Aktuality

Sto let na jevišti. DK Jirásek Česká Lípa slaví výročí a připomíná, proč amatérské divadlo přežívá

V nejnovějším podcastu Divadelní cancy se dozvíte, že ochotnické divadlo není jen několik nadšenců, kteří po práci zkoušejí představení pro své sousedy, ale že může být mnohem víc – dlouhodobou kulturní institucí, místem setkávání generací i kronikou regionu. O tom vás přesvědčí Dita Krčmářová, principálka Divadelního klubu Jirásek Česká Lípa, který si letos připomíná sto let od svého založení.


Autor: Z REDAKČNÍ POŠTY: David Přikryl

Historie souboru ukrývá jednu mimořádnou zajímavost. Ještě před samotným založením spolku požádal českolipský rodák Emil Kreplík spisovatele Aloise Jiráska o souhlas, aby nově vznikající soubor mohl nést jeho jméno. A Jirásek souhlas skutečně udělil.

„Máme dopis od Aloise Jiráska, ve kterém dává souhlas s používáním svého jména. Dodnes ho uchováváme a jsme na něj velmi pyšní,“ připomíná Krčmářová. Součástí historie je také skutečnost, že Jirásek byl pozván na premiéru Lucerny, kterou soubor uváděl, zdravotní stav mu však účast nakonec nedovolil.

Přežít jedno století není jednoduché ani pro profesionální instituce, natož pro amatérský soubor založený na dobrovolné práci. Podle Dity Krčmářové stojí za dlouhověkostí především lidé.

„Je to o osobnostech, které souborem prošly, ale hlavně o tom, že si jednotlivé generace předávají zkušenosti. Když jsme byli mladí, seděli jsme v šálách a s pokorou poslouchali starší. Dnes se snažíme dělat totéž vůči mladším,“ vysvětluje.

V souboru dnes vedle sebe působí lidé ve věku kolem dvaceti let i členové starší osmdesáti let. Právě generační pestrost považuje za jednu z největších výhod dlouhodobě fungujícího ochotnického spolku.

DK Jirásek bývá spojován především s klasickými texty. Na repertoáru se v minulosti objevily tituly jako Hamlet, Višňový sad, Legenda o lesích a vodách nebo Odysseova cesta. To ale neznamená, že by soubor chtěl ustrnout v minulosti.

Krčmářová připouští, že mladší generace přináší nové impulzy i odlišné divadelní myšlení. Jako příklad zmiňuje režiséra Štěpána Kňákala, který podle ní otevírá prostor pro nové formy práce a současná témata.

„Myslím, že přichází doba, kdy si budeme muset dovolit větší odvahu. Nebát se nových témat a nových forem,“ říká. Přitom ale zdůrazňuje, že klasika nemusí být přežitkem, pokud dokáže oslovovat současného diváka.

Oslavy stého výročí nejsou omezené na jedno slavnostní představení. Soubor připravil rozsáhlý projekt mapující vlastní historii.

Vznikla putovní výstava, která prostřednictvím panelů a audiovizuálních materiálů představuje jednotlivé etapy existence souboru. Návštěvníci se mohou seznámit nejen s významnými inscenacemi, ale také s osudy konkrétních členů nebo s tím, jak amatérské divadlo procházelo obdobím nacismu, komunismu i normalizace.

Součástí projektu je také připravovaný almanach a dokumentární film o amatérském divadle. Tvůrci v něm chtějí ukázat nejen výslednou podobu inscenací, ale i množství času a energie, které ochotníci své práci věnují.

„Lidé si často neuvědomují, kolik osobního času tomu věnujeme. Děláme to zadarmo, protože nás to baví a protože chceme divákům něco předat,“ říká Krčmářová.

Možná nejzajímavější na celém výročí není samotné číslo sto. Je to vědomí, že za každou sezonou stojí desítky lidí, kteří se rozhodli věnovat svůj volný čas divadlu.

„Mladí potřebují starší a starší potřebují mladé. Ta výměna zkušeností je strašně důležitá. Právě díky ní může amatérské divadlo fungovat dál,“ uzavírá Dita Krčmářová.

A právě v tom je možná největší hodnota podobných souborů. Nejen v počtu odehraných premiér nebo získaných ocenění, ale v tom, že dokážou po celé generace vytvářet prostor pro setkávání lidí, které spojuje společná vášeň pro divadlo.

Poslechněte si celou novou epizodu podcastu Divadelní cancy.


Přihlaste si odběr newsletteru Divadelnik.cz a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do svého mailu.


Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Pusťte si podcast Divadelní cancy
×