Vinnetou Petra Kolečka v DS Tyl Slaná

Na sobotu 19. 11. 2022 chystá DS Tyl Slaná premiéru bláznivé komedie VINNETOU. Autorem textu je Petr Kolečko, režie se ujal Radek Šmíd. Ten se k režii vrací po několikaleté pauze. Co ho vedlo k návratu? Jaký vztah má k postavám Karla Maye? Nakoukněte pod pokličku chystané inscenace…

---

Na svém facebookovém profilu jsi dne 15. 7. 2021 sdílel informaci, že po letech chceš zase režírovat. Po jak dlouhé době se k režii vracíš?

RŠ: Ze všeho nejdřív tě moc zdravím. A samozřejmě i všechny čtenáře tohoto portálu. K režírování jsem se vrátil, no, téměř po deseti letech. Letí to, letí!

Co vlastně byl tvůj poslední počin?

RŠ: V roce 2013 jsem režíroval takovou úžasnou komedii od tandemu Doleželová & Vencl, která se jmenuje Když se zhasne. Pamatuji si, že jsem k tomu tehdy přišel jako slepý k houslím, protože jsem režii převzal od své sestry, která musela ze zdravotního důvodu skončit. Co jen jí to tehdy bylo? Jo, už vím, otěhotněla, ano!

A proč jsi režírování na nějaký čas opustil?

RŠ: Vrátil jsem se k původním činnostem, což je hraní a vedení souboru. Soubor tou dobou musel přejít na novou právní formu. To si žádalo změnu stanov. A s tím jsem chtěl spojit i povinnosti ohledně ochrany osobních údajů členů. Bylo to hodně takové té neviditelné práce a na jeviště jsem si rád odskočil aspoň zahrát. Neuměl bych si představit mít v té době na starost ještě režii představení a vše s tím spojené.

40 a 20

A co tě nyní po letech vedlo k návratu do pomyslného „režisérského křesla“?

RŠ: Jé, kdyby křeslo! Mám pocit, že jsem si ještě nesedl! V souboru máme úžasnou paní režisérku, Helenku Šlaisovou. Ta od roku 2017 uvedla dvě hry a ta její zatím poslední, Tchyně na zabití, je naprosto nejúspěšnějším představením našeho souboru – 25 uvedení a bezmála 2 tisíce diváků! A to všechno ve složité době pandemie, kdy většina souborů spíš nehrála. Ale i ona si potřebovala odpočinout a najít novou motivaci do další práce, která bezpochyby přijde. A přede mnou, jako principálem, tak stálo další rozhodnutí. Nechat souboru přestávku, protože jsme neměli jiného režiséra, nebo to vzít na sebe, opět naskočit jako režisér a nenechat soubor zahálet, protože to by mohlo znamenat jeho nenápadný konec. Rozhodl jsem se pro to druhé. A jen okrajově, úplně náhodou, jsem chtěl v roce svých jubilejních 40. narozenin režírovat jubilejní 20. představení našeho souboru!

Vinnetou – anotace hry

To jsou oni, hrdinové našeho dětství! Pokrevní bratři Old Shatterhand a Vinnetou. Vydejme se napříč vrcholky vysokých pohoří, nekonečnými dálavami amerických prérií a prožijme s nimi a jejich přáteli veliká dobrodružství a nemilosrdné boje za čest a slávu. Drama cti v kulisách Divokého západu… Příběh úředníka Památkového úřadu Středočeského kraje, kterého se snaží uplatit lobbista kvůli stavbě dálnice. Nadsázka a humor při zachování odkazu knižní předlohy budiž pozvánkou pro všechny příznivce romantiky divokého západu i dobré zábavy. Komedie na motivy románů Karla Maye a filmů Haralda Reinla.
Zdroj: Facebooková událost k premiéře

Volba textu

Čím tě oslovil text Petra Kolečka? Kde jsi na něj vůbec narazil?

