Jan Pleskač o činnosti DS Klicpera Sadská

Ve čtvrtek 25. 6. 2020 měla premiéru nová inscenace Divadelního spolku Klicpera Sadská s názvem KONFERENCE. Na otázky o inscenaci, o práci s mládeží a o plánech do budoucna mi odpovídal Jan Pleskač, předseda Divadelního spolku Klicpera Sadská a také režisér zmíněné novinky.

Inscenace Konference vznikla na základě divadelní hry Konference ve Wannsee. Zpracování DS Klicpera Sadská se odehrává v roce 2042 ve Švédsku, kam se sjíždí vysoce postavení členové SFK (Skolstrejk För Klimatet – Stávka za klima), aby na tajné schůzce probrali konečné řešení klimatické krize v Evropě.

O inscenaci Konference

Honzo, jak vůbec vznikla myšlenka inscenovat takové téma?

JP: Na začátku byla myšlenka inscenovat nějaké silné a vážné téma, náš soubor se poslední roky věnoval především komediím a já se chtěl podívat i do jiného žánru. Druhou motivací byla „Hronovská inspirace“, jak tomu říkám. Jednou večer u Metuje mne napadlo, že by se inscenace měla vyjádřit k něčemu aktuálnímu a současně univerzálnímu. Třetí motivací byla snaha zapojit do inscenace co nejvíce našich mladých členů. Dlouho jsem hledal a vybíral vhodný text, který by v sobě spojoval aktuálnost, universalitu a zároveň mne dostatečně oslovil. Shodou okolností jsem ve stejné době viděl filmové zpracování Konference ve Wannsee a říkal jsem si „vždyť to má parametry divadelního scénáře“, začal jsem tedy hledat zda již toto téma někdo divadelně zpracoval a narazil jsem na Činoherní klub v Ústí n.L., který Konferenci ve Wannsee inscenoval na základě stejnojmenného textu autorů Čepka a Nuckollse jako dokudrama. Oslovil jsem tedy autory a text získal, dlouho jsem pak hledal cestu „jak na to“ ve hře bylo mnoho variant, nakonec po konzultacích s tebou, ale i například s dramaturgyní Petrou Richter Kohutovou jsem se rozhodl pro radikální aktualizaci textu. Posun do budoucnosti a změna tématu pak už vyplynuly nějak samy od sebe.

Základní myšlenka, která se prolíná celým textem od začátku do konce, je „ideje mají následky“, což je i podtitulem inscenace.

Takže jsi vyhlazování Židů vyměnil za vyhlazování lidí, kteří jednají neekologicky. Proč?

JP: Znakem každého totalitního režimu, je hledání vnitřního nepřítele, boj proti vnitřnímu nepříteli a v konečném důsledku likvidace vnitřního nepřítele. Pro nacismus to byli Židé, pro komunismus tzv. buržoazie. Položil jsem si tedy otázku, kdo by byl pro takový totalitní ekologismus vnitřním nepřítelem? S největší pravděpodobností ten kdo bude mít nadměrnou ekologickou stopu, v inscenaci je označován jako Fosil.

Téma, které hýbe světem

Jaký je tvůj postoj ke klimatické krizi a ekologii?

JP: Nechci tu polemizovat o tom, zda klimatická krize existuje či ne, podle mě ne, ale to zas není tak podstatné. Mnohem horší je postoj dnešních ekologických alarmistů, kteří se podle mého názoru nacházejí ve fázi hledání vnitřního nepřítele. Kdo to bude a zda bude nalezen a lidstvo se dočká po nacismu a komunismu třetího totalitarismu nevíme, ale dnešní progresivističtí ekologové jdou právě po této cestě, a to proč je tento trend tak nebezpečný je právě proto, že lidstvo má neblahé sklony opakovat své dějiny. Naše inscenace je tak v jistém smyslu varovně zdviženým prstem a zamyšlením nad tím, že by se dějiny mohly opakovat.

Zaujalo mě, že jsi ponechal stejná jména postav (Heydrich, Eichmann a další). Vaše zpracování se však odehrává v budoucnosti a navíc ve Švédsku. Není to pro diváky matoucí? Co tím chceš vyjádřit?

JP: Každý totalitní režim potřebuje oddané služebníky – užitečné idioty, vytvoříme-li nějaký nový totalitní režim, budeme Heydrichy, Eichmanny a další potřebovat a je jedno jaké budou mít jméno. Totalitní režim bude potřebovat lidi, kteří budou svými schopnostmi, talenty a charakterem odpovídat, právě těmto pánům. Nejde jen o užitečné idioty, každý totalitarismus potřebuje někoho, kdo bude vědomě a cíleně užitečné idioty vést. Jak už jsem řekl, dějiny mají tendenci se opakovat. Hranice mezitím co bylo a může být je velmi tenká.

Reakce herců a diváků

Jak reagovali herci, když jsi jim přednesl svůj záměr a již zmíněný dramaturgický posun?

JP: Reakce herců mě velmi mile překvapila. Chopili se témat a začali nad nimi skutečně přemýšlet. Aktualizovaný text, který sem jim předal, nebyl zcela záměrně dotažený, každý z nich se podílel na finální podobě. Několik večerů jsme zasvětili „brainstromingu“ nad textem, kde jsme společně dolaďovali konkrétní pasáže. Ne každý z nápadů se nakonec do textu dostal, ale jak známo umění režie (a nejen režie) je umění opouštět nápady.

