Jak přilákat mladé do divadla? DS Hýbl má recept
Základem je nebát se dát mladým lidem zodpovědnost. Říkají Kristýna Špánková a Jiří Holý. Když se řekne ochotnické divadlo, mnozí si představí zaprášené kulisy a přístup „ono to nějak dopadne“. DS Hýbl však tento mýtus úspěšně boří. Se sebevědomou propagací a odvahou svěřit režii své nejmladší člence, Kristýně Špánkové, se soubor připravuje na premiéru sezóny. Tou bude Dámská šatna 22. května 2026 v KC Česká Třebová. V rozhovoru s režisérkou a marketérem Jiřím Holým rozkrýváme, jak inscenace vzniká, proč je pro úspěch důležité nejen poctivé zkoušení, ale i dobrá propagace a jak soubor oslovuje mladší publikum.
Režijní debut Kristýny Špánkové
Kristýno, v roce 2024 jste v souboru debutovala jako herečka v roli imigrantky Kateřiny v inscenaci A je to v pytli. Letos už stojíte na druhé straně barikády jako režisérka. Byl to váš vlastní impuls, nebo vás soubor „hodil do vody“?
KŠ: Myslím, že se jednalo více o vlastní impuls a touhu povolit uzdu kreativitě, kterou jsem v sobě objevila při čtení divadelních scénářů. Oblast režie mě lákala zejména z důvodu rozmanitosti. Obrovsky mě naplňuje se v průběhu zkoušení vžívat do příběhů a pocitů jednotlivých postav a pomáhat tak hercům pochopit záměr a ztvárnit danou postavu.
Dámská šatna od Arnošta Goldflama je hra o čtyřech herečkách různých generací. Jaké to je, jako nejmladší členka souboru, korigovat a vést své zkušenější kolegyně?
KŠ: Přiznám se, že v tomto ohledu jsem měla velké obavy, naštěstí se mi po lidské i herecké stránce podařilo zvolit takové obsazení, které je podporující a ochotné následovat moji vizi. Jsem velmi vděčná, že mám kolem sebe herce, kteří chápou můj záměr a zároveň i mou nezkušenost.
Klíčové téma
Goldflamův text je o intimitě, snech i zklamáních. Co je pro vás v této inscenaci to klíčové téma, které chcete divákovi předat?
KŠ: Pro mě se jedná o kombinaci všech tří zmíněných témat, hlavním cílem je autenticky ukázat křehkost, ale i hloubku vztahů, které v opravdové dámské šatně mohou vzniknout. V první řadě se soustředíme na niterní psychologii postav, která v kombinaci s absurditou některých situací vytváří hořkosladký nádech. Prozradím, že mnohé z těchto situací prožíváme i v naší divadelní šatně.
Přihlaste si odběr newsletteru Divadelnik.cz a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do svého mailu.
Je to vaše prvotina. Zkoušky začaly v půlce ledna 2026 a po 4 měsících jdete do premiéry. Byl na vše dostatek času?
KŠ: Celý projekt se začal rýsovat dříve, první čtené zkoušky proběhly již v listopadu a samotný nápad v mojí hlavě byl připravován již od ledna roku minulého. Výhodou tedy bylo, že jsme na začátku zkoušení s herci již měli jasnou vizi a tvar. I přesto jsme obyčejně zvyklí zkoušet inscenace delší dobu, nicméně věřím, že i za kratší čas jsme dokázali vytvořit něco, co se diváků dotkne.
Lekce
Co pro vás bylo během zkoušení největší lekcí?
KŠ: Největší lekcí pro mě byla samotná organizační stránka režie, kdy jsem se často obrátila na zkušenější kolegy například v rámci autorských práv, posloupnosti příprav scény, kostýmů a podobně. Jsem ráda, že mám kolem sebe kolektiv lidí, kteří si navzájem kdykoliv pomohou a poradí.
Kdyby si divák měl z nadcházejícího premiérového večera (22. května 2026) odnést jeden jediný pocit, který by to měl být?
KŠ: Zamyšlení nad křehkostí herců a fakt, že pod maskou mohou uvnitř sebe nosit velká břemena.
Přehlídky a členství ve VSVD
Letos je hlavní větev postupových divadelních přehlídek téměř u konce. Kam a zda vůbec vyrazíte v příštím roce? Jsou pro vás přehlídky více o soutěži nebo o něčem jiném?
KŠ: S Dámskou šatnou plánujeme vyrazit na Červený Kostelec, s další inscenací, kterou připravuje moje kolegyně, zase soubor vyrazí na Orlickou masku. Divadelní přehlídky jsou pro nás hlavně obrovským zdrojem inspirace a zpětné vazby ze strany lektorského sboru. Možnost najít cesty, jak inscenaci ještě více posunout.
DS Hýbl je členem Volného sdružení východočeských divadelníků. Co za přínos v tom členství reálně vnímáte?
KŠ: Jak pocit sounáležitosti a možnosti propojení s ostatními soubory, tak záštitu odbornou, možnosti vzdělávání členů souboru v podobě seminářů a jiných příležitostí, které VSVD vytváří.
O propagaci souboru s Jiřím Holým
Jirko, dle mého soudu má DS Hýbl velmi jasnou a konzistentní vizuální identitu. Na ochotnické poměry působí vaše sociální sítě a plakáty velmi profesionálně. Jak náročné je tohle uřídit?
JH: Asi bych lhal, kdybych řekl, že je to jednoduché. Mně osobně pomáhá hlavně moje profesní a studijní zkušenost, protože se marketingu a komunikaci věnuji prakticky každý den. Pracovat na tom, aby komunikace byla nepřetržitá, originální a srozumitelná… To zabere hodně času a naprosto rozumím tomu, že řada souborů na to těžko hledá klíč.
A co byste doporučil souborům, které chtějí svoji propagaci posunout o kus dál?
JH: Prvně je důležité vybrat vhodnou osobu, která bude mít dostatek nápadů a jasnou dlouhodobou vizi. Tím to ale pro ostatní členy souboru teprve začíná. U nás se povedlo, že dnes už všichni víme, jak propagační aktivity mohou vést v konečném důsledku ke prospěchu celého kolektivu. Kromě toho, že se jedná o nástroj k tomu, jak do sedadel sálu nalákat nějaké nové diváky, je to také vlastně online kronika v podobě facebookové zdi. Občas si připadám nemístně, když kolegy v divadle prosím o nějakou fotografii nebo video. Často cítím, že je ruším od zkoušení, nebo od soustředění před představením. Je potřeba o tom společně mluvit a najít si míru, která vyhovuje všem. Většinou stačí, aby vzniklo jen několik málo originálních propagačních materiálů, které se setkají s odezvou veřejnosti. Pak všichni začnou chápat, proč je to důležité.
Jak na mladou generaci diváků?
Spousta souborů bojuje s tím, jak stabilně přilákat mladší diváky (20-30 let). Je to i váš problém?
JH: Mám pocit, že náš soubor se poměrně dobře „popral“ s výzvou, která spočívala v omlazení členské základny. Netvrdím, že mezi věkem herců a publika existuje nějaká přímá úměra, ale rozhodně to pomáhá při propagaci. To platí v offline prostředí i na sociálních sítích. Je pravda, že i s mladým kolektivem je cesta k divákům zítřka mnohdy složitá.
Máte na mladé publikum recept nebo nějakou zajímavou zkušenost?
V minulém roce jsme odehráli představení “A je to v pytli!“ pro místní gymnázium, bylo to zásluhou jeho ředitele, který odcházel z premiéry nadšený a hned se zajímal o možnost, že by na inscenaci šla celá škola. Bylo vidět, že se mládež v publiku baví, ale studenti nejsou zvyklí dávat tolik najevo své emoce. Zvláště v úvodu představení nám přišlo, jako by čekali na povolení k smíchu. Nakonec se k nám ovšem dostala řada kladných ohlasů, a tak věřím, že až příště někde uvidí plakát na naše představení, určitě budou nad jeho návštěvou přemýšlet. Abych to shrnul, jako klíč k mladému publiku vidím především nutnou kombinaci tří faktorů. Nejprve je vhodné generačně zpestřit své vlastní řady, následně se pokusit navázat spolupráci se školami a po celou dobu aktivně pracovat na sociálních sítích. I tak pravděpodobně nebude výsledek okamžitý, ale časem se rozhodně vyplatí.
O přehlídce seniorského divadla
Váš soubor se podílí na organizaci Národní přehlídky seniorského divadla. Spatřujete v tom krom povinností a práce také nějaký další přínos pro DS Hýbl? Jaký, v čem?
JH: Osobně působím v souboru teprve pár let a Seniorská přehlídka je bienále, takže jsem měl tu čest jen dvakrát, ale bylo zajímavé poznat divadelníky, které chuť k divadlu neopouští ani v pokročilém věku. Divadelních bardů je potřeba si vážit, mohou vás mnohé naučit nejenom o samotném divadelním umění, ale také o zákonitostech spolkového života. Je třeba jim naslouchat, dokud tu jsou s námi.
Na závěr se hodí připomenout termíny. Pozvěte na Dámskou šatnu, A je to v pytli i na přehlídku seniorského divadla.
JH: S osvědčenou inscenací “A je to v pytli!“ se vydáme nejprve do Pardubic, kde v sobotu 2. května budeme hrát v tamním Domě kultury Dukla. Kdo nestihne první představení Dámské šatny v českotřebovském kulturním centru 22. května, ten může o čtrnáct dní později na reprízu. Ta bude v pátek 5. června na stejném místě. Seniorská přehlídka by letos měla být 13. až 15. listopadu. Pevně věřím, že přijede řada zajímavých souborů, takže doporučuji si nenechat ujít tuhle příležitost, která se opakuje pouze jednou za dva roky.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!