnou atmosféru říše divů.

Herecký pohled

Lucko, máš s černým divadlem zkušenosti z dřívějška, nebo to byl krok do neznáma?

LH: Jen jako divačka. Nehrála jsem nikdy černé divadlo. S tou myšlenkou jsem přišla já. Měly jsme s Alenkou období, že jsme se najednou zasekly a něco „shůry“ ke mně začalo promlouvat, že na to jdeme úplně špatně. Pojaly jsme ji totiž ze začátku jako zkoušku hereček. A mně se najednou začaly objevovat obrazy černého divadla, jak Alenka skutečně letí, Šklíba se nečekaně objevuje… Řekla jsem to holkám a těm se to taky moc líbilo, takže jsme nad celou inscenací začaly přemýšlet úplně jinak a začalo to mít přesně to výtvarno, které milujeme.

Nálezy a ztráty

V anotaci se ještě píše: „Je to příběh o odvaze ztratit se a síle se znovu najít.“ Co jsi při tvorbě této hry ztratila a co našla?

LH: Já za ty 2 roky našla samu sebe a začala si stoupat do své síly, nebýt jen ta hodná. To nesouvisí přímo s divadlem, ale s rozhodnutím podnikat. S Alenkou je ale spojeno to, že i ona si stoupá do své síly, je u ní vidět během inscenace neskutečný posun. Od holky, která je ztracena sama v sobě, až po slečnu, která si uvědomuje svou jedinečnost a dokáže se ozvat. Vlastně sleduji, že role a já žijeme něco podobného. A musela jsem se smát, když mi v den veřejné generálky v mých skoro 40 letech vyrašil beďák, jako jedenáctileté holce.

A ty Irčo?

IV: Potvrdila jsem si znovu, že méně znamená více. Namísto doslovného vysvětlování děje jsem našla odvahu věřit divákovi a jeho fantazii. Jako režisérka jsem pronikla do scénografie a naučila se, jak světlo (UV) a stín (paravány) mění emoci scény bez zbytečných slov. Získala jsem vlastní režijní rukopis. Chtělo to odvahu vzít klasické dílo a úplně ho rozebrat a složit ho po svém. Získala jsem jistotu, že i s minimem prostředků (bedna, deštník, paraván) jde vytvořit magický svět, který diváka jakéhokoliv věku pohltí.

Probrali jsme rukopis, režii, herectví i scénografii. Co hudba?

LH: Hudbu vybírá Irča. Má pro to cit. Žije to přímo v ní, vnímá ji každou buňkou svého těla a dokáže zvolit přesně tu, která danou scénu ještě víc podtrhne, umocní zážitek z ní.

Cílová skupina představení

Původně jste inscenaci směřovaly na věkovou kategorii 7 a více let. Po veřejné generálce jste došly k závěru, že to lze posunout níž, na 5 a více let. Jak jste k tomu došly? Není jedno představení – veřejná generálka pro pár diváků – malé měřítko?

IV: Získávaly jsme si ta potvrzení o této věkové hranici již na našich zkouškách, kam občas vezmeme i naše pětileté děti. Všemu rozuměly, vnímaly metafory, emoce a především tu hru „na jako“ hned přijaly. Je to potvrzení, že děti (i ty pětileté) rozumí metafoře lépe než dospělí. Generálka byla toho už jen dodatečným potvrzením.

Kdy a kde vás v roce 2026 můžeme vidět?

IV: Zatím to největší, co nás čeká, je divadelní přehlídka Hrom do Police. Proběhne ve dnech 5. až 7. června v Polici nad Metují. Moc se na ni těšíme. Setkání s dalšími divadelními kolegy, odborný pohled poroty, společné chvíle nad tvorbou, do které jsme opět daly srdce každé z nás.

LH: Před přehlídkou se nám podařilo domluvit i několik dalších představení, abychom se vyhrály. Rády vás pozveme především do Nového Boru, ať už 2. 5. na Vedlejší kolej a nebo 24. 5. do Městského divadla. Ostatní představení máme nasmlouvaná se školami. A co nás čeká na podzim? To ukáže přehlídka a to, zda se mi podaří dobře oslovit další divadla. Jako ochotníci si samozřejmě propagaci děláme taky sami.

Díky za rozhovor.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!