Rozhovory

Romeo, Julie a tma v režii Juraje Hádera

Mladistvá láska Pavla a Ester na pozadí jedné z nejtemnějších kapitol našich dějin znovu ožívá. Nová inscenace Divadelního spolku bratří Mrštíků Boleradice – Romeo, Julie a tma – přináší emotivní příběh, který zůstává aktuální i po více než 80 letech. Režisér Juraj Háder prozrazuje, proč si vybral právě tuto látku a jaký byl proces vzniku inscenace, která má premiéru v sobotu 24. 5. 2025.


Jurko, s jakou dramatizací pracuješ? Dělal sis ji sám nebo?

JH: Vzal jsem si dramatizaci Otakara Blandy a tu jsem si upravil. Je dlouhá a ukecaná, takže jsem hodně škrtal. Jednak, abych vyhodil nedůležité pasáže, ale také spoustu věcí jde „zahrát“ místo toho, abychom o nich dlouze mluvili.

Přemýšlíš při výběru hry i nad tím, jak oslovit mladší diváky nebo studenty? Je to pro tebe důležité? 

JH: Určitě ano. Poslední dobou je v hledišti mladých míň a míň. Snad je tato hra, a zejména její silný příběh přitáhne. Druhá věc je, že Boleradické divadlo rovná se klasika. Lidi k nám chodí hlavně na klasiku. Romeo, Julie a tma by mohlo splňovat obojí. Je to česká klasika se silným a dojemným příběhem. Také doufám, že diváky přitáhne téma, které je dnes dost aktuální.

Veřejnost často zná hlavně filmovou verzi novely. Inspiroval ses něčím ve filmovém zpracování?

JH: Myslíš ten černobílý film z roku 1959 s Mistríkem v hlavní roli? To je nádherný film. Možná podvědomě některé věci, které jsem v něm viděl, zrovna se mi hodily a já si na ně vzpomněl. Ale vědomě, či záměrně jsem takto nepracoval. Jedna věc mě přece jen napadá, i když je více dílem náhody.

A to?

JH: Měl jsem málo chlapů a hodně holek, tak jsem řešil, jestli z některé postavy mohu udělat ženu. A volba padla na Pavlovýho rodiče. V originálním textu najdeš otce – krejčího Aloise. Já mám, stejně jako film, matku. Pojmenoval jsem ji Aloisie. Perfektně to funguje a navíc se z toho stala i osobní vzpomínka na moji babičku, která byla švadlena a jmenovala se Aloisie. Úplně to sedí. A  hraje ji má žena.

Pak ještě existuje film z roku 1997.

JH: Ten jsem nedávno viděl taky a tolik se mi nelíbil.

Newsletter KUKÁTKO: Každý poslední den v měsíci můžete mít super informace a dosud nepublikovaný obsah portálu Divadelník.cz přímo ve své e-mailové schránce. Maximum exkluzivního obsahu, minimum recyklace. Přihlaste si odběr ZDE

Máš ty osobně, nebo někdo z osob, které se na inscenaci podílí – přímou vazbu k těmto dějinám? Jak se to propsalo to tvorby inscenace?

JH: Nevím o nikom.

Kde všude jsi bral inspiraci a nápady?

JH: Určitě se do hry nepřímo promítají mé vzpomínky na návštěvu Terezína, Osvětimi, Dachau nebo památníku Jad Vašem v Izraeli. To jsou silné zážitky, na které jen tak nezapomeneš. Inspirací pro mě bylo i vyprávění babičky mé kolegyně z práce, kterou zavřeli v lágru v Letech u Písku. Největší inspiraci jsem ale načerpal při návštěvě synagogy v Plzni. V historické expozici jsem objevil dopis, který den před transportem do Terezína napsala paní Anna Glaserová svému synovi a bratrovi v exilu. Upravenou část dopisu v inscenaci uslyšíte.

Jde o silný emocionální příběh, kontrast mezi mladou láskou Pavla a Ester a teroru heydrichiády. Jak jsi přistoupil k vyvážení těchto dvou motivů a je vůbec potřeba vyvažovat? Pokud ano, jak?

JH: Oba motivy jsou dost zásadní. Ve hře se střídají a lehce prolínají. Já jsem je zkusil propojit ještě více, aby se vytvořil silnější kontrast mezi nimi. Pasáže, kdy z rozhlasu slyšíme seznamy popravených nebo zásadní historické milníky dávám často do podkresu intimních scén. Na první pohled bys řekl, že to moc nejde dohromady, ale ono to paradoxně zvýrazní i lásku i tíseň dohromady.

Děj se odehrává ve válečné době, kdy je lidskost vystavena těžkým zkouškám. Hledáš v tomhle tématu i nějaké paralely s událostmi dnešní doby, které se nás dotýkají? Chceš ony paralely divákům předložit velmi viditelně nebo spíš skrytě, aby si k nim divák došel sám?

JH: Ten text je sám o sobě dobře napsaný. Nechci to divákovi předkládat polopatě. Myslím, že, když si na to přijde sám, má to větší cenu. Tady to ani není moc těžké. Ta paralela s dneškem tam je skutečně silná. Nedělám si iluze, podobný příběh se právě teď odehrává někde na východ od nás. Bohužel. I to je jeden z důvodů, proč hrajeme právě Romea, Julii a tmu.

Jak probíhal výběr představitelů hlavních rolí Pavla a Ester?

JH: Snažím se kombinovat zkušené i méně zkušené herce, aby to posouvalo je samotné i celý soubor. Všechny postavy mám alternované. Nějakou představu jsem na začátku měl a celkem se mi ji podařilo naplnil. Oba (respektive všichni 4) jsou mladí, mají charisma, elán a energii. To je základ se kterým lze pracovat.

Režisér Juraj Háder předává instrukce během zkoušení |foto: soubor
Režisér Juraj Háder předává instrukce během zkoušení |foto: soubor

To zní jako velmi promyšlené rozhodnutí i směrem do budoucna.

JH: Ano, rozhodující pro mě není jen inscenace samotná ale i další rozvíjení souboru jako takového. Snažím se obklopit mladými, postavit to na nich a doplnit je „místními bardy“. Pro mě je důležité, aby každý herec dostal příležitost se ukázat, co v něm je. Když hraješ čurdu, příště ti zkusím najít větší roli. A naopak. Vím, že je risk, dát málo zkušenou herečku do hlavní role. Ale jak jinak může ukázat, že na to má? Navíc nechci budovat elitu, co hraje hlavní role a jejich křoví. Třeba tím dosáhnu toho, že většina mých herců v souboru zůstane a já časem budu mít výborné a zkušené herce v hlavních i vedlejších rolích. To je pro mě výzva.

A teď k těm hereckým výzvám. Látka klade na herce nemalé nároky. Jak jste pracovali s hereckými výkony, aby nepůsobily přehnaně, ale zároveň diváky zasáhly? 

JH: To je náročná práce. Zkoušíme, aranžujeme a hledáme různé varianty. Pokud herci s něčím přijdou sami, rád jim dám ten prostor. Snažím se z nich maximálně vycházet. Působí to více autenticky. Pokud něco nejde, tak naopak hledáme, kde je problém. Snažím se nepředehrávat, ale občas stejně vylezu na jeviště a na vlastní kůži zkouším, co a proč nefunguje. Během práce se snažím budovat prostředí důvěry. Herci ví, že je v tom nenechám. V intimních scénách se snažím netlačit na pilu a dávám jim čas, aby vše vstřebali a zvykli si.

Kdo další z boleradického souboru se na jevišti objeví?

JH: Z těch známých tváří tam je Radek OmastaNikola Háderová. V menších rolích Gabča Kočí, Štěpánka Veselá nebo Honza Koráb v alternaci s tátou Zbyňkem Háderem.

A co nějací nováčci?

JH: V Hustopečích na Gymplu před pár lety vznikl divadelní soubor Neochotníci. Odtud k nám přišli Adam ŠperkaOndra Betáš. V Boleradicích si poprvé zahraje i Jana LautrbachováZdeněk Prokeš. Oba znám z divadel Stodola nebo AMADIS, kde spolu hrajeme.

Kdo stojí za kostýmy a scénou?

JH: Scénu a kostýmy má na starosti Štěpánka Veselá. Je to už třetí věc, kterou spolu děláme a výborně se mi s ní spolupracuje. Vím, že se na ni vždy mohu spolehnout a práce je vždy profesionálně odvedená. 

Co je pro tebe jako režiséra z celého procesu vzniku inscenace to nejnáročnější? A co si na režii nejvíc užíváš?

JH: Nejnáročnější je asi začátek – úprava textu a dramaturgie. Já sice vím, co chci, ale nikdy nevím jak k tomu dospět. Právě proto se snažím, abych na to nebyl sám. Před první čtenou jsem vždy hodně nervózní, ale pak už si to užívám. Nejvíc mě baví, když aranžujeme a následně pilujeme jednotlivé scény. Ta tvůrčí práce na tom. A emoce! Mám rád i organizaci všeho kolem. 

A když pak poprvé jedeme celý průjezd v plné scéně, se světly, zvukem, v kostýmech a se vším ostatním, vidím, že jsme dali život něčemu magickému a krásnému.

Termín premiéry známe, ale co další reprízy?

JH: V této sezóně ještě zvládneme reprízy 6.6. a 8.6. – obě v Boleradicích. Od října pak chceme dál hrát v Boleradicích i hostovat.

Máš s inscenací přehlídkové ambice? Kam v příštím roce soutěžně vyrazíte?

JH: Plánujeme se přihlásit na některou přehlídku směrem na Vysoké. Rádi bychom jeli i na nepostupové přehlídky. Záleží, kam nás pozvou nebo vyberou. Mě osobně by se líbily třeba Napajedla a Václavov. 

Jurko, mockrát díky za rozhovor. Zlomte vaz – nejen v sobotu 24. 5.

Plakát k inscenaci | zdroj: soubor
Plakát k inscenaci | zdroj: soubor

Činnost Divadelní spolku bratří Mrštíků Boleradice můžete sledovat na Facebooku nebo webových stránkách.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!