RŠ: Hlavním kritériem byl počet lidí v obsazení! Hledal jsem totiž takovou hru, kde by se uplatnil každý z našeho souboru, kdo o to projeví zájem. S představením Tchyně na zabití jsme sice tou pandemií nějak propluli: když to šlo, tak jsme hráli i pro minimum diváků. Ale týkalo se to vlastně jen těch 8 lidí, kteří tvořili realizační tým. Ostatní členové souboru nedobrovolně zaháleli a bohužel i nás potkalo, že když se nemohli realizovat v souboru, našli si jinou zálibu, jiný koníček a s divadlem přestali. A já se bál a nechtěl jsem, aby odešli i další. Proto jsem po té nelehké době hereckého půstu chtěl dát příležitost každému, kdo bude chtít. A přiznám se, že i tomu, kdo třeba tak úplně nechtěl, ale nechal se ukecat! 😄 Přijít zkrátka s představením, do kterého zapojím co nejvíc lidí, kteří zase chtějí dělat divadlo.

Volba hry Petra Kolečka toto kritérium splňovala. A navíc jsem chtěl komedii, aby se lidé, po tom všem, čím jsme si v uplynulých letech prošli, dobře pobavili. Ale zase na druhou stranu, aby to bylo i něco trochu k zamyšlení. Bude-li se někdo chtít zamyslet. Kdo zná některé Petrovy scénáře, tak ví, že za salvami smíchu a za humorem, který je někdy až na hraně, najde i snahu o vážnější sdělení.

Ve hře jen jedna hra?

Zvažoval jsi i jiné tituly?

RŠ: Přemýšlel jsem ještě o hře maďarského scenáristy Gábora Vaszaryho, která se jmenuje Bublinka a náš soubor s ní v roce 1999 obnovoval činnost. Také je v ní dost postav a navíc by symbolizovala jakýsi restart po té době tvůrčího klidu. Dokonce jsem v našem archivu našel i scénář z té doby s poznámkami Ladislavy Machové, která ji před těmi 23 lety režírovala. Nicméně po pečlivém zvážení u mě zvítězila touha nevracet se k minulosti, ale zkusit zase něco nového!

Škrty a obsazení

Škrtali jste nebo komedii hrajete v plném rozsahu tak, jak ji Petr Kolečko napsal?

RŠ: Ano, samozřejmě jsme provedli škrty. Ale jen takové decentní. No, když tak nad tím přemýšlím, vlastně jsem úplně škrtl jednu postavu! 😄 A pak jsem proškrtával takové ty špalky textů, abychom to zvládli i my, amatérští herci! Nicméně tyto škrty se na druhé straně vyvážily i doplněním některých nových replik, takže rozsah zůstal zhruba stejný.

Jak probíhalo obsazování herců? Opět zmíním tvůj FB profil, kde jsem snad zahlédl i nějakou výzvu, že hledáš herce právě do titulních rolí...

RŠ: To byl dlouhý proces. Během 5 týdnů jsem se na 8 schůzkách potkal s 13 amatérskými herci. Rád na to vzpomínám. Bylo to ohromně motivující období, kdy jsem myslel a mluvil jen o tom představení. A chtěl jsem mluvit s každým, koho jsem si na určitou postavu vytipoval. Jednak abych já sdělil svou představu a očekávání, a druhak abych v tom dotyčném zahlédl alespoň malý kousek postavy, kterou měl hrát. Věřím totiž, že v ochotnickém divadle je důležité, aby se postava s hercem prolínala.

O titulní postavě Vinnetoua jsem měl od začátku jasno a Lukáš byl první, komu jsem volal, že bych to vůbec chtěl hrát. Bez něho by to představení asi vůbec nevzniklo. Až když on souhlasil se schůzkou, začal jsem tipovat další lidi.