A jak na výsledek reagovali diváci? Máte už nějakou zpětnou vazbu?

JP: Ano máme, většina diváků, se kterými jsem měl možnost hovořit já, nebo někdo z herců, odcházela z představení zamyšlena. Objevili se reakce od nadšení až po úplné nepochopení, což jsme více méně čekali. Byli jsme připraveni i na odchody diváků ze sálu. Témata i jejich zpracování jsou v jistém smyslu kontroverzní, absurdita totality, na kterou mimo jiné poukazujeme, může být pro někoho natolik neúnosná, že může reagovat únikem.

Jak dlouho trvalo zkoušení a jaký vliv na proces měla koronavirová krize?

JP: Zkoušet jsme začali v letos na přelomu ledna a února, koronavirová pauza přišla právě ve chvíli, kdy jsme za sebou měli první aranže. Během přísné karantény jsme vyzkoušeli několik online platforem, nakonec se jako nejlepší ukázal Discord, takže jsme si text alespoň několikrát přečetli, osobně hodnotím online zkoušky jako „lepší než nic“ herci podobně. Nakonec nám koronavirová pauza paradoxně prospěla, neboť jsme se dohodli na nedělních celodenních zkouškách, které inscenaci posunuli tak, že za necelá dva měsíce od obnovení zkoušek mohla být premiéra.

O práci s mládeží

V inscenaci hraje 11 herců, většina z nich je velmi mladá, soudě od pohledu. To mě vede k otázce – jak DS Klicpera pracuje s mládeží? Jakým způsobem se spolku daří oslovovat mladé lidi?

JP: Ano někteří vypadají mladší, než jsou, věkový průměr je přibližně 23 let. Většina z nich začínala s divadlem v 15 letech a mají už nějaké zkušenosti. Práce s mládeží byla vždy achillovou patou našeho souboru, když se před pár lety soubor transformoval do spolku a já byl zvolen do jeho vedení, rozhodl jsem se situaci změnit. Jsem velmi rád, že se nám podařilo loni otevřít první ročník volnočasového dramatického kroužku pro děti, který vede naše členka Marie Hamerová.

Chce vaše mládež pouze hrát nebo se zapojuje do chodu spolku i jinak? Vím, že se podílíte na přípravě soutěžní postupové přehlídky Klicperovy divadelní dny. Co to pro spolek vůbec obnáší, příprava takové přehlídky?

JP: Zapojují se, velmi aktivně pomáhají, nejen s běžnou agendou, ale i na přehlídce. Klicperovy divadelní dny jsou pro nás jakýmsi svátkem roku. Přehlídka se začíná připravovat prakticky druhý den po tom, co jedna skončila, je to pro nás radost a zároveň závazek. Náš spolek personálně zajišťuje pořadatelskou činnost. Každý soubor, který k nám přijede, dostane průvodce – pečovatele, který se o soubor stará od příjezdu do odjezdu. Dále naši členové zajišťují šatnu, přípravu, úklid, atd. zkrátka vše co je třeba pro hladký průběh přehlídky. Pořadatelem je Kulturní a informační středisko Sadská, vyhlašovatelem pak SČDO a město Sadská.

O plánech do budoucna

Plánujete se s KONFERENCÍ zúčastnit nějaké soutěžní přehlídky? Co pro tebe účast na přehlídkách znamená?

JP: Určitě ano. Účast na přehlídkách je pro mě důležitým zdrojem inspirace a zkušeností. Rozborové semináře po představeních jsou pro mě jako režiséra nedocenitelné.

Vím, že ve spolku nejsi jediný kdo režíruje. Co nového chystá režisérka Sylva Triantafillou?

JP: Sylva právě chystá novou inscenaci, jediné co prozradím, je že se bude jednat o komedii.

A co ostatní inscenace z vašeho repertoáru? Komedie Kachna na pomerančích, pohádka Jak čert vyletěl z kůže, jednoaktovka Třetí do páru. Kolik repríz jednotlivé inscenace mají a jaké plány s inscenacemi máte do dalších let? Co bude končit, co pokračovat. Proč?

JP: Začnu od konce, jednoaktovka Třetí do páru má za sebou čtyři reprízy a zúčastnila se přehlídky jednoaktovek v Bystřici. Její životní cyklus se uzavřel, od začátku byla zamýšlena jako krátká hříčka, pro intimní scénu a naše očekávání vcelku naplnila. Pohádka již měla derniéru v Sadské a v současné době hledáme text pohádky, kterou budeme inscenovat příští rok. Nespočítám teď, kolik měla Kachna na pomerančích repríz, ale určitě přes deset. Zúčastnili jsme se s ní pražské přehlídky POPAD. Kachnu čekají ještě poslední dvě výjezdová představení na podzim letošního roku. Pak nám skončí licence na autorská práva a je již na čase zabývat se novou hrou.

Závěrem – kdy vaši novou inscenaci mohou vidět další diváci? Máte již nějaké termíny repríz či štací?

JP: První repríza Konference bude v Sadské 2. 7. od 20.00, právě teď ladíme několik termínů na podzimní výjezdová představení.