Když se zavolá Cvikov, ozve se Radek Kalina

Divadelní dění na Cvikovsku, Novoborsku a Českolipsku přebírá mladá generace, konkrétně zástupce mladé generace Radek Kalina. Od dětství se věnuje loutkovému divadlu Klubíčko Cvikov, od loňska je místopředsedou souboru NOPOĎ Nový Bor. K divadlu přidal moderování i natáčení, zajímá se o dění kolem sebe, organizuje kurzy a rád by zasedl v přehlídkových porotách. Letošek je pro Radka a jeho divadla plný oslav. Co vše připravuje? To prozradil pro portál Divadelník.cz.

Radek Kalina – držitel Zlatého odznaku SALu SČDO, nominován na Cenu Matěje Kopeckého. Zajímá se o divadelní dění, včetně organizačních a systémových věcí pod hlavičkou SČDO a Nipos Artama. Pravidelně se účastní přehlídek – Louny, Turnovský drahokam, dříve i Loutkářská Chrudim. Vystudoval hotelovou školu, obor řízení hotelového provozu a vyšší odbornou školu, obor veřejná správa a sociální činnost. Pracuje jako bankéř. Volný čas, který je plný divadla a natáčení, nejraději tráví s partnerkou a dcerou. Společně rádi cestují.

Radku, Váš záběr je opravdu široký. Začneme u Vás a Vašich začátků. Pocházíte z divadelní rodiny?

RK: Právě že vůbec. Z mé celé rodiny jsem jediný, koho to k divadlu táhne. Naštěstí moje přítelkyně je taky divadelnice. Hrajeme spolu v činohře a od roku 2019 i v loutkovém, kde mi hodně pomáhá s organizací.

Slušný oddíl Kalina Cvikov

Co bylo tím impulsem? Rozhodoval jste se jako kluk mezi sportem a uměním?

RK: Já byl sportovně nadaný, dělal jsem hokej, fotbal i florbal. Vyrůstal jsem ve Cvikově, kde máme loutkářský soubor Klubíčko, slavíme 75 let. Chodil jsem na pohádky. Jako malý jsem se předváděl, dělal jsem šaškárny a chtěl být středem pozornosti. V roce 1999 se toto propojilo. Byl jsem na pohádce a přál jsem si být součástí dění. Moje maminka měla kamarádku, která tenkrát loutkový soubor vedla. Hrát jsem začal v roce 2002.

Klubíčko Cvikov hraje s čím, myslím druh loutek?

RK: Jsou to převážně marionety, občas javajky či manekýni. Troufnu si tvrdit, že jsem se díky mým kolegům v souboru stal dobrým loutkovodičem. Jinak loutky, různé, z rozdílných materiálů, jsem si sám vyráběl už jako malý a pak si s nimi i hrál. Umíme i maňáskové divadlo, ale přiznám se, že maňásci nejsou zrovna můj šálek kávy.

A z kluka, který chodí na představení, se stal vedoucí souboru.

RK: Ano, vedení jsem převzal v roce 2020. To byla doba covidu, bez divadla, bez hraní. Mně přišla velká škoda, že by divadlo ve Cvikově muselo skončit. Navíc je Klubíčko moje srdeční záležitost.

Říkal jste mi, že zkoušíte i trochu alternativní věci. Co to přesně znamená?

RK: Tak konkrétní příklad je, že jsme si vyzkoušeli i stínohru. Propojujeme činohru a loutkové divadlo, to se stalo u pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda, která získala i doporučení na Loutkářskou Chrudim.

Vodiči a mluviči

Zmínil jste, že jste vodič. Jste vodič i „mluvič“?

RK: Ve Cvikově od roku 1999 nehrajeme na kukátkovém jevišti. Dříve se hrálo jen kukátko, byli vodiči a mluviči nebo jsme hráli s nahrávkou. V současné době jsme nastavení tak, že kdo hraje, tak si loutku vodí a také ji mluví. Za mě je to lepší, procítěnější. Pokud se povede v našem divadle kukátko obnovit, určitě se tomu bránit nebudeme. Vyzkoušeli bychom si, jak to dělali naši předchůdci a jistě by nám to otevřelo možnosti hrát častěji.

Scénáře si píšete sám?

RK: Dvě nejnovější hry napsala moje přítelkyně Lucka Kroupová, já se pak věnuji dramaturgii a režii. Mám hodně návrhů a nápadů, ale potřebuji někoho, kdo si sedne a hru napíše. Mě víc baví až ta návazná práce.

Kolik má cvikovské Klubíčko členů?

RK: Na začátku milénia nás bylo skoro třicet. Teď dvanáct aktivních členů, kam počítám i techniky. Dochází ke generační obměně, ale tak silní a početní, jako byli naši předchůdci, bohužel nejsme.

75 a 25 let

Máte podchycenou historii Klubíčka?

RK: Ano, tehdejší Loutková scéna vznikla v květnu 1949, název Klubíčko je od začátku sedmdesátých let. Od roku 1991 jsme měli delší pauzu, ale loutky lidem chyběly. Od roku 1999 hrajeme už nepřetržitě. Takže celkem 75 let a 25 let té novodobější historie.