A naopak na postavu Old Shatterhanda jsem jako na jedinou neměl vůbec žádný tip. V souboru jsme nikoho vhodného neměli. Proto ta výzva, o které mluvíš. Nicméně Tomáše jsem oslovil ne díky této výzvě, ale proto, že on sám mi shodou okolností pár měsíců, možná rok předem sám od sebe napsal, že by si u nás chtěl v nějakém divadle zahrát. A to my ve Slané běžně děláme, že když si napíšete, dostanete hlavní roli! 😄

Režisér i v roli herce

Ze soupisu postav a herců vím, že jsi sám sebe obsadil do jedné z rolí. Je to z důvodu nedostatku herců? Nebo máš ty osobně ve Vinnetouovi Petra Kolečka takové zalíbení, že jsi na to jeviště prostě musel vyrazit s kolegy?

RŠ: Ano, je v tom ono zmíněné zalíbení. Scénář mě opravdu bavil od první chvíle a doslova jsem toužil si v tom zahrát. Který kluk taky ne? Proboha, vždyť je to ten Vinnetou!

O jak velkou roli jde? Nemáš strach, že vzhledem k přítomnosti na jevišti chybí ony oči z hlediště?

RŠ: Je to role, jak rád říkám, sice malého rozsahu, ale velkého významu – prakticky pokaždé, když se objevím na scéně, tak někoho oddělám! 😄 Čímž ale posunu děj dopředu! Ale zase tak moc se tam neobjevuji, takže mám hodně příležitostí vše ohlídat.

O délce zkoušení

Na začátku padlo rozhodnutí vrátit se k režii. Pak následovaly další kroky – jaké konkrétně, v jakém pořadí?

RŠ: Rozhodnutí vrátit se k režii. Tipování herců na jednotlivé postavy. To jsem měl ulehčené tím, že tady jsou charakteristiky těch postav prakticky dané a nemusím je teprve zkoumat. Pak byla fáze setkávání s herci, techniky nebo třeba kostymérkou, třebaže i její úkol byl aspoň na první pohled o něco snazší. Následovalo individuální seznamování s textem, což zakončila první čtená zkouška s prvními úpravami textu. A další zkoušky, byť čtené, už probíhaly na jevišti, dvakrát týdně, kdy jsme řešili hlavně pohyb po scéně a ty již zmíněné oči z hlediště. V první fázi jsem si zval lidi rozdělené po jednotlivých obrazech. Měli tak čas opakovat, dokola přehrávat a zažívat si situace a já upravovat. V druhé fázi jsme už zkoušeli všichni společně, střídavě první a druhou polovinu představení.

S jakým předstihem jsi řešil práva? Která agentura Petra Kolečka vůbec zastupuje?

RŠ: S agenturou Aura-Pont jsem v kontaktu od samého začátku. O práva k uvádění jsem požádal na začátku druhé fáze zkoušení.

Protahování covidem

Došlo při zkoušení na nějaké nucené odklady (covid, apod.)?
RŠ: Bohužel ani nám se nevyhnulo velké omezení zkoušení během zimy 2021/2022, kdy jsme i v samotném realizačním týmu měli několik karantén nebo i onemocnění covidem-19. Naštěstí ale nikdy nedošlo k nějakému předávání nákazy mezi námi. Nicméně i toto zmíněné několikatýdenní přešlapování na místě způsobilo odložení premiéry z jara na podzim 2022.

Zažil jsi během zkoušení této komedie nějakou situaci, u které sis řekl, „proč já se k té režii vracel“?

RŠ: Otázka na tělo, příteli! 😄 Upřímně? Jasně že zažil! Ale důvody si s dovolením nechám pro sebe. Hlavně jsem se snažil, aby se co nejvíc krizových situací svezlo jen po mně. Ale na druhou stranu jsem pár takových situací určitě i sám vyvolal. A právě tehdy jsem se možná pak sám sebe ptal, proč já se k té režii vracel! Nejsme profesionálové, všichni do toho vkládáme emoce, naděje, strach, nervozitu. Děkuji ale všem, že to se mnou vydrželi a pokud jsem byl někdy důraznější ve svých názorech na detail, omlouvám se za to, ale bylo to v zájmu celku.

Krátce o scénografii

Jakou roli hrajete v této inscenaci scénografie? Přibliž nám scénu a kostýmní složku.

RŠ: Od začátku jsem počítal s tím, že vedle nás budou mít hlavní roli i kostýmy, scéna, světla a zvuk. Chci dát divákovi komplexní zážitek. A také překvapení! Proto nechci moc prozrazovat. Ale stejně jako v mé režisérské prvotině pracuji s náznaky a fantazií diváka. Ale zase to není nic extra alternativního. Řekl bych, že je to tak akorát vyvážené a na to, do kolika různých prostředí nás příběh zavede, je to i dost konkrétní scéna.

U kostýmů na nás čekal nesnadný úkol, protože všichni přece vědí, jak mají naši hrdinové a hrdinky vypadat! Tady naopak nebyl téměř žádný prostor pro fantazii. Přesto se mi podařilo sehnat neskutečně šikovnou kostymérku, Lídu Vaňátkovou z Liberce. Shodou okolností také před mnoha lety členku našeho souboru, která mezitím nasbírala zkušenosti na profesionální scéně. Ta ke všem kostýmům přistoupila s úctou k originální předloze, ale zároveň s citem pro možnosti takových ochotnických souborů jako je ten náš. Výsledkem je perfektní sestava více než desítky kostýmů, které nenechají diváka na pochybách, která že postava se to před ním právě objevila!

Rád tady vyzvu všechny obdobné ochotnické soubory, které také řeší pořízení dostupných kostýmů, aby se na Lídu s důvěrou obrátili třeba prostřednictvím jejího profilu na Facebooku.

O přístupu k přehlídkám

Vyvezete Vinnetoua na přehlídky? Na které?

RŠ: V minulosti jsme navštívili asi všechny postupové i nepostupové přehlídky v našem dosahu i mimo něj. Pokud si pamatuji, tak celkem pravidelně jezdíme do Josefova Dolu. Když nás osloví, rádi doplníme i program v Lomnici nad Popelkou. Líbilo se nám v Železném Brodě. Před mnoha lety jsme zvítězili v Turnově, odkud jsme postoupili do Volyně. A v témže roce si zahráli i v Poděbradech. Ale kam a jestli vůbec vyrazíme s Vinnetouem? To teď ví snad jen Manitou!

Jsi spíš typ režiséra, který chce na přehlídky vyrazit co nejdříve a dostat zpětnou vazbu takříkajíc „za čerstva“ nebo máš spíš ve zvyku inscenaci trochu víc „obehrát“ a na přehlídky vyrazit až o něco později?

RŠ: U nás v souboru se léta dělaly premiéry na Vánoce. Od ledna do dubna se pojezdilo po pár štacích a zakončovalo v Josefově Dole. Čímž ta funkce zpětné vazby přicházela jaksi pozdě… Já si ale tím pádem nevypěstoval návyk nechat si představení někým dodatečně korigovat. Vyjadřuji ale respekt odborným porotám, díky kterým se úroveň ochotnických představení určitě kultivuje. Za mě ale přiznávám, že tu dodatečnou korekci – potom, co bylo představení uvedeno premiérou – nechávám více na divácích a jejich reakcích. Ty občas způsobí, že některé části představení ještě doznají změn. Takže z možností, které jsi mi dal na výběr, volím tu druhou.

A děkuji za rozhovor. Doufám, že Ty i čtenáři Divadelníka budete mít možnost přijít se na naše představení podívat! Těším se na vás!

Sledujte DS TYL Slaná na Facebooku – zde. Navštivte také webové stránky souboru. Vstupenky na premiéru si můžete zakoupit na portálu evstupenka.cz

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!