|
Není to tak dávno, co mě oslovil jeden nejmenovaný člen jednoho nejmenovaného a kdysi přehlídkově poměrně úspěšného souboru s otázkou: „Vy ještě jezdíte na ty trapný přehlídky?“
Lehce zaskočen jsem mu popravdě odpověděl, že ano, že náš soubor jezdí a já jsem si zkusil i roli lektora (nebo-li porotce). Kroutil hlavou a smál se. Jistě pochopíte, že jsem požadoval vysvětlení. Cituji jeho slova, i když určitě ne doslova:
„Hele, ty lidi, co tam sypou moudra, dost často pořádný divadlo neudělali, nikdy nás to nikam neposunulo, jen jsme se nechali „osprchovat“. A hlavně, my máme svý diváky, kteří na nás chodí. Nemáme už potřebu jezdit někam, kde na nás kouká 10 přehlídkových diváků v sále pro 100 lidí...“ Oponoval jsem, že se přece dostali až na Hronov! Nad tím už jen mávl rukou a přátelském duchu jsme se rozešli.
Přemýšlel jsem o jeho slovech a povzdechl si, že už jsem se také setkal s podobným zážitkem. Ale je to už velmi dávno. V posledních letech se situace výrazně změnila a lektorské sbory se soubory pracují a debatují v často velmi příjemné a přátelské atmosféře. Věřte mi, a to mám zkušenost z obou stran pomyslného stolu!
Pokusme se tedy nějak shrnout, zda ano či ne. Tedy prvně bych se zastavil u samotného slova soutěžit. Kdosi moudrý mi řekl, že v divadle nesoutěžíme, proto nemáme soutěžní, ale postupové přehlídky… No, upřímně, znám i soubory, co soutěží. A pokud se vrací z přehlídky bez dostatečného ocenění, jsou rozmrzelí. Ale takových je jistě menšina.
Jak se tedy rozhodnout? Tedy zde malá tabulka, která by mohl pomoci s rozhodnutím:
|
ANO
|
NE
|
|
Chceme znát reakci diváků, kteří nás neznají
|
Hodnocení našich diváků je pro nás cennější
|
|
Chceme slyšet názor z jiných souborů
|
Se svým pojetím divadla jsme spokojeni
|
|
Zajímá nás pohled divadelních odborníků
|
Tak, jak to děláme, nám stačí
|
|
Nevadí nám i kritický pohled
|
Kritiku si vyslechneme, ale...
|
|
Nevadí nám hrát pro náročné publikum
|
Dáváme svým divákům to, co od nás očekávají
|
|
Rádi se setkáváme s podobně postiženými
|
Rádi zajedeme někam zahrát, ale jen pro radost
|
|
Ocenění vnímáme jen jako třešničku na dortu
|
Pokud už soutěžíme, ocenění je důležité
|
|
Chceme se učit a rozvíjet
|
Máme dost zkušeností, a to nám stačí
|
Samozřejmě, že pohled nemusí být takto vyhraněný, všechno má svá pro i proti. Pokud opravdu děláme divadlo jako koníčka, nechceme se zbytečně stresovat. Postačí nervy před každým představením.
Ale! Nikdo nikoho nenutí účastnit se přehlídkového systému, který i přes své mouchy, úspěšně funguje už pěknou řádku let. A nakonec, existují přece i přehlídky mimo tento systém.
Tedy podtrženo a sečteno. Máme-li, jako soubor, nějakou ambici se posunout, konfrontace s ostatními je ta nejlepší a nejjednodušší cesta. A slovo respektovaných odborníků, nám může ukázat i jiné cesty, stojíme-li o to.
Proto říkám, nesoutěžit, ale na přehlídky jezdit. Je to dobrá a prospěšná záležitost. Kdyby pro nic víc, tak pro možnost příjemného setkání s lidmi podobného smýšlení.
|