Jak budou vypadat oslavy?

RK: Ve Cvikově v kulturním centru Sever plánujeme na 5. června vernisáž výstavy loutek a kulis. Zveme současné i bývalé členy. Bylo by fajn, kdyby se mezi návštěvníky našli i budoucí členové. Ve dnech 15. až 17. listopadu proběhne přehlídka Cvikové dny loutek, slavit se bude i tam. Máme v plánu oprášit staré hry. Trochu změníme scénografii, ale jinak chceme zopakovat pohádky, které se u nás hrály před lety, konkrétně Kubulu a Kubu Kubikulu a Muzikanty.

Cvikov – Nový Bor – Cvikov

Klubíčko Cvikov má mezi loutkáři zvučné jméno, tak držím palce, ať se podaří vše, co máte v plánu. Pojďme se dostat k činohře.

RK: Ano, činohře se věnujeme v souboru NOPOĎ z Nového Boru. NOPOĎ znamená Novoborské ochotnické prozatímní obrozenecké divadlo. Takovou perličkou je, že sídlo souboru nikdy nebylo v Novém Boru. Sice tam máme domovskou scénu a v Novém Boru odehrajeme premiéru, ale adresu máme cvikovskou. Původním sídlem byla Skalice u České Lípy.

Zjistil jsem, že pořádáte i divadelní tábory?

RK: Ano, divadelní a filmový tábor. V souboru máme nově čtyři děti ve věku 8 až 13 let a chceme je zapojit a také udržet u divadla, tak vymýšlíme novinky, včetně natáčení filmu. Děti zapojujeme jak u Klubíčka, tak v NOPOĎ.

Když zkoušíte hru, jak dlouho zkoušíte a jak dlouho ji pak držíte na repertoáru?

RK: Činohru mnohem déle než loutky. Na začátek května se chystá premiéra hry Neohrožený Mikeš, kterou na motivy Boženy Němcové napsala moje přítelkyně Lucka Kroupová. Zkoušeli jsme čtyři měsíce. V Klubíčku zkoušíme od září do přehlídky v listopadu. A počet repríz je různý.

Radek Kalina – loutkoherec nebo činoherec?

Jste více loutkář nebo činoherec?

RK: Baví mě obojí, rád vystupuji před lidmi, ale větší srdcovka jsou loutky. Přeci jen loutkařinu dělám přes dvacet let, v NOPOĎi jsem teď sedm let, od loňska dokonce místopředseda.

A i NOPOĎ má letos výročí.

RK: Slaví 20 let, vznikl v roce 2004. Jsme soubor zaměřený většinou na pohádky, kdo nás zná, tak ví. Kromě Neohroženého Mikeše bude v rámci oslav znovu nastudovaná Dívčí válka. To je taková pohádka pro dospělé. Je to naše nejúspěšnější hra, půjde o třetí nastudování. Premiéru chystáme na podzim.

Aktivity během covidu

Tak, máme loutky, máme činohru, tak ještě natáčení.

RK: V roce 2021, když se divadelní svět zastavil, jsem vymyslel diskuzní pořad na Youtube Nopoď na slovíčko. Zval jsem si hosty, kolegy z divadla. Zároveň jsme natočili film Kašpárkovo toulání. Scénář napsala Lucka (Kroupová, pozn. redakce), já se chopil dramaturgie a režie. A to nás chytlo, takže jsme natočili další film, tentokrát pro dospělé. Jmenuje se Odtajněná minulost a divákům ji ve Cvikově představíme 13. září.

Je filmařina logická návaznost na divadlo?

RK: Je to rozhodně jiná práce, ale já se snažím s herci z divadla zachovat ve filmu divadelní hraní, takže částečně ano. Natáčení mě hodně baví, stejně jako moderování, střih videa, práce s kamerou. Dělám taky pořad Pivotoulky. Je pravdou, že natáčení vznikalo v covidu a inspirací mi bylo Divadlo Mír a jejich seriál Skoro na mizině.

Radek jako lektor a seminarista

Činorodost pokračuje, protože organizujete i kurzy.

RK: Občas udělám nějaký seminář pro soubor, chtěl bych dělat kurzy například střihu videa a podobně. Hlavně se snažím předat, co jsem se naučil já. Sami jsme absolvovali několik kurzů a seminářů, ty jsme na přehlídkách vyhledávali. Dříve více, teď už méně.

Akcí a plánů máte hodně, jedna akce bude ještě speciální.

RK: Navazuje na natáčení na Youtube a ve Cvikově chceme udělat show ve cvikovském divadle. Budou to rozhovory, improvizace a doufám, že i legrace s divadelníky, s našimi současnými i bývalými členy.

Platí, že Když se zavolá Cvikov, ozve se Radek Kalina

Tak ať máte na všechno dost sil a energie. Divadlo na Cvikovsku čekají velké věci, tak hodně štěstí.

RK: Děkuji moc.

Sledujte webové stránky NOPOĎ a FB profil LS Klubíčko Cvikov.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